autor: Mykerina
Bill
Tohle je… špatné.
„Tomy, hlavně se uklidni,“ chytnu mu tepláky a natáhnu zpět. Chytnu jeho hlavu do dlaní.
„Bude to v pořádku, zavolám doktora a bude to v pořádku,“ hladím jeho líčka a utírám slzy.
„Co… co to je?“ šeptne roztřeseným hlasem.
„Nevím, nejsem doktor, ale …“ bude to pohlavní nemoc, dodám si v duchu.
„Ale?“
„Uvidíme, co řekne doktor, jo?“ lehce ho líbnu na rty, ale on mě odstrčí.
„Ne, nechci, co když je to nakažlivé?“ vymaní se z mého sevření. Povzdechnu si. Tom se znovu rozbrečí.
„Pššš, uklidni se, ššš,“ hladím ho po vlasech. Chvěje se, ale nakonec přijme mou náruč. Hladím jej po zádech a dovedu ho do obýváku. Posadím ho na gauč a natáhnu se po mobilu. Vytočím číslo na šéfa, po pár zazvoněních to vezme.
„Ano, Bille?“
„Šéfe, máme tady jeden problém, potřebujeme doktora pro Toma.“
„Co se mu stalo? Je zraněný?“
„Ne, není zraněný, jen… má nějakou vyrážku,“ Tom mi v ten moment zaštká do krku.
„Jasně, pošlu ti ho tam. Je to vážné?“
„Já, já nevím,“ šeptnu. Tohle se mi vůbec nelíbí. Tom je vystrašený, já taky. Doufám, že to není to, co si myslím.
„Dobře, Bille, uklidni se, a hlavně uklidni jeho. Doktor tam bude za 12 minut.“ Zavěsí. Stulím si Toma do náruče.
„Bude to dobré,“ šeptám mu do ucha. Tulím ho k sobě a snažím se ho uklidnit.
„Ne-neštítíš se mě?“ zadívá se mi do očí.
„Hlupáčku,“ nahnu se k němu a dávám mu čas mě odmítnout. Tom se ale sám přitáhne a dá mi pusinku. Chci si ho přitáhnout pro polibek, ale nenechá se.
„Jsem nechutný,“
„NE, takhle o sobě nemluv!“ vyjedu na něj.
„Promiň, jen mám strach,“ šeptne.
„Zvládneme to.“ Znovu ho pohladím. Ozve se zvonek. Pustím Toma a jdu ke dveřím.
„Bílá kobra přinesla vejce,“ ozve se. Otevřu.
„Ahoj Bille, tak kdepak je?“ usměje se na mě doktor Müller. Je u nás už dlouho a je to odborník snad na všechno.
„Pojďte za mnou,“ vždycky jsem mu vykal. Dovedu ho do obýváku, kde se na sedačce krčí Tom.
„Tomy?“ šeptnu a natáhnu k němu ruku. Okamžitě se jí chytne. „Tohle je doktor Müller, je to velmi milý a šikovný pán, už se známe dlouho.“ Představím ho. Tom ho zamračeně pozoruje. Očividně se mu nelíbí.
„Ok, tak o co jde? Bille, vysvětlíš mi, co vás trápí?“
„Tomovi se udělala vyrážka, nevíme z čeho.“ Ujmu se slova.
„A kde?“
„Na tříslech a kolem přirození,“ vysvětlím. Tom mi zaštká do krku a více se ke mně přitiskne. Není mu to příjemné.
„Potřebuju to vidět,“ v ten moment mě Tom křečovitě stiskne.
„Ne-e, ne… ne…“ šeptá dokola.
„Uklidni se. Pan doktor to potřebuje vidět,“ hladím ho.
„Nenenenennenene,“ začíná být hysterický.
„Pššš, budu tady s tebou. Nedotkne se tě, slibuju, jen se podívá,“ konejším ho. Mohlo mě napadnout, že to takhle skončí. Podívám se na doktora. Trpělivě čeká.
„Tomy, broučku, musíme,“ začnu mu opatrně rozvazovat šňůrky.
„NE!“ vyjekne.
„Tome,“ chytnu jej za tváře a donutím ho, aby se mi díval do očí. Jsou tak vyplašené. „Tomi, bude to ok, jsem tady s tebou, lásko, neboj se,“ hladím ho po mokrých tvářích. „Musí to vidět, aby ti mohl pomoci, no tak, lásko, nikdo ti neublíží,“ políbím ho. Je mi jedno, jestli nás vidí. Tom se začne uklidňovat.
„To je ono,“ šeptám tiše. Tisknu ho k sobě a pak ho jemně otočím zády. Obejmu ho kolem hrudi a jednou rukou povolím šňůrku. Tepláky spadnou na zem. „Pššš. Neboj se,“ šeptám mu do ucha, když se snaží vytrhnout.
„Já… já…“ šeptá ustrašeně
„Věř mi,“ šeptám mu do ucha. Doktor si mezitím klekne.
„Bille, roztáhni mu trochu více nohy,“ sotva to dořekne, Tom začne panikařit.
„Lásko, lásko, klid, šššš, Tomy,“ broukám mu do ucha. Cítím, jak se mu zběsile nadzvedává hrudník. „Tomy, poslechni,“ šeptám. Silně zaváhá, ale nakonec nohy roztáhne. „To je ono, broučku,“ políbím jej na zpocený spánek. Strašně špatně to nese.
„Prosím, prosím, Bille,“ šeptá.
„Už to bude, miláčku,“ šeptám mu zpátky.
„Ok, Bille, natáhni mu ty tepláky, ať se uklidní,“ postaví se doktor. Natáhnu mu ty tepláky a Tom se za mě okamžitě schová. Otočím se na něj.
„Byl jsi moc šikovný, pak ti udělám vafle, hm?“ hladím ho po tvářích. Ještě stále se klepe, ale už ne tak moc.
„Nerad vás vyrušuju, ale musím mu vzít krev.“ Nevěřícně se na něj otočím.
„Tak to nevím, jestli se to podaří,“ řeknu upřímně.
„Potřebuju udělat rozbor, abych vyloučil to, co si myslím. Je to nezbytné, Bille,“ naléhá na mě. Bože, já už Toma nechci týrat, už tak je vyděšený k smrti.
„Tomy, poslouchej,“ otočím se na něj. Zbídačeně se na mě podívá. Chce se mi brečet. „Lásko, prosím, teď se nesmíš cukat, prosím,“ dívám se mu do očí a prosím pohledem.
„Fajn,“ sednu si na gauč a Toma si stáhnu do klína. Propletu nám nohy. Doktor vytáhne škrtidlo a jehlu. Cítím, že Tom naprosto ztuhnul.
„Neboj se, jsem tu s tebou,“ hladím ho po ruce a druhou se natáhnu pro škrtidlo. Trochu mu vyhrnu rukáv a ruku zaškrtím. Zakvílí. „Já vím, lásko,“ tisknu ho k sobě. Natáhnu mu paži a pevně držím. Nesmí cuknout.
Doktor se přiblíží s jehlou a začínají problémy.
„Tomy, Tomy, poslouchej můj hlas,“ broukám mu do ucha. „Nesmíš cuknout, ublížil by sis,“ hladím ho po bříšku.
„Nechci, Bille, prosím,“ zoufale se na mě otáčí.
„Musíme, lásko,“ mám pocit, že si ani neuvědomuje, jak mu říkám. Se slzami v očích kývne. Jemně se na něj usměju. Doktor vezme desinfekci a očistí Tomovi jamku.
„Dívej se na mě,“ upoutám jeho pohled. Vpíjím se mu do očí, dokud neusykne a nezavře je. Trochu sebou cukne, ale naštěstí ho pevně držím. „Klid,“ šeptnu. Doktor mezitím odebírá krev a já udržuju oční kontakt. Vidím, že se snaží klidně dýchat.
„To je ono,“ ozve se doktor. Uvolní škrtidlo a pak vyndá jehlu. Tom se mi okamžitě stočí do klubíčka. Hladím ho po zádech.
„Kdy budou výsledky?“ zeptám se.
„Do hodiny bych měl vědět výsledky, ale… chtěl bych vyšetřit i tebe.“ Pronese opatrně.
„Proč?“
„Mno… jestli jsem pochopil dobře, tak ty a Tom jste… umh… spolu a…“
„Vydržte,“ řeknu. Vezmu Toma do náruče a nesu jej nahoru do ložnice. Uložím ho do postele. Stočí se do klubka.
„Hned se vrátím,“ pohladím ho po vlasech. Neodpoví. Musí být v hrozném šoku. Vrátím se dolů.
„Pokračujte, a bez vytáček.“
„Dobře, má podezření, že je infikovaný.“
„Čím?“
„Syfilidem,“ řekne opatrně. Málem to se mnou šlehne.
„Všechno budu vědět až po krevních testech, ale nasvědčuje to tomu, a proto chci vyšetřit i tebe,“
„Proč mě?“
„Jestli tě nenakazil.“
„Nespíme spolu a-„
„Nemusíte spolu spát, stačí orální sex.“
„Umh… ani ten jsme spolu neměli,“ zrudnu.
„Dobrá tedy, ale kdyby se u tebe cokoliv projevilo, nechutenství, vyrážka, okamžitě mi volej, teď půjdu, abych mě výsledky co nejdřív.“
„Nashledanou a děkuju.“
„A Bille,“
„Hmm?“
„Měl bys být teď s ním.“ Zavře za sebou. Má pravdu. Měl bych být teď s Tomem.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Tak to je špatný, jestli to bude sifylis.. Jsem zvědavá na další díl. 🙂
Neee, až takhle vážný že by to bylo?:( Budu se modlit, aby se to nepotvrdilo… Honem další díl!
Nedá mi to a musím povedať, že je to krásna časť. ALE nie v tom, že je to syfilis a ako sa Tom bál, ale proste v tom, ako ho Bill krásne utešoval.. to sa mi strašne páčilo 🙂 Len dúfam, že sa Tom vylieči.
To nééé!! :(( prosím ať to není nic vážného…a nedejbože aby to měl i Bill ://…sakra..honem další díl..nechci aby Tomovi něco bylo ://
Tak tenhle díl jsem vyloženě protrpěla! Nedělá mi vůbec dobře, když vidím Toma takhle trpět a vidět jak je nesvůj a všeho se bojí. Fakt mi jej bylo po celou dobu dílu děsně líto, nemluvě o tom, že je dost možné, že to bude syfilis. Strašně mě mrzí, že ho minulost stále stíhá a že se i díky tomuto z toho všeho ještě dlouho nevyhrabe. Jediné, co mě maličko utěšuje je to, že má Billa, který jej má fakt rád a vypadá to, že bude při jeho boku stát ať se stane cokoli.
Děkuji za další díl :))
Doufám že to nebude co říkal doktor.CHudak Tom.
Bože, chudák Tom, ten jeho život je fakt krutý. Aspoň, že tu je Bill aby mu ho spríjemňoval a robil ho znesiteľným… Páčilo sa mi ako Bill Toma upokojoval, keď bol úplne vyklepaný a začínal byť hysterický :)… Som naozaj zvedavá na pokračovanie, snáď Tomov stav nebude až taký zlý :/