autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Společně jsme kluky oblékli, pohráli si s nimi přitom a Tom se šel potom obléknout také. Hrál jsem si s nimi, abych je zabavil. Tom asi po deseti minutách přišel do pokojíku. Upřímně snad teď i klukům závidím. Oni ho teď budou mít jen pro sebe a já ho nemůžu mít vůbec. Ale co, je to jejich táta, je to jasné. Jen mi chybí…
„Vypadají vždycky jako dva roztomilý eskymáčci, kluci moji,“ zasmál se a vzal si je do náruče. „Ty nejdeš?“ podívá se na mě. Nasucho jsem polknul. On by snad chtěl, abych šel? Ouh, to není možné. Možná mi to nabízí jen ze slušnosti, ale taky by mohl kluky čapnout a prostě jít, což neudělal.
„Myslel jsem, že…“ párkrát zamrkám a pootevřu rty. „Mohl bych s vámi jít?“
„Máš volno. Co jinýho bys chtěl dělat, než být se svými dětmi?“ dal oběma pusinku a s úsměvem zakroutil hlavou.
Se svými dětmi a s tebou, lásko. „Zatím připravím kočárek,“ řekl a odešel dolů. Stál jsem chvilku jako opařený, ale pak jsem se usmál. Rychle jsem se vydal do ložnice, kde jsem se hned oblékl a šel rychle dolů, abych nezdržoval.
Půjdeme společně. Mám radost jako malej kluk. Jo, takhle to vypadá, když někdo o něco přijde.
Tom už čekal v hale i s kluky. Rychle jsem se obul a vzal si kabát se šálou.
„Hotovo,“ šeptnu.
„Sláva. Bál jsem se, že mi z nich zbudou škvarky,“ vydechl a vyjel i s kočárkem ze dveří. Tak pomalý jsem snad zase nebyl. Pospíchal jsem, jak jsem jen dokázal. „Zamkni, jo?“
„Jo, jo,“ brouknu a vyjdu hned za nimi, načež zamknu. Tom se s nimi zatím rozjel po cestě až k brance. Došel jsem je a branku jim otevřel. Jakmile projeli, zase jsem za nimi zavřel a poté už šel vedle Toma.
„V noci asi zase sněžilo. Budu pak muset prohrabat cestu. Málem jsem je vyklopil,“ postěžoval si hned jako správná mamina.
„Já to když tak udělám, až přijdeme. Odpočiň si taky trošku,“ brouknu a dopnu si kabát.
„Hah, nezlomíš se o tu lopatu?“ uchechtnul se.
Už jsem tohle dělal, a to několikrát za život. Pamatuju si, jak jsem to musel dělat jako malý ještě na Štědrý večer s tátou. Byl vždycky perfekcionista a já to měl zřejmě po něm. Ovšem nejsem tak přehnaný jako on.
„Ne,“ brouknu a olíznu si rty.
„Ne?“ zasměje se. „Vážně ne? No já nevím, jestli ti takovou práci můžu přenechat.“ Abych ho ještě nepřekvapil.
„Věř mi, že můžeš. Mám to nacvičený od mala,“ pousměju se.
„Jenomže teď už malej nejsi. Kdy jsi naposledy hrabal cestu, když jsi bydlel v bytě?“ řekne pobaveně a zahne do vedlejší ulice. Pro srandu jsem mu, ale chápu to. Moc na to nevypadám, že bych tohle uměl.
„Dělal jsem to, dokud jsem neodešel od rodičů, a když jsem bydlel v bytě, tak někdy taky, protože bych býval jinak někdy ani nevyjel s autem,“ šeptnu.
„Vždyť jsi měl před barákem parkoviště. Tos to jako hrabal kolem auta?“ povytáhne obočí.
„Moc ne, ale cesty jsem odhrabával. Střídali jsme se tam.“
„Chm,“ řekl už jen a zavrtěl hlavou.
Už jsem mu na to nic neřekl. Procházeli jsme se krásně zasněženou krajinou. Město vypadalo v zimě krásně, navíc bylo perfektně udržované, takže jsme se nemuseli bát, že někde spadneme. Ovšem cestu, kterou jsme si vybrali, nebyla moc skvělá. To nám ale nevadilo, šlo nám hlavně o to, aby kluci měli hezkou klidnou procházku. Jsem hrozně rád, že jsem s nimi mohl jít. Dlouho jsme si takhle nevyšli, jelikož jsem kluky bral buď já, když měl Tom pacienta, nebo si je vzal on, ještě když jsem byl někdy později v práci. Nakonec jsme se ale rozhodli, že se nebudeme centru vyhýbat, ale naopak se stavíme přímo v centru v cukrárně. Tom tu měl prý jednu oblíbenou, kam občas kluky vozil. Jakmile jsme dojeli k cukrárně, hned jsem vešel, podržel mu dveře a ještě mu kočárek nadzvedl, aby se v klidu dostal přes dva schody, co tu byly. Poté jsem za námi už dveře zavřel.
„Díky, obvykle mi pomáhá ten číšník,“ zasmál se Tom a jel s kočárkem dozadu do nějakého boxu.
Aspoň, že dnes jsem tu já. Nejradši bych s nimi byl pořád, ale kdyby to tak ještě šlo.
Zastavil s kočárkem u stolu a vyndal z něj kluky. „A teď si dáme váš oblíbený koktejl, mhm, mhm, mhm,“ začal je se smíchem pusinkovat a svlékat je z bund. „Aspoň se na chvíli ohřejí. Vidíš, jak mají načervenalý nosánky?“ zeptal se mě s úsměvem.
„Jsou rozkošní, naši malí eskymáčci,“ usměju se a pomůžu mu. On svlékal Aarona a já Nathaniela. Když byli svlečení, jejich věci jsme položili na židli vedle sebe a kluky si posadili na sebe. Tom už samozřejmě zase dělal s Aaronem kraviny a neustále ho pusinkoval, čemuž se prcek hihňal. Během chvilky už přišel mladý číšník.
„Dobrý den,“ pozdravil mě a pak se usmál na Toma i na kluky. „Ahoj, jako obvykle?“
„Ahoj, jo, určitě ten jejich koktejl,“ zasmál se Tom a objal Aarona rukama. Asi sem chodí dost často, když se takhle zdraví.
„A vy si dáte?“ zeptal se číšník mě.
„Latté,“ pousměju se a hezky si na sebe Nathaniela usadím, jelikož se mi pořád snažil sklouznout pod stoleček.
„Dobře, hned to bude,“ rozešel se s úsměvem pryč, avšak se ještě zastavil. „Můžu tam prckům dát tu sušenku nebo…“
„Jo, klidně můžeš. Minule si na ní smlsli. Chtěli ještě další,“ rozesmál se Tom, nad čímž se ten číšník jen zasmál a zašel za roh. „Viďte, vy dva broučci,“ dal Tom Aaronovi pusinku do vlásků. Aspoň mají nějakou změnu a my taky. Dřív jsme spolu chodili leckams, dnes si to už příliš dovolit nemůžeme.
„Tak vy už tu máte oblíbený drink, ano?“ usmál jsem se a pohladil Nathaniela po hlavičce. „Vypadá to tu hezky, je tu příjemně,“ usměju se zároveň na Toma.
„No on je to jenom takovej koktejl. Je tam rozmixovaný ovoce a smetana se šlehačkou. U toho je ještě obyčejná sušenka. Dával jsem si to tu jednou, oni chtěli ochutnat, tak jsem jim dal. Nic špatnýho v tom není a hrozně jim to zachutnalo. Pořád se olizovali,“ zasmál se Tom. „Takže od tý doby jim Paul dělá jejich vlastní, do malých skleniček a s dětskou smetanou.“
„To je hezký,“ uznám a pousměju se. „Je to i zdravý, zvlášť když je tam to ovoce. Takže si pochutnají, viď prďolo?“ dal jsem Nathymu pusinku. Nevnímal mě. Dál se křenil na brášku a plácal táckem pod pití do stolu. Jsou roztomilí, jak si spolu umí parádně vyhrát.
„Jo, to jo,“ přikývne Tom, přičemž se Aaronovi prohrabával vlásky.
„Jsem moc rád, že jsem s vámi mohl jít,“ šeptnu pak a semknu rty k sobě.
„Nemůžu tě od kluků oddělit. Jsi jejich táta,“ pošeptá, opře se bradou o Aaronovo rameno, načež mu dá pusinku a zavře oči.
Zní to, jako by se ode mě chtěl naprosto oprostit a už mi jen po právnické stránce nemohl kluky odepřít. Tohle nemůžu dopustit. Potřebuju mu všechno říct, a zároveň chci od něj slyšet, co si myslí a co cítí.
„Mohli bychom si promluvit, prosím, až budeš mít čas a bude na to vhodná chvíle?“ řeknu tiše.
„O čem?“ zeptá se polohlasem.
„O tom všem…“ chytnu Nathaniela jemně za ruku. Hlavně kluci jsou mi teď oporou. Myslím, že kdyby jich nebylo, neměl bych takovou sílu.
„Myslíš, že to něco změní?“ podívá se na mě skrze své černé, dlouhé řasy. Nechci o tenhle pohled přijít, o jeho úsměv, doteky, polibky, o jeho lásku a jeho samotného.
„Přál bych si to, a navíc si myslím, že je to na místě, abychom si promluvili. Ale zároveň chci, abys měl spoustu času o všem přemýšlet. Nechci, aby sis myslel, že tě tím do něčeho tlačím.“
„Byl lepší než já?“ zeptal se náhle bolestně, ač sledoval stůl. Na co, že se to ptal? Jak na tohle může myslet? On to vidí naprosto jinak, než to bylo. Už to je důvod, proč si promluvit.
„Nikdo pro mě není lepší než ty. Vůbec to není tak, jak si myslíš, už proto chci, abychom si promluvili,“ zašeptám a tiše vydechnu.
„Můžeme mluvit teď. Kluci nám nerozumí a tady si nedovolím dělat scény a dávat ti facky,“ broukne, když dá Aaronovi pusinku na krček, nad čímž se hned mrně zasměje.
Nechci se k tomu vracet. Prostě mi ji vrazil, aspoň si ulevil. Navíc, každý někdy potřebuje propustit svoje emoce. Já si to stejně zasloužil.
„Jsem radši, když projevíš svoje emoce, než když je v sobě držíš,“ podívám se na něj. „A navíc, ty nejsi typ člověka, který by ty scény dělal. Navíc, na to máš právo.“
„Hah, to si jenom myslíš, že nejsem typ, co dělá scény. Často mam chuť se rozkřičet na celé kolo a do něčeho mlátit, ale už odmala jsem dobrý v potlačování emocí kvůli tomu všemu, co se dělo s Molly a s tátou a… tak,“ zamrká a zavrtí hlavou. Neměl to lehké a já mu všechno ještě jak kretén stěžuju. Následně se narovnal a zadíval se kamsi za mě.
„To chápu,“ přikývnu. „Tak to v sobě nepotlačuj, pak je to ještě horší. Samozřejmě, každý jsme v tom jiný.“
„Promiň za tu facku, ale… prostě jsem se už neudržel. Vrazil bych ti ji hned v ten okamžik v obýváku, ale… neměl jsem na to,“ sklonil pohled s povzdechem. Příjemný slyšet to teda není, ale jsem na druhou stranu rád, že je upřímný.
„Neomlouvej se za ni. Zasloužil bych si jich víc, a kdo ví, jestli jen facek,“ brouknu.
„Jo, nejspíš jsem idiot, když si ji ještě vyčítám a jsem ochotný to všechno smazat,“ zakroutí sám nad sebou hlavou, jako by si připadal k smíchu.
Je ochotný to smazat? Noo, tak to mě překvapil. Stejně si myslím, že to neudělá. Zranil jsem ho.
„Ty si nevyčítej nic. Není to tvá vina, nic z toho,“ šeptnu.
„Ale no tak, nechci si nic namlouvat. Kdybych ti stačil, nevyhledával bys to jinde,“ řekne a podívá se na číšníka, který nám přinesl to, co jsme si objednali. Tak on si nakonec myslí, že mi nestačí a já si někde vyhledávám chlapy. To je hezký. To jsem to vážně dopracoval. Popřál nám, hlavně prckům, dobrou chuť a zase odešel.
„No vidíte, kluci. Už tu máte tu vaši dobrůtku,“ přisunul skleničku blíž i s brčkem k Aaronovi. Kluci se hned radovali a nedočkavě se po tom natahovali. Muselo jim to opravdu nejspíš chutnat. Aspoň, že oni budou spokojení.
„Jenže já jsem to nevyhledával. To je přesně ten omyl. Myslíš si, že jsem se za ním hnal a že jsem o to stál, ale tak to není. On po mně vyjel, byl jsem z toho v šoku. Ten chlap pro mě nikdy neznamenal nic víc. Bral jsem ho jako chlapa od zakázky pro Hamburk, nic víc. Za celou dobu, co jsme spolu, jsem nikdy nehledal nikde nic jiného. Vždycky jsem chtěl tebe a tak je to dál. Nikdy jsem nebyl s jiným mužem, Tome.“
Tom se na mě podíval. Zaměřil se na mé oči. Zdálo se, jako by v nich hledal pravdu, jako by se mě snažil pochopit. Kéž by tu pravdu viděl a pochopil to. Nepřeju si nic jiného, než aby alespoň věděl pravdu, i když mě třeba odkopne. Ať se stane cokoli, musí vědět pravdu.
„Nikdy?“ šeptne.
„Nikdy, kromě toho, jak po mně John vyjel v té kanceláři. Nikdy jindy, přísahám ti. Přísahám na tebe a na naše děti, a ty moc dobře víš, že tohle bych nikdy neudělal, kdybych si nebyl jen maličko jistý. Přísahám na svůj život. Neudělal bych to, vždyť… vy jste moje všechno,“ zacukala mi brada, ale do jeho očí jsem se díval dál, ačkoli se mi v nich už sbíhaly slzy tak jako jemu. Ještě chvíli mě pozoroval, až pokýval hlavou a popotáhnul nosem.
„Dobře, věřím ti,“ vydechne. To už jsem slzy v očích neudržel.
Věří mi? Stále slyším jeho slova, jak křičel, že mi už nevěří, ale možná jsem ho přeci jen usvědčil v tom, že mu nelžu. Několik mi jich sjelo po tvářích, ale snažil jsem se je rychle otřít, což se mi podařilo.
„Děkuju. Cením si toho. Víš, ať se stane cokoli a já to budu respektovat, to jak se rozhodneš… chci jen, abys věděl pravdu. Nesnesl bych, abys žil ve lži či omylu.“
„Jo,“ šeptne jen a zadíval se mimo mě. Po chvíli jsem uslyšel kroky, které se k nám blížily.
„Tome?“ ozval se dívčí hlas. Hned na to se vedle mě objevila blonďatá dívka v minisukni a kozačkách na podpatku. Kdo to je? Tuhle slečnu opravdu neznám. „Páni, Tome. Tobě to tak sluší. To jsou tvoje děti?“ začala hned cukrovat na kluky.
„Ahm pardon?“ povytáhnul Tom nechápavě obočí, rozhodně netušíc, kdo to je. Pootevřel jsem rty a zadíval se na ni. Ani já jsem ji neznal. Jen jsem si posadil Nathaniela víc na sebe a mlčel.
„Ale noták, nedělej, že mě neznáš,“ zasmála se.
„Já… omlouvám se, ale nemám nejmenší tušení, kdo jste,“ zíral na ni stále udiveně, přičemž v náručí svíral Aarona.
„Vzpomínej. Určitě si vzpomeneš, ne?“
„…ne, vážně ne.“ Nějaká stará známost? Ale vypadá dost mladě.
„Ani trošku?“ naléhala na něj.
„Ani trošku,“ zavrtěl Tom hlavou.
„Ani trošičku?“ pokračovala. Ah bože, co je tohle za stvoření?
„A-ani trošičku. Kdo jste?“ povytáhl obočí. Jen jsem je v tichosti sledoval.
„No přece Nora,“ zasmála se.
„Nevím, že bych znal nějakou Noru. Chodila jsi na psychinu nebo… jak?“ koukal na ni stále Tom jako na zjevení. Ona tak i opravdu vypadala. Přehnaný make-up, značkové věci, ale žádný vkus.
„Ale prdlajz, ty hlupáčku. Jsem tvoje ségra,“ mávla se smíchem rukou. Trošku jsem se zamračil. Tohle by říkat neměla. Ať si z tohohle nedělá srandu. Mírně jsem si odkašlal a zaměřil se na ni. Sjel jsem si ji nenápadně pohledem. Ségra, ségra. Vím jen o Molly, ale třeba jeho otec měl ještě dítě, kdo ví.
„To je nějakej blbej vtip?“ rozhlédl se Tom kolem. „Já už žádnou sestru nemám.“
„No nejsem tvoje ségra jako Molly, ale nevlastní,“ vysvětlí mu.
„Co ty, do prdele, vůbec víš o Molly?!“ zvýšil na ni hlas. Ouh, to jsi neměla, holka. „Já žádnou nevlastní sestru nemám.“
„Ale jo. Táta má všude v pracovně tvoje a Mollyiny fotky. Sice jsi už dost vyrostl, ale pořád seš si podobnej. A ty drobečkové jsou roztomilý. Táta říkal, že jsi gay. Tohle je tvůj přítel nebo…“ ukázala na mě prstem, jako bych byl nějaká věc.
Jo, to je od ní moc hezký. Vidí mě prvně v životě, Toma podle všeho taky a ještě takhle jedná. To je chování…
„To je můj manžel Bill a teď tě, prosím, abys odešla. Já tátu nemám. Umřel,“ řekl Tom náhle poměrně slabým hlasem. Viděl jsem v jeho očích bolest, byl zaskočený.
Chápu, jak to myslí. Mrzí mě, že vůbec v tomhle období natrefil na takovou slečnu.„Ale neumřel, ty hlupáčku,“ zasmála se Nora.
„Pro mě umřel, když ani nebyl schopnej přijít vlastní dceři na pohřeb. A teď nás laskavě nech,“ vydechl poměrně nepříjemně a naštvaně. Tohle teď vážně nepotřeboval.
„Páni, vy jste ale podivíni,“ zakroutila ta slepice svojí blonďatou hlavou a odkráčela. Oh, vypadni už, ty pitomá kravko! Kdybych mohl, asi bych ti to už pěkně vytmavil.
„Bože,“ šeptnul Tom a zakryl si dlaní obličej. V druhé držel Aarona, aby nespadl. Opatrně jsem se k němu nahnul a pohladil ho po paži.
„Tome, zapomeň na ni. Je to hloupá holka, která o tobě nic neví. Mrzí mě to,“ pošeptal jsem vlídně a trošku se k němu přisunul. Vzal jsem si od něj i Aarona, načež jsem si ho posadil na druhé stehno vedle Nathyho. Nerad bych ho ještě víc naštval. On ovšem mlčel a díval se směrem, kterým odešla. Zadíval jsem se na něj. Raději jsem byl tiše, abych ho něčím ještě více nerozhodil. Zakroutil hlavou, podíval se na kluky a v tichosti je pohladil po ručičkách, kterými se natahovali po svých koktejlech. Nevím, zda je teď naštvaný na ni, na mě nebo na všechno. Tohle nebyla vážně vhodná chvíle na řešení čehokoli.
„Promiň mi, že jsem nic neřekl, ale nechtěl jsem se do toho plést. Mohl jsem se dočkat toho, že mi řekne, že mi do toho nic není,“ pošeptal jsem.
„Ať si jde vysrat voko, hyena jedna zmalovaná,“ šeptl zamračeně. Nemluvil často sprostě, ale když už, tak to stálo za to.
„Opravdu jsem nechápal její chování. Ani nevím o tom, že byste se spolu někdy stýkali, ale ona s tebou tak jednala,“ řeknu nechápavě.
„V životě jsem jí neviděl. Spíš mi přišlo, že je fotr takovej zmrd, že jim i o nás lže, jako by se se mnou stýkal nebo… nevím co,“ odfrkl, načež otřel prstem Nathanielovi smetanu z brady.
Nechci, aby na to myslel, ale to se mi těžko povede zajistit. Ani já ho teď nemůžu nějak utěšit. Nemůžu si stále téměř nic dovolit.
„Vykašli se na ni. Nestojí ti za to, aby ses rozčiloval. Ani neví, co mluví.“
„Jo,“ přikývnul mi na souhlas a pro změnu si na klín teď posadil Nathaniela. Dal jsem Aaronovi jeho nápoj. Držel jsem mu to a nechal ho zvolna sát z brčka. Alespoň, že oni jsou v pořádku. Musejí být.
„Dobře,“ řeknu a lehce přikývnu. Pomalu jsme kluky nechali dopít jejich drinky, já si přitom vypil své latté a Tom drink, jako měli kluci. Poté jsem došel zaplatit a zase jsme se vydali do té zimní krásy. Prošli jsme centrem a vydali se s kluky domů. Už po cestě nám usínali, což bylo dobré znamení, že budou hezky spinkat i doma. Z té zimy byli vždy nějací spaví.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Som rada, že si Tom Billa vypočul a dúfam, že sa to medzi nimi urovná. Tá Nora to teda bola sila, nedivím sa Tomov, že ho to vzalo.
Podle me mu to Tom jeste neodpustil .. jen mu rekl, ze mu veri, coz je vlastne nic .. ale apson mu konecne Bill rekl, jak to doopravdy bylo .. a ta zmalovana hyena? boze tak ta tomu nasaidla korunku.. co si o sobe mysli .. :/
Snad po vysvětlení pochopil že mu Bill nebyl nevěrný ta kravka to tedy zazdila ještě že tam byl z Billem.