autor: elvisfan
14. 6. 2011
Bill tiše proklínal vynálezce nepohodlných židlí, na jedné z nichž se vrtěl už snad po sté. Jako by nestačilo, že musel snést spoustu hloupých řečnických proslovů a jeden „motivační“ od ředitele, ale ještě s příjmením začínajícím na písmeno T se zdálo být jeho čekání na diplom nekonečné. Nemohl jenom tak vstát a odejít, ale věděl, že to čekání alespoň stojí za to. Georg měl štěstí. Musel to vydržet pouze po písmeno L.
Bill se zamyšleně kousal do nehtu a opět se snažil nepřemýšlet nad tím, že ještě pořád nedostal od Toma email. Před několika dny dostal jeho dopis a skutečně musel skákat radostí nahoru a dolů. Nechtěl promarnit svou šanci, proto mu hned napsal email, ve kterém mu gratuloval a psal, že se nemůže dočkat, až jej uvidí. Dnes ráno však ve své emailové schránce nenašel žádnou odpověď. Zdůvodňoval si to tak, že je prostě jenom příliš zaneprázdněn. Možná má ještě nějakou práci. Nebo dohání spánek, ale je určitě v naprostém pořádku.
Zadíval se na hloupé šťastlivce, jejichž jména začínala na A, jak všichni vstali, poté se pohledem přesunul k hodinám na zdi tělocvičny. Bylo právě 16:15, což znamenalo, že v Afghánistánu byly téměř 4 hodiny ráno. Ano, přesně tam, kde byl Tom. V naprostém pořádku. Zřejmě spící.
Hledaje a nacházeje další pohodlnější pozice, Bill zkřížil ruce v naději, že se mu podaří zachránit alespoň zbytky nehtů a pokoušel se soustředit na lidi na jevišti.
O třicet mučivých minut později byl Bill posledním, kdo čekal na svůj nástup. Strčil do Emily, své kamarádky ze třídy španělštiny, aby se nějak zabavil. Emily dostala diplom, potřásla si rukou s ředitelem a poté byl konečně na řadě. Popadl svůj diplom, krátce stiskl ředitelovu zpocenou dlaň a byl hotov. Jak pomalu scházel ze schodů, s hrdým úsměvem pátral po matčině tváři v davu. Zasekl se uprostřed pohybu, jak zahlédl známou tvář v uniformně s červeným a žlutým štítkem na rameně.
Byl to Tom! Přímo tam, ve druhé řadě. Ne v Afghánistánu. Nespal. Byl ve školní tělocvičně, vracel Billovi pohled a usmíval se na něj.
Někdo hlasitě zašeptal jeho jméno, čímž jej donutil otočit se a zjistit, že dva další maturanti čekají, až jim uvolní cestu. Bill se dostal ze své dočasné paralýzy a pokračoval po schodech, celou cestu na své místo se však díval na Toma.
Posadil se a naklonil se přes osobu sedící naproti tak, aby viděl na Toma, který se pořád usmíval, ale možná to bylo způsobeno tím, jak hloupě musel vypadat. Podíval se na jeviště, na ředitele stojícího před podiem, a poklepával si nohou, jako by tím donutil staršího nepříjemného muže si pospíšit.
O několik minut později, bylo po všem. Po několika motivačních slovech ředitele se vzduch náhle naplnil výkřiky a záplavou střapcových čepic. Byl volný!
Bill si rozepnul talár, následně byl však vtažen do objetí holkou sedící vedle něj, na jejíž jméno si v té chvíli nedokázal vzpomenout. Opět zachytil Tomův pohled a nespouštěl z něj oči, vyhýbaje se objetím a dlaním svých spolužáků.
„Billy!“
Shrbil se, jakmile zaslechl svou nenáviděnou přezdívku, když jej Georg náhle doběhl, připraven na kosti drtící mužné objetí. Bill mu s omluvným výrazem ve tváři pouze podal ruku.
„Geo, jen… dej mi minutku.“
Ještě pár kroků a uvidí Toma. Po boku se mu však náhle zjevila máma, která jej vtáhla do objetí.
„Jsem na tebe tak pyšná, zlatíčko!“ přímo zářila hrdostí.
„Děkuji, mami,“ Bill se usmál. „Uhm, jen… vydrž chviličku, ano?“
„Ou, jasně. Budu tady.“
Stačilo jen pár kroků a náhle hleděl do očí člověku, se kterým udržoval písemný vztah téměř devět měsíců. Tom se na něj díval, z části se tvářil šťastně a zčásti nevěřícně. Bill mnohokrát přemýšlel nad tím, co by mu asi řekl, až se potkají, a když teď stáli u sebe, vzmohl se pouze na jedinou věc.
„Co tady děláš?“
„Pozval jsi mě,“odpověděl usměvavý Tom bez váhání.
„Já vím, ale… myslel jsem… dvacátého osmého… oh můj Bože!“ Zrušil i tu malou vzdálenost mezi nimi a omotal své paže kolem Tomova krku, jeho úsměv vzrostl, jakmile ucítil, že mu Tom pevně vrací objetí. „Jsi doma!“
„Jsem doma.“
„Proč jsi mi neřekl, že přijdeš?“ zeptal se Bill, jakmile se pustili.
„Myslel jsem, že bych tě mohl překvapit,“ odpověděl Tom. „Zjistil jsem přesné datum mého propuštění, mělo to být před tvou maturitou, takže… musel jsem to udělat.“ Tom polkl přes obří knedlík v krku, jak jeho dlaň, aniž by si to uvědomoval, vylétla vzhůru a on téměř neznatelně pohladil Billa po čelisti. “ Je… opravdu hezké tě vidět.“
„I tebe,“ vydechl Bill. Stydlivě sklonil hlavu a zadíval se na podlahu předtím, než opět pohlédl do Tomovy usmívající se tváře. “ Je… těžké tomu uvěřit.“
„Slibuji, že jsem skutečný,“ odpověděl Tom. Zadíval se přes Billovo rameno na zvědavé tváře, dívající se jeho směrem. „Tam na tebe někdo čeká.“
Bill se ohlédl a spatřil mámu, Georga i Natálii, všichni stáli pohromadě, dokonce se ani nesnažili na ně nezírat.
„Jasně, uhm… nikam nechoď, ano?“
„Neboj se. Vyřiď si, co potřebuješ.“
Bill se s rozpačitým úsměvem vrátil k ostatním.
„Překvapení?“zeptal se Georg.
„Je to on?“ zeptala se Natálie vzrušeně. „Nemá náhodou dvojče, které není gay?“
„Ano, je,“ Bill přikývl. „A ne, nemá.“
„Bille, kdo je…“ zeptala se jeho máma.
„To je Tom, kluk, se kterým si dopisuju.“
„Ten voják? A přišel jenom proto, aby tě viděl?“
Bill opět přikývl a jeho máma vytřeštila oči, jakmile jí to všechno došlo.
„No, zajímavé.“
„Mami, slibuji, že ti pak o všem řeknu. Opravdu ano, já jen…“
Máma přerušila proud jeho slov dalším objetím. „Rozumím, zlato. Jsem překvapená, ale rozumím.“
Bill se rozhlédl kolem a konečně zjistil, kdo tam chyběl.
„Mami, kde je táta?“
„On… říkal, že se zdržel v práci.“
„Ale opravdu se snažil přijít, co?“odpověděl Bill otráveným hlasem.
„Vím, že budeš spěchat domů, aby ses převlékl a připravil, takže si o všem promluvíme zítra. A také vím, že tě nemusím žádat, abys dnes v případě, že budete pít, neřídil.“
„Jasně, madam,“ Bill se usmál a zamával jí, jakmile jej propustila z dalšího dusivého objetí.
„Představ nás!“ Vypískla Natálie, jakmile Simone odešla.
„Oh, dobře,“ povzdechl si Bill a vedl je zpět za svým nečekaným hostem. Postavil se vedle Toma a představil jej Georgovi a Natálii.
„Hodně jsem toho o vás slyšel, lidičky,“ Tom se zdvořile usmál. „Jsem rád, že vás poznávám.“
„Nápodobně,“ Natálie se zahihňala, zcela ohromena tím, co vidí. Obrátila hlavu za zvukem svého jména a protočila oči. „Máma mě hledá. Mějte se, kluci. Uvidíme se večer.“
„Bille, ty… stále chceš dnes večer přijít?“ zeptal se Georg, dívaje se z něj na Toma.
„Oh! Já… asi jo.“ Bill se kousl do rtu, když se setkal s Tomovým tázavým pohledem.
„Co je dnes večer?“ zeptal se.
„Náš přítel má velikou párty,“ vysvětlil Bill. „Ale já nemusím…“
„Neměň plány jenom proto, že jsem tady,“ řekl mu Tom. „Vím, žes mě nečekal.“
„Pokud chceš, můžeš přijít taky,“ ozval se Georg.
„No…“ Tom pozvedl obočí a podíval se na Billa. „Večer nic nemám… takže pokud chceš, abych šel s tebou.“
„Jistě!“ Bill se široce usmál.
„Super. Tak se uvidíme později. Rád jsem tě poznal, Tome.“ Georg si potřásl rukou s o něco málo vyšším klukem.
„Já tebe taky, Georgu.“
„Oh!“ zvolal Bill poté, co Georg odešel. „Měl jsem se jít domů převléknout! Měl jsem odejít s Geem!“
„Dobře, že mám dopravní prostředek, co?“ Tom se na něj usmál.
„Nevadí ti to?“ zeptal se jej Bill, jak pomalu opouštěli tělocvičnu.
„Vůbec ne. Můžu tě odvézt a pak se půjdu taky převlíknout.“
Jakmile se ocitli venku, Tom si nasadil čepici.
„V kolik tě mám vyzvednout?“ Nenuceně chytil Billa za ruku a vedl jej ke svému autu.
„Kolem osmé?“ odpověděl Bill a ze všech sil se snažil nevypadat příliš nadšeně z nečekaného spojení jejich dlaní. Potlačoval úsměv při pohledu na lidi na parkovišti, kteří z nich nespouštěli oči. „Začíná to prý v osm, ale lidé budou přicházet a odcházet celou noc. Nemusíme zůstat dlouho.“
„Udělám vše, co budeš chtít.“
„Takže kdy ses dostal domů?“ zeptal se Bill, jakmile Tom vklouzl na sedadlo řidiče.
„Přesně před třemi dny. Než jsem přišel domů, jel jsem navštívit Gustavovu mámu. Měl jsem z toho setkání strach, ale věděl jsem, že to musím udělat, chápeš?“ Ve chvíli, kdy zabočil do uličky, kterou mu Bill nadiktoval, pohlédl na něj.
„Oh, samozřejmě.“
„Pak jsem šel domů, viděl jsem rodinu…“
„A Sampsona.“
„A Sampsona,“ Tom se na něj usmál. „Bože, vyběhl z domu a málem mě shodil, jak byl nadšený. Seděl jsem u vchodu a on dlouho poskakoval kolem mě. Unavený domovem jsem pak prospal téměř 24 hodin a dnes…“ ukázal na svou uniformu a věnoval muži vedle sebe úsměv, „oblékl jsem se a přišel, abych viděl tvou promoci.“
„Nemusel sis brát uniformu,“ odpověděl Bill, vracejíc úsměv. „Ale líbí se mi.“
„Byl to jenom nápad,“ přiznal se Tom a zahnul do Billovy ulice.
Zastavil před domem Trümperů a vypnul motor. Zadíval se na Billa, a tím i na široký úsměv na jeho tváři.
„Co je?“
„Jen pořád nemůžu uvěřit, že jsi tady.“
Bill vystoupil z SUV a u předního nárazníku se setkal s Tomem.
„Ale… je v pořádku, že jsem tady?“ Kráčeli k domu a Tom jej opět chytil za ruku.
„Samozřejmě! Bože, snažím se nešílet z toho, ale nějak mi to nejde!“
„Nešílet z toho?“ Tom se zasmál.
„Z tebe!“ Bill cítil, že se červená. „Jsi tady a víš… mám tě rád.“
„Myslím, že je tvé vyšilování roztomilé,“ ujistil ho Tom.
„Kdyby tě teď slyšeli ostatní mariňáci…“
„Oh, raději nepokračuj.“
Bill na sobě mohl prakticky cítit oči své matky, vyhlížející z nejbližšího okna.
„Takže se uvidíme kolem osmé?“ Bill se usmál.
„Budu tady.“
autor: elvisfan
překlad: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
konečně se setkali ANOOOOdalší díl honem
Jeee.. konečne sa stretli 😀 a že to bolo teda pre Billa pekné prekvapenie.. ja chcem tiež také 😀 strašne sa teším na ďalšiu časť.
O můj bože, úžasný díl! Konečně se setkali <3! Jsem zvědavá co budou dělat po oslavě ^.^.. Děkuji za úžasný překlad a těším se na další díl ^ᴥ^
Jupí' jupí jupí, stratli sa a Bill bol úplne zlatý. Od Toma ma to bolo milé že pričiel.
Som zvedavá na tu party.
Teším sa na pokračovanie.
Ďakujem za preklad.
Oh.. Oni se opravdu potkali.. Jezisi. Tom je takovy tutik ze za nim prisel v uniforme aby ho prekvapil.. :') ja se tesim na tu party 🙂
No Bill je ještě relativně v klidu oproti tomu co tu předvádím já :DD…bože no to je šok!! umím si představit ten Billův zásek když tam Toma viděl :D…a Tom se s tím nějak nepáře :))..líbí se mi jak hned chytil Billa za ruku :3..těším na večírkové pokračování :))
Awwwwgrouoch… nemám slová. Je to dokonalé, úžasné a som tak nejako dojato šťastná z toho, že Tom prišiel a bol tak milý a Bill nadšený a zlatučký:) Musím sa strašne usmievať až ma bolia svaly na tvári 😀 Ďakujem za preklad.
Och… konečne,konečne sa spolu stretli ! 🙂 A Tom si to myslím ani nemohol lepšie načasovať – doslova si viem predstaviť aký musel byť Bill šťastný keď ho tam zrazu uvidel stáť v dave ľudí. Asi taká šťastná som bola aj ja keď som si to prečítala :3 Zbožňujem tento príbeh.. teším sa na pokračovanie. Kiežby bolo skôr ! :))
awww! tak to jsem zvedava, jak si spolu tu party uzijou :3 a je hezky, ze Tom je takovej primej a nedava si na cas, kdyby to bylo na Billovi, tak by to asi vypadalo jinak 😀
Nemůžu tomu uvěřit! Oni se konečně potkali! ♥
Tom nepřekvapil jen Billa, ale i mě. Nečekala jsem, že to stihne na oslavu Billovy maturity. Bylo to od něj tak strašně krásné, že se na Billa přijel podívat.
A nemluvě o jejich setkání ♥ Jak Bill spatřil Toma, tak mi na chvilku přestalo bít srdce. Vážně, to byla tak strašně krásná chvilka! 🙂 A pak to jejich první objetí ♥ Tak tenhle díl mě neuvěřetilně potěšil! Pořád tomu ale nějak nemůžu uvěřit 😀 Tak dlouho si kluci jenom psali a teď se vidí na živo. Na jejich místě by mi to asi připadalo strašně zvláštní a jednoduše nemožné.
Za tenhle díl neuvěřitelně moc děkuji! ♥♥
Tak toto prekvapenie sa Tomovi naozaj podarilo, to musím uznať 🙂 úplne si viem predstaviť ako sa tam Bill zrazu zasekol a iba zostal čumieť 😀 bolo to také roztomilé ako sa objímali a držali za ruky, bože :3… Som taká rada, že Tom je doma. Som zvedavá na tú párty 🙂 čo tam budú robiť, o čom sa budú baviť :)… Neviem sa dočkať pokračovania, ďakujem za preklad 🙂
To bylo krásny setkaní.
brečím tu 😀 🙂 krásně napsané 🙂