autor: BrokenMirror
Koukáte, co? Uděláme si chvíli neděle i ve čtvrtek, aby nám to líp utíkalo, dokud nezačne mít Katie moc napilno. J. :o)
Ano a ne
O pár chvil později se Andreas vrátil, aby odvedl zbytek vězňů, a Bill s nimi odešel, jeho jídlo zůstalo nedotknuté. Tom se snažil, ale nemohl z hlavy dostat obraz malé železné kuličky lesknoucí se v Billových ústech. Piercing a tetování ho nutily přemýšlet o tom, jakým člověkem Bill asi byl. Má víc tetování? Víc piercingů? Jestli ano, tak kde?
Zavrtěl nad tou myšlenkou hlavou, snažil se na to nemyslet, bylo to až moc rozrušující a věděl, že by takhle přemýšlet neměl.
Počkat, takhle? Přemýšlel vlastně vůbec takhle o Billovi?
Ano, měl propíchnutý jazyk, a to mohlo být samo o sobě atraktivní, ale to neznamenalo, že by o Billovi nějak jinak smýšlel. Byl jen zvědavý, i když tohle slovo na to už nejspíš nestačilo.
Snažil se sám sebe přesvědčit, že Bill vypadal dobře a nic víc.
Byl s tím závěrem spokojený, a tak Tom přesunul myšlenky zpátky k Billovu umění na těle. Jestli měl tetování, tak to znamenalo, že si je musel udělat velmi brzo, dřív než to dovoloval zákon, a tak Tom musel přemýšlet, jestli byl snad nějaký rebel, a právě proto byl teď ve vězení.
I když to by nevysvětlovalo, proč se ho všichni báli. Tom se zhluboka nadechl a zaťukal na zadní dveře do kuchyně, tam kde byla kancelář kuchaře a kuchyň. To, jak se Anna s Billem bavila, mu ukázalo, že tu byli nějací lidé, kteří se ho nebáli, a tak by z nich mohl dostat nějaké odpovědi.
„Dále,“ ozval se ženský hlas a Tom se snažil trochu uklidnit, než vešel dovnitř.
Anna stála zády k Tomovi, utírala kuchyňské linky a otočila se k němu, když ho slyšela přicházet. „Oh, zdravím, strážníku.“ Tom nedokázal říct, jestli je překvapená nebo ne.
„Zdravím, Já jsem, uh, jsem Tom Trümper.“
„Anna,“ řekla, usmívala se, když mu potřásla rukou. „Je něco konkrétního, s čím vám mohu pomoci, Tome?“
Tomovi bylo trochu divně, ale přinutil se přes to přejít, byl tady na misi.
„Ano, uhm. Mám pár otázek, jestli to nevadí. Naprosto neoficiálně. Víte, viděl jsem vás mluvit s tím… s tím vězněm? Víte-„
„Aha,“ přikývla Anna a dala si pramen vlnitých vlasů za ucho. „Jste tady kvůli Billovi.“ Něco v jejím tónu říkalo, že to už věděla.
„Ano,“ řekl Tom. „Kvůli němu.“
Anna vydechla, nevypadal rozzlobeně nebo podrážděně, že špehuje a strká nos někam, kam nepatří. „No, co chcete vědět?“
Tom vykulil oči. Nebyl připravený, že tohle řekne, že ho nechá šťourat a ptát se. Nevěděl, na co se zeptat jako první, bylo tu tolik věcí, co chtěl vědět.
„Jo, co s ním je?“
„Co s ním je?“
„Proč je tady, víte?“
„Je mi líto, Tome, ale nemám právo to říkat.“
Tom málem začal křičet frustrací. „Nemůžete to říct?“
„Nezvyšujte hlas, strážníku,“ řekla a Tom couvl, připadal si najednou hloupě. „Ne, nemůžu to říct a vy byste tomu měl rozumět. Je to jeho věc.“
Samozřejmě, že to Tom chápal, ale stejně ho to štvalo. „Jak dlouho tady bude?“
„Chvíli,“ řekl, smutně se usmála.
„Jak to, že vy znáte jeho jméno a nikdo jiný ne?“
Tomu se trochu zasmála. „Není strašidelný příběh strašidelnější, když chybí důležité detaily? Lidé to slyší a zapomenou, protože si to nechtějí pamatovat. Dělá ho to méně děsivým.“
„Proč by chtěli, aby to bylo strašidelné?“
Anna pokrčila rameny. „Bill je, co jsme slyšela, jediná zajímavá věc na tomhle městě. Lidé vědí, kdo je, ale příběhy o něm se rozptylují zejména po mladší generaci, která si vypráví historky, aby se navzájem děsili. Pomluvy a pomluvy.“
„Takže vy se ho nebojíte? Nikdo jiný se na něj ani nepodívá.“
„Znám ho, tak proto. Bývala jsem jeho psycholožka, než jsem začala pracovat jen na půl úvazku a vzala tuhle práci jako svou druhou.“
Chvíli trvalo, než mu to došlo, ale když se tak stalo, Tomovi klesla čelist. „Cože? Ale slyšel jsem-„
„Bohužel, je to pravda,“ řekla. „Ale mě ne. Dokážete si to představit?“ zasmála se a Tom se snažil nepředstavovat si, jak se Bill snaží svést tuhle sladkou, mateřsky vypadající ženu. „Ne, před šesti měsíci jsem s ním skončila, ta práce začne být unavující a už nejsem tak mladá, jak jsem bývala.“ Díval se na chvíli do prázdna, skoro jako by se dívala zpátky do svého mládí. „Stále za ním občas zajdu, staré zvyky umírají těžko.“
Tomovi se ta informace líbila. Tahle žena byla jeho psycholog. Musela vědět hodně. Ještě jednou potlačil nutkání zatancovat si vítězstvím a promnout si ruce nadšením.
„Je nebezpečný?“ zeptal se, byla to otázka, která mu pokaždé hrála v hlavě, když byl v blízkosti toho vězně. Jeho černé oči mu říkaly ano, ale Tom nebyl schopný tomu věřit. Něco na něm bylo, Tom nemohl říct co, ale bylo tu něco, co bylo divné.
Annin výraz byl nečitelný. „Dokáže být,“ přiznala. „Občas se nedokáže kontrolovat. Ale teď by měl být po většinu času neškodný, hodně se uklidnil.“
„Měl by být?“
Přikývla a její oči trochu ztvrdly, když se na Toma podívala. „Záleží na tom, jak blízko se k němu dostaneš,“ řekla. „Je v pořádku, když ho čas od času párkrát navštívíš,“ dodala, jako by chtěla očistit to, co právě řekla. „Bůh ví, že potřebuje někoho, s kým může mluvit, ale buď opatrný, nedostaň se až moc blízko. Mluvit s ním je v pořádku, ale prosím, buď na pozoru.“
Tomovi chvíli trvalo, než pochopil, co myslela tím až moc blízko, a když mu to došlo, začaly mu hořet uši. „Oh! Ne. Ani nápad.“ Řekl rychle. „To je divné. A nelegální. A divné. Ne.“
Přikývla, trochu se zasmála jeho reakci. Zdálo se, že se jí ulevilo. „Dobře.“
Tomovi bylo zase divně, a zoufale se snažil přijít na další otázku.
„Vloni tu byl incident,“ řekla, než Tom dokázal vymyslet, co říct. Pořádně se na něj dívala. „S Billem a jiným strážníkem, a nechceme, aby se to opakovalo. Ale jak jsem řekla, klidně ho navštěvuj, i když nedoporučuju vcházet do jeho cely.“
Tom se snažil nevypadat provinile, už u něj v cele byl dvakrát. „Jaký strážník?“ ona se jen usmála a Tom vydechl. „Fajn, nemůžete to říct, chápu. Vyhodili ho?“
„Suspendovali.“
„Ah.“ Pak ho něco praštilo proviněním. „Protože to byl muž, že ano?“ zeptal se opatrně. Nevěděl, proč ho to napadlo, a uvědomil si, že by bylo opravdu špatné dělat si závěry a nakonec se plést. No, ne že by to Bill mohl zjistit, ale stejně by se cítil zle. Ignoroval fakt, že s ním Bill flirtoval, neměl si to o něm myslet.
„Byl.“
Tom přikývl a byl na chvíli ticho, přemýšlel o tom kousku informace a zařazoval si ji do složky vězeň 815.
„Já… slyšel jsem několik pomluv.“ Řekl, vytřásl se ze svých myšlenek. Nevěděl, jak o tom začít, ale musel to udělat teď, než na to zapomene.
„Samozřejmě že ano,“ řekla Anna a Tom nedokázal číst výraz v jejím obličeji, nevypadal moc nadšeně.
„Slyšel jsem, že… víte, pokusil se…?“
Přikývla. „No, zaprvé, nesnažil se přeřezat si zápěstí zuby,“ řekla, v jejím hlase byl tichý smích a Tom přikývl, i když to už věděl. „Myslím si, že tu pomluvu rozšířil on sám, protože to zní tak-„
„Neuvěřitelně nechutně?“
„Možná,“ usmála se. „Ani se nepokusil oběsit na tkaničkách od bot.“
Tom se zamračil. „Ale neměl žádné-„
„Žádný z vězňů nemá tkaničky,“ vysvětlila. „Jen pro případ.“
Takže Bill Tomovi lhal?
„Ale ty prášky.“ Opřela se v židli u stolu. „Schovával si je a předstíral, že je bere. Myslím si, že se chtěl předávkovat, ale nikdo to neudělal, jelikož je našli. Nikdy to neřekl, ale myslím, že si je chtěl vzít všechny najednou.“
„Na jakých prášcích je?“
„Většinou sedativa a něco na spánek. Neměla bych vám tohle říkat, Tome.“ Vypadala, že toho lituje a Tomovi bylo zle, že se ptal.
„Omlouvám se. Jsem jen… je to post-traumatický stres?“
Anna přikývla. „Přichází a odchází to v periodách, občas je v pořádku a občas není. Snažila jsem se ho nechat převést zpátky do medicínského centra, ale nechtějí ho vzít. Bylo by to pro něj o tolik lepší, ale oni nechtějí poslouchat.“
„Proč si ho nechtějí vzít?“ Ona se jen usmála a Tom věděl, že to neřekne, nemůže říct. Snažil se nevypadat podrážděně, už takhle dostal o hodně víc informací, než ve které by mohl doufat. Stále nevěděl polovinu toho, co chtěl, ale vděčně se na ni usmál. „Děkuju,“ řekl. „Byl jsem jen zvědavý.“
„Necháte si to pro sebe, Tome?“ zeptala se. „Je v pořádku jestli popřete nějaké ty ošklivé pomluvy, ale chápete, co myslím? Co má být soukromé?“
„Samozřejmě,“ řekl Tom rychle. „Uhm… ale proč jste mi to řekla?“
„Zdáte se mi hodný,“ řekla a usmála se. „Nezdá se, že byste měl nějaké vedlejší úmysly, jste jen zvědavý, jak jste řekl.“ Pohladila ho po ruce. „Věřím vám.“
„Nevykecám to,“ řekl Tom. „Oh, víte proč má na dveřích dva zámky?“ zeptal se, vzpomněl si. Trochu se nadšením předklonil.
Anna se na chvíli zamyslela, jako by se rozhodovala, jestli to říct nebo ne. Tom zadržel dech. „Má dva, aby nemohl utéci.“
No hovno. „Utekl, když měl jen jeden?“
„Ano.“
Nezdálo se, že plánovala říct ještě něco, a tak Tom nespokojeně našpulil rty.
O pět minut později byl zpátky na chodbě. Dokonce, i když nezjistil odpověď na všechno, alespoň věděl o něco víc.
Jednu věc ale věděl jistě. To, že ho nepřestane navštěvovat. Nelíbilo se mu, aby někdo, kdo má nejspíš nějaké mentální problémy, seděl sám v temném pokoji a jen zíral do zdi.
Byl trochu nervózní z toho, co Anna řekla, než odešel. „Pamatujte, co jsem vám řekla, Tome. Nepouštějte si ho až moc k tělu. Je to důležité.“
Zavrtěl hlavou a šel po schodech nahoru k jeho cele, broukal si neurčitou melodii.
Kdyby jen věděl, že jde přímo do jámy lvové.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
oh my gosh .. 😀 ty vole .. Aspon se Tom neco konecne dozvedel .. ale ja bych taky chtela vedet vic nez Tom .. opravdu ny me zajimalo, za co vlastne tam Bill je a cim dokaze byt nebezpecny .. 😀 🙂
Páni, byla jsem hodně překvapená že je tu další díl už dneska! :D.. Ta Anna bude asi hodná 🙂 a chudáček Bill, tak bych se zcvokla kdybych měla být sama zavřená.. Zajímá mě jak to bude s tvou jámou lvovou 🙂 Děkuji za překlad a těším se na další díl ^ᴥ^
já z toho vážně umřu ♥
Nová kapitola ma strááášne potešila. A bude aj tak aj v nedeľu, že? Tá kuchárka-psychologička je podarená, klebetnica. Som rada, že Tomovi o Billovi porozprávala, aj keď by som chcela vedieť viac:) Ďakujem za kapitolu:)
jejda tak to byl sok…necekala jjsem ze uz bude dneska preklad…ale jsem za to strasne rada…a zajima me co se stane v pristim dile…a z tech lidi ty informace lezou jak z chlupate deky…:D
Jeej, byla jsem neuvěřitelně nadšená, když jsem rozklikla blog a viděla jsem tu další díl povídky, nečekaně už ve čtvrtek. 😀 Paráda, mám ohromnou radost. 🙂 Dnešní díl jsem zhltla jedním dechem, Anna se mi jako postava líbí, myslím, že bude správná. Štve mě, že pořád nevíme, za co Bill sedí, doufám, že to nebude tajemství do konce povídky. 😀 Ale na druhou stranu jsem ráda, že zase máme o Bilovi o trochu víc informací. Doufám, že Tom za Billem nepřestane chodit. 🙂
tak teď jsme se konečně něco dozvěděli
🙂 umím si toma představit, jak je zvědavější a zvědavější.
Hltam kazde slovo,! Je to skvele a nemuzu se dockat dalsiho dilu!
Prostě skvělá povídka ♥
Annu mám moc ráda, je to strašně hodná ženská, která chce pro Billa to nejlepší 🙂
A to Tomovo vyptávání je prostě skvělé 🙂 Tuhle povídku bych si mohla číst stále dokola a vůbec by se mi neomrzela 🙂
Děkuji za překlad :))
Tak sa nám odhalilo pár informácii o Billovi. Som zvedavá, ako sa to bude ďalej vyvíjať a za čo vlastne v tej base sedí. 🙂
Áááále…to se nedělá nechat to takhle otevřené 😀 to teda ne 😀 honem další díl honem!! Bill něco provede že?? něco se stane..určitě…no ale být na Tomově místě tak jsem po rozhovoru s Annou zvědavější ještě víc :D..páni…už se těším na další díl co se stane :))…a děkuji za překlad 🙂
Ja sa vôbec Tomovi nečudujem, aj ja by som bola úplne frustrovaná keby som strašne chcela vedieť niečo viac a nikto by mi nechcel nič poriadne povedať… Inak, ten incident ohľadom Billa a nejakého strážnika, tak to bol 100 percentne Andreas, čo? :D… Som strašne rada, že som sa zase o Billovi dozvedela niečo viac :)… Milujem to! 😀 ďakujem za preklad 🙂
myslím, že Tom už dávno ví, že v té jámě lvové je, sedí a poslušně čeká. 😀
ale to že o sobě Bill nechává roztrubovat takový pomluvy bych docela pochopila. asi bych se o to pokusila taky, lepší, než aby si všichni mysleli, že jsem nějaká křehoučká slečinka, to by mi tam asi hrozilo docela velký nebezpečí. řekla bych, že se tím chrání. a taky, dyť je cáklej. 😀
Do čeho se to Tom žene?Doufám že se mu nic nestane.
Samozdrejme ze do jamy lvove protoze billicek tady v tehle povidce je poradne lvisko 😀 :3 nemyslim si ze je tak nebezpecny i pres to jak je manipulativni. Hrozne moc chci vedet co vse udelala ale nezaslouzi si byt sam. Kdybych byla Tom chovala bych se uplne stejne jako on. Chtela bych mu delat spolecnost aby chudacek nebyl tak osamneli.
ufff :)) ja mam normálne arytmie, tento príbeh naprosto milujem !! Mám rada ,keď je Bill v postave zvádzatela, pretože ním je on aj v skutočnosti 🙂 ♥