Dalším dílkem odhalíme střepinky příběhů, které se nám odehrávají v dalekých zemích. S Billem, Anisem, Ehanem i Fatimou. Ale musím upozornit, že jsem blízko a sultán zanedlouho zjistí, že chtějí Bill s Ehanem uprchnout. Jinak se omlouvám za svůj internet. Už je zaplacený a snad ho v pondělí konečně nahodí 😀 Před pár dny mi psala spoluautorka, že je bez netu, ale nebojte se. Nepřijdete o toto vzrušující dobrodružství. 🙂 Dneska kratší díl, tak nás omluvte 🙂
„Vidím, že rozjímáš.“ Uslyšel za sebou. Byl již zvyklý, že se lidé a hlavně Anis s Ehanem střídají v jeho komnatách bez ohlášení a bez upozornění. Každou chvíli se modlil k bohům, aby se náhodou ti dva nesešli ve stejnou dobu. Ale od doby, co se zde objevila Fatima, Ehana vidí jen při společných hodinách v knihovně.
„Chyběl jsi mi, Habibi.“ Zašeptal mu sultán do ucha a jemně se o jeho ucho otřel rty. Bill vydechl, tak moc mu chyběly doteky… Anis měl moc práce a Ehan se musel věnovat své nastávající choti. Hodina muchlování v knihovně mu skutečně nestačila.
„Vy mně také, můj pane…“ Vydechl chlapec a dal si pramen vlasů za ucho. Dalo by se říct, že cítí jakýsi stud. Červenal se a prsty na rukou se mu chvěly, když hladil Anisovu kůži. Starší z nich si vychutnával tu opatrnost a tu jemnost, jakou Bill ve svých dotecích použil. Aby pravdu řekl, návštěva v harémech se blížila k nule. Neměl na ženy ani pomyšlení, když tu měl takový skvost, jakým Bill nepochybně byl. Usmíval se, když se Bill nebránil a mohl si jej vyhoupnout na sebe. Cítil, jak se mu útlá stehna sevřela kolem boků a jak jemný jazyk vklouzl do jeho úst. Bylo pravdou, že Bill byl dnes obzvlášť přítulnější než jindy. Odnesl jej od okna do velké postele a s ním spadl do přikrývek. Jemně proplétal jazyk s jeho a velkými silnými dlaněmi přejížděl pod talárem. Nemohl se nabažit tak skvostné a jemné pokožky, jakou Bill vlastnil. A Anis vlastnil jeho. Tak to Anis vidí. I přes všechny zásady, přes všechny zákony je Alláh svedl dohromady.
Anis se sesunul k chlapcovu krku a jemně jej začal kousat a párkrát si jej označil. Na rozdíl od Ehana si to mohl dovolit. Bill důrazně apeloval, aby se Ehan vyvaroval značkám, protože by na to sultán přišel a přišli by o hlavu oba.
„Víš, můj drahý… tobě se nikdo v kráse nevyrovná.“ Usmál se sultán a pohladil Billa po červené líci. Byl lehce zadýchaný, jako by uběhl maraton. Díval se do těch tmavých očí a sledoval řasy, jež se mu třepotaly za každého doteku…
„Můj pane! Můj pane! Počkejte na mě.“ Volala Fatima a utíkala za Ehanem, držíc si svůj elegantní šat. Nestačila Ehanovým krokům, které mířily do jeho vlastních komnat. Ehan se na dívku ani nepodíval a rozhodně neměl v úmyslu mírnit své kroky. Byla tu pár dní, ale její přítomnost mu dělala zle. Moc mluvila, což by tak nevadilo, ale na Ehana to působilo jako jed z kobry, který se mu dostal pod kůži. Na její hlas byl značně alergický a s touhle ženštinou měl snad zůstat do konce života?
„Nemám dnes na tebe náladu, Fatimo.“ Odpověděl trochu ostře, ale za to se na Fatimu otočil. Drobná dívka s korálkovýma očima na něj upřela pohled.
„Řekla jsem snad něco, co by vás mohlo pohoršit, můj pane?“ Zeptala se odměřeně a smutně sklopila pohled. Sledovala Ehanovy špičky bot. Netušila, proč se na ní Ehan zlobí.
„Ne, ne… jen bych chtěl být sám, víš?“ Usmál se nuceně Ehan. V duchu si řekl, že jediným člověkem, kterého chce mít u sebe, je Bill. Ale ten je nejspíše v jeho komnatách se sultánem. Polkl. Nechtěl si raději představit, co se tam musí dít. Zatřepal hlavou a důrazně zavřel dveře před dívčiným nosem.
Dívka se jen zamračila. Toužila se dostat do Ehanovy hlavy a zjistit, co jej hlodá. Možná by si na něj měla dát větší pozor, co když je tu nějaká jiná žena, kterou má Ehan raději? Ta potupa pro ni a pro rodinu by byla jak dýkou do srdce. Takové zesměšnění nemohla dovolit. Jediné, co ji uklidňovalo, byl přicházející úplněk a jejich svatba. Poté počne a dítě jejich životní etapu zcela spojí. Tak to mělo být. To bylo v očích velkého Alláha…
Ehan se zavřel ve svých komnatách a přecházel sem a tam. Byl značně nervózní. Úplněk se blížil a on ještě neměl plán, jak s Billem utéci. Věděl, že by měl sehnat dva velbloudy, jídlo na cestu a aspoň malý stan, který by je ochránil od písečných bouří. Čím blíž se den, respektive noc blížila, tím víc měl nepříjemný pocit, že to nevyjde. Ale raději to riskne, aby mohl žít s tím, koho skutečně miluje.
Otočil hlavu, když uslyšel tiché a nenápadné zaťukání. Takto mohl ťukat jedině Bill. Bylo to takové poznávací gesto. Přešel ke dveřím a otevřel je dokořán. Stál tam. Ehan se nezdržoval a vtáhl ho do svého náručí a téměř blaženě tiskl svůj nos k jeho vlasům, dnešní noc byla výjimečná, protože po dlouhé době mohli být spolu sami. Bez sultána, bez Fatimy…
Ani jeden však nevěděl, že v chodbě, za jedním ze závěsů se skrývala hrozba, tato hrozba měla tmavé oči, které všechno viděly a rozhodně byly znepokojeny…
„Občas mám pocit, že mě neposloucháš.“ Řekl hravě Bill, zatímco ležel na Ehanově nahém hrudníku. Byli oba nazí, rozvalení v Ehanových přikrývkách. Nic zásadního se nestalo, potřebovali cítit teplo jeden druhého.
„Ale poslouchám, lásko. Jen přemýšlím.“ Usmál se Ehan a cvrnkl Billa do nosu, zatímco druhou rukou jej objímal za útlý bok, prsty obkreslujíc jeho tetování. Tiskl si jej pevně k sobě a nechtěl, aby je někdo někdy rozdělil.
„O čem?“ Zeptal se se zájmem Bill a kreslil prstem po Ehanově pokožce.
„O nás, o noci našeho odjezdu, o osudu…“ Odvětil. „Vždyť to znáš. Jen… nemám ještě plán, jak to všechno provedeme. Vím jen, že musím sehnat velbloudy, což nebude problém. Znám dole ve městě jednoho obchodníka, jmenuje se Razziel a má vážně dobré a zdravé velbloudy. Jídlo a pití si obstaráme nenápadně v kuchyni, a stan, který nás případně bude chránit, najdu.“ Řekl, zatímco rukou vjížděl do Billových vlasů. Byl do něj tak zblázněný. Bill jen mlčky přikývl a položil svou hlavu na Ehanovu vypracovanou hruď. Zavřel oči.
„Nemohu se dočkat, až budeme spolu, daleko odtud…“ Zašeptal mladík a protřel si oči. Prsty měl špinavé od černého uhle, ale na tom mu momentálně nezáleželo. Také měl obavy. Cítil z Ehana špatné emoce a ty se v něm mísily.
„Dopadne to dobře…“ Ujistil jej Ehan, ale spíše to bylo zoufalé zklidnění i pro jeho duši. Prakticky ještě mohli ustoupit. Bill by se stal sultánovou právoplatnou konkubínou a on by se oženil s Fatimou. Ale vážně by to vydrželi bez sebe tak dlouho? Nejspíše ne… Riskovali oba, ale měl hlavně obavy z toho, co by následovalo, kdyby je chytili. Nebál se o sebe, to ne. Nebál se smrti, ale bál se o Billovo bezpečí. Sultán je příliš majetnický, aby je oba ušetřil jen tak.
Mimoto Ehan sultánovi lhal. Lhal mu o tom, že o Billa nemá zájem, zatímco se s ním muchluje za jeho zády. Věděl, že to není správné. Lhát sultánovi je jako lhát samotnému Alláhovi. Jednou jej jistě za to potrestá. Bude to určitě bolet, ale doufal, že to bude až v příštím živote… podíval se na toho andílka, co mu usnul na hrudníku, a pocítil záchvěv štěstí.
autor: Davidoff & ViolettShadow
Tak jestli to byl sultán, kdo Billa a Ehana viděl, tak to je teprve problém. 😀 Jsem zvědavá na pokračování. 🙂
To nebyl sultán ale Fatima a bude zle.