autor: BrokenMirror
Už se bojíš?
Od té doby, co mu vězeň předvedl děsivý trik se zbraní, se Tom na 815 už podívat nešel. Věděl, že by nejspíš měl přestat být zvědavý, ale tak nějak byl ještě
zvědavější než předtím. Byl si jistý, že ho zastřelí a že 815 uteče, ale nic z toho se nestalo. Nic Tomovi neudělal,
vrátil zbraň do pouzdra a ustoupil, jako by se nic nestalo.
Tom nemohl za nic na světě přijít na to proč. Samozřejmě, kdyby utekl a pak ho znovu chytili, nebylo by to pro něj dobré, ale přišlo mu divné, že vězeň, který měl být naprostý šílenec, by po té příležitosti neskočil.
A něco o těch černých očích… ten pohled v nich, když od Toma odstoupil, byl nečitelný, ale bylo v nich něco, co ho mučilo, něco, co bylo víc smutné než temné.
Stále neměl štěstí s hledáním jeho složky, proto Tom žadonil u Andrease o odpovědi. Nemohl setřást pocit, že ten člověk ví mnohem víc, než pouští ven.
„No tak, řekni mi to,“ naléhal Tom, když se převlékli zpátky do svého oblečení v šatně; od chvíle, kdy Tom naposledy vězně viděl, uběhl týden.
„Proč to vlastně chceš vědět?“ zeptal se Andreas, zapínal si košili. „Měl bys na něj zapomenout, je nebezpečný, a z toho, že se na něj budeš ptát, nic dobrého nevzejde.“
„Ale proč je nebezpečný?“ už začínal být opravdu netrpělivý, a všechno mu to začínalo připadat víc než naprosto hloupé. Posadil se na lavičku a s očekáváním se na Andrease díval.
„Možná tak nevypadá,“ řekl Andreas a nedíval se Tomovi do očí, „ale je velmi manipulativní, to proto měl za poslední čtyři roky dvanáct různých psychologů, víš? Všechny je svedl, zřejmě jen pro zábavu.“
Tom byl chvíli potichu.
„Svedl i tebe?“ Ta myšlenka Toma předtím nenapadla, ale to, jak o něm Andreas mluvil, mu tu myšlenku vnuklo.
„Ne,“ odsekl Andreas a probodl Toma ledově modrýma očima. „A končím, už ti nic neřeknu.“
„Ale to nic nevysvětluje!“ zaúpěl Tom, už byl neuvěřitelně frustrovaný. „Fajn, svedl své terapeuty, ale to nevysvětluje, proč se ho celý svět bojí. Sakra, dokonce i ty sebou
cukáš, když se o něm zmíním.
Proč?“ Andreas se otočil k zrcadlu a velmi zřetelně ho ignoroval, zatímco si upravoval vlasy. „Víš to vůbec?“
„Vím víc než dost,“ řekl Andreas krátce a ztuhl, jako by na něj něco dolehlo, a pak se otočil čelem k Tomovi. „Tys… řekni mi, žes za ním nebyl.“ Tomovi začaly hořet uši, a jelikož dlouho neodpovídal, Andreas pochopil. „Kurva!“ vydechl a Tom nadskočil, když uhodil pěstí do jedné ze skříněk. „Nedělej to!“ vykřikl a podíval se na Toma s výrazem tak vyděšeným, že z toho Tomovi tuhla krev v žilách. „Už za ním nechoď, slyšíš? Jen… slib mi to. On tě zlomí.“
Tom zvedl obočí.
„Zlomí mě?“
Andreas si prohrábl vlasy. „Ano. Zlomí tě.“
„Jak?“
„On si najde způsob.“
Andreas se tomu vyhýbal, a tak vzdal dostat z něj něco víc. Jediné co věděl, bylo, že Andreas byl z 815 podělaný.
Ale Tom měl nápad, jak by mohl vidět a zkoumat 815, aniž by s ním musel být úplně sám.
„Jo, jen na dnešek.“
„Proč?„
„Já nevím. Nikdy předtím jsem nebyl na hlídce v jídelně.“
Georg nakrčil obočí. „Není to nic úžasného. Jen tam stojíš a koukáš, jestli se někdo nesnaží prát nebo někoho zapíchnout vidličkou. Nic takového se ještě nestalo, takže tam fakt jenom stojíš.“
„Jestli si myslíš, že je to tak nudný, tak se pojď prohodit,“ řekl Tom. „No tak, jen na dnešek.“
Georg se zasmál a pokrčil rameny. „Fajn, jasně. Večeře začíná v pět, takže si radši pospěš, já už byl na cestě.“
Tom se zazubil, čímž Georg zvedl obočí ještě výš. „Okay, díky, chlape,“ řekl a poplácal Georga po zádech, pak odešel.
„Jen abys neměl něco za lubem!“ zavolal za ním Georg.
Bylo za minutu pět, měl štěstí, že sem rezidenty ještě nepřivedli, a když vešel do jídelny, zazubil se na Gustava, který už stál na svém místě na druhé straně místnosti. Nejspíš by se neměl tvářit tak nadšeně, uvědomil si, a snažil se uvolnit obličej.
Po třech minutách se dveře otevřely a Andreas a další strážník, kterého Tom neznal jménem, vešli s rezidenty dovnitř. Šli si pro tácy, utvořili frontu u pultu. Někteří z nich byli klidní a tiší, zatímco většina z nich si povídala s ostatními.
Paní za pultem, lehce silnější dáma s blond kudrnatými vlasy, znala jménem zřejmě všechny vězně. Každého z nich pozdravila, usmála se na ně, jako by byli staří přátelé. Tom se pousnul trochu blíž, aby mohl slyšet, co přesně jim říkala. Přečetl si jmenovku na jejím hrudníku, bylo tam napsáno ‚Anna‘.
„Jak se dneska máš, Riley?“ zeptala se hubeného a chlupatého muže, když mu dala na tác plno fazolí.
„Už líp, když jsi zpátky,“ usmál se a Anna mu úsměv oplatila.
„Vždycky jsi tak zlatý, Riley. Teď si běž sednout.“
Riley odešel, usmíval se na podlahu.
Když všichni dostali jídlo, každý vězeň si v klidu došel na své místo. Chodili s trochou zdráhání, ale s řádem, takže každý vězeň si došel vždy na jedno místo, i když se tu nevyžadovalo, aby seděli pokaždé na tom samém. Seděli společně ve skupinkách po třech, čtyřech nebo pěti a Georg měl pravdu, nic moc se nedělo. Opravdu to nebylo jako ve filmech, kde na sebe křičeli a nadávali si a lidmi se házelo přes místnost. Ne, tihle lidé se chovali, jako by se setkali s přáteli na kávě.
Pak si Tom vzpomněl na to, proč je v první řadě v jídelně, a začal se rozhlížet, ale neviděl 815 ve frontě. Možná tady nebyl. Zamračil se. Proč by přeskakoval večeři?
Ale jak jeho oči přejížděly přes všechny vězně, všiml si, že v rohu místnosti seděl někdo sám, shrbený a hrající si s deskou stolu. Lidé, co seděli u stolů kolem něj, se opatrně vyhýbali tomu, aby se dívali jeho směrem, všichni předstírali, že tu nejsou, dokonce to vypadalo, že ty stoly byly od něj dál odsunuté.
815 zvedl pohled zrovna ve chvíli, kdy se na něj Anna dívala. Když se jejich oči setkaly, netrhla sebou, jak Tom očekával od lidí, jednoduše se usmála a zvedla na pult tác, dvěma prsty mu naznačila, aby šel k ní.
815 si povzdychl a vypadal podrážděně, ale pomalu se zvedl a přešel přes místnost. Zdálo se, že všichni ztuhli, když kolem nich procházel, jejich pohyby se zpomalovaly, jako by si dávali pozor, a někteří z nich se dívali přes ramena, když 815 došel k pultu.
Tom se potajmu posunul ještě trochu blíž a byl rád, že tak udělal, když Anna něco 815 řekla tichým hlasem a položila mu jídlo na tác.
„Oh, nedívej se na mě takhle,“ řekla a posunula tác k němu. „Všimli si, že přeskakuješ jídla, chci se ujistit, že jíš.“
Tom mu neviděl obličej, ale nejspíš se mračil.
„Mezi námi dvěma,“ pokračovala, „nejlepší pomsta je nevzdávat se. Ukaž jim, že tě to nesloží na kolena.“
„Nepokládá mě to,“ řekl 815 tiše, tak tiše, že to bylo skoro usyknutí.
„Tohle místo pokládá všechny,“ řekla klidně, i když tón jejího hlasu byl jiný.
„No ale mně je to jedno,“ zabručel a vzal si tácek.
„Dobře.“ Přikývla, ani trochu ji to nepobouřilo. „Měj se hezky, Bille.“
Tom přestal dýchat, když si v hlavě přehrával, co řekla.
Měj se hezky, Bille.
Bille.
Jeho jméno bylo Bill. Tom skoro chtěl zatančit vítězný tanec, ale to by vypadalo opravdu stupidně, a tak si ho udělal alespoň v duchu.
Ale jak to, že ona věděla jeho jméno a nikdo jiný ne?
Nebo to byl jen Gustav a Georg, kdo byl tak pomalý, a ve skutečnosti to jméno znali všichni?
Věděl to Andreas?
Nejspíš ano. Tom si připadal hloupě, že se ho předtím nezeptal, i když Andreas by se nejdřív choval jako psychopat a stejně mu to neřekl.
Tom se díval, jak šel Bill zpátky k sobě ke stolu. Když se posadil, zachytil Tomův pohled a zvedl ruku, aby mu prsty zamával. Tom si nebyl jistý, jak reagovat, a tak jen na pozdrav zvedl ruku, okamžitě si připadal hloupě, že to udělal.
Kdyby byl blíž, slyšel by, jak se Bill uchechtl.
Ostatní už skoro dojedli a Andreas ty, co skončili, odváděl do cel. „Zbytek z vás má pět minut,“ řekl, velmi jasně se vyhýbal pohledu do rohu, kde seděl Bill a zvědavě se na něj zpoza černého závěsu z vlasů díval.
Když Andreas s polovičkou vězňů odešel, Tom měl na Billův stůl lepší výhled. Seděl a jen si tak hrál vidličkou s jídlem.
„Měl bys to sníst. Další jídlo bude až za hodiny.“
Bill zvedl pohled, když Tom přišel k jeho stolu, stál nad ním.
„Co je ti po tom?“ zeptal se a položil vidličku, se kterou si hrál.
„Proč se tě ta kuchařka Anna nebála?“ zeptal se Tom, ignoroval Billovu otázku, stejně by nevěděl, co odpovědět.
„Proč se mě nebojíš ty?“
„Protože k tomu nevidím důvod.“ To nebyla moc pravda. Bill ho děsil, ale ne tak, jako děsil Andrease.
Bill se opřel a založil ruce. „Včera ses bál.“
„No, držels mi pistoli u krku,“ poukázal Tom po krátké odmlce a Billovy rty se zkroutily do takového polovičního úšklebku.
„To byla sranda.“
Přeběhl mu mráz po zádech, ale Tom se to také rozhodl ignorovat. „To je fuk, jde o to, že se tě nebojím.“
Nevšiml si, že prakticky všichni, kdo v místnosti zůstali, se na ně po očku dívali, přemýšleli, co to sakra Tom dělá. Gustav a Anna se také dívali. Gustav měl překvapením nakrčené obočí a Anna se mračila, dělala si starosti ohledně toho, co viděla.
„Tak proč sis vyměnil s Georgem směnu, když se nebojíš, že bych udělal to samé, kdybys mě navštívil o samotě?“
Sakra, je všímavý, pomyslel si Tom, zoufale se snažil přijít na něco, čím se z toho vykroutit. Nebál se Billa, ale nechtěl, aby mu utekl. A nechtěl se nechat zabít.
„Georg mě prosil.“ …no, tak to bylo slabý. „Chci říct, už ho to tu po týdnu nebavilo, a tak si to chtěl vyměnit.“
„Uh-huh.“ Přikývl Bill, nepřesvědčil ho, znovu si pohrával s vidličkou a Tom si všiml nějakého nápisu na předloktí.
Bill následoval jeho pohled a otočil ruku, ukázal mu tetování.
„Já vím. Ironie, co?“ zvedl ostře pohled a trochu se uchechtl. „Udělal jsem si ho měsíc před tím, než mě tu zavřeli.“
Tom se zamračil, pohled měl stále na tetování, a najednou jím projel záchvěv smutku a sympatie. Chtěl svobodu, a namísto toho byl tady, v malém vězení uprostřed ničeho, a nejspíš má ještě roky, než ho pustí. Tom by se zbláznil, kdyby byl na jeho místě, a tak dokázal chápat, proč byl Bill trochu… zvláštní.
„To je mi líto,“ řekl Tom, nevěděl, co jiného říct, a podíval se mu do obličeje.
Bill nad ním mávl rukou a trochu nakrčil nos.
„Nebudeš to jíst?“ kývl Tom směrem k jídlu a Bill se trochu zašklebil.
„Tady, ochutnej.“ Nabral něco na vidličku, zvedl ji a zamával s ní Tomovi před obličejem. „No tak, ochutnej.“
Tom se rychle rozhlédl, než se sklonil a rychle semknul rty kolem vidličky. Billovi se zalesklo v očích a trochu se mu zvedly koutky úst. Tom se odtáhl, těžce polkl a zašklebil se. „To je nechutný,“ řekl a přál si, aby to měl čím zapít.
Bill se tiše zasmál a začal si hrát s rozmačkanými brambory.
„Všichni si myslí, že chci umřít hlady,“ řekl. „Pochybuju, že tuhle sračku ochutnali. Toho novýho kuchaře by měli vyhodit.“
Tom souhlasil, stále se šklebil nad tou chutí, díval se na Billovy hubené ruce a udělal si v hlavě poznámku, aby někomu řekl o tom vaření.
„Vsadím se, že ty chutnáš líp,“ řekl Bill zastřeně, než si dal vidličku k puse a semknul kolem ní rty, jeho oči byly stále na Tomovi, když slízl z vidličky zbytek rozmačkaných brambor, zbytek po tom, co měl v puse Tom.
Tom si všiml malé kuličky v Billově jazyce a v mysli se mu zatmělo. Kurva.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Tak mám dojem, že Tom je z Billa už pěkně hotovej a to se mezi nimi ještě nic nestalo. 😀 Jinak, jsem ráda, že Tom už ví, jak se Bill jmenuje. 🙂 Přemýšlím nad tím, co řekl Andreas Tomovi, že Bill svedl všechny psychology. Nevím, myslím, že Tom jej určitě taky zaujal, ale že s ním to nebude tak jako s ostatními (možná jsem přehnaně naivní, ale myslím si to 😀 ).
Andy ma naštval s tým, že Bill zviedol všetkých psychológov, teraz to vyzerá tak, že si z Toma robí len ďalšiu obeť. Strašne rada by som sa dozvedela prečo je v base a čo mal s Andym.
Chvíľka v jedálny bola krásne silná:) z tejto 815-tky idem do kolien♥
Jednoduše úžasné! ♥
Číst si povídku i v češtině je vážně parádní a hlavně když vím, jak se všechny věci mají 😀 U téhle povídky bych vážně nevydržela čekat na nové díly, protože mě každý díl vždycky pohltí a já chci okamžitě vědět, co Bill udělal nebo neudělal a jak to všechno bude. Je to prostě napínavé 🙂
A Bill je prostě skvělý! Nemůžu si pomoct, ale jeho postavu jsem si děsně oblíbila 🙂 Toma samozřejmě taky, ale stále se ještě divím, že se Billa nebojí 😀 Jde o to, že všechny ty řeči o Billovi, ať už pravdivé jsou nebo ne, jsou prostě děsivé a já bych měla strach, co je Bill zač. Když jsem si prvně četla tenhle díl a četla jsem si, jak Tom ochutnává to jídlo, tak jsem si chvilku myslela, že mu Bill tu vidličku zarazí do krku 😀 Vlastně ani nevím proč jsem si to myslela, když už měl Bill jednou šanci Toma zabít, ale to e fuk 😀
To jejich oťukávání se je prostě skvělé 🙂 Miluju ty chvíle, kdy to Tom prostě nevydrží a musí se jít na Billa podívat nebo s ním prohodit alespoň pár slov. A taky jsem za jeho zvědavost vážně vděčná, protože nebýt jí, tak nevím, jestli by se Tom k Billovi vůbec dostal.
Povídka je vážně úžasná, už se těším na další díl a LilKatie, Tobě moc děkuji za překlad ♥
no vida vida vida…TAk jméno už víme, ale proč je sakra v tom vězení?!! sakra už mě nenapínej. TOhle je tak nádherná povídka. Vždycky hltám slovo od slova a vidím ty písmenka jak se mi mění v obraz 🙂 děkuju za překlad je to boží
Hannibal je kanibal.. tak si dej pozor Tome.. nevidí v tobě sexuální objekt ale večeři 😛 ale tenhle díl mi vyrazil dech.. hlavně při tý části, kdy ho Anna oslovila jménem.. úplně mnou projela taková úchylná radost 😀 a celou dobu tu čekám na další díl 😀 jo.. je to tady.. zamilovala jsem se 🙂 ♥
Paani .. no takze uz Tome znas jeho jmeno .. 😀 Slavny Bill .. po 6 dilech konecne vis jak se jmenuje 😀
Ale to jak ten Andy rekl, ze Bill svedl tech nekolik psychologu je zajimave ..
Co kdyz je vazne Tom jen dalsi obet .. 🙂
Wau.. ja už k tejto poviedke ani nemám slov 🙂 Takže konečne Tom pozná jeho meno… a tá záhadná Andyho odmeranosť alebo ako to nazvať ohľadom Billa, že nechce aby sa o neho Tom zaujímal je nanajvýš podozrivá.. on s ním isto čosi mal! 😀 no a tá scéna s vidličkou… proste no comment, Bill je pekný provokatér. Strašne sa teším na ďalšiu časť.
Je skvele jak tom sili z billa ale nehlida si odstup a na to dopyka…
Jinak skvele tesim se..
Bill, Bill, Bill!!!!♥ Jsem ráda, že už konečně ví jeho jméno!!! Chudinku Toma to muselo užírat! A jsem hrozně ráda, že jeho zvědavost pořááád stoupá, protože mě taky xD!!! Opravdu se díky této povídce nemůžu dočkat neděle!!!:3 A ten konec? Úchylák jeden! Jemu prostě nemůže nikdo odolat♥! S tím tetováním, se ani nedivým, že je mu ho líto… svoboda ve vězení vážně není! Uáááá jsem fakt nedočkavá c se stane dáál…♥ Trochu se io Toma nadruhou stanu bojím a vůbec nechápu, co se mu stalo, že je takový… zvláštní! Doufám, že nám to tu brzo odhalíš;))!
Ani se nedivím že je Tom z Billa tak mimo 😀 kdo by ne?…hmm a vypadá to že ta kuchařka má k Billovi nejblíže :))..tak snad se podaří Tomovi zase zjistit něco bližšího 🙂
Ten Tom je nejak moc rozklepanej 😀 Zboznuju tu povidku.
Áno, Bill ide! 😀 bože, on je v tomto príbehu tak fascinujúca osoba, vôbec sa nečudujem, že je z neho Tom mimo 😀 inak, stále sa smejem na tom ako sa Tom stále "nenápadne" snaží k nemu dostať 😀 furt sa vypytuje Andreasa a ostatných, teraz si dokonca prehodil smenu s Georgom 😀 no ja z neho nemôžem, on je naozaj veľmi cieľavedomý človek, keď niečo proste chce vedieť tak si fakt ide za tým :D… Úplne žeriem to ako Bill Toma zvádza, je to skvelé. Ja by som bola z neho v momente hotová 😀 Milujem tento príbeh, tak hrozne ma baví čítať to 😀 strašne moc ďakujem za preklad 🙂 :-* nemôžem sa dočkať pokračovania 🙂
Me se ted asi prave taky zatmelo. Vezen nevezen..tohle mi rict, tak uz ho na Tomove miste ohnu pres ten stul. Muj ty boze. Neverim ze Andrease nesvedl. Urcite jo a moc by me zajimalo kam to smerovalo a co se stalo, ze je z nej Andy tak vyklepany. I kdyz to ja jsem taky a to mi nejake svadeni rozhodne nehrozi. Jen asi prasknu zvedavosti co Bill udelal a tak. Je to hrozne zabijacky stale nic nevedet a jen se domyslet. Autorka se asi rozhodla ze necha zesilet vsechny twc fanousky 😀 Jinak to nevidim. Umru proste. Jsem za to aby nedele byla kazdy maximalne treti den v tydnu 😀 Autorce se klanim hluboko k zemi a prekladatelce jakbysmet.
To je naprosto úžasné! Nemůžu se dočkat dalšího dílu!!
áááá, manipulativní hajzlík. 😀 baví mě ty jeho triky, celé to mystérium kolem něj. taky bych se nedokázala držet zpátky.
Ano… to mi k Billovi sedi! 😀 manipulovat s lidmi a pak je vsechny do jednoho svest a zlomit … Bill je tak nebezpecny, sexy blazinek :33 vsadim se ze i Tom mu brzy podlehne
HOT, HOT HOT :)) som rada, že nemusím čakať na ďalší diel, pretože by ma určite kleplo ! 🙂