autor: BrokenMirror
Všichni nejlepší cowboyové mají problémy s tátou
Tom se podíval na Billa, který intenzivně sledoval obrazovku, svíral si triko tak pevně, že mu z toho tlaku začínalo vibrovat celé tělo. Nemohl si pomoc, přemýšlel, jestli to, že se na tohle dívá, není nějaký zvrácený způsob sebepoškozování.
Bill ani nemrkal, bylo to, jako by se díval jen proto, aby se mučil, nutil se do toho a v reálu přitom chtěl rozmlátit obrazovku.
Tom nevěnoval pozornost tomu, co se na obrazovce dělo, jeho oči stále ujížděly k Billovi, skoro jako by se chtěl ujistit, že je v pořádku. Neptal se, věděl, že by dostal zlý komentář nebo žádnou odpověď.
Když pořad konečně skončil, Tom si vzal ovladač, aby televizi vypnul, protože to nevypadalo, že se k tomu Bill nějak má. Párkrát během dílu měl Tom nutkání ovladač vzít a vypnout ji, takže byl opravdu rád, že už je konec.
Viděl, co pro něj bylo nejtěžší vidět. Věděl to, protože Bill ztuhl, dech se mu zadrhával, ale pohled neodvracel.
Bylo to vyslýchání, prohledávání mrtvých těl a také, ač to bylo divné, scéna, ve které se dvě postavy líbaly a vyjadřovaly si lásku. Viděl, jak Bill trpí, ale neopovážil se televizi vypnout.
Srab.
Fajn, jestli se chtěl Bill trápit, pak mu v tom Tom nebude bránit, když mu to neubližovalo fyzicky.
Otázka byla, proč Bill chtěl, aby se k němu Tom připojil? Tom měl dojem, že Bill nechce ukázat pocity v jakékoliv formě. I když možná byl schopný zamaskovat svůj strach, možná si myslel, že si toho Tom nevšiml.
Televize byla vypnutá, ale Bill si stále drtil triko, jeho hrudník se rychle zvedal a oddechoval nosem.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se Tom opatrně a položil ovladač na postel vedle něj. Bill se na něj nepodíval, ale přikývl, stále ztěžka dýchal. Nenáviděl to, že o něj měl starost. „Proč se na to díváš?“
„Protože se mi to líbí,“ řekl Bill trochu zadýchaně. Narovnal nohy a protáhl si je, dal je na zem.
„Nepřipadalo mi to tak,“ řekl Tom a zamračil se. Billovy ruce se třásly.
„No, ale líbí. Můžeš už jít?“
Tom zamrkal. Bill po něm nikdy nechtěl, aby odešel. Až na to, kdy na něj ječel, ať kurva vypadne, protože Tom zmínil slovo rodiče. Ale tohle nebylo to samé. Jeho hlas byl jiný; nebyl naštvaný, nebyl rozčilený a nezvladatelný. Zněl unaveně.
„Dobře…“ řekl Tom, protože se nemohl hádat s tím, že by chtěl zůstat. Obzvlášť když Bill zněl takhle. Možná by zůstal, kdyby ječel. Zvedl se a přešel ke dveřím. „Budeš v pořádku?“ zeptal se a odemkl dveře.
Bill jen zamručel ‚mhmm‘ a Tom to vzal jako ano, otevřel dveře. Nechtělo se mu ho tu nechávat, když byl takhle ve stresu, ale měl pocit, že musí. Nevěděl, jak by se Bill zachoval, kdyby se ho Tom snažil utěšit nebo uklidnit, takže mu odejít připadalo jako nejlepší možnost. Vězeň to nejspíš lépe zvládne sám.
„Dobře, uvidíme se později.“ Zavřel dveře a zamknul dva zámky. Bylo to tak divné, zamykat ho tam. Měl pocit, že ho poznává, dokonce i když o něm nic nevěděl.
Když zamknul poslední zámek, zvedl pohled skrze mříže. Bill si musel myslet, že odešel, protože se rychle zvedl a přešel ke své skříni. Tom se zvědavě díval, jak Bill otevřel první šuplík, hrábl pod všechno oblečení a vyndal něco malého a bílého.
Chvíli si s tím hrál v ruce, než si to dal ke rtům a zhluboka se nadechl, oči zavřené. Bill položil přístroj a sklopil hlavu, skoro okamžitě dlouze vydechl.
Tom v tichosti zacouval, modlil se, aby Bill nezvedl pohled a neviděl, jak ho špehuje. Ale když odcházel, viděl jen temeno jeho hlavy, takže naštěstí ho snad ani neslyšel ani neviděl.
Tom o tom moc nevěděl, ale poznal, že to byl inhalátor. Jedno dítě u něj ve třídě, když chodil do školy, to používalo proti astmatu, ale Tom věděl, že se dají použít i z jiných důvodů.
Na co přesně to bylo, mu v tu chvíli bylo celkem jedno, protože Tom věděl, že viděl Billovu slabou stránku, která potvrzovala, že ať se snažil, aby lidé věřili čemukoliv, byl stále jen člověk. Nebyl tak kamenně chladný, jak si myslel, že je, nejspíš nebyl ani tak prázdný a bezcitný. Měl vzpomínky, které ho pronásledovaly, vzpomínky které ho udělaly tím, čím je teď.
Jen kdyby Tom mohl zjistit, co sakra udělal, bylo by mnohem jednodušší zařadit další díly skládačky k sobě. Potřeboval rám a zbytek pak přijde lehce.
***
O pár hodin později Tom jel konečně domů, tiše si nadával pod vousy. Teprve před hodinou mu napsal jeho otec, že zítra přijede na návštěvu, jelikož tu musí s náčelníkem něco vyjednat, a tak zabije dvě mouchy jednou ranou. Super.
Gordon byl také strážník, náčelník na stanici v Berlíně. V Berlíně toho bylo určitě víc co dělat, a to svému otci záviděl. Litoval by, že souhlasil s praxí tady na stanici, kdyby nebylo jistého černovlasého vězně, který mu dělal dny zajímavějšími.
Tom věděl, že Gordon bude ohrnovat nos nad touhle patetickou rádoby stanicí, ale doufal, že bude alespoň trochu rád, až uslyší, že Tom před pár dny pomáhal při ozbrojené loupeži ve městě – s neprůstřelnými vestami a vším.
Tom zaparkoval před domem a vešel k sobě do bytu. Potřeboval uklidit, toho si všiml hned, jak prošel dveřmi. Alespoň dát pryč nějaký bordel a umýt nádobí, jelikož si byl jistý, že Gordon bude podávat hlášení jeho matce ohledně toho, jak si žije. Kdyby si nebyl jistý, že Gordon bude vyprávět o tom, jak jeho byt vypadal, nikdy by se s uklízením neobtěžoval.
No, možná by uklidil,
trošku.
***
Tom se narovnal a otřel si čelo. Rozhlédl se, uspokojený, že to vypadalo přijatelně; vhodné pro mamku.
Byly čtyři odpoledne a jeho otec přijede během půl hodiny. Mával znuděně rukama dopředu a dozadu, rozhlížel se po něčem, co by ještě vypadalo nedokonale.
Vždycky vyhledával otcovo uznání, to proto se rozhodl být policistou. Kdyby věděl, že z toho Gordon nebude mít radost, tak by v rodinné tradici nepokračoval. Nebylo to tak, že by si myslel, že být u policie je strašné, ale byly tu prostě jiné věci, které by rád dělal namísto toho. Jako hudba, i když to by Gordonovi nikdy neřekl. Teď už na kytaru hrál jen ve svém volném čase a sny, které kdysi měl, musel dát pryč.
I když chtěl jeho uznání, nemohl svého otce vystát. Samozřejmě, miloval ho, ale to bylo něco jiného.
Posadil se na gauč a začaly mu padat oči, začal usínat, unavený z toho všeho uklízení. Zjistil, že používal spoustu svalů, které normálně nepoužíval, a jeho tělo bylo zmatené.
Když spal, tak snil. Zdálo se mu o černých vlasech a tmavých očích, zastřených hlasech a dotycích. Zdálo se mu o hebkých dlaních hladících jeho hrudník, jeho krk. Cítil rty u svého ucha, horký vlhký propíchnutý jazyk. Snový Tom vzal snového Billa za boky a Bill se mu zasmál do ucha, zvláštní a tichý smích. Snový Bill se odtáhl a políbil ho na tvář, pak se natáhl za sebe a vzal si dlouhý stříbrný nůž. Jeho rty se zkroutily do maniackého šklebu, než nožem bodl, a Tom se rychle probudil, zrychleně dýchal a slintal si na polštář, na kterém ležel.
Srdce mu v hrudníku tlouklo jako o závod, posadil se, instinktivně si promnul břicho tam, kde ho Bill ve snu bodl.
Tohle musel být jeden z nejpodivnějších snů, co za poslední dobu měl, pomyslel si, zatímco si mnul krk, který ho bolel z toho, jak zkrouceně spal.
Bylo to tak špatně z několika různých důvodů, že to ani nemohl vysvětlit. Věděl, že to nebylo dobré, že takhle sní o vězni. A také nebylo dobré to, že stále ještě cítil jeho rty na své kůži.
Tom nevěděl, co mu dělá větší starosti; fakt, že jeho sen byl sexuální, nebo fakt, že ho Bill probodl nožem. Věděl, že se tím ukazovala jeho paranoia, že hovoří jeho racionální já, že žadoní, aby to Tom nedělal. Ale racionální část byla potlačena zvědavou částí, a neměla do toho co mluvit. Tom zjistí celou záhadu kolem vězně 815, i kdyby se musel potýkat s Billovým charakterem.
Zrovna když se mu podařilo trochu setřást vzpomínky na sen, ozval se zvonek a Gordon byl u dveří, usmíval se a přátelsky Toma objímal, říkal, že se mu líbilo to, co z města viděl. „Malé,“ řekl, „ale útulné, tvé matce by se to líbilo.“
Tom ho pustil dovnitř, ruce se mu potily. Byl jeho byt také až moc malý? Byla tapeta moc bledá? Snažil se najít chyby dřív než jeho táta, aby ho to tolik nerozčílilo, a možná aby s ním po celou dobu návštěvy zůstal zadobře, i když neměl pocit, že by se už prasata naučila létat.
Naštěstí Gordon nekomentoval nic kromě toho, že nemá přítelkyni a že by si nějakou měl začít hledat, ale Tom ho umlčel tím, že by se v tuto chvíli radši soustředil na svou práci, která byla jeho prioritou.
„Byl jsem na stanici,“ řekl Gordon a napil se kávy, kterou mu Tom uvařil. „Je to tam hezké. Malé, samozřejmě, ale v pořádku.“
„Jo,“ řekl Tom a podrbal se na krku. „Je to v pohodě.“
„Ptal jsem se vašeho náčelníka, jak to zvládáš,“ pokračoval Gordon. „Říkala, že si vedeš dobře, žes trochu rebeloval na začátku, ale to už neděláš, že?“ zvedl obočí a Tom zavrtěl hlavou.
Kdyby jen věděl o Billovi, pomyslel si a spolkl dětský, vzpurný smích.
Tom byl nervózní z toho, že s ním jeho otec půjde zítra do práce. Spal v pokoji pro hosty a teď jel za Tomem do práce.
Tom doufal, že se dnes staví u Billa, ale nevěděl, jestli se mu podaří utéci, aniž by si toho jeho otec všiml. Gordon nemohl vědět, že Tom pravidelně navštěvuje nejobávanějšího vězně v zemi a rozhodně nemohl vědět, že je ho Tomovi líto.
***
Gordon mu koukal přes rameno a Toma to dohánělo k šílenství. Chodil kolem; mluvil s Georgem, Gustavem a Andreasem o bůhvíčem. Mluvil s náčelníkem a Dračicí a pil jim jejich zásobu kávy.
A teď mu koukal přes rameno.
Tom se snažil dělat nějaké papírování, ke kterému se už dřív upsal, ale nemohl se soustředit, když se na něj jeho otec díval a neustále mu dýchal za krk. Na pár vteřin zavřel oči, pak se na Gordona podíval.
„Musíš tady stát?“ zeptal se. „Rozčiluje mě to.“
„Jen se dívám, jak můj syn pracuje,“ řekl Gordon a zvedl ruce.
„Jo, no, rozčiluje mě to.“
Gordon si odfrkl a založil ruce, pokračoval v jeho sledování, až to už Tom nemohl snést a odložil papíry, zvedl se. „Jdu si zakouřit,“ řekl mu nabručeně, protože věděl, že v tomhle případě za ním Gordon nepůjde.
„Pořád kouříš?“ zeptal se Gordon nesouhlasně. „Víš, co tvoje matka-„
„Jsem dospělý,“ sykl Tom a nandával si bundu. „A přestaň do toho tahat mamku, řekla mi, že jí to nevadí, pokud to nedělám pod její střechou.“ Gordon na tohle nic neřekl a jen našpulil nespokojeně rty. Tom na dvě vteřiny zavřel oči. „Pusť mě.“ Sice se šklebil, ale ustoupil.
„Stejně musím jít na schůzku,“ řekl a Tom zahučel něco na odpověď, prošel kolem něj. Ale namísto toho, aby pokračoval rovně k východu, rychle zahnul a běžel nahoru po schodech.
Návštěva u Billa mu otce vytáhne z mysli a jeho schůzka nejspíš nějakou dobu potrvá, takže to Tom snad stihne zpátky.
Zaklepal na železné dveře a podíval se skrz mříže. Bill ležel na posteli, četl si knížku, a když ji položil, Tom už byl dávno uvnitř.
„Jsi statečnější,“ řekl Bill a posadil se, položil knihu do šuplíku nočního stolku. Protáhl si ruce nad hlavou, záda mu prokřupla. „Řekni mi: neměl bys pracovat?“
„Jen papírování,“ řekl Tom a posadil se ke stolu, přejel si rukou přes vlasy. „Malé město, není toho moc co dělat.“
„Škoda,“ řekl Bill a Tom zavrtěl hlavou.
„Jo. Nebo, ne. Nemůžu tu chodit a přát si, aby se něco strašného stalo, víš. To není správné.“
„Rvačky v barech,“ řekl Bill a přikývl. „Můžeš si je přát. Nebo aby děti vykradly cukrárnu.“
Tom se zasmál a Billův koutek úst se zvedl do něčeho, co mohlo představovat úsměv. „To by asi šlo.“
Tom se na Billa zadíval blíž a zdál se mu lepší než včera večer, když ho Tom viděl mít nejspíš záchvat úzkosti. Ale vypadal unaveně; uhlíkové linky pod jeho očima byly silné, nejspíš schovávaly kruhy pod očima.
„Pravda je, že se schovávám,“ řekl Tom po chvíli a Bill naklonil s lehkým zamračením hlavu na stranu, znamení aby pokračoval. „Před mým…“ zasekl se, vzpomněl si, co se stalo naposledy, když zmínil rodiče. Bill se dostal do ráže a nechtěl, aby se to stalo znovu.
Ale Bill nevycouval. „Tvým…?“ ptal se.
„Mým otcem,“ řekl Tom nervózně a sledoval Billovu reakci. Naštěstí to nebylo nic jako minule, nebylo to násilně, jen malý tik. Možná na to tentokrát byl připravený.
„Oh,“ bylo jediné, co řekl. Oči mu trochu těkaly. „Proč?“
„Je otravný,“ řekl Tom a trochu nakrčil nos. „Je tu jen na návštěvě, kvůli nějaké schůzce. Neustále je se mnou a sleduje mě při práci,“ odfrkl si Tom. „Je to otravnější než cokoliv jiného, nemůžu nic dělat.“
„Nemáš ho rád?“ chtěl Bill vědět a zvedl se ze svého místa na posteli, posadil se ke stolu naproti Tomovi.
„Ne že bych ho neměl rád,“ řekl Tom a Bill se opřel bradou o ruce. „Je jen otravný. Je nám líp, když spolu nejsme. Když jsem ještě bydlel doma, pořád jsme se hádali.“
„Proč?“
Tom se podíval na Billa a bylo to poprvé, co se zdálo, že ho nějaká konverzace opravdu zajímá. „Proč jsme se hádali? Uh.“ Opřel se, snažil se přijít na uspokojující odpověď. „Vlastně ani nevím, nejspíš prostě naše osobnosti nejdou k sobě.“
To Billovi nestačilo. „Ale jste oba dva policisti, ne?“
„Jo,“ potvrdil Tom.
„Pak musíte mít něco společného.“
„Je to rodinná věc,“ řekl Tom a Bill sebou zase trochu trhl, ale nic neříkal. „Takže jsem se tak nějak musel stát policistou, nebyla to moje volba.“
„Když ho tak nenávidíš, proč ti to není jedno?“
„Nikdy jsem neřekl, že ho nenávidím, Bille.“ Řekl. „A není to tak jednoduché.“
„Jasně že je.“ Nesouhlasil Bill a narovnal se. „Ale jestli tu opravdu nechceš být, pak kde bys byl radši?“
„Dobře, nesměj se mi,“ varoval ho Tom a Billovi se oči znovu zaleskly zvědavostí, když si Tom promnul krk, jasně že by se mu Bill nesmál, ani kdyby chtěl. Bill se prostě nesmál. „Vždycky jsem se chtěl stát muzikantem,“ přiznal. „Hraju na kytaru.“
Bill zamrkal. „Vážně? Páni, to si nedovedu představit, promiň.“ Naklonil hlavu znovu na stranu a přimhouřil oči, jako by se snažil si tak Toma představit. „Ne, nevidím to.“
„Jo.“ Sklopil Tom hlavu. „Jo, já už také ne.“
Chvíli seděli v tichosti, Tom prstem šťoural ve vyhořelém místě ve stole a Bill nehty bubnoval o desku stolu.
„Starý kuchař se vrátil,“ řekl Bill najednou, vytáhl Toma z jeho snů rockové hvězdy, které se mu po jejich konverzaci uhnízdily v hlavě. „Jídlo se zase dá jíst.“
„Oh, to je dobré,“ řekl Tom a myslel to tak. To znamenalo, že nebude muset chodit dolů a dožadovat se lepšího jídla osobně.
„Jo… ty…? Chci říct, šels…?“ Billovi došla slova, jeho temné oči hledaly něco v těch Tomových.
„Ne, nešel,“ odpověděl Tom. „Chtěl jsem, ale teď už nemusím.“
„Proč se vůbec tolik staráš?“
Tom založil ruce na hrudníku a nasál do pusy piercing. „Protože nejsi tak špatný, jak si myslíš, že jsi.“
Bill se mu stále díval do očí. „To nevíš.“
„Možná nevidím skrz tebe. Zatím,“ dodal a Bill zvedl obočí. „Ale v každém je něco dobrého. Nevím, proč to tak schováváš.“
„Není to nic, co bych schovával.“
„To ti nežeru.“
Chvíli na sebe v tichosti koukali, vytvářeli stejnou soutěž jako minule, i když teď ani jeden z nich nepřerušil kontakt, dokud oba dva nenadskočili, když na konci chodby třískly dveře.
„Kurva!“ Tom vyskočil ze svého místa a běžel ke dveřím, podíval se skrz mříže. Slyšel těžké kroky a chřestící klíče a brzy uviděl i Gustava. Zdálo se, že kontroloval, jestli je všechno v pořádku, protože se zastavoval u každé cely, nakukoval dovnitř, pak šel k další. „Kurva, do prdele,“ nadával Tom, zoufale hledal únik.
„Oh, proboha,“ slyšel Billa říci, než byl zatažen dozadu, do malé temné místnosti.
„Ššš,“ sykl mu Bill do ucha, stále ho držel za triko a oba zůstali potichu, přimraženi, dokud neslyšeli, jak Gustav prošel kolem Billovy cely a na konec chodby a pak zase zpátky dveřmi, odkud přišel.
Tom vydechl, nevěděl, že zadržuje dech a Bill se natáhl vedle jeho hlavy, rozsvítil a Tom si všiml, že jsou v koupelně.
„Jsi strašný, když jsi pod tlakem,“ poznamenal Bill, zněl pobaveně. „Prostě jsi tam zůstal stát celý zcepenělý, nadával bys a čekal, dokud by tě neviděl.“
„To není pravda.“
Bill zvedl obočí. „Ještě bys neměl chodit dolů,“ řekl. „Jelikož tě neviděl, budou přemýšlet, kde jsi.“
Bill měl samozřejmě pravdu a Tom si povzdychl.
„Víš,“ řekl Bill a až pak si Tom všiml, že se stále nepohnuli, že stále stojí u sebe, až moc blízko. Cítil Billův šampon, byl ovocný, což se k němu vůbec nehodilo, ale vonělo to hezky. „Víš, já chtěl kdysi zpívat.“
Tom na chvíli nic neříkal, Bill nikdy, a opravdu nikdy nemluvil o sobě – o své minulosti – nikdy. Nevěděl, co říct, nechtěl ho vyděsit a uzavřít ho. Zůstal u jednoduchého „Oh?“
„Mhmm,“ potvrdil Bill, jeho oči se dívaly do zdi vedle Tomovy hlavy. „Zpíval jsem,“ zopakoval tak blízko, že se jeho dech odrážel od Tomových rtů. „Pořád. A lidé poslouchali. Některým se to nelíbilo, někteří říkali, že jsem celkem dob-„
Kdyby Tom věděl, co udělá, tak by ustoupil a odešel.
Nepřestal, protože si neuvědomoval, že Billa líbá, dokud neochutnal jeho jazyk, a pak už bylo moc pozdě. Byl tak blízko; nemusel ani naklánět hlavu.
Věděl Bill, že by mohl…?
Začal se odtahovat, ale Bill ho chytil za temeno hlavy a držel si ho, jeho jazyk zkoumal Tomova ústa, zatímco se na něj tiskl svým tělem.
Tomovi v hlavě hvízdal alarm, byl hlasitý a křičel, a nakonec našel sílu sundat ze sebe Billovy ruce, silou ho otočil a přitiskl na zeď, přišpendlil mu ruce nad hlavu. „Tohle,“ vydechl Tom zprudka, sevřel jeho ruce pevněji, „bylo kompletně přes všechny hranice, Bille.“
„Tys políbil mě,“ snažil se Bill nabrat dech, trochu se vrtěl. „Máš to rád tvrdě?“ zamručel, podíval se na Toma temným pohledem přes rameno, ten ho pustil, jako by pálil. Ustoupil, oči vykulené.
Bill se pomalu otočil, mnul si zápěstí. Jeho oči byly černé a nebezpečné a Tom přemýšlel, co to
ksakru právě udělal.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
jéééééééééé no nekecej tohle je úžasný 🙂 wow bombový skvělý. sakra jo tohle se mi moc líbilo. ten polibek super..jsem ráda že to nebylo useklé a hezky se to tam vecpalo 🙂 umím si to naprosto hezky představit 🙂 díky za překlad 🙂
Ohou :3…no konečně něco na co tak dlouho čekám :3 sice jen chvíli ale přece! :D…jsem ráda že Bill alespoň nepatrně odhalil svou minulost…jsem celá natěšená jak se to bude postupně kousek po kousku odhalovat dál :))
Woah.. super vývoj.. tak tu máme prvý bozk.. a vyzerá to vážne veeeľmi zaujímavo. Už sa nemôžem dočkať ďalšej časti 🙂
Áááách, škoda, že sa tak skoro spamätal. Mohlo to byť ešte krajšie:) Som zvedavá, či sa Tom bude teraz Billovi vyhýbať. Chudáčik Billí, asi bude po tom bozku chcíľu sám, kým Tom nevydrží túžbu vidieť ho znova.
Ďakujem za kapitolu:)
Hurááá! Tohle bylo super! 😀 Těším se na další díl!
po nehorázně podělaným dni nádherná tečka.. asi se rozteču ♥ ♥
Tak tohle uz je teda vazne psycho .. fakt by me zajimalo, co Bill skra udelal, ze mu vadi tolik veci ale pritom Toma dokaze poslouchat .. !!
Tesim se na dalsi dil 🙂
Mmm… konečne ! :3 Ten bozk bol parádny ! Som rada za to,že je Tom taký aký je.. a ,že sa nekontroluje lebo keby sa kontroloval a prv rozmýšľal ako konal nedošlo by k nemu. 😉 Som neskutočne zvedavá, čo vlastne Bill spravil a aký v skutočnosti je. Niekedy ma fakt štve,že neviem AJ. Ešteže ťa máme LilKatie ♥
I přes to, že je Tom asi v nebezpečí jsem šťastná, že ho kurva už políbil!!!!:)) Juuuu!;)
No Tom, čo si to práve urobil? 😀 bože, ja umriem, on ho pobozkal! Je tak skoro a on ho pobozkal! Ja tomu proste neverím 😀 to bolo také skvelé! 😀 ale akože teraz vážne, ja som skoro dostala infarkt :D… Inak, ten Tomov tatko je fakt otrava 😀 ja by som to tiež nevydržala keby mi celý čas stál za chrbtom a pozoroval čo robím :D… Som strašne prekvapená, že Bill o sebe niečo povedal, to o jeho speve bolo fakt zaujímavé 🙂 a fakt nechápem prečo pozerá to CSI, asi je to fakt nejaký spôsob týrania samého seba… Vidieť Billovi do hlavy by muselo byť naozaj zaujímavé… Milujem tento príbeh! 🙂 strašne ďakujem za preklad 🙂
Co to ten Tom udělal.
Tak ted se priznam ze jsem mela motylky v brisku kdyz jsem cetla koupelnovou scenu a juuuuuuj! :333 nufici to jsou. Tenhle dil mi neprisel Bill vubec jako blazinek auz se sakra nemuzu dockat az se toho dozvim o jeho minulosti vic 🙂 <3 povidka je dokonalost sama <3
juuuu ja sa tak teším :))))) Ďakujem :-* Zbožňujem tento príbeh – autorka je tak napaditá a LilKatie prekladá božsky ♥