Novel of Dreams – Our Life 56.

TOM

Probudil mě zvuk Billova budíku. Udivilo mě, že pode mnou bylo něco teplého a hýbalo se to. Proto jsem rozlepil oči. Ležel jsem na Billovi a on mě objímal. Ah bezva, já jsem asi fakt nenapravitelnej… Nebo tohle byl všechno jen sen? Žádná nevěra, žádné problémy? Huh, bože, teď jsem mimo.

„Mhhh,“ zabručel nespokojeně a natáhl se rukou po budíku. Jen ho zamáčkl a ruku vrátil na místo, kde ji měl předtím. Poté však ztuhnul a otevřel oči. No sakra. „Ahm, dobré ráno, já-já se omlouvám,“ šeptl tiše, ačkoli mě nepouštěl. Jen mě jemně pohladil po boku. Solidní trapas.

„Já promiň, já se po tobě válím,“ povzdechnu trapně a slezu z něj. „Asi jen nějaký zvyk ze spaní,“ vymluvím se.

„Mně to vůbec nevadí a ty to víš. Neomlouvej se, prosím,“ natáhl po mně ruku a zadíval se mi do očí. Ach jo, kéž by šlo vše tak lehce smazat. Pouze se posmutněle usměju a začnu pomalu lézt z postele. Ještě se protáhnu, než se rozejdu do dětského pokojíku.

„Va-lu-au-ka-ma-ta-ta-da-ba-u-u,“ slyšel jsem už za dveřmi, do kterých jsem nakouknul. Jakým bylo mým překvapením, když kluci seděli na zemi a hráli si s… panenkami. Ahm, co to je? Jak se dostali ven? Ah, my je vlastně nechali včera v jedné nebo… Budu se muset zeptat Billa. Ten je byl v noci uklidňovat. Oh fuj, nechci na ten nechutný sen ani myslet. Nathaniel ji držel za nohy a bouchal s ní o zem, zatímco Aaron svými mrňavými prstíčky zkoumal vlasy jiné.

„Ba-ba-la-ka-tu-pa-ka,“ řekl Nathaniel nespokojeně, nad čímž Aaron přikývnul. To se mi snad zdá. Vsadím se o cokoli na světě, že to v té jejich dětské, navíc dvojčecí řeči mělo znamenat: „Babka je tupá, že nám dává panenky.“. Přikryl jsem si rukou pusu a začal se tiše smát. Bill akorát vycházel z ložnice směrem ke koupelně, takže jsem ho hned přichytil za ruku. Zastavil se.

„Copak?“ šeptne tiše a udělá pár krůčků ke mně. Ustoupil jsem ode dveří a nechal ho nakouknout dovnitř. Přistoupil a podíval se. To se však ihned zase pootočil a začal se tiše smát.

„Pane bože,“ rozesmál se. „To jsou ale koumáci.“ Po tobě jedině.

„Po tátovi,“ přikývnu na souhlas. „Tys jim nechával tu mřížku dole?“ vejdu do pokojíku.

„Ne, nejsem si toho vědom,“ zavrtí hlavou a jde za mnou. Tak to zvládli sami.

„Co to tady děláte, vy experti, hm?“ houknu na ně. To ke mně hned oba vzhlédli, hodili panenky na zem a vztáhli k nám ruce.

„Ma-ta,“ usmíval se na mě hned Nathaniel jako nevinný andílek.

„Ta-ta,“ dožadoval se naopak Aaron. Zavrtěl jsem nad nimi s úsměvem hlavou a vzal si Nathaniela do náruče.

„Však já slyšel, jak jsi tu nadával na babičku, jen si nemysli, že ti nerozumím,“ brouknu mu naoko výhružně, načež se zasměju. To se na mě hned vykuleně podíval a hrál strašně nevinného. Však já vím, že mi rozumíš, ty mrňousi.

„On je nevinný, určitě mu to poradil Aaron, viď,“ usmál se Bill mile a vzal si do náručí Aarona. „Co ty zlobidlo, hm?“ přejel mu po drobném nosánku a dal mu hned poté pusinku. Musel jsem se nad tím usmát a hned jsem dal prckovi několik pusinek na čelíčko. Nedokázal bych od nich Billa odloučit. Vím, jak moc je zbožňuje. Musíme to nějak vyřešit. Zažili jsme si toho už hodně. Chci to začít řešit. Chybí mi. Ani tu pusu mu nemůžu dát.

„Dám jim najíst a ty si zatím dojdi do té sprchy, hm?“ řeknu Billovi a opatrně si od něj vezmu Aarona, kterému hned dám také pár pusinek na čelíčko.

„To je dobrý, já bych je nakrmil, Tomi,“ řekne hned a upne ke mně oči.

„Musíš do práce a víš, jakou dobu v tý koupelně trávíš. Já je zatím nakrmím,“ brouknu, přivinu si k sobě kluky blíž a zadívám se mu do očí. Kluci mě jako obvykle chytili za copánky a začali je cucat. To je jim podobný, raubířům dvěma. Strkají do těch papulek všechno, co se jim dostane do ručiček. Zvlášť moje vlasy jim očividně chutnají.

„Nejsem si jistý tím, že půjdu do práce,“ řekne potichu. Huh?

„…ah,“ vydechnu. „Tak proč jsi měl nařízený ten budík?“ zeptám se ho. Teda já bych tak jako tak musel vstát kvůli klukům, ale on? „Kluci, fuj je to. Nemusíte do těch pusinek strkat všechno. Už tak mam roztřepený konečky, jak mi je furt cucáte a hryžete,“ napomenu je.

„Já jsem si ho zapomněl vypnout, jak jsem šel spát dolů. Omlouvám se,“ pípne. Když ovšem vidí kluky, jak se nevinně culí a žužlají mi copánky, pousměje se. To jsem tedy zvědav, jak to tu spolu přežijeme.

„Dobře, o nic nejde,“ kývnu, semknu k sobě rty. To tedy narušuje moje plány. Těžko budu moct jít za Brianem, když bude doma, a jeho tam tahat nechci. Brian byl včera celkem rozčílený, když jsem mu to pověděl. Možná to bylo i tím, že už neměl 2 týdny sex, jak se rozešel s Adamem. „I tak můžeš jít do té sprchy. Já je zatím nakrmím,“ řeknu nakonec.

„Dobře,“ přikývnul a pomalu vyšel z pokoje, načež si to rovnou namířil do koupelny.

„No, tak dnes nebude žádný strejda Brian, hoši,“ povím jim s povzdechem. „Dnes budeme trávit čas s tatínkem,“ rozejdu se s nimi dolů do kuchyně.

„Ta-ta,“ přikývnou oba hned. No jistě, mají tatínka raději než strejdu Briana, i když ho naprosto žerou. V kuchyni jsem je usadil do židliček, připravil jim snídani tak jako sobě a Billovi a potom je začal krmit. Sotva spolu s Billem komunikujeme a on chce zůstat doma. No… to tedy nevím, jak tohle dopadne.

Po nějaké době do kuchyně přišel Bill.

„Ještě jednu za tatínka,“ povím Aaronovi, načež mu zalétnu lžičkou přímo do pusinky. Vydal legrační hrdelní zvuk, a vzápětí to na mě všechno vyplivnul, čemuž se začal i s Nathanielem strašně smát. Ahm… A je to tady zas.

„Ahm…“ zamrkám a otřu si obličej, jenomže to už na mne přilítne i Nathanielova palba ze lžičky. No jo, ten aby se neopičil po starším bráškovi. „Sakra, kluci, no tak,“ povzdechnu.

„Ma-tá, ma-tá,“ smáli se mi a začali mě plácat špinavýma ručičkama do obličeje. Lumpové dva, na zadky by zasloužili, jenomže na ně se nedá zlobit, zvlášť když jim to pokaždé dělá takovou radost.

„Jste čuňata,“ začal jsem se už smát s nimi.

„Nesmíte takhle zlobit,“ vešel Bill do kuchyně a pohladil je po hlavičkách. Poté vzal ubrousek a vše mi jemně z obličeje otřel. Jak jsem se na ten malý okamžik nechal unést jeho péčí, Aaron mi zatím vzal lžičku, strčil ji k bráškovi do mističky a začali to házet už i po Billovi.

„No tak, kdo to má furt prát,“ napomenu je hned se smíchem, avšak sám si utřu do jeho trika ruce. No co, troška hraní neuškodí. Zvlášť v naší situaci. Trošku musíme odlehčit situaci. Potřebuju se zase nadechnout, jenže v téhle atmosféře to nešlo. To si však už Bill zakryl obličej dlaní a rozesmál se.

„Vy jste čísla. Budete si to prát sami,“ zaculil se na ně potom a oba je polechtal na bříškách.

„Hele, stejně to pere pračka a tam to dávám já, tak zmlkni,“ řeknu se smíchem. Naberu si přesnídávku do ruky a pořádně mu ji kydnu do obličeje, načež se začnu i s dvojčaty smát. To se však absolutně zaseknul a jen pootevřel rty.

„Tome,“ pošeptal a potom se rozesmál. Otřel si to a podíval se na mě. „No, jen se smějte,“ usmál se.

„Palte, klucí,“ přikážu jim. Jako by mi rozuměli, hned vzali lžičky a začali to po něm nanovo házet, přičemž se hihňali tak, jak jsem je už dlouho neslyšel. Už je to tak dlouho, co jsme společně udělali nějakou lumpárnu, a nebyli jenom vzorní rodičové. Hihňání těch dvou smíšků je jako rozená hudba pro mé uši. Musíme tohle dělat častěji. I jiné věci. Vždyť oni jsou to nejdůležitější. Bill se trošku bránil, ale smál se přitom.

„Dost, to je válka,“ polechtal je zase oba. To se rozpištěli téměř po celé kuchyni.

„Nech je, nebo se počůrají. Ještě jsem jim nevyměnil plenky,“ řeknu se smíchem. Jen se zasmál a zakroutil hlavou.

„To jsme dopadli,“ usmál se a otřel si obličej. Hlavně ty. Mě tu mučí denně, jen si to taky užij.

„No, ty nejhůř, protože jsi přišel ze sprchy. My tři se tam teprve chystáme,“ zvednu se a vezmu si oba prďoly pod paže, čemuž se hned začali smát a výskat. „Takže tu máš snídani a já jdu utopit tyhle dvě kuličky, viďte?“ zahýbu s kluky, načež začali nanovo pištět. Co bych bez nich jenom dělal? Jsem tak rád, že je mám. Nejen kvůli tomu, že je strašně miluju, ale konečně mám s kým provádět lumpárny a s kým si hrát. Bill nikdy moc nechápal můj smysl pro humor, byl spíš klidný.

„Děkuju mockrát,“ pousměje se na mě trošku. „Když tak ti s nimi přijdu pomoct, jsou to ďáblíci.“

„No, to bys mohl,“ usměju se. Ah bože, ne, už se zas chovám, jako by se nic nestalo. Já se na něj prostě neumím dlouho zlobit. „Pak je stejně vezmu ven, aby jim trochu omrzly rypáčky a zklidnili se.“

„Dobře,“ přikývne. „A víš co? Jdu s tebou už teď. Ta snídaně vždycky počká,“ zašeptá a rovnou jde se mnou. Ahm, ale já se s nimi chtěl koupat. No nevadí, můžu je jenom otřít a zas mu je dát. Stejně má špinavé jen triko a obličej. Já si pak vlezu do sprchy.

„Dělám si srandu. Jenom je otřu, ty se taky otřeš, a pak si dám sprchu. Zatím to s nimi zvládneš, ne?“ podívám se na něj.

„Samozřejmě,“ řekne ihned a přikývne hlavou, aby zdůraznil svůj souhlas. Vypadal však posmutněle. Co je? Vážně si představoval, že si vlezeme všichni do vany a budeme se tam bahnit?

„Miminka se nemají tak často koupat. Ani nejsou špinavý. Můžeme si s nimi do vany vlézt večer,“ brouknu jakoby nic a otevřu nohou dveře od koupelny. Ach jo, asi jsem magor, když mu to chci všechno odpustit. Jenomže mi pořád víc a víc všechno dochází. Prcci se mi furt chechtali pod rukama. Vždycky stál při mně a asi s ním opravdu neměl nic víc. Vždy chodil domů načas, vlastně ještě dřív, staral se o mě a o kluky. Prožili jsme si toho tolik. Je to můj manžel, prostě… uklouznul. Chyby dělá každý a je to lidské. Měl… měl bych mu odpustit. Já o něj nechci přijít.

„Jo, jo, já o tom vím,“ vydechne. Bill mi dveře pro jistotu přidržel a vešel poté za mnou. Asi nechce, kdoví. Uvidíme. Beze slov jsem kluky položil na pult u umyvadla a začal jim omývat pusinky a ručičky, ale moc dobře to nešlo, když se mi každou chvilku jeden snažil vyvléct. Proto si ke mně Bill stoupnul a vzal si na starost Aarona.

„Díky,“ brouknu vděčně a začnu se víc věnovat Nathanielovi. Když jsme je oba omyli, ještě se umyl Bill a potom si je vzal. Jakmile se za nimi zavřely dveře, zalezl jsem do sprchy. Chci tohle všechno napravit, chci mu dát šanci to zlepšit a vysvětlit mi to. Nechci tenhle vztah, tohle manželství a tuhle rodinu zahodit. Jsou pro mě vším.

BILL

Odnesl jsem kluky k nim do pokoje. Hned jsem si s nimi usedl na zem a začal si s nimi hrát. Dělal jsem s nimi letadýlka, lechtal je a pošťuchoval. Hrozně hezky se smáli. Byl na ně úžasný pohled, byli spokojení a to dělalo spokojeným i mě, ačkoli ne úplně. Stále tu byla ta záležitost s Tomem. Mile mě ovšem překvapil tím, že si o tom chce promluvit. Pořád na to myslím. Je na mě dokonce i milejší, řekl bych. Nabídl mi večer tu společnou vanu s kluky. Kéž bych mu to jen mohl vysvětlit. Myslím si, že by to dost věcí změnilo.

Oba jsem si je položil na koberec.

„Táta vám něco ukáže, jo?“ zaculil jsem se. Vyhrnul jsem jim oběma naráz tričko a potom jsem se nahnul nad Nathaniela. Zaprděl jsem mu pusou na bříško. V rychlosti jsem to udělal i Aaronovi.

„Tá-tá!“ začali se smíchem vřískat a vrtět se, přičemž mě plácali do hlavy. Joo, přesně to jsem chtěl. Jen ať se smějí a jsou veselí. Na to jsem však nebral zřetel a dál jim střídavě prděl na bříška, hlavně v okolí pupíku.

„Hííííííííííííííí,“ pištěli a už začali kopat i nožičkama. Miluju je, miluju, zlatíčka moje. Trošku jsem jim ty nožičky chytil, aby mě nenakopali a pokračoval jsem.

„Ty by ses divil, kdyby někdo udělal tohle tobě,“ píchnul mě náhle Tom prstem do zad a klekl si k nám.

„Ah,“ vydechl jsem hlasitěji, trošku jsem se ho leknul. Přes ten smích jsem ho ani neslyšel. „Když oni se u toho tak rozkošně smějí,“ usměju se na něj.

„Tak to mají asi po mně,“ uculí se na Aarona. Tím jsem si jistý. Jeho smích pro mě byl vždy lékem na všechna trápení a bolesti. Skloní se k němu a polochtá ho nosem na bříšku, načež ho začne něžně lochtat. Hned se začal zase hihňat, smát se a vydávat legrační hrdelní zvuky. Sledoval jsem je a usmíval se.

„Je na vás nádherný pohled,“ zašeptám tiše. Nemohl jsem to neříct, nešlo to. On je přenádherný a oni také.

„A huťuťu,“ smál se Tom s ním a znovu se mu zavrtal nosem do bříška, zatímco se mi Nathaniel šplhal na klín a chtěl pochovat. Možná je lepší, že si toho nějak nevšiml. Hned jsem si ho vzal a pochoval ho, jak si žádal. Pohladil jsem ho po zádíčkách a dal mu několik drobných pusinek na tvářičku. Hezky jsem si ho k sobě pak přivinul.

„Tobě to s nimi taky sluší,“ oplatil mi Tom s úsměvem, když si vzal Aarona do náruče, začal ho pohupovat a dělat mu letadýlko, čímž ho znovu rozesmál. Aha, takže si toho všiml a hlavně to zpozoroval.

„Děkuju,“ pošeptám a usměju se na ně.

Jsem možná divný, ale hrozně si toho vážím. Je to hezké slyšet, od něj nejvíce. Pak ho ještě chvilku pusinkoval, až ho nechal vydechnout. Sám si s úsměvem vydechnul a podal mi Aarona.

„Ukaž, teď si je vyměníme. Nechci ho šidit, broučka,“ řekl, když si ode mě bral Nathaniela. Nad tím jsem se pousmál a Aarona si od něj hezky vzal. Má vždycky dobrý nápad. Navíc… on je jednoduše úžasný.

„No, pojď ke mně, ty šmudlo,“ dám mu hned pusinku a polechtám ho na bocích. „Takhle je to spravedlivý,“ usměju se.

„Zatím mezi nimi nemůžeme dělat rozdíly. Až budou větší, tak se projeví sami. Nechci ani jednoho zanedbávat,“ řekl mi Tom, zatímco už blbnul s Nathanielem, který si to užíval plnými doušky a dával nám to také patřičně najevo svým nadšeným pištěním. V tomhle se absolutně shodujeme. Nechtěl bych, aby jeden měl víc a jeden míň. Musí to být vždy tak, aby měli oba stejně.

„Jsem rád, že na to máš takový názor. Já to vidím stejně. Jsou to dvojčata, má to tak být,“ řeknu a Aarona si pohupuju v náručí, přičemž on si hraje s mým řetízkem.

„A huťuťu,“ začal zase Tom vydávat ty legrační zvuky společně s prckovým hrdelním řehněním, když se mu zavrtával nosem do bříška. Aaron mi v náručí zapištěl a hned ukazoval na Toma s Nathanielem. Jsou chytří a vnímaví. To se mi na nich líbí, stejně jako všechno. Usmál jsem se na něj a položil si ho na koberec. Vzal jsem mu ručičky a začal s ním dělat paci pacičky.

„Hmmmua,“ mlasknul Tom, jak dal Aaronovi ještě pusinku na bříško a zase si ho vzal do náruče. „Je čas na procházku. Musejí si provětrat čumáčky, broučci.“

„Dobře, já je obléknu,“ brouknu. Samozřejmě, že bych mu nejraději řekl, že půjdu s nimi, ale nedovolím si to. Nechci ho nějak popudit.

„Udělám to,“ zvedne se i s malým v náručí. „Ale můžeš mi zatím obléknout Aarona.“ Aspoň, že tak.

„Jo, hned,“ zvednu se s maličkým také a jdu s ním k přebalovacímu pultu. „Co si dneska vezmete na sebe, fešáci,“ pousměju se na něj, když jdu ke skříni, kde mají oblečení. Vyndal jsem opět stejné oblečení a jedno připravil pro Nathaniela a druhé pro Aarona. Bylo toho trošku více, aby jim nebyla hlavně zima.

autor: Mischy & Turmawenne