autor: Mykerina
Spal jsem snad hodinu. Možná ani to ne. Tom se na mně pořád vrtěl a mě to přivádělo na hříšné myšlenky. Ne, prostě se musím v jeho přítomnosti ovládat. Nechci jej zklamat a oddálit si ho. Věřím, že když k němu budu pozorný a nebudu na něj spěchat, třeba mi časem bude věřit natolik, že mi dovolí doteky. Teda, ne že by mi nedovolil na něj sahat. Nechá se objímat a hladit, ale nic víc. Chtěl bych se ho dotýkat třeba bez trička, ale… toho se jen tak brzo nedočkám. Je to moc brzy. Vždyť já ani nevím, co mezi sebou máme za vztah. Jen mě občas políbí a nechá se obejmout. Obávám se, že kdybych si chtěl promluvit, že bych ho akorát vyplašil.
Nevím, jestli měl někdy nějaký vztah, pochybuju, když se k Alexanderovi dostal ve 13… ale tak mohl někoho mít, jistěže bez sexu, ale… chtěl bych se ho na to zeptat. Opravdu moc. Mno, uvidíme, jak se bude chovat ráno a zkusím na to nenápadně přivést řeč. A stejně bych rád věděl, jak se k němu vůbec dostal a… Tom se na mě zavrtí a tváří se přitiskne mezi krk a rameno. Opatrně ho chytnu kolem pasu a on otevře oči.
„Spinkej, je brzo,“ šeptnu. Tom ke mně zvedne unavené oči a kývne. Musí toho být na něj taky dost. Je tu několik týdnů a pár věcí už se stalo. Spíš by mě zajímalo, jak pojmenoval toho psa. Musím říct, že se o něj stará. Sice jsem to čekal, ale i tak jsem si myslel, že mu to nějakou dobou bude trvat po té jeho prvotní reakci. Ale překvapil mě. Znova opět a zase. On je samé překvapení.
„Billy, ty nespíš,“ šeptne mi do kůže. Zachvěju se.
„Ne, hlídám.“ Pohladím ho opatrně po zádech. Ihned dám ruku pryč.
„Klidně ji tam nechej.“ Šeptne znovu. Chvilku váhám, ale teplo a hladkost jeho pokožky mě láká. Opatrně položím dlaň na jeho záda a začnu ho pomaličku hladit. Tom zapřede a více se na mě rozvalí. Copak neví, co se mnou dělá? Netuší to? Vždyť to musí vědět. A možná to i brzy začne cítit, jestli se na mně nepřestane vrtět.
„Tomy, já… nechci tě nijak vyplašit nebo tak, ale… „
„Hmm?“ zvedne ke mně zase hlavu. Polknu. Moje hormony se bouří. Určitě už to cítí.
„Já… neboj se. Neudělám ti nic.“ Chytnu ho za pas, když se ode mě odtahuje a má v plánu utéct. Začne se mu zrychlovat dech.
„Tome, prosím, věř mi. Tohle je zkouška tvé důvěry ke mně. Neboj se mě.“ Povolím sevření. Nechci ho tady držet násilím. Dám mu na výběr. Chci, aby se sám rozhodnul, zda tu zůstane, anebo vyplašeně uteče. Chvilku zaváhá. Vidím to na něm. Měsíc mu ozařuje tvář. Lehce si skousává ret a přemýšlí. Zvažuje. Pak se podívá na bouli v mých trenkách a polkne. Teď je to v hajzlu. Uteče. Nevěřím, že tady zůstane, ale je to jeho pokoj, takže se začnu zvedat. Chytne mě za rameno.
„Zůstaň,“ šeptne a sklopí hlavu.
„Opravdu?“ pozvednu mu ji jemně.
„Opravdu, věřím ti.“ Lehounce se pousměje a donutí mě lehnout si zpátky. Znova si na mě lehne, ale tentokrát jenom na hruď, aby necítil můj… penis. Cítím, že je ztuhlý. Už to na něm poznám.
„Uvolni se a spinkej, budu tě hlídat.“ Pohladím ho po vlasech. Tom se trochu uvolní a opravdu usíná.
Ráno
Bolely mě oči. Hrozně moc. Mám takové podezření, že jsem usnul a nechal je otevřené. Připadám si naprosto nevyspale, ale to klubíčko na mně se tváří naprosto spokojeně. Překvapilo mě, že souhlasil, že udělal ten krok přes svůj strach a nechal mě tady. Zívnu si. Dneska ze mě bude chodící zombie. A to máme jít nakupovat. Nevím, jestli je to dobrý nápad, ale Tom potřebuje nějaké věci a ne všechno se dá objednat přes internet. Šéf mě sice zabije, že ho beru ven a bez ochranky, ale nějaký výcvik mám a zvládnu to. Doufám. Blonďáček se na mně zavrtí a začne se probouzet. Pořádně si zívne a zamlaská. Je roztomilý. Zvedne ke mně oči a trošku se starostlivě zatváří.
„Copak?“ pohladím ho po tváři.
„Vypadáš unaveně, špatně jsi spal? Kvůli mně?“
„Ne, Tome, hlídal jsem. To není kvůli tobě.“ Ukázkově si zívnu. Tohle bude terno. Já se potřebuju vyspat. Tom si sedne a sjede mé tělo pohledem. Pak se lehce usměje.
„Nikdy jsem s nikým nezůstal přes noc. Nikdo ke mně nebyl tak hodný jako ty. Ty jediný jsi nevyužil situace a… “ nahrbí se.
„Řekl jsem, že mi můžeš věřit. Já chci být s tebou, Tomy, ale nehodlá dělat nic, co ty nechceš, nic, co sám nezačneš. Chápeš? Dávám ti naprostou volnost rozhodovat, co se bude dít mezi námi.“ Vypovím se mu ze svých pocitů. Tom se ke mně po kolenou přisune a pohladí mě po tváři. Čekám, co bude dál. Nahne se ke mně a lehounce mě políbí na rty. Projede mnou mráz a zachvěju se. Odtáhne se ode mě a zadívá se mi do očí.
„Děkuju,“ šeptne. Dá mi další drobný polibek a pak už se hrabe z postele pryč.
„Kam letíš?“
„Jdeme nakupovááááááááááááááát.“ Výskne. Oh sakra, on nezapomněl. Já tam dneska umřu. Tom zalezl do své koupelny a na mně bylo, abych se vypakoval z postele, dal do kupy, abychom mohli vyrazit.
O hodinu později
Tom na mě netrpělivě čeká pod schody. Nejistě sejdu dolů, poprvé mě uvidí nalíčeného.
„Wooow, sekne ti to.“ Vysekne mi poklonu. Naprosto zrudnu.
„Pojď,“ chytnu ho za ruku a vedu ven. Čeho jsem si ale nevšimnul, byl stín, který nás sleduje.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Jsem ráda že to Bill vydržel a neudělal nějakou pitomost, asi se vážně hodně snaží 🙂 A taky jsem ráda že ho Tom nechal u něho, že už mu začíná důvěřovat :))
Jinak se vůbec tomu jak byl Tom ohromený z nalíčeného Billa nedivím, taky bych byla ohromená ^.^.. A z toho stínu co je sleduje mám špatný pocit :(.. No každopádně, moc děkuji za tenhle díl a moc se těším na další ^ᴥ^
Dost se bojím toho pronásledovatele 🙁 Snad se nestane nic vážného ani Billovi, ani tomu blonďatýmu zlatíčku.
Jsem zvědavá na pokračování 🙂
Som rada, že sa Tom rozhodol nechať ho pri sebe 🙂 A na nakupovanie sa teším, i keď som zvedavá, čo vznikne z toho tieňa, čo ich sleduje.
A zase! zase je to utnuté v tom nejlepším 😀 mě z toho jednou asi trefí :D…no Tomovo nadšení z nákupů mě pobavilo :D…a když viděl Billa nalíčeného…no nedivím se že se mu líbil :D…a jen doufám že už se k nim nedostal Alexandr nebo někdo z jeho posluhovačů ://
Oh ne! Takhle se ukončuje povídka? 😀 Já jsem teď děsně vystrašená, kdo je sleduje. Tom měl nakonec určitě pravdu, když se v noci vzbudil a měl pocit, že tam někdo je. Vážně se začínám obávat. Ne že bych Billovi nevěřila, ale přece jen je to takové tintítko a je sám a mám strach o to, že by Toma neochránil 🙁 A Tom se nemůže vrátit tam, kde byl. Už by to psychicky neunesl a myslím, že by se totálně zhroutil. Nemluvě o tom, že nechci aby se mu děly ty věci, co se mu děly.
Tak teď vážně doufám, že jenom plaším a je to třeba zase jenom Andy 😀 Nebo ať je to kdokoli, hlavně aby se Tomovi s Billem nic nestalo.
Ale poozitviní je opět Tomův postup a jeho důvěra v Billa 🙂 Tom mě překvapil, čekala jsem, že to nakonec nezvládne a že nechá Billa odejít, ale on tak neudělal. Jsem za něj vážně ráda, protože jde vidět, jak je den ode dne na tom líp, jak věří každým dnem Billovi o trošku líp a strašně se mi teď líbilo i jeho nadšení, že jde nakupovat 🙂 Jsem ráda, že už Tom není takové malé vystrašené děťátko, které k Billovi přišlo. Doufám, že mu díky Billovi bude jen líp a líp 🙂
Děkuji za další díl :))
Bože, ak je to nejaký hajzel, ktorý to teraz celé posere tak ho zabijem 😀 dúfam, že to nie je Alexander… Bill s Tomom sú taký zlatý 🙂 hrozne sa mi páčilo ako sa už Bill dvíhal z postele na odchod, ale Tom ho zastavil 🙂 je super ako mu čím ďalej tým viac dôveruje :)… Som zvedavá aké to bude, keď Bill teraz Toma berie von, snáď sa nič vážne nestane 🙂
Ta poslední věta mně děsí.Doufam že se nic nestane.