autor: Muckátko :o*
Byla středa a Tom se ne příliš dobře naladěný přesouval z domova do domu rodiny Trümper. Jeho dnešní dopolední vyučování ve školce bylo jedna malá katastrofa. Děti byly neklidné, rozdováděné a rozmrzelé. Nevěděly, kam dřív skočit, co dřív dělat, a udržet jejich pozornost bylo dnes obzvláště obtížné. Nakonec Tom ukončil výuku o půl hodiny dřív a děti si musela převzít vychovatelka, která z toho neměla o nic větší radost, než měl Tom.
V domě rodiny Trümper už byl očekáván. Norbert jej vpustil do domu a stejně jako první den jej uvedl do salonku, kde mu nabídl něco k pití. Na minutu přesně sešla dolů i Simone.
„Dobrý den, pane Kaulitzi,“ pronesla vznešeně.
„Dobrý den,“ oplatil jí Tom neochotně, když opět zaslechl v jejím hlase chlad vůči jeho osobě.
„Myslím, že není třeba se něčím zdržovat,“ řekla, když si všimla svého uraženého syna, jak klopýtá za jejich majordomem. Oba vstoupili do místnosti a Tom se otočil. Prohlédl si blonďatého kluka od hlavy až k patě, a když v jeho tváři zaregistroval nechuť a odpor k celé situaci, stočil pohled raději k o nic příjemnějšímu pohledu Simone.
„Takže dovolte mi, pane Kaulitzi, abych vám představila svého syna a vašeho žáka, Billa Trümpera,“ pokynula Billovi, aby udělal pár kroků vpřed a došel až ke dvojici. Bill tak zdráhavě učinil a zahleděl se na černé kytarové pouzdro.
„Ahoj! Já jsem Tom Kaulitz,“ natáhl k Billovi pravačku a snažil se zachovat si zbytky nervů.
„Pane Kaulitzi? Co se stalo s naší úmluvou o vykání? Vzpomeňte si prosím a velice rychle,“ pronesla Simone důležitě a v tu chvíli se na ni upřely dva páry očí. Tom se díval překvapeně a naprosto nechápavě a Bill matku probodával pohledem, protože tohle bylo už moc i na její vkus. Copak bylo normální, aby mu ten kluk, který nebyl jistě o moc starší než on sám, vykal? To bylo už do nebe volající. Tom si pročistil hrdlo a třikrát se nadechl.
„Těší mě, pane Trümpere. Jsem Tom Kaulitz,“ zopakoval Tom teď podle Simonina gusta, ale ruku Billovi už nenabídl, když viděl, že se k potřesení neměl ani poprvé.
„Výborně! Teď, když už se oba znáte, vás Norbert zavede do pokoje. Je tam připraveno občerstvení a vše, co bude potřeba. Takže prosím,“ ukázala Simone dlaní směrem ven ze salonku, kde na ně čekal Norbert. Tom přikývl a vyšel ven jako první.
„Hodně zábavy, zlatíčko,“ popřála Simone synovi upřímně a pohladila jej po rameni. Bill sebou škubl a následoval dvojici mužů.
Cesta do příslušného pokoje se Tomovi zdála nekonečná. Měl pocit, jako by pěšky přešel vzdálenost z jednoho konce města na ten druhý, a že to byla úctyhodná vzdálenost! Po cestě pozoroval nesmyslné obrazy na stěnách, které spíše vypadaly, jako by je patlalo dvouleté dítě, příšerné, dle jeho názoru nevkusné svícny na stolcích a komodách, které stály po chodbách, a podivné cizokrajné rostliny v květináčích, které místy vypadaly až směšně.
„Přeji vám příjemně strávenou výuku,“ pronesl majordom, otevřel jednu půlku vysokých dveří od pokoje a vpustil oba dovnitř. Ihned za nimi zavřel a šel si po vlastní práci. Pár kroků na to se Bill zastavil a otočil se na nic netušícího Toma, který tak tak zastavil svoje kroky, aby do Billa nenarazil.
„Nemysli si, že se budu bůhví jak snažit! O žádnou výuku kytary nestojím a stát nebudu. Do týdne s tím bude konec,“ zasyčel Bill a došel na konec chodby, která byla součástí velkého prostorného pokoje s okny, balkonem a nádherným nábytkem. Tom zaskřípal zuby a Billa došel. Jestli dneska vydrží a někomu neublíží, měl by být prohlášen za svatého. Protože tohle všechno tady vyžadovalo svatou trpělivost.
„Oh no do prdele!“ vyhrkl a přitiskl si dlaně k ústům, když jeho pohled padl na dvouřadý stojan plný všelijakých kytar. Akustické, elektrické, šestistrunné, dvanáctistrunné, z masivu, polomasivu i překližky. Tom už viděl ledacos, ale takovouhle sbírku kytar pohromadě nikdy. Kytary se dělily podle několika kritérií – podle tvorby a vzniku tónu, podle materiálu, hudebního stylu, ve kterém mají největší využití, podle počtu strun nebo velikosti. Tom měl pocit, že od každého dělení tu byly minimálně dvě kytary ve světlém a tmavém provedení. Nábožně došel blíž a nevěděl, kterou kytaru pohladit pohledem jako první. Tohle mít doma, v životě by ho už z pokoje nikdo nevytáhl ani na jídlo.
„Říkals něco?“ zabručel Bill otráveně a tiše Toma sledoval.
„Pane bože! Tomuhle říkám pořádná sbírka kytar, jak dlouho je máte?“ zeptal se Tom, aniž by věnoval Billovi jediný pohled. Na koukání tam měl něco mnohem lepšího.
„Od včerejška. Všechny jsou nové,“ objasnil mu Bill a posadil se na širokou pohovku. Tomův úžas jej začínal bavit. Jiskřily mu oči, jako když dítěti svítí oči u vánočního stromečku, pod kterým je hora dárků jistě jen pro něj.
„Někdo v rodině má v kytarách zálibu?“
„Ne! Matka jen nevěděla, která bude potřeba pro tuhle šaškárnu,“ odvětil. Tom se zamračil, narovnal se a násilně odtrhl pohled od těch skvostů, aby se mohl podívat na Billa.
„Takže koupila od každého druhu jednu?“ vykulil Tom oči.
„Jo.“
„Vždyť to muselo stát nehorázné peníze!“ vykvíkl Tom a přeletěl očima to množství. Bill se na Toma otráveně podíval.
„Věř mi, že tohle nic není. Kdyby to viděl otec, jsem si jistý, že by na matku ještě křičel, proč nekoupila všechno ještě jednou, kdybych náhodou jednu zničil,“ zakroutil Bill očima.
Tom raději nic neříkal. Bill vstal z pohovky a došel si pro něco k pití. Po očku Toma sledoval. Uchechtl se, když si Tom všechny kytary zálibně prohlížel a skoro se jich bál dotknout. Obcházel stojany ze všech stran a udiveně vydechoval. Bill by skoro řekl, že má z těch kytar malý orgasmus.
„No, jestli tu hodláš celé dvě hodiny postávat a ošahávat ty kytary, bude to v nejlepším pořádku,“ řekl Bill a napil se šumivé limonády.
„Oh! Omlouvám se. Já jen… mám doma jen jednu. Byla moje první, takže ji mám už hodně hodně dlouho a tolik různých kytar pohromadě jsem ještě nikdy neviděl. Pokud chcete, můžeme začít,“ nabídl mu Tom a vzdálil se od toho pokušení.
„Nemůžu uvěřit, že jsi právě použil vykání!“ prskl Bill znechuceně.
„No Simone přece…“
„Kašlu na to, co řekla moje matka. Nebo tobě to přijde normální, abys mi vykal?“ povytáhl Bill obočí.
„Upřímně? Ne! Ale nestojím o problémy,“ dodal.
„Prostě mi normálně tykej. Jsem Bill.“
„Jo. Já jsem Tom,“ řekl své jméno a přijal sklenici s nápojem. Oba se napili.
„Fajn. Teď když už se známe, tak bych byl moc rád, kdybys mě do toho učení nenutil. Vážně o to nemám ani nejmenší zájem.“
„A co budeme ty dvě hodiny 3x týdně dělat?“ zeptal se Tom.
„Nevím. To je fuk. Cokoli, ale kytara zůstane v obalu, nebo támhlety ve stojanu,“ pohodil hlavou na druhý konec pokoje.
„Co když na to tvoje matka přijde?“
„Nepřijde. Nikdy mě nekontroluje. Nesnáší hudbu, protože na to není nadaná. Umí krásně kreslit, ale to je všechno.“
„Proto do toho nutí tebe?“
„Nejspíš. Jsem tak trochu nezmar celé téhle společnosti. Když se tahle smetánka sleze na nějakém večírku, matka se u mě nemá čím chlubit. Učil jsem se na klavír. Bavilo mě to, ale sekl jsem s tím, jen abych matku naštval,“ zasmál se Bill zlomyslně. Tom mu úsměv vrátil.
„Vypadá to, že nebudeš tak zkažený, jak jsem si myslel.“
„Co sis myslel?“
„No že budeš ten typický rozmazlenec, co vždycky dostane, co chce, ale překvapils mě,“ pokýval hlavou. Bill se jen usmál.
„Něco ti ukážu. Pojď!“ vyzval Toma a odešel do rohu místnosti, kde byly další dveře. Tom odložil sklenici na stůl a vrhl se za Billem, než se mu v tom bludišti stihne ztratit.
„No kruci!“ vydechl Tom, když strčil nos mezi dveře a v menším pokoji uviděl nepřeberné množství snad všech hudebních nástrojů, které znal. Některé stály ve stojanech, některé visely na stěnách. Všechny byly pečlivě rozděleny na dechové, strunné a bicí a pak dále do jejich podskupin.
„Síla, co?“ rozhlédl se Bill nezúčastněně a opřel se rukou o harfu stojící poblíž.
„Na tohle všechno ses měl učit hrát?“ zeptal se Tom.
„Na většinu,“ přikývl Bill. „Na zbytek pravděpodobně přijde řada, až seknu s kytarou,“ zazubil se Bill.
„Na co jsi hrál před kytarou?“
„Támhle na ten saxofon,“ ukázal prstem za Tomova záda.
„Víš, že máš ale na jednu stranu ohromné štěstí?“ zeptal se Tom a přejel prsty přes struny citery.
„Proč?“
„Někteří lidé by dali všechno za to, aby se mohli učit alespoň na jeden nástroj, ale nemají na to buď čas, nebo peníze. Ty máš tu úžasnou možnost na všechny tyhle nástroje umět hrát a zahazuješ to, jen abys naštval matku.“
„Já to vím, a kdybych mohl, všechny ty nástroje bych nechal odvézt, aby posloužily jinde, ale to by mě matka pravděpodobně přerazila,“ ušklíbl se.
„Myslím, že by se stoprocentně ulevilo i vašemu služebnictvu, které to musí udržovat čisté a bez prachu,“ odložil Tom flétnu na její místo a přešel k Billovi.
„Nemysli si, já si přijdu, že žiju ve špatným snu,“ řekl Bill a z místnosti odešel.
Tom sledoval Billova vzdalující se záda a uvažoval nad tím, jak je život nespravedlivý. Bill není rád, že má všechno, a Tom není rád, že nemá skoro nic. Kdyby každý ze svého ukrojili přesnou polovinu, možná by byli oba spokojení. Oba by měli půlku ničeho a půlku všeho.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Billovu mamu, by som pokusala, jej chovanie je hrozné. Toma si viem, predstaviť v izbe s gitarami.
Billa začínam, ľutovať, ale dúfam, že vďaka Tomovy sa veci zmenia pre oboch.
Tak konečně, konečně! 🙂 Jejich setkání bylo super, jsem ráda, že se hned na začátku Bill projevil docela normálně a ne jako rozmazlenec 🙂 Strašně se těším na to, jak to bude mezi klukama pokračovat. V hlavě mám tisíc a jednu představu, jsem zvědavá, které z nich se naplní 🙂
Nemůžu se dočkat dalšího dílu! <3
Tá Billova mama je teda iný snob! Ale aspoň Bill Tomovi ukázal, že on taký nie je. A tá izba s gitarami.. to musel byť pohľad.. a úplne si tam viem Toma predstaviť. 😀 Inak som zvedavá, čo budú na tých hodinách robiť, keď nie hrať na gitare 😀
Nemůžu si pomoct, ale tohle je další povídka na kterou už zase netrpělivě čekám a strašně moc se na ni těším 🙂 Když jsem ji tady dneska uviděla, tak jsem byla úplně radostí bez sebe 🙂 Vidím to tak, že ještě dva díly a tahle povídka od Tebe se zase stane mou závislostí 😀
Tenhle díl je totálně nádherný ♥ Pokud si teda odmyslím Simone, ta mě štve ještě víc než v minulém díle a to jsem si myslela, že to víc už ani nejde 😀 Pryč s tou ženskou 😀 Ne fakt, tohle už bylo děsně přehnané, když po Tomovi chtěla, aby Billovi vykal. No jo, Tom hold nepatří do její společenské vrstvy, tak se nemůže s jejím synem ani normálně bavit. Vlastně se divím, že Toma vůbec nechá být v jejich domě. Přijde mi to, že se lidí, co nemají tolik peněz jako ona, pomalu štítí a snaží se je držet co nejdál. Je naprosto zřejmé, že jí Tom není po chuti jen kvůli tomu, že je chudý. Takoví lidi mě vždycky děsně vytáčí a nemám je ráda. Ta ženská mě snad ze všech povídek co jsem kdy četla, vytáčí nejvíc 😀 A nejhorší je, že si ani nedokážu představit, že by se někdy mohla změnit. Myslím si, že se tohle nikdy nestane, ale tak doufat v to můžu. Zázraky se přeci občas dějí 😉 😀
No, ale hlavně se konečně Tom seznámil s Billem! ♥ To mi udělalo tu největší radost 🙂 I když je pravda, že mě jejich seznámení maličko zamrzelo, ale to jenom kvůli uštěpačné Simone a tomu jejímu vykání 😀 A když jsem si já představovala, jak by se kluci mohli seznámit, tak jsem si myslela, že to bude Billa k Tomovi hnedka od prvního pohledu táhnout a na kytaru se bude učit jen kvůli němu 😀 A myslela jsem si, jak to bude pilný žák 😀 Tak vidím, že z mé představy se nestalo absolutně nic 😀 Na první pohled se do sebe nezamilovali 😀 A i kdyby měl Bill sebevětší chuť se učit na kytaru, tak by jej ta chuť díky jeho matce hnedka přešla. Jsem strašně zvědavá, co budou kluci tolik hodin o samotě dělat 😀 Třeba mu Tom zahraje na kytaru a když jej Bill uvidí, tak se do toho tak zamiluje, že to bude chtít taky umět 😉 Uvidíme 🙂 Jsem strašně zvědavá, jakým směrem se to bude odvíjet dál a nemůžu se dočkat toho, až na to přijdu 🙂
A teď si nevzpomenu, jestli jsem tohle už náhodou nepsala u minulého dílu, ale když mě je Billa tak moc líto! Nedovedu, a vlastně ani nechci, si představit, jaký musí být jeho život. Matka ho drží pěkně zkrátka a jediné co po něm chce, aby uměl skvěle hrát na nějaký hudební nástroj a ona se tak ním mohla chlubit. Je to vážně smutné, protože i když Billa zatím moc neznám, tak mi nepřijde, že by si života nějak užíval. Ale na stranu druhou jsem strašně ráda, že to není rozmazlenec! Sice už minule jsem si myslela, že nebude špatný, ale pořád jsem měla strach. Potěšilo mě, že Bill není nějaký blbeček a že to jeho odmítání všeho je vlastně na truc matce.
Neuvěřitelně moc se těším na další díl a hlavně na postupné sbližování Toma s Billem ♥ Teda pevně doufám, že k tomu dojde a že Bill po týdnu už nebude Tom chtít vidět. Ať se klidně na kytaru neučí, ale ať ten čas tráví spolu 😀 😉
Děkuji za dnešní skvělý díl! ♥♥♥
Bože mě z té Simone asi hrábne…hrozná to ženská…no uvidíme její reakci až s ti dva dají pomalu do kupy…to bude asi na prášcích z toho :D…jinak ten Billův luxus mě nepřestává překvapovat :O…a Tom jak mohl oči nechat na těch kytarách…umím si to živě představit :D…moc krásný díl..už se těším na další :))
Prekvapilo ma, že je Bill blond:) automaticky som si ho predstavila takého s tou čienrnou načesanou vlnou na hlave. Teraz som sa ale hneď preorientovala, nevadí mi to. Je to super poviedka. Bill sa mi páči. Trochu som sa bála, že bude Tomovi natruc ubližovať, ona ale len sabotuje hudobné nástroje, verím, že by ih Tomovi rád daroval všetky. A dúfam, že mu predsa len dovolí ochytať tie poklady:) a možno prídu na to, že bude spievať:) Ďakujem za kapitolu.
juu .. Tak konecne se seznamili a opravdu jsem rada, ze Bill nepatri mezi ty rozmazlence typicke .. mozna mu se ten zivot nelibi, ale jak rekl Tom zivot je bohuze, nespravedlivy .. :/
Tesim se na dalsi dilek 🙂
Uhh, mé nejhorší obavy, že Bill bude namachrovaný, arogantní, rozmazlený spratek se naštěstí nepotvrdily. 😀 Jsem moc ráda, že si Tom s Billem od prvního setkání takhle rozumí, doufám, že to tak bude pokračovat. :)A už teď se těším na to, jak si Simone bude rvát vlasy zoufalstvím, že Toma k Billovi vůbec najala. 😀
Bill mně příjemně překvapil.