autor: BrokenMirror
Ať už jde o cokoliv
Bill si olízl rty a udělal krok vpřed, znovu propojil jejich rty se zvukem, který zněl skoro jako hluboké zavrčení. Jeho hubená ruka chytila Toma kolem krku, jeho nehty ho jemně škrábaly po kůži, tiskl se na Toma, co nejblíže mohl. Jeho ruka se přesunula z krku na temeno hlavy, prsty se zabořily do Tomových dredů. Jeho sevření bylo jako svěrák.
Billovy polibky nebyly špatné, pomyslel si Tom, když mu je oplácel. Billovy rty se tiskly na jeho, měl pocit, skoro jako by se ušklíbal. Cítil se pod jeho dlaněmi dobře, byla to už nějaká doba, co se Tom s někým líbal, ale bylo to špatné. Ať to bylo jakkoliv dobré, bylo to špatné, a jestli je někdo nachytá, budou mít opravdu velké problémy.
Tom málem ztratil rovnováhu, když se Bill začal pohybovat kupředu, a zachytil se tak radši Billových paží. Billovi se povedlo provést je dveřmi koupelny a Tom se snažil ho odstrčit, ale byl jako pijavice. Tom narazil do postele a ztuhl. Ani náhodou, pomyslel si a snažil se, aby se mu nepodlomily nohy.
„Bille,“ zamumlal mu do rtů a byl překvapený tím, jakou sílu mladík měl, protože bylo opravdu těžké ho od sebe odtáhnout. Srdce mu tlouklo jako o závod. Cítil, že se ho Bill snaží položit dolů na postel. Neudělal to, nakonec se mu podařilo odvrátit hlavu na stranu, kouzlo se prolomilo. Odskočil a Bill ho nechal.
Jeho temné oči se pomalu otevřely, olízl si oteklé rty.
„Nemůžeš se na mě zlobit,“ řekl. Hlas měl tichý a zastřený, Tom ho skoro chtěl znovu políbit. „Tys to začal.“
Tom neodpověděl, srdce mu stále silně tlouklo, jako by uběhl maraton. Nemohl s Billem nic dělat. Nebylo to bezpečné, i kdyby mohl, kdyby ho chytili, vyhodili by ho, nebo ho poslali sedět. Chtěl utéci, ale jak Bill řekl, když cítil paniku, byl jako zcepenělý.
Skoro se mu povedlo ho položit na postel a Tom musel přemýšlet nad tím, jestli by byl schopný Billa zastavit, kdyby se mu to podařilo.
„Věděls to?“ řekl Tom tiše, oči sklopené k zemi, protože je nezvládal vrátit k vězni, který se na něj díval tím pohledem.
„Věděl co?“ zeptal se Bill, i když vypadal, jako by věděl, co přesně Tom myslel.
„Věděls, že to udělám? To proto jsi mi to řekl?“
Říkal mi kousky osobních informací, abych si myslel, že se chceš změnit? Abych tě chtěl políbit ještě víc?
Bill se na něj chvíli díval, než odvrátil pohled a prošel kolem Toma. „Jak bych to mohl vědět?“
Tom ho pohledem následoval, když přešel na druhou stranu místnosti a stál k němu zády. Tom založil ruce, nebylo mu dobře. „To mi řekni ty.“
„Máš přítelkyni, Tome?“ zeptal se Bill a otočil se.
„Ne,“ odpověděl Tom a přešel ke stolku, zatímco Bill se posunul k posteli. Celá tahle věc mu připomínala to, jak spolu bojují kočky; pár jich viděl v zahradě. Nikdy ze sebe nespustily oči a kroužily kolem sebe, čekaly, kdo první zaútočí.
Bill se posadil na postel, zkřížil nohy a opřel se o ruce. „Jakto? Jsi fešák.“ Mrkl na něj a Tom zaúpěl, odvrátil pohled. Bill s tímhle bude muset přestat; bude muset přestat Toma balit, protože to fungovalo. Nemohl teď odejít, to by znamenalo, že to Bill vyhrál. Musel si připomenout, že Bill rád provokuje, rád popichuje. Tom mu nechtěl dát nadvládu tím, že mu ukáže, že to funguje.
„Nemám čas,“ řekl Tom. „Hodně pracuju.“
Bill nakrčil obočí, skoro svůdně. „A někdo z práce?“
Tom se na Billa výchovně podíval a Bill si skousl ret, schoval úsměv. Tom si přál, aby tohle neustále nedělal, přál si, aby si dovolil se
usmát.
Co tak strašného jsi udělal, že ani sám sobě nedovolíš se usmát?
Pak Bill vydechl a odvrátil pohled. „Dobře,“ řekl a znělo to, jako by se k tomu dalšímu nutil. „Dobře, omlouvám se, jo?“ znovu vydechl a dal si vlasy z obličeje. „Překročil jsem hranici.“
Tom nakrčil obočí.
„Co prosím?“
Bill pevně zavřel oči. „Co ještě chceš, abych řekl?“ zaúpěl. „Omlouvám se. Stačí?“
Opravdu se Bill omlouval? Tom na něj zúžil oči, nebyl si jistý, jestli mu věřit. Bill vypadal zahanbeně, jako by se mu nelíbilo omlouvání. Ušklíbl se.
„Odpouštím ti,“ řekl, nebyl schopný zbavit se úšklebku, když ho Bill probodával pohledem. „Červenáš se,“ poukázal. „Opravdu se nerad omlouváš, co?“
Bill si odfrkl a odvrátil pohled, díval se do zdi.
Stále se ušklíbal, Tom se posadil vedle Billa, trochu blíž, než by to udělal normálně. Billova omluva ho nějak uklidnila a zastavila ho od toho, aby kompletně vyšiloval. Zapomenou na to a možná z nich budou přátelé.
„Víš, že se omlouvám, jen abych tě uspokojil, že?“ řekl Bill. „Nic jsem neudělal. Tys mě políbil první.“
Tom to samozřejmě věděl. Věděl to, ale nemohl to přiznat, protože to bylo protizákonné. Ale fakt, že Billa políbil jako první, neznamenal, že to, co Bill udělal potom, nebylo přes meze. Nemohl nic takového s vězněm dělat. Pamatoval si na to, jak mu Anna vyprávěla o strážníkovi, který tohle udělal a suspendovali ho. Tom si chtěl svou práci opravdu udržet. Svou práci a svou reputaci.
„Fajn,“ řekl Bill, když si uvědomil, že Tom nic neřekne. „Přebírám vinu, nedělej si starosti.“
Opřel se víc o ruce a zavřel oči. Rty měl v jakémsi malém uraženém našpulení, Tom se musel usmát.
Jsi roztomilý.
Ta slova byla na špičce jeho jazyka, řekl by mu to, kdyby ovšem nebyli tady a ne v téhle situaci. Musel si neustále připomínat, že Bill je ve vězení. Že spáchal zločin, něco, co bylo nejspíš proti všem Tomovým zásadám. Nemohl na to zapomínat jen proto, že byl Bill okouzlující a zajímavý.
„Měl bych jít,“ řekl pak Billovi a jeho oči se otevřely. Náznak znepokojení byl vidět jen na vteřinku, ale byl tam.
„Jo,“ souhlasil a narovnal se. „Tvůj táta si už určitě dělá starosti, kde jsi.“
„Sakra.“ Přikývl Tom, přemýšlel, co asi jeho otec dělá, když mu řekl, že si jde jen zakouřit. Za tu dobu by vykouřil už tak padesát cigaret. „Jo, nejspíš.“
Zvedl se a oprášil si uniformu. „Dobře, tak… uvidíme se,“ řekl, bylo mu divně.
„Jo, uvidíme – ne, počkat.“ Bill se zvedl a natáhl se po Tomově ramenu. Tom ztuhl a Bill dal rychle ruku pryč. „Tady,“ řekl a zvedl z jeho ramene dlouhý černý vlas. „Nechceme, aby se někdo ptal,“ řekl a pustil vlas na zem.
Znovu stáli až moc blízko. Jeho pohled sjel na Billovy rty.
„Máš astma, Bille?“ vyhrkl Tom dřív, než udělal něco, čeho by litoval, a Bill zamrkal, tohle nečekal.
„Prosím?“ Bill se mračil, ale Tom nevěděl, jestli to znamená, že má pravdu nebo nemá.
„Viděl jsem tě s inhalátorem,“ přiznal a trochu se mu ulevilo, když Bill couvl.
„Tys mě špehoval?“
„Ne,“ řekl Tom rychle. „Já jen… máš?“
„To… není tvoje věc.“ Bill vypadal zaskočeně a poprvé to byl on, komu bylo nepohodlně.
„Není to nic, za co by ses měl stydět,“ řekl Tom a Bill se na něj zamračil. „Je to jen-„
„Řekl jsem, že ti do toho nic není,“ řekl Bill znovu, tentokrát přísněji. Odfrkl si. „Kurva, jsi vlezlý.“
Tom pokrčil rameny. „Co čekáš, když mi nic neřekneš.“
Bill si projel rukou své dlouhé vlasy. „Co
musíš vědět?“ zeptal se a Tom měl pocit, že už nemluví jen o inhalátoru. „Co když nechci, abys to věděl? Co když chci, aby sis na mě udělal vlastní názor?“
Tom musel uznat, že Bill měl pravdu, takhle na to nikdy nemyslel. Dávalo smysl, že by chtěl, aby si na něj udělal názor sám a nezakládal ho na tom, co o něm říkají ostatní, nebo na tom, co udělal.
Opravdu ale chtěl vědět, co udělal. To byl prostě on, jeho osobnost. Byl vlezlý a zvědavý a strkal nos tam, kam neměl. Ale…
„Asi máš pravdu,“ vydechl. „Omlouvám se, jsem jen…“
„Zvědavý,“ dokončil za něj Bill. „To každý. V pořádku.“
Tom přikývl a to ukončilo konverzaci. Rozuměl, co Bill myslel, opravdu, ale nepřestane se snažit zjistit to. Musel to zjistit, byl už až moc hluboko. Ale přestane to tahat z Billa osobně; uvědomil si, že neměl rád, když byl Bill ve stresu.
Otočil se ke dveřím a odemkl je, zámky udělaly hluk přes celou chodbu.
„Není to špatné.“
„Huh?“ otočil se Tom ve dveřích. „Co není?“
„To, um…“ Bill pohledem přejel po cele a rukou mávnul ve vzduchu, jako by si nemohl vzpomenout na slovo, ale bylo zřejmé, že to jen nechce říct. „Měl jsem to, když jsem byl mladší, ale zlepšilo se to. Teď už je to jen… však víš.“
Tom neodpověděl, jen se na něj usmál, jako by chtěl říct
je to v pořádku, a prošel dveřmi, zamkl za sebou.
***
Tom se zastavil uprostřed dveří, všichni v místnosti se na něj podívali. Podrbal se nervózně na krku. „Venku. Potřeboval jsem pauzu.“
„Potřebovals-“ Georg se podíval na hodinky „čtyřicet pět minut? Od toho žes dělal papírování?“
„Jo.“ Zasmál se Tom, i když jemu samotnému ten smích přišel nucený. „Jo, já – kde je táta?“
„Odešel už před půl hodinou,“ řekl Gustav. Seděl u svého stolu, mezi tváří a ramenem držel telefon. „Nechtělo se mu čekat, až sem tu svou ubohou prdel dotáhneš zpátky.“
„Promiň.“ Pokrčil Tom rameny. „Jen jsem opravdu potřeboval pauzu, zapomněl jsem na čas.“
„Pak budeš svou práci muset dodělat rychleji,“ řekl Georg. „Než se náčelník vrátí a uvidí, že stále nemáš hotovo. Pořád nechápu, cos dělal venku tak záživnýho, žes zapomněl na čtyřicet pět minut na čas.“
„Sledoval ptáky.“
Neměl ponětí, proč to řekl, ale když si uvědomil, že vyhrkl ten nejtrapnější koníček, začervenal se, ale udržel si svůj postoj.
Gustav se uchechtl do věty, kterou právě říkal, a Georg vdechl kávu nosem, po další minut kašlal, snažil se nadechnout. Sophia, jediná dívka v jejich skupině, se začala smát z rohu, ve kterém seděla. „Sledoval jsi ptáky?“ smála se a praštila tvrdě Georga do zad, ten kašlal, a zároveň se smál.
„Mám rád ptáky, okay?“
A to se Georg začal znovu hystericky smát a Tom protočil oči, došel ke svému stolu. Měl toho opravdu hodně.
„Nesmějte se mu,“ řekla Sophia Gustavovi s Georgem. „Myslím, že je to hezký koníček.“ Řekl a kousala se přitom do rtu a oči jí zářily smíchem.
„Uh-huh,“ přikývl Gustav, telefon stále mezi tváří a ramenem.
Georg se stále hlasitě smál.
***
O tři hodiny později byl Tom konečně hotový s papírování a broukal si sám pro sebe melodii, zatímco si v koupelně myl ruce. Povedlo se mu skončit s tím přesně ve chvíli, kdy se náčelník, ženská které se přezdívalo dračice, vrátila na stanici.
Tom vypnul vodu, zvedl pohled do zrcadla a nadskočil. Někdo tam stál a pozoroval ho.
„Kurva!“ vyjekl, když se otočil, srdce mu bušilo jako blázen. „Co to kurva děláš?“
Andreas se opíral o zeď, ruce založené na hrudníku. Jeho ledově modré oči zíraly přímo do Tomových.
„Nepozoruješ ptáky.“
Tom cítil, jak se začíná potit, ale hrál hloupého. „Vlastně abys věděl, tak jo.“
„Jo, to ti fakt nežeru,“ řekl Andreas. Vypadal naštvaně. „Vím, kdes byl.“
„A kdepak to je?“
„Byls s ním,“ odsekl. „Co jsem ti o něm říkal? Huh? Nevaroval jsem tě? Řekni mi, jsi debil?“
Tom chvíli váhal. Podělal to, když si opravdu nemyslel, že měl Andreas právo se do něj tak cpát. „Já… Já jsem… Co… nejsem debil,“ odsekl. „Kdo sakra seš, abys mi říkal, co mám dělat?“
„Zaprvé, jsem policejní strážník, a to, co děláš, je trestné.“
„Co přesně dělám? Proč předpokládáš, že něco dělám?“ Tom si vyndal z krabice na zdi pár ubrousků a utřel si ruce.
Andreas zavrčel. „Jak jsem řekl, z tohohle se nevykecáš. Manipuluje s tebou, věř tomu nebo ne.“
„Jasně.“ Tom hodil papír do koše a chtěl odejít, ale Andreas ho chytil za loket.
„Plánuje všechno, co dělá,“ řekl. „Všechno, každá věc, kterou říká nebo dělá, je pečlivě promyšlená. Ať už s tebou má jakýkoliv plán, má tě přesně tam, kde tě mít chce.“
„Nemá,“ zavrčel Tom. Andreas ho opravdu začínal srát. „Jen ho navštěvuju, dělám mu společnost.“
„Říkám ti,“ řekl Andreas, podíval se Tomovi tvrdě do očí. „Nedělej to.“
„Proč jsi tak paranoidní?“ chtěl vědět Tom a prudce vytrhl ruku z Andreasova sevření. „A co ti do toho vůbec je?“
„Nic…“ došla Andreasovi slova. „Jen… jen pak neříkej, že jsem tě nevaroval. To, co děláš, je velmi nebezpečné.“
„Jo, nemyslím si.“
Dlouze se na sebe dívali, dokud Andreas nevydechl. „Fajn.“ Otočil se a rychle odešel z koupelny, ale než se za ním dveře zavřely, Tom otevřel pusu.
„Nemysli si, že mi nedošlo, že to ty jsi ten strážník, co ho vloni suspendovali.“
S lehkým úšklebkem na rtech se díval, jak Andreas ztuhl na pár dlouhých vteřin, pak utekl.
I když se cítil dobře za to, že se mu povedlo Andrease zahnat, nemohl popřít, že to, co mu bylo právě řečeno, už předtím nezvážil; to že Bill naprosto
přesně ví, co dělá.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Jůůůů…Tohle bylo krásný. Andrease ??? no to by mě v životě nenapadlo, že zrovna jeho…Tome miluju tě!!! Každej díl je lepší a lepší..Už se zase těším na další. Bill má plán to jo, ale uvidíme jak se to tu zvrtne 🙂
Umieram od zvedavosti. Som zvedavá čo Bill vyviedol, ako to bolo s Andym a či naozaj plánuje dopredu všetko čo Tomovi robí. Myslím, že asi áno, ale bola by som radšej keby… vlastne ani neviem čo keby. Tom má svoju hlavu a to, že za Billom ide je len jeho rozhodnutie, a to čo sa deje v cele, aj keby to bola manipulácia, Tom nevyzerá, že by si to neužíval. Bill mu neubližuje, možno sa nudí a baví sa, a keď je Tom ochotný tú zábavku mu poskytnúť prečo by to nerobil… Som zvedavá kedy to medzi nimi prestane byť u Billa asi hra a u Toma zvedavosť.
Strašne moc ďakujem za kapitolu:)
Ale no tak neříkejte mi že je Bill až taková sviňule?O.o Doufám, že jeho srdce změkne! A Tomovi nic zlého neprovede…. Líbilo se mni, jak v tomhle i minulém díle, že řekl nějaké své osobní věci!:3
Bože asi už se užeru zvědavostí..celý příběh je zahalený tajemstvím a pořád to ne a ne dospět k nějakému rozřešení :D…honeeeem další díl 😀
[2]: Absolútne súhlasím.
To bozkávanie na začiatku bolo úžasné a som strašne zvedavá, ako to bolo medzi Billom a Andreasom. Teším sa na ďalšiu časť.
mám na tohle mít ještě slova? no já nevím.. jenom.. no chtělo by to už čtvrtek 😀
Hltam každé slovo, je to super! Uz aby byl čtvrtek 😀
Do prdele, prečo sa do toho musí Andreas srať? Určite len Tomovi závidí, že prebral jeho miesto pri Billovi 😀 tá Tomova posledná veta bola fakt super, bolo to viac než jasné, že ten strážnik bol Andreas… Inak, teraz budem musieť stále rozmýšľať nad tým čo Andreas povedal o Billovi. Nechcem veriť tomu, že Bill má všetko dopredu premyslené, ale na druhej strane to je naozaj možné. Ja som naivná, ja by som Billovi zhltla všetko čo by mi povedal 😀 ale páčilo sa mi to čo povedal Tomovi, že chce aby si o ňom urobil vlastný názor… Inak, Tom by si mal dávať naozaj väčší pozor. To že sa na 45 minút pozabudol fakt nebolo dobré. Keď už sa ľudia začnú pýtať, kde bol a čo robil je to zlé… Som zvedavá čo Tom plánuje ďalej robiť a čo bude robiť Bill. Toto je tak dokonalý, premyslený príbeh, úplne to milujem 🙂 hrozne moc ďakujem za preklad 🙂
Ale prdlajs vi. tohle urcite neplanuje. Aspon me nechte v tom domneni :DDD ja budu naivne verit, ze tady tohle Bill neplanuje a jsou to jen souhry nahod. Ale nepopiram, ze pokud to vsechno opravdu planuje a s Tomem manipuluje, tak je to jeste desivejsi. A jeste o to vic by me zajimalo co je teda Bill vlastne zac. na druhou stranu by mi to prislo i strasne lito, protoze jako tom i ja verim, ze v kazdym je neco dobryho. At uz spachal cokoliv (coz doufam ze opravdu neco spachal) tak je to porad jen clovek a nejake city ma. no jsem zvedava na dalsi vyvoj 🙂
Tak to by me teda uz ted zajimalo jakou to ma souvislost s Andym a proste tak ze vsim.. Co se vlastne stalo.. A co ma Bill v umyslu.. Jezisi ja se tak tesim na dalsi dil 😀 🙂
Jen aby Tom na tu zvědavost nedoplatil.
Takže Bill sa zaplietol naschvál s Andreasom? Nepáči sa mi, ako Toma všetci vyslýchajú , podozrievajú a zároveň to dodáva poviedke napätie 🙂 krása, úplný skvost medzi poviedkami ♥