Letters From Home 10.

autor: elvisfan



5.5. 2011

Bille,

děkuji za tvou důvěru. Popravdě bych tvého otce rád nakopal do zadku za to, co udělal tobě a tvé mámě, ale myslím, že někdo takový ani nestojí za tu námahu, že? Jak se teď máte?

Opravdu se mi můžeš svěřit s čímkoliv, o čem si budeš chtít popovídat. Myslím, že skutečnost, že jsem tak daleko, to všechno dělá snažším. Je to tak nějak… anonymní. Ale přesto mám najednou pocit, že tě znám.

Můžu být starší než ty, ale také dokážu klikovat na jedné ruce. Dokázal bys to? Nemyslím si. Takže, co dalšího máš na mě?

Děkuji za maturitní oznámení i novou fotku. Ano, myslím že bych přišel na to, kdo je kdo, ale i přesto ti děkuji za pomoc. Natalie vypadá jako zlatíčko a Georg vypadá úplně jinak, než jsem očekával. Z nějakého důvodu jsem si ho představoval vyššího.

Datum mého odchodu se zřejmě dozvím až v červnu, mrzí mě to. A poslouchej Natálii! Je to chytrá holka! Samozřejmě ale můžeš i nadále chtít, abych se už vrátil domů. Bože, já sám se toho nemůžu dočkat.



Mrzí mě, že tvé jarní prázdniny byly nudné. Netušil jsem, jak může vůbec někdo strávit celý den v řadě na lístky na Black Eyed Peas, ale myslím, že to bude mnou. Až se potkáme, budu ti muset představit pořádnou muziku.

„Opět se zmínil o našem setkání.“

Bill se stydlivě usmál, dívaje se na své přátele s Tomovým dopisem na klíně.
„Tak už to odešli!“ Georg protočil očima. „Ty víš, že to chceš, tak už to udělej.“

Se zoufalým zasténáním se Bill opět zadíval na email, který napsal, ale nebyl si jistý, jestli bude natolik odvážný, aby ho dokázal odeslat.

BILL (billyt1992@gmail.com)

16. květen 2011 18:32

Předmět: ty a já

Tome,

opět je něco důležitého, o čem bych si s tebou rád popovídal.

Myslím na tebe. Hodně. Ano, bojím se o tebe a chci, abys byl v pořádku, ale je za tím i mnohem víc. Přemýšlím nad naším setkáním, až se vrátíš domů, a také nad faktem, že budeš pouze 45 minut ode mě, a jsem rád, že si budeme takhle blízko. A pak myslím na nás. Na to, že bychom byli spolu. Nejen jako přátelé.

Jsem asi blázen, když to cítím takhle. Opravdu se kvůli svým pocitům cítím trošku hloupě. Podle mě už známe toho druhého celkem dobře, nemyslíš? Zdá se mi to jako správný krok.

Rád bych věděl, jak to cítíš ty. Co cítíš ke mně, a také to, jaké to bude, až budeš doma. Je nějaká šance, že sdílíme stejné pocity?
B.

„Bille, klapne to,“ řekla Natalie povzbudivě, zatímco četla Billovi přes rameno.

„Neměl jsem toho napsat víc?“ Obával se Bill.
„Ne. Popsal jsi své pocity a zeptal ses na ty jeho. To je vše, co potřebuješ. Odešli to.“
„Nemůžu.“
„Ne. Uh.“ Georg popošel blíž a pustil se s Billem do boje o kontrolu nad myší. „Jen to odešli. Alespoň zjistíš, jak to vnímá on. Ať už to bude dobré nebo špatné.“
„Geo, přestaň!“ Bill vyskočil z křesla a pustil se do Georga na podlaze, koleny mu tlačil ruce k podlaze, aby ze své aktuální pozice nedosáhl na počítač. „Nemůžu to udělat! Pokud to necítí stejně…“ Bill si povzdychl a převalil se na záda. „Nemyslím si, že bych něco takového přijal.“

„Bille, ty víš, že ses ho na to chtěl zeptat.“ Georg se převalil na břicho a pozoroval svého nejlepšího přítele. „Sám jsi řekl, že jste si povídali o věcech, které bys nedokázal říct nikomu jinému. To přeci musí něco znamenat, ne?“

„Chtěl jsem mu jenom odepsat a…“
„A vzít obálku ze schránky a následně ji tam vrátit zpátky snad tisíckrát a trápit se nad tím, jestli to poslat nebo ne. Tímhle způsobem stačí pouze kliknout na odeslat a je to.“

Tiché kliknutí donutilo Billa sednout si, následně mohl vidět Natálii sedící na židli s dlaní na myši.

„Natálie, tos neudělala!“ zvolal.

„Udělala,“ pokrčila rameny.
„Ne!“

Bill se vyškrábal na nohy a prakticky odtlačil svou kamarádku z cesty. Klikl na své odeslané zprávy a tam spatřil zprávu pro Toma. Okamžitě ji vymazal.

„Bille, tím tu zprávu nedostaneš zpátky,“ vysvětlovala Natalie trpělivě.

„Já vím, ale… ach Bože.“ Bill dopadl zády na postel a dramaticky zasténal. „Ten mail je odeslaný. Je pryč, někde na cestě za Tomem. Ke kontrole svého emailu se tak brzy nedostane, takže to znamená ještě delší mučivé čekání na to, co asi řekne.“ Schoulil se do klubíčka a bolestivě vydechl. „Oh Bože, zabij mě.“

„Bille, vím, že jsem ten poslední, kdo by ti mohl dávat radu ohledně vztahů,“ začal Georg.

„Páni, myslíš?“ Bill se kousl do rtu, jak pohlédl na Georga. „Omlouvám se.“
„Myslím, že máš s tímhle klukem celkem dobrou šanci. Řekl ti, že by se chtěl s tebou setkat, cítí, že už se dost dobře znáte. Svěřil ses mu se svým rozchodem s Michaelem a on tobě se smrtí svého přítele. Tohle je mnohem víc než třídní projekt, Bille. Myslím, že to cítí úplně stejně jako ty.“

***

O několik dní později se Bill ve studovně neúspěšně soustředil na závěrečný úkol ze španělštiny. Ucítil na ramenou dotek a otočil se právě ve chvíli, kdy mu dívka za ním podávala lístek, který musel být od Georga sedícího o dva stoly dál.

Půjčíš mi matiku?

Vrtíc hlavou vytáhl z tašky svůj matematický sešit a podal ho svému příteli. O několik minut později mu ho Georg vrátil s další poznámkou.

Pořád žádná odpověď?

Bill do poznámky nakreslil zamračeného smajlíka a podal mu ji.

Možná se jenom pokouší najít správná slova, kterými by deklaroval svou nehynoucí lásku.

Odepsal Georg.

Blbče. Zněla Billova odpověď.

***

O dva dny později Georg vyběhl po schodech Billova domu a rozrazil dveře pokoje. Bez dechu se zadíval na dva lidi v místnosti.

„Co? Jsem tady,“ lapal po dechu. „Co je tak naléhavé?“

„Tom mu odpověděl,“ ozvala se Natálie.
„Co říkal?“ Pohlédl přes Billovo rameno do mailové schránky. „Tys to ještě neotevřel?“
„Mám strach.“
Bill k němu vzhlédl, zdál se být skutečně vyděšený. S dlouhým povzdechem Georg vzal Billovu ruku a položil ji na myš. Prst mu položil na levé tlačítko a zmáčkl.

TOM (tommyboy219@msn.com)

19. květen 2011 02:37

Předmět: ty a já

Bille,

cítím to úplně stejně. Často na tebe myslím, navzdory vzdálenosti mi přijdeš opravdu blízký.

Právě teď ti však nemůžu nic slíbit. Oba jsme si poslední dobou prošli peklem, oba jsme si o tom skutečně potřebovali s někým promluvit. Jakmile se setkáme, možná přijdeme na to, že to necítíme stejně a že nás sblížily pouze okolnosti.

OPRAVDU k tobě něco cítím a rád se s tebou po návratu domů setkám. Víc než to ti však nemůžu slíbit. Omlouvám se.
Tom

„To… není tak špatné, ne?“ zeptal se Bill přátel vedle sebe.

„To vůbec ne, zlatíčko!“ Natálie jej objala kolem ramen a stisla. „Myslím, že je to skvělé!“
„Je upřímný,“ přikývl Georg. „Teď už ho nemusím nakopat do zadku za to, že by ti ublížil.“
„Je členem vojenské jednotky, Geo,“ Bill se zasmál na přítele. „Mohl by tě pravděpodobně zabít i za pomoci malíčku jedné ruky nebo tak nějak.“
„Wow. Opravdu si myslíš, že by to dokázal?“ Georg byl ohromen. „Ale ne, jak řekl, nebude ti nic slibovat do chvíle, než si bude jistý, že své sliby dodrží.“
„Ale něco k tobě cítí,“ připomněla mu Natálie.
„A to je dobře,“ Bill nedbale pokrčil rameny, poté vstal a pořádně objal oba své přátele najednou. „Vlastně je to sakramentsky skvělé!“

***

20. 5. 2011

Tome,

Georg se zajímal o to, zda jste během svého vojenského výcviku zkoušeli zabíjet za pomoci malíčku nebo palce nebo tak nějak.

Prosím, neptej se, kde přišel na ten nápad.
Taky říkal, že se budete muset spojit, abyste mě naučili, co je to „skutečná hudba.“ On sám chtěl vidět BEP pouze z jediného
důvodu, protože se mu děsně líbí Fergie. Spiknete se proti mně, co?

Málem jsem umřel smíchy, když jsi mi řekl, že sis Georga představoval vyššího. Se svými téměř 177 centimetry se neřadí k malým lidem, ale já mám přes 180, takže se vedle něho občas cítím jako obr, zejména ve chvílích, kdy si vezmu boty na podpatcích. Jak jsi vysoký, Tome? Nemůžu uvěřit, že jsem se tě na to nikdy nezeptal.

S mámou se máme fajn, děkuju za optání. Myslím, že se jí ulevilo, že je to konečně všechno za námi, a mně myslím také.

Jsem nadšený, Tome! Už mám všechny školní potřeby u sebe! Naštěstí jsou internátní pokoje na WSU soukromé, takže už se nemusím obávat toho, že se budu muset otravovat se spolubydlícím odněkud z pekla! Budu v Orton Hall pro případ, že by tě to zajímalo. Podle mé šikovné mapky by to mělo být někde poblíž trávníků a basketových hřišť, což mi připadá poněkud směšné. Nejsem příliš atletický typ. Zmínil jsem se o tom?

A co ty? Z nějakého důvodu si tě umím představit jako sportovce. Možná basketbal? Baseball? Kopaná? Tenis? Nebo něco jiného?

Už jsem se tě dlouho neptal na náhodné otázky, co?

Noční tvor nebo ranní ptáče? (samozřejmě, když jsi doma)

Cola nebo Pepsi?
Boxerky nebo slipy? (K téhle otázce mě donutila Natalie!)
Ou a máš nějaká tetování?

Dobře, pro dnešek ti přeju dobrou noc. B.

***

31. 5. 2011

Bille,

první, co ti musím říct… někdy po 28. červnu očekávej telefonát s předčíslím 253. Ano, je to Tacoma. Konečně jedu domů! Už jsem to oznámil mamce, a ta mi ječela do ucha. Přisahám, že jsem napůl ohluchl.

Počkám, zatímco budeš tančit, skákat nahoru a dolů, uděláš několik mlýnských kol nebo cokoliv jiného, čím oslavíš tuto novinu.

Bille, nikdy bych neřekl, že mě může kousek papíru udělat tak šťastným, ale dnes ráno jsem dostal oficiální datum propuštění a jsem sakra nadšený. Odchází se mnou i čtyři další kluci, se kterými jsme se domluvili, že zajdeme na drink v prvním baru, na který natrefíme hned poté, co přistaneme ve Státech.

Vyřiď Georgovi, že nemám ani ponětí, jak bych zabil někoho bez použití zbraně.

Měřím téměř 190 centimetrů, na střední jsem hrával basket, jsem colu pijící, boxerky nosící noční tvor. Co ty? Ano, mám tetování. Mám vytetována slova Semper Fi (zkrácenou verzi hesla vojenských jednotek) na hrudi a pod ním USMC (United States Marine Corps). Mám to ode dne, co jsem se vrátil domů z výcvikového tábora. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že budu mít tetování, bylo to spíš impulzivní, dělal mi to kámoš, ale líbí se mi to. Vypadá to dobře, ne jako ty neprofesionální kérky některých chlapů. Ani to nebolelo, spíš to svědilo jako blázen!

Na základě naší obvyklé doby doručení 10-12 dní soudím, že pokud nebudeš mít šanci napsat mi do 14. června, můžeš mi raději napsat email. Říká se, že po propuštění dopisy posílají majiteli, ale to může trvat i měsíce, než se k něčemu dostanu.

Půjdu ostatním popřát dobrou noc a spát, abych se odsud mohl dostat nejrychleji, jak jen to bude možné. Vím, jak dlouho jsi musel čekat na tyhle novinky. Opatruj se.
Tom

autor: elvisfan

překlad: B-kay
betaread: J. :o)

11 thoughts on “Letters From Home 10.

  1. U dnešního dílu jsem se culila jako idiot. 😀 Obdivuju Bilovu odvahu, že Tomovi napsal takový e-mail, já sama bych na to koule neměla. 😀 Tomova odpověď se mi líbila, byla jasná a stručná. Už se nemůžu dočkat, až se ti dva potkají, ať to je co nejdřív. 🙂

  2. Z tochto dielu som nadšená,Tom ide domou so je perfektné.
    Aj ja obdivujem Billa,  má uzasných priaťelov.
    Ďakujem za preklad

  3. Natália je správna baba! tak sa majú posielať emaily 😀 inak sa mi páči, že mu Tom nechce nič sľubovať bez toho, aby si tým bol sám istý a strašne sa teším, že Tom ide domov. 🙂 Vďaka za preklad.

  4. Já si normálně připadám jako bych byla v Billově kůži…taky tu div nedělám kotrmelce radostí že už Tom pojede domů :D…a Billův email..velice odvážné 😀 a Tomova odpověď mě moc potěšila :)) jsem ráda že to cítí stejně…už se těším na setkání těch dvou :))..a ještě btw…Billovy náhodné otázky..k nezaplacení 😀

  5. Ta Natalie to dobře zvládla :D.. Páni jsem tak moc ráda že si konečně napsali, co k sobě cítí ^.^!.. Už se těším, až Tom přijede domu :).. Děkuji za úžasný překlad a těším se na další díl 🙂

  6. Tak tenhle díl je totálně úžasný! ♥
    Culila jsem se u něj od začátku až do konce a strašně moc mi zvedl náladu 🙂 Musím jít udělat ještě něco do školy a díky tomuhle dílu na to mám energii i náladu 😀 :))
    Strašně moc Billa obdivuji! Kvůli tomu, že napsal Tomovi ten mail. Já bych na to neměla odvahu ani za milion let 😀 Je fakt skvělý a hlavně se díky tomu jejich vztah zase posunul o něco dál a hlavně oba dva ví, jak jsou na tom 🙂 Tomova odpověď byla skvělá, s něčím takovým jsem počítala, ale přiznám se, že jsem i tak stejně jako Bill trnula. Co kdybych Toma špatně odhadla? 😀 Takže jsem ráda, že to Tom cítí stejně, ale i přesto byl upřímný a nechce Billovi dopředu nic slibovat 🙂 Teď budu na každý další díl netrpělivě čekat, protože se strašně moc těším na to, až se Tom dostane domů, zavolá Billovi a násladně se osobně potkají 🙂
    Tahle povídka je vážně úžasná a moc děkuji za její překlad, B-kay ♥♥♥

  7. Aaaaa to je skvelé! 😀 Bill k Tomovi niečo cíti, Tom k Billovi niečo cíti, Tom ide domov… Neviem prečo, ale pri týchto troch faktoch sa mi vybavujú iba 4 slová: Konečne sa dajú dokopy! 😀 ja som taká nadšená! Som fakt rada, že Natalie odoslala ten e-mail lebo Bill by sa k tomu asi nedokopal :D… Bože, spomínala som už ako sa strašne teším, keď sa Bill s Tomom stretnú? 😀 Inak,  naozaj sa mi páčila Tomova úprimnosť v tom e-maile :)… Milujem tento príbeh, hrozne sa teším na pokračovanie 🙂 moc moc ďakujem za preklad 😉

  8. jzisi ja sme tak rada, ze si to nejak tak "vysvetlili" co vlastne k osbe citi .. no spise se mi libila Tomova uprimnost 🙂 oh ty jo, tak ot bych chtela videt montaz jak by to asi vypadalo :)Tom jako vojak s horou svalu a tetovanim jake je tam napsane 🙂
    Snad se brzy potkaji 🙂

  9. Doslova vrním blahom. Z toho, že Tom ide domov, z toho čo Billovi odpovedal aj z toho, že ten sa odvážil spýtať, aj keď s výdatnou pomocou svojich kamarátov:D
    Je to neskutočne nádherná poviedka. Postupne si tento preklad kopírujem a okamžite ako bude celý putuje do mobilu medzi TOP-ky ktoré čítam dokola. Strašne moc ďakujem za úžasne krásny preklad.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics