autor: BrokenMirror
Co znamená „až moc blízko“?
Tom se zastavil před Billovou celou a podíval se skrz mříže. Místnost byla jako vždy zahalená v temnotě, ale teď, po západu slunce, byla ještě temnější. Tom se snažil mžourat, ale neviděl tam nic, co by vypadalo jako Bill. Možná byl v koupelně; zpod koupelnových dveří vycházelo trochu světla, ale neozývaly se žádné zvuky.
Našel na pásku klíče a potichu otevřel dva Billovy zámky. Pomalu dveře otevřel, skoro se bál udělat zvuk a přerušit ticho. Jasně, že tam Bill musí někde být, schovává se ve stínech.
Do cely se nalilo stříbrné světlo z chodby, osvětlilo zadní stěnu. Tom skoro vyskočil z kůže, když uviděl, jak u okna stojí vysoká postava, obličej ve stínech, ale Tom na sobě cítil jeho pohled.
„Přestaneš s tím?“ vydechl Tom, snažil se dát najevo, jak blízko infarktu právě byl.
Bill naklonil hlavu a ukazováčkem mu ukázal, aby šel blíž.
Tom zdráhavě popošel, mžoural, snažil se vidět Billovu siluetu tak, aby vypadal méně jako postava z hororu. Tom si představoval, jak k němu pomalu jde, zatímco se třepotá jako obraz staré televize.
…no, kurva.
„Halo? Bille?“
Bill pomalu naklonil hlavu na druhou stranu a znovu udělal pohyb prstem. Pojď sem. Tomovi po páteři přeběhl mráz, když přistoupil blíž, oči přilepené na temném stínu, jako by se k němu měl najednou rozeběhnout. Tohle bylo směšné, říkal si. Chováš se jako idiot, Tome.
Zastavil se na délku paže a jen tam tak chvíli stáli, dívali se na sebe a Tom málem vyskočil z kůže, opět, když Bill konečně otevřel pusu a promluvil.
„Měl bys vidět svůj obličej, k popukání.“ Bill vystoupil do světla, usmíval se. „Jako bys viděl ducha.“
Tom protočil oči, ale srdce se mu pomalu uklidňovalo. Zdálo se, jako by měl Bill zábavu z toho, že Toma děsil, a Tom mu nechtěl ukázat, jak se mu to dařilo.
„Máš hlad?“ zeptal se Tom, změnil téma. „Přinesl jsem ti sendvič.“
Anna mu ho dala předtím, než odešel, říkala mu, že se mu to bude hodit, i kdyby ho nechtěl, a Tomovi to došlo.
Bill si skousl ret a oči mu blyštily pobavením. „Tys přinesl jídlo?“
„Uh… tak nějak.“
Bill nakrčil obočí, ale nic neříkal. Posadil se ke stolku a natáhl ruku, Tom si z kapsy vyndal sendvič a podal mu ho.
„Teď když jsi byl tak laskavý a přinesl mi jídlo,“ řekl Bill, otevřel sendvič, aby se podíval dovnitř, opatrně vyndal kousek salátu, co byl mezi sýrem a šunkou, a položil ho na stůl. Tom zadržel úsměv. „Myslíš, že bychom si mohli začít říkat křestními jmény? Přeskočit tu část s ‚ty‘? Huh, Tome?“
„Uhm…“
„Jsi velmi výřečný. Víš, jak se jmenuju, ne? Vím, žes v jídelně poslouchal.“
„Uh… jo.“ Řekl Tom, promnul si krk, nevěděl, jak číst Billův tón v hlase. Nezněl podrážděně nebo dotčeně nebo nějak tak, prostě naprosto normálně, jako by mu to bylo úplně jedno. Tom ho nedokázal číst. Možná tady byl až moc dlouho; tak dlouho, že ho už nezajímalo, co se kolem něj dělo.
„Dobře,“ řekl Bill a podíval se na jídlo, ukousl si.
„No, jak se máš?“ Tom sebou okamžitě cukl, tak ubohý pokus o začátek konverzace, ale Bill se nesmál ani si neodfrkl. Jen kousal.
„Jak se máš, co?„
Tom vydechl. „Jak se máš, Bille?“
„Hm, to zní mnohem líp, když to vychází z tvých rtů.“ Zauvažoval Bill jakoby sám pro sebe, ale Tom věděl, že to není náhoda, věděl, že to bylo pokoušení. Trochu přešlápl, nebyl si jistý, co říct.
„To je nevhodné,“ řekl nakonec. „A neodpověděls mi na otázku.“
Bill pomalu žvýkal, než polkl. „Posadíš se?“
Tom zamrkal, uvědomil si, že stojí, a tak se posadil naproti Billovi. Bill se zřejmě nechystal odpovědět na Tomovu otázku, a tak stočil konverzaci někam jinak. „Máš ještě nějaká?“ zeptal se a ukázal na Billovu tetovanou ruku.
„Dvě další,“ řekl Bill a znovu si kousl do sendviče.
Tom chtěl říct ‚ukaž‘, ale kousl se do jazyka. Nevěděl, jak by to znělo, a nechtěl, aby to znělo jako něco, jako co by to znít nemělo.
Ale Bill odložil sendvič a najednou si otočil židli, takže byl k Tomovi zády, zvedl si vlasy a odhalil krk. „Moje první,“ řekl a dotkl se symbolu.
„Co to znamená?“
„Je to jin a jang.“
„To vidím,“ řekl Tom a protočil oči. „Myslím, proč ses rozhodl si tohle udělat?“
„Jen tak,“ řekl Bill a pustil vlasy. Otočil se zpátky a jeho pohled byl skoro vyzývavý.
„Prostě sis vybral náhodný symbol bez žádného významu?“
„Jop.“
Pitomost. Jo, to mu nežral.
Bill ztichl a Tom ho pozoroval, studoval jeho výraz, ale k žádné odpovědi ho to nevedlo.
„A,“ řekl Bill najednou, prolomil ticho a zvedl se před Toma, „mám tohle,“ zvedl si trochu triko a Tom vykulil oči, když si začal stahovat kalhoty, dokud mu hodně nízko na pravém boku nebyla vidět hvězda. Velmi nízko, tak nízko, že Tom viděl lehkou cestičku chloupků mizejících pod gumou jeho spodního prádla. Vyschlo mu v puse.
„Co to… uhm…“
„Je to jen hvězda,“ řekl Bill a rychle pustil triko. „Myslel jsem, že je hezká.“ Zajel prstem pod triko a přejížděl po ní. „Myslíš si, že je hezká?“ naklonil hlavu na stranu. Tom polkl.
„Uhm, jasně,“ řekl Tom a odtáhl pohled od Billova pasu. „Kdy sis jí udělal?“
Hned jak Tom odvrátil pohled, Bill dal ruku dolů a posadil se. „Bylo mi patnáct.“
„Páni,“ řekl Tom ohromeně, zoufale se snažil z hlavy dostat Billovu hebkou kůži. „Nemůžu uvěřit, že ti to rodiče dovolili.“
Když zvedl pohled, Bill se nehýbal, jako by zmrzl, oči upřené do stolu, a Tom se zamračil. „Bille?“
Bill měl semknutou čelist, roztřeseně vydechoval nosem a celé tělo se mu začalo třást. „Jdi pryč,“ řekl tiše.
„Cože? Proč? Řekl jsem něco?“
„Vypadni!“ rozkřikl se a Tom málem přepadl, když Bill převrátil stůl a hodil ho přes pokoj.
Tom couval, oči vykulené a zíral na Billa, který se teď tak silně třásl, že to vypadalo, že se rozpadne. „Vypadni,“ řekl znovu a Tom cítil tu nevyřčenou výhrůžku v jeho hlase. Jdi pryč, než ti ublížím.
Tom couval, ale když došel ke dveřím, neotevřel je. Zhluboka se nadechl. „Ne.“
Billovi se zlostně zablesklo v očích a Tom se přinutil necukat. Stál vzpřímeně, ramena vypnutá. Byl sakra policista, Bill ho nemohl vystrašit.
„Tome,“ varoval ho Bill, stále se chvěl a ruce měl semknuté v pěst tak pevně, až měl bílé kloubky.
„Ne,“ řekl Tom znovu. „Ne, dokud mi neřekneš, co jsem udělal špatně.“
Bill zúžil oči a Tom zadržel dech, když viděl, jak Billovi teče po prstech krev. Necítil, že mu nehty prorazily kůží?
Tom k němu vykročil, opatrně, tak jak byste šli k vrčícímu psu. Zvedl ruce a Bill zavrčel, skoro jako pes, kterého si Tom představoval.
„Tome, přísahám-„
„Omlouvám se,“ řekl Tom. „Za cokoliv, co jsem řekl, co tě mohlo urazit. Nemyslel jsem to tak, ať to bylo cokoliv.“
Bill zúžil oči ještě víc, a teď on couval pryč od Toma. „Nepřibližuj se,“ řekl tiše, skoro syčel, narazil zády do zdi.
„Jdu blíž,“ řekl Tom a brzy byl přímo u něj.
Bill se chvěl, jako by sám se sebou bojoval, jestli Tomovi vyrvat plíce z těla nebo ne. „Vypadni sakra ode mě,“ zasyčel, opíral se o zeď a Tom byl rád, že měl dobré reflexy, když k němu vystřelila Billova ruka. Tom ho chytil za zápěstí, pokusil se ho uhodit druhou rukou, ale Tom ho za ni také chytil a přitiskl mu ruce nad hlavu ke zdi.
Byl překvapený, kolik síly musel použít na to, aby Billovy ruce udržel, bylo to tím, že se s ním Bill pral se vším, co měl.
„Pusť mě!“ vykřikl a Tom zavrtěl hlavou, držel ho u chladné zdi.
„Ne dokud se, kurva, neuklidníš.“
„Neuklidním se, dokud mě nepustíš.“
„Pak tu můžeme stát celý den.“
Bill ho probodl pohledem a kopl Toma do holeně, usykl, ale nebylo to dost na to, aby ho pustil.
„Co je s tebou?“ odsekl Bill, házel sebou.
Tom neodpověděl, ale nezměnil výraz, zatímco se Bill snažil osvobodit si ruce. Nakonec toho nechal a jen lapal po dechu, probodával Toma pohledem, oči skoro černé.
„Už jsi klidnější?“ zeptal se Tom a Bill ho probodl pohledem ještě víc. „Pustím ti ruce,“ pokračoval Tom. „O nic se nepokoušej, nebo tě složím.“
„To bys nedokázal.“
„Oh, věř mi, že ano. Policejní trénink plus, ty nic nevážíš.“
Bill si odfrkl, ale Tom to bral jako souhlas, pomalu povolil stisk a pomalu spustil Billovy ruce dolů k pasu. Pohladila Billa po pažích, čímž ho donutil se trochu zachvět, dlaněmi mu nakonec skončil na ramenou. „Jsi moc hubený.“
Bill nic neřekl, jen se díval Tomovi do očí, dokud neměl Tom pocit, že nemůže pohled odtrhnout, ani kdyby na tom závisel jeho život. Na Billových očích něco bylo; to, jak se měnily z hnědé na černou, to, jak říkaly tak moc a málo zároveň. Bylo frustrující se do nich dívat.
Díval se, jak se Billovy temné oči zarývaly do jeho, a bylo to skoro, jako by měli závod, kdo to vydrží déle. Nemrkej, nebo prohraješ. A ani jeden z nich prohrát nechtěl. A najednou si Tom uvědomil, že stojí uprostřed pokoje. Že se Billovi nějak povedlo odtáhnout je od zdi, aniž by si toho Tom všiml.
Nakonec ale Tomovi oči začaly slzet, a tak automaticky zamrkal. Bill se usmál, ne, ušklíbl se, a naklonil hlavu. „Stále se mě dotýkáš,“ řekl a jeho hlas byl hlubší, zastřenější.
„Všiml jsem si,“ odpověděl Tom, ale nějak ruce nedával dolů. Bill přistoupil blíž a Tom mu sjel dlaněmi po pažích dolů, až se zastavil v jeho pase. To bylo ještě horší, ale nemohl se přinutit dát je pryč. Byl jako přimražený. Jak tohle Bill dělal?
Najednou se na něj Bill natiskl tak blízko, že se jejich nosy skoro dotýkaly. Tom byl ztuhlý. Ta síla se tak rychle přemístila, že si ani neuvědomil, že si vyměnili místa. „Co ti o mně Anna řekla?“ zeptal se Bill.
„Uh… nic,“ vydechl Tom, oči vykulené. Jak to věděl? Počkat, nejspíš nevěděl; jen hádal a Tom mu to potvrdil. Sakra.
„Hmm, jo, tomu nevěřím.“
„Promiň.“
„Mně to nevadí. Tak dlouho, dokud říká hezké věci, nechci, aby sis o mně myslel něco ošklivého.“
„Nemyslím,“ vydechl Tom a nebyl si jistý, jestli to je lež nebo ne.
Bill se jen usmál, alespoň to bylo něco jako úsměv. „Ty bys nemohl o nikom smýšlet zle, viď?“ zeptal se, zněl fascinovaně a jeho ledové prsty se dotkly Tomovy tváře. „Ať jsem udělal cokoliv.“
„Snažím se,“ zašeptal Tom, byl si jistý, že tohle bylo až moc. Až velice moc blízko.
„Jo, to je trochu pitomý,“ pokračoval Bill. „A trochu naivní.“ Semknul prsty kolem Tomova krku a Tomův mozek začal pracovat víc, snažil se vymyslet, co udělat nebo říct.
„Co se to stalo, Bille?“ zeptal se. „Co jsem řekl?“
„Nic,“ řekl Bill, škrábal Toma na krku. „Nebyl jsem připravený, nic víc. Stává se to. Měls ale odejít.“ Zamračil se, skoro jako by se snažil Toma prokouknout stejně jako on jeho.
Tom se zamračil, když se snažil přemýšlet nad tím, co z toho, co řekl, mohlo Billa přimět tak vybuchnout. O čem mluvili? Jeho tetování a pak Tom zmínil… oh. „Nenavštěvují tě?“ zeptal se tiše, opatrně.
„Ani ne.“
„To mě mrzí.“
Bill pokrčil jedním ramenem a promnul Tomovi krk. „Bojíš se?“
„Ne. Měl bych?“
„Já nevím, měl bys?“
„Řekni mi.“
„Snažím se.“
„To je varování?“
„To je varování,“ řekl Bill tiše, než se naklonil blíž, rty u Tomova ucha. „Děkuju,“ zašeptal, rty se jemně otřel o jeho ušní lalůček.
„Za co?“ zachvěl se Tom a tvrdě stiskl Billovy boky. Skoro se mu motala hlava a proklínal svoje tělo za to, co se mu odehrávalo v rozkroku. Co to sakra Bill dělal? A co to kurva dělal on? Kurva, kurva.
„Za sendvič,“ zašeptal Bill, než vystrčil jazyk a olízl Tomovo ucho, a pak se úplně odtáhl, vystoupil z Tomova sevření. „Půjdu se osprchovat,“ řekl Bill. „Nechceš se připojit…?“
„Půjdu pryč,“ řekl Tom rychle. Byl si jistý, že kdyby si to Bill opravdu usmyslel, tak že by dokázal Toma nějak zhypnotizovat a donutit ho jít s ním, takže Tom odsud musel rychle vypadnout. To by se definitivně počítalo jako až moc blízko. „Já uhm… Já prostě… jo, ahoj.“
„Dobrou,“ řekl Bill sladce, zahýbal prsty a Tom vypadl tak rychle, že skoro zapomněl zamknout.
Bill se podíval na zavřené dveře a poslouchal rychlé kroky v chodbě.
Sám pro sebe se ušklíbl do tmy.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
jůůůůůůů..tak to bylo nádherné. slovy se to nedá popsat, jak moc to bylo dokonalé. Nemám slova, kterými bych to přesně popsala. Vím, že je to úžasné
To je čím dál tím zajímavější… jsem zvědavá jak spolu skončí 😀 … krásný díl 😀
Oh… páni moji… oh. Sakra ! Nečudujem sa,prečo je 815 v zahraničí tak populárna. Pri každom jednom dieli ma doslova ako Toma mrazí. A táto časť.. oh ! To ako mal Bill záchvat a Tom aj napriek jeho varovaniam zostal a neušiel. Ako sa k nemu Bill potom priblížil :3 Celú časť som prečítala na jeden dych. Neskutočne dokonalá. Vždy sa teším na nedeľu už len preto,lebo viem ,že pribudne nová časť 815-ky. Ďakujem autorke za to,že tento príbeh napísala a LilKatie za to,že to prekladá . Si skvelá, nebyť teba k 815-ke sa nedostanem nakoľko je moja angličtina dosť biedna 😛 .
co je s jwho rodici? je to ta pricina proc maji z billa vsichni strach a proc se nekdy takove stavy? ach jo:D
Ježíííš, po každej kapitole lapám po dychu. Zdá sa, že tú hypnźu nerobí Bill ale autorka vrátane prekladateľky, a dokonca to funguje aj na diaľku:) Dokonalé. Ďakujem.
Wow, naprosto skvělý díl! ♥
Teď, když si čtu povídku znova, je vážně skvělé sledovat Billovo chování, které má svůj důvod. Přesně si pamatuju, jak jsem byla při četbě zmatená a strašně mě štvalo, že v Billovi nedokážu číst a že nevím, proč je takový, jaký je. Přitom jeho chování má svůj důvod.
Navíc při té části, kdy Bill dostal jeden z svých záchvatů, jsem byla fakt mimo. Hlavně jsem nechápala, že tam Tom pořád před ním stál a snažil se ho uklidnit. Já bych vzala nohy na ramena a zdrhala bych, co by to šlo. Bill je prostě v některých částech děsivý a Tom má můj obdiv za statečnost!
Moc se těším na další díl a děkuji za překlad ♥
Woooooooooooow!!!! miluju tu povídku a jak ho chytl za ty boky Awww♥!!!:3 😀 Nadruhou stranu se vážně o Tomíka někdy bojíím xDD… díky bohu, že dostal rozum a nešel s ním do koupelnyyy!!:D Moc děkujeme za překlad.. a já se mooc těším, až si zpříjemním další neděli 😉 (Jinak to s tím jídlem bylo pozornéé xDD :3 )
Páni jak já tuhle povídku miluju!! to ani nejde slovy vyjádřit..je tak tajemná…napínavá…a úžasná…zahalená tajemstvím…pro Billa jsou rodiče očividně nepříjemné téma…ale co už :))…a to jeho svádění Toma…no statečně se zatím hoch drží 😀 uvidíme jak to bude dál…moc děkuji za překlad a už se těším na další díl :))
Wau.. ďalšia super časť. Súhlasím s Nyxarou, že sa nečudujem, že je 815-ka v zahraničí tak populárna. Tento príbeh proste každého vtiahne do seba a už ho nepustí. Nikdy sa neviem dočkať ďalšej časti.
A dnes tá scénka v cele.. normálne som takmer zabudla dýchať. 😀
majn gosh .. Boze Tome ty si opravdu nekdy magor .. co kdyby ti Bill ublizil .. a jak idis .. nepriblizuj se k nemu ma mozna neco do sebe 🙂
Ale taky bych byla asi zvedava jak ty 😀
Tesim se na dalsi dilek 🙂
ach ♥ já to vim 😀 on určitě ty svý rodiče sežral 😀
Začíná to být čím dál zajímavější!
Ach bože, začínám z toho být pěkně hotová. 😀 Ani se nelíbali, Bill Toma jen provokoval a mráz mi běhak po zdáech a prožívala jsem to, jako by si už spolu rozdali první sex. 😀 (Doufám, že i na tohle časem dojde. 😀 ) Úžasná nádherná povídka, ani nedokážu vyjádřit, jak jsem šťastná, že se teď objevuje dvakrát za týden, i když do čtvrtka si nejspíš stihnu nedočkavostí ohryzat všechny nehty. 😀
Panebože! 😀 ja jedného pekného dňa, pri čítaní tohto príbehu dostanem infarkt 😀 ja úplne milujem Billa v tomto príbehu, on je tak strašne fascinujúci, vzrušujúci, tak sexy 😀 oh bože, ja na Tomovom mieste sa tam dám zavrieť ku nemu do cely a užívam si tam s ním 😀 akože sorry, ale tento príbeh vo mne vyvoláva také pocity, že neviem čo so sebou :D… Som taká rada, že Tom išiel za Billom a že, neodišiel, keď mu Bill hovoril aby vypadol. Inak, zaujíma ma čo je s Billom a jeho rodičmi, keď Bill tak vybuchol, keď ich Tom spomenul. No, verím, že za tých zostávajúcich 39 dielov sa niet kam ponáhľať a všetko sa postupne dozviem 🙂 som, ale strašne nedočkavá, tento príbeh je dokonalý :)… Ani neviem ako sa mám dostatočne poďakovať prekladateľke, lebo som tak strašne vďačná, že prekladá tento skvelý príbeh 🙂 keby som poznala tvoju adresu tak ti pošlem darčekový košík 😀 ale tú nepoznám tak zatiaľ máš odo mňa len jedno veľké ĎAKUJEM 🙂
opět perfektní situace. Tom se nechá vždycky tak lehce nachytat. 🙂 hrozně se mi líbí celý ten mix vzrušení a strachu. no a Tomovi s Billem evidentně jakbysmet. 😀
No sakris! :O ten Bill je opravdu nejaky blazinek. Vetsi nez jsem si myslela. A to jak dokaze s Tomem manipulovat no sakra… :O tak to je vazne uzasnej dil, uzasna povidka je to vsechno uzasnyyy! :3
Kto by Billovi odolal, vôbec sa Tomovi nedivím. Som tak rada, že som začala čítať toto veldielo 🙂 Ďakujem ♥