Teach me 8.

autor: Muckátko :o*

Bylo jen pár minut před druhou hodinou, když se Tom v pondělním odpoledni konečně doplazil k rezidenci rodiny Trümper. Bylo neobvykle horko a přítěž v podobě kytary, kterou Tom vláčel s sebou, tomu moc nepřidávala. Teoreticky by ji nosit nemusel vzhledem k úctyhodné sbírce kytar, kterou Billovi obstarala starostlivá matka, ale cítil se jistěji, když ji u sebe měl. Jestli jej něco děsilo, tak to byl fakt, že Simone na jejich lež přijde a Tom už nesežene práci na celém světě. Byl si jist, že by se o to Simone postarala.

„Vítejte, pane Kaulitzi!“ přivítal Toma majordom, jakmile otevřel dveře a vpustil Toma jako obvykle dovnitř.

„Dobrý den,“ oplatil muži pozdrav a počkal, dokud za ním muž nezavře dveře.

„Dnes je doma pouze mladý pan Trümper, takže odměnu vám později předám já,“ sdělil Tomovi muž, když jej vedl do místnosti, kterou Tom již dobře znal.

„Žádný problém,“ pronesl Tom malinko úlevně, když zjistil, že dnes snad nebude ten den, kdy na všechno Billova matka přijde.

„Občerstvení je již připraveno v pokoji. Pan Trümper tu bude hned,“ otevřel dveře a ustoupil, aby Tom mohl projít.

„Děkuji,“ kývl Tom a prošel chodbou, až do pokoje. Opřel pouzdro s kytarou o pohovku a hned se přesunul ke stolu s jídlem a pitím. Potřeboval se rychle osvěžit. Minimálně zevnitř.

Sklenici chladivého nápoje vypil na jeden nádech. Až pak zjistil, že to nebyl příliš dobrý nápad, když jej zastudilo v hrudi, jak tekutina sklouzávala do žaludku. Otřepal se nad svým hloupým nápadem a ukradl si na párátkách napíchnutý meloun. Byl vynikající. Doma jej jedl vždy i s jadérky, ale tady byla jen dužina. Bylo vidět, že i tahle malá drobnost nesměla služebnictvu ujít.

„Nazdar!“ ozvalo se odměřeně od dveří. Tom se zakuckal a ohlédl se.

„Ahoj!“ oplatil pozdrav Billovi, který se opíral o futro a pozoroval Toma od hlavy k patě.

„Dlábíš se?“ zeptal se Bill a odpíchl se od rámu, aby mohl popojít dál do pokoje.

„Možná. Byl jsi dneska venku? Je tam příšerný horko. Myslel jsem, že se sem ani nedoplazím,“ polkl další kuličku melounu a párátko odhodil do připravené misky.

„Nikomu bys nechyběl,“ zamumlal Bill a praštil sebou na pohovku. Tom se narovnal a podíval se na nevrlého Billa.

„Co tebe dneska kouslo?“ pozvedl obočí.

„Nic!“ odsekl Bill a zadíval se jiným směrem, než stál Tom.
„Ohh, no doufám, že nejsi nakvašenej kvůli tomu nočnímu hovoru,“ podíval se na Billa významně.

„Byls pěkně nepříjemnej! To ti teda řeknu!“ prskl Bill a založil si ruce na hrudi. Tom se rozesmál.

„Bille, prosím tě! Chtěl bych slyšet tebe, kdybych tě probudil uprostřed noci jen proto, že jsem se nudil a nemohl spát. I když počkej, ty bys pravděpodobně reagoval ještě hůř. Možná bys řekl tátovi a ten by mě za to nechal zavřít,“ zauvažoval Tom. Nemyslel to zle.

„Drž hubu, Kaulitzi, tohle’s přehnal!“ zamračil se Bill.

„No tak promiň. Nemyslel jsem to vážně, ale ty by ses mohl přestat chovat jako děcko. Urážíš se kvůli maličkostem,“ zavrtěl Tom hlavou.

„Vůbec si nevážíš toho, že jsem zavolal zrovna tobě!“ obvinil jej Bill.

„Bille? Byl bych naštvaný i na prezidenta, kdyby mi zavolal v noci a vzbudil mě,“ vysvětlil mu.

„Ale já nejsem prezident,“ odfrkl si. Tom protočil očima. Tohle nikam nevedlo.

„Fajn. Můžeme na to zapomenout? Dělat jako že se nic nestalo?“

„Hmmmm,“ zabručel Bill ne příliš ochotně. Tom zakroutil s úsměvem hlavou.

„Tak mi třeba pověz, co jsi dělal o víkendu,“ usmál se a přesunul se za Billem, aby započal jejich dvouhodinovou konverzaci.

*

O půl hodiny později se tajně přesunuli do Billova pokoje. Tom nestačil zavírat pusu úžasem. Bill měl nádherný pokoj. Obrovský, s balkonem, sladěný do nejmenších detailů.

„Byla to jediná místnost, která směla být přesně podle mých představ,“ vysvětlil mu Bill a posadil se na postel, aby mohl sledovat Toma, jak si celý pokoj pozorně prohlíží.

„Myslím, že jsi odvedl dobrou práci. Je to moc krásný pokoj. Je vidět, že máš pro tyhle věci cit,“ pokýval Tom uznale hlavou.

„Díky,“ pousmál se Bill vděčně. Tom byl první člověk, který mu pokoj upřímně pochválil.

„Páni! A ten výhled!“ vykulil Tom oči, když se podíval z balkonu.

„Proto jsem si tenhle pokoj taky vybral. Původně tady chtěli mít naši pracovnu. Stálo mě to hodně vztekání,“ zasmál se Bill. Tom se uchechtl.

„Co dalšího děláš mamince naschvál?“ vrátil se Tom zpět do pokoje a posadil se vedle Billa.

Bill pokrčil rameny. Bylo toho hodně. Víc než dost.

„Dělám věci, které bych neměl, chci kamarádit s lidmi, se kterými bych neměl, chodím ve škole na předměty, které matka neuznává. Je toho hodně. Každý den by se něco našlo. Zrovna teď sabotuju výuku kytary,“ zašklebil se.

„Jo a ze mě děláš mimochodem komplice. Nediktuje ti matka třeba i s kým máš chodit a s kým ne?“ zeptal se Tom jen tak. Bill se malinko zachmuřil a zvedl se z postele. Došel ke svému psacímu stolu a prstem rýpal do hladkého povrchu.

„To je trochu složitější,“ zamumlal Bill, až měl Tom problém to uslyšet.

„Proč? Musíš si vybírat jen v bohatých kruzích?“

„To taky.“

„Jsi gay?“ zeptal se Tom napřímo, protože Billovo chování k tomu směřovalo.

„Co? Proč se mě na tohle ptáš?“

„A není to pravda?“

„Samozřejmě, že ne!“ zavrtěl Bill hlavou.

„Kolik jsi měl už holek?“

„Uhm no… já jen… já čekám na tu pravou. Nechci se zahazovat s nikým do té doby, než najdu tu pravou osobu,“ pokýval Bill hlavou, aby sám uvěřil svým slovům.

„Takhle se tomu teď říká? Takhle se teď skrývá fakt, že je kluk gay a ještě si to nepřiznal?“ zeptal se Tom.

„Meleš nesmysly!“ obořil se na něj Bill. Popravdě měl strach, jak by na tuhle skutečnost Tom reagoval.

„Jen chci říct, že pokud jsi gay, tak je to ok. Nemám s tím problém, a jestli je ti tahle konverzace nepříjemná, stačí říct a přestaneme,“ navrhl mu Tom. Nechtěl z něj tahat informace násilím.

Bill mlčel a přemýšlel. Pokukoval po Tomovi a rychle cukal pohledem zpět, aby ho nepřistihl. Vypadalo to, že jím Tom opravdu není znechucený a ani nebude, pokud to Tomovi přizná. Tom by byl pak první osoba, která by to o něm věděla.

„A ty…,“ začal Bill nesměle.

„Já co?“

„Ty jsi…?“ naznačil Bill.

„Můžu obojí,“ odpověděl mu Tom na nevyřčenou otázku.

„Ohhh!“ vydechl Bill. „Uhm… jaké to je?“ zeptal se Bill tiše.

„Tys ještě nikdy…?“ chtěl Tom dopovědět svoji otázku, ale Billovo cuknutí a otočení se zády mu dalo okamžitou a překvapující odpověď.

„S klukem je to fajn, protože víš, kam sáhnout, co udělat, protože má tvůj protějšek stejné tělo, tudíž můžeš vyzkoušet věci, které se líbí tobě, a máš skoro stoprocentně zaručený úspěch. S holkou je to vzrušující, protože to může být s každou úplně jiné. Jiné tělo, jiná pravidla. Je to lákavé, protože je to jiné, a ty občas nevíš, co čekat,“ odpověděl mu Tom na jeho otázku.

„Zní to… uhm… logicky, ale já asi…“

„Zůstaneš u kluků,“ dokončil Tom Billovu větu. „Jak říkám. Je to v pořádku,“ řekl a zadíval se Billovi do obličeje, když se na něj konečně podíval. Jeho nesmělý výraz se okamžitě změnil na škodolibý, když se mu vrátila odvaha a ucítil zase pevnou půdu pod nohama.

„Moc na mě nezírej! Nejsi můj typ!“ odfrkl si Bill a uslyšel Tomovo zasmání.

„Neboj se. Tohle nebyl ten typ pohledu,“ uklidňoval Billa. Bill se chvíli zamyslel.

„A jaký to byl typ pohledu?“

„Jen jsem si říkal, že je škoda, že nikoho nemáš. Jsi bohatý, tvá rodina má dobré společenské postavení, jsi pěkný, mohl bys mít kohokoli, na koho by sis ukázal.“ Bill si povzdechl.

„Matka by mě zabila, kdyby zjistila, že jsem gay. Už tak se vymykám všem jejím pravidlům a tohle by bylo už na zabití. Jsi vlastně první, kdo to ví.“

„Taky jsem to z tebe dostal celkem násilně a omlouvám se za to. Vlastně mi do toho nic není,“ sklopil Tom víčka.

„Ne já… jsem rád, že to ví někdo druhý. Můžu si o tom alespoň s někým popovídat.“

„Kdykoli,“ ujistil jej Tom.

„No a ty někoho máš?“ zeptal se Bill. Za ten krátký rozhovor k tomuhle tématu, odtušil, že v téhle oblasti má Tom bohaté zkušenosti, a tak jej chtěl malinko zneužít, aby od něj získal alespoň nějaký teoretický základ, co se skutečných vztahů s kluky týče.

„Ne,“ zavrtěl Tom hlavou.

„Proč?“ zajímal se Bill. Tom si povzdychl a hledat nějakou dobrou odpověď.

„Nemám na vztah čas. Je to příliš složité,“ pousmál se. Nemohl Billovi vyprávět, jak veškerý volný čas zabíjí prací, aby pomohl matce s veškerými výdaji, takže mu nezbývá ani pár euro, za které by někoho pozval na rande. Tak špatně na tom nebyl. Bill by to možná vyslechl, ale Tomovi by to přišlo, jako by žebral o peníze, a to nechtěl.

„To já mám času, až to pěkné není,“ zabrumlal Bill.

„Mohli bychom se třeba jít projít do parku, nebo něco. Jen tak pokecat. Nic zvláštního,“ navrhl Tom přátelsky.

„Šel bych rád, ale nemyslím si, že by mě s tebou matka pustila. Nesmím si sem pozvat nikoho, kdo není…“

„Bohatý a nemá vysoké společenské postavení,“ pokýval Tom chápavě a především zklamaně hlavou. Myslel, že by s Billem mohli být kamarádi.

„Věř mi, Tome, že mě to štve víc než kohokoli. Je to na hlavu a někdy si přeju mít nějaký malý ubohý byteček v nejzapadlejším koutě města. Mít mizerně placenou práci, kde mi peníze budou tak tak stačit na základní potřeby, jen abych si zajistil, že se budu moct stýkat s kým chci, kamarádit s kým chci a budu se moct zamilovat, do koho chci. Kdyby mě teď matka vyrazila z domu, tak bych byl pěkně nahranej. Mám sice hromady peněz na účtu, ale ty mi tam posílají rodiče, takže by to opravdu nebylo žádné hrdinství utéct z domu s tolika penězi,“ povzdychl si Bill.

„No… kdyby k tomu snad někdy došlo, tak u nás máš dveře otevřené. Můžu ti sice nabídnout jen gauč nebo moji druhou půlku postele na přespání, ale i to je lepší než nějaký most, ne?“ zasmál se Tom, aby trochu odlehčil situaci. Bill se usmál.

„Dík. Vážím si toho, ale snad to nebude potřeba.“

„Do té doby, než to bude potřeba, mě budeš budit v noci svými otravnými telefonáty, co?“ neodpustil si Tom malou poznámku.

„Blbečku!“ otituloval jej Bill s úsměvem a zvedl se.

„Musíme se vrátit. Za chvíli končí naše výuka,“ uchechtl se uličnicky a otevřel dveře od svého pokoje.

Do výukového pokoje se vrátili právě včas. Tom si akorát přehazoval pouzdro přes rameno, když se ozvalo klepání a po Billově vyzvání dovnitř vešel majordom, aby jim oznámil, že čas již vypršel. Tom si od muže vzal obálku, ačkoli mu to začínalo být proti srsti. Bill byl fajn, a proto mu přišlo hloupé brát si tolik peněz jen za to, že si s ním chodí povídat. Okrádat Simone by mu nevadilo, ale okrást Billa se mu příčilo.

„Tak tedy zase ve středu,“ mrkl na Billa spiklenecky a usmál se, když se mu vrátil ten samý úsměv. Bill se zdál být skvělým parťákem v neplechách. Když se za Tomem však zavřely dveře, Billova tvář okamžitě povadla.

„Stalo se něco, mladý pane?“ zeptal se majordom starostlivě.

„To nic, Norberte,“ mávl nad tím Bill hlavou.

„Rád bych vám jen vyřídil pozdrav od matky. Velice se omlouvá, ale na večeři to již nestihne. Budete chtít i přesto prostřít v jídelně, nebo vám mám nechat donést jídlo do pokoje?“

„Nedělejte si se mnou starosti, Norberte, když budu mít hlad, vezmu si něco sám. Půjdu k sobě.“

„Příjemný večer, pane,“ popřál mu majordom.

„I vám, Norberte,“ opáčil Bill slušně a došel k sobě do pokoje.

Jediné, co po Tomovi v pokoji zbylo, byl nádech jeho parfému. Bill se zamyslel. Bude muset přijít na něco, co jej do středy zabaví, než se s Tomem zase uvidí.

autor: Muckátko :o*