Tom ze všeho nejvíce postrádal otcův tichý, zádumčivý hlas, kterým mu vždy ochotně vysvětloval, jaké stromy míjejí, co za ptactvo si nad jejich hlavami staví hnízdo, nebo jaký druh dřeva nejlépe hoří. I když mu to otec nikdy neřekl, věděl, že jej má rád. Že jej má moc rád. Právě jejich vycházky byly toho jasným důkazem. Dokázali se vytratit i na celé tři dny. Jenom oni dva. Nepotřebovali nikoho třetího. Rozložili si stan, opékali buřty a později, když postavili Pirátskou základnu, což byl krycí název pro dřevěný domek na stromě, přespávali tam.
Tom si smutně povzdechl a uslzeným pohledem se zadíval pod nohy. Zavřel oči. Dokázal si jej úplně představit. Cítil stisk jeho velikých, pevných rukou, který byl nezvykle něžný, tak jasně, jako by tam s ním skutečně byl. Slyšel jeho hlas. Dívej se pod nohy, synku. Příroda je krásná věc, ale zrádná. Kdoví z jakého důvodu stvořil Bůh rostliny i hmyz, tak drobné velikosti. Právě proto musíš být ostražitý, piráte Tome.
Možná nepřišel prosit stromy o zázrak. Možná chtěl pouze na chvíli pocítit krásu minulosti. Chtěl se stát opět člověkem, kterým býval. I přesto všechno však nedokázal přestat myslet na to, že byli jedním ze svědků té hrozné události. Les, měsíc nad lesem a stříbrné jezero.
Překročil veliké mraveniště, zastavil a zvedl tvář. Byl na místě. Když byl menší, zdál se mu ten domek přímo obří. Nyní se díval na malou, zchátralou památku na svého otce, která kupodivu ještě pořád stála. Přikročil k veliké borovici, pevně ji objal a zkušeně vyskočil na jednu z vyčnívajících větví. Během několika vteřin byl nahoře. Musel se přikrčit, aby mohl vklouznout dovnitř. Vchod do jejich tajného úkrytu byl pro dospělého člověka dost malý.
„Au,“ zasténal, jakmile dopadl zády na dřevěnou podlahu a do nosu jej udeřil zápach seschlých šišek, starého dřeva, ale i dobře známá vůně dětství.
Tom se smutně pousmál, natáhl dlaň a konečky prstů se dotkl chlapíka s přelepeným okem a směšným výrazem. Ukazoval veliké žluté zuby a v dlani držel předmět, který ani sám autor nedokázal identifikovat. Bylo to jeho první dílo a při pohledu na něj byl rád, že se zamiloval právě do malíře. Na téhle stránce své osobnosti rozhodně potřeboval zapracovat. Prohlížel si i další kresby a myslel na Billa. Mrzelo jej, že jej nevzal sebou, jemu by se tam určitě líbilo. Chyběl mu.
Po čtyřech se doplazil k ohybu pod mohutnou větví a ze stínu vytáhl velikou zlatou krabici, do které si ukládali své poklady jako správní piráti. Otevřel ji. Na vrcholu všeho bohatství byla oblíbená knížka jeho otce. Hemingway. Komu zvoní hrana. Podle jeho slov autorovo nejvydařenější dílo. Otevřel ji, v rychlosti ji prolistoval a přičichl ke žlutým stránkám popsaným drobným písmem. Cítil z ní svého otce a vzpomínky na čas strávený s ním. Odložil ji a opět pohlédl do krabice. Našel několik autíček, máminu rozbitou vázu, o které se nikdy nedozvěděla, mapu lesa, staré pastelky, několik čokoládových dukátů a veliký šedý svetr.
Vzal jej do dlaní, chvíli si jej pouze zvědavě prohlížel, a poté si vzpomněl. Dal mu jej otec v den, kdy společně stanovali naposled. V té době již věděl o jeho nemoci. Když jeho táta usnul, svlékl si jej a rychle jej ukryl do krabice pokladů. Chtěl, aby se v něm ta vůně uchovala už navždy. Aby na ni nikdy nezapomněl. Aby byl navždy u něj. Jeho vůně byla tím nejvzácnějším ze všech pokladů.
Třásl se, přesto si k sobě svetr láskyplně přitulil, sklonil tvář a nadechl se. Nic. Pouze jehličí a borovice. Skrčil se do klubíčka, zavřel oči a poprvé po hodně dlouhé době zapírání ulevil své bolesti. Rozplakal se.
Andy dvakrát tiše zaklepal, poté otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Pokoj byl ponořen do zvláštní, melancholické atmosféry a děvčátko, sklánějící se nad svou kresbou, tomu všemu dodalo nádech příjemného tajemna. Tiše vstoupil a pečlivě za sebou zavřel. Když se obrátil, zjistil, že Lily jeho příchod vůbec nezaregistrovala. Tvář měla pohlcenou soustředěním, chvíli se na obrázek mračila, udělala několik tahů tužkou a usmála se.
Smutně si povzdechl. Byla to úžasná holčička. Neuvěřitelně bystrá. Ne však natolik, aby zjistila, že je součástí obrovské lži. Břemena, které měl na ramenou tak dlouhou dobu, až se divil, že ještě dokáže kráčet se vztyčenou hlavou. Možná nespáchal nic špatného, ale po celou dobu o všem věděl, a fakt, že nezakročil a nevyšel s pravdou ven, z něj dělal odporného zbabělce.
„Andy!“
Pisklavý hlásek jej vrátil zpět do reality. Usmál se a došel k ní, aby jí mohl věnovat několik polibků. Posadil si ji na klín, sevřel její drobné tělo v objetí a nadechl se vůně zrzavých vlasů, které v matném světle stolní lampy získaly zlatistý nádech. Vnímal, jak se třese vzrušením. Její energie během chvíle nahradila prázdnotu a donutila jej zapomenout na práci, kde jej Penny vytrvale ignorovala.
„Copak to maluješ?“
Andy překvapeně svraštil čelo. Nezapomněla ani na Billovo zápěstí a na místě, kde měla být pravá ruka, vynikal obdélník. Pobaveně se usmál. Zdědila po něm i talent na kreslení.
Andreas se ještě jednou zasmál, ale nechal to být. Hravě ji pošimral po břiše a užíval si nádherné kakofonie jejího dětského smíchu. Byla tím jediným, co v jeho životě ještě dávalo smysl.
Lily mu opět vylezla na klín, hlavou se opřela o jeho třesoucí se hrudník a poslouchala rytmický tlukot jeho srdce. Zavřela oči a přiznala se mu k tomu, že si vymyslela nové narozeninové přání. Na jedné straně jej to potěšilo, protože Trip by psa v domě zřejmě nesnesl, na druhé však tušil, že splnění nového přání bude ještě těžší.
Poté co usnula, se odebral do svého pokoje a rovnou usedl za starý hudební nástroj, který byl součástí kostry jeho pokoje, umístěn na místě, které mohl považovat za srdce celé místnosti. Unaveně dosedl na malou dřevěnou židli, konečky prstů pohladil nové klávesy. Zavřel oči a pustil se do Einaudiho skladby. Představoval si, že je vedle něj Tom, sleduje jeho pohybující se prsty a za každý špatně trefený tón jej dloubne do boků. Nakonec smějíc se skončí na podlaze a pustí si nějaký film se slibem, že se do toho pustí zase zítra.
Jak dlouho to ještě vydrží?!
Ve chvíli, kdy se Tom odhodlal vrátit se domů, bylo již dávno po setmění. Vrátil všechny věci včetně otcova svetru zpět do krabice, uložil ji na původní místo a přelezl k otvoru. Bříšky prstů přejel po jménech, vyřezaných do suchého dřeva. Sloužila jako podpis. Každý, kdo navštívil jejich úkryt, se musel podepsat. Smutným pohledem sledoval jména JORG a TOM a uvažoval nad tím, že možná nastal správný čas prozradit svá tajemství i někomu třetímu. Pousmál se, slezl ze stromu a celou cestou domů si představoval, jak tam vezme Billa. Vyryje do kmene jeho jméno, ukáže mu to poslední, co mu po otci ještě zbylo, to poslední, co zbylo z jeho starého já.
Když po celém dni opět otevřel dveře svého pokoje a očima vyhledal spící klubíčko na posteli, pocítil výčitku. Byl tak sobecký. Bill potřeboval jeho pomoc a on se přesto sebral a na celý den si dovolil zmizet a utápět se ve svém trápení. Jistě měl o něj strach.
Nechtěl jej budit. Výčitky jej však donutily k tomu, aby se sklonil k jeho tváři a láskyplně jej políbil do vlasů, sténaje jeho jméno.
Bille.
Černovlasý kluk se ospale protáhl a vzápětí unaveně otevřel oči. Tom v nich mohl spatřit strach, následnou úlevu a neuvěřitelnou dávku něhy, se kterou se k němu také přitulil.
Bill se pomalu posadil, naklonil se a vzal jeho tvář do dlaní. Díval se mu do očí dlouho, než se odvážil promluvit. Utápěl se v jejich nadpozemské hloubce. V hloubce očí člověka, který mohl být kýmkoliv. Bláznivým snílkem, oddaným přítelem, vynikajícím lékařem. Kýmkoliv. Kromě vraha, který by připravil malé dítě o matku.
„A co my dva?“ šeptl. V krku cítil nepříjemný knedlík, a i přesto, že si to zakazoval, jeho nitro si dělalo, co chtělo. Uvnitř něj se odehrávala světová válka všech pěti smyslů. Pod prsty cítil horkou kůži, vdechoval zvláštní, nezaměnitelnou vůni, naslouchal jeho nepravidelným výdechům. Zrak měl však jasnou převahu. To, co viděl, bylo na jeho nesmělou dušičku až příliš. Toma před úplnou nahotou zakrývalo pouze veliké spodní prádlo. Závěrečný Šach Mat, však patřil poslednímu smyslu. Chuti.
Tom zalapal po dechu. Zavřel oči, pootevřel rty a dovolil, aby došlo k dalšímu polibku. Zprvu bylo jejich líbání váhavé, pomalé, prosycené čistotou a důvěrou, střet jejich hladových jazyků však všechno rázem změnil. Časovaná nálož nečekaně explodovala.
Tom se v zápalu hladových polibků posadil na postel, Billa si vysadil na klín a naposled mu omámeně pohlédl do očí předtím, než mu ponořil prsty do vlhkých vlasů a vášnivě jej políbil. Se zavřenýma očima si vychutnával nečekaný požitek. Líbání Billa, bylo dokonalé. Bylo to ještě dokonalejší, než si představoval. Jejich rty soupeřily o dominanci, nutily je do divokých polibků tiše sténat. Nepřemýšleli nad tím, zdali to bylo příliš rychlé. Ani jeden z nich nechtěl překročit pomyslnou hranici, pouze potřebovali cítit blízkost toho druhého. Potřebovali si být blíž.
Třásl se, když pomalu roztahoval nohy a objímal jimi Tomovy boky. Třásl se, když byl následně položen na záda a Tom se s plachým pohledem skláněl nad ním. Třásl se, když mu s téměř dětskou neobratností rozvazoval uzlík a svlékal župan. Třásl se, když Tomovo prádlo dopadlo na podlahu vedle něj. Třásl se, když se Tomovo třesoucí se tělo poprvé setkalo s tím jeho.
Zavřel oči a přijal jeho měkké rty. Zasténal.
Měl neuvěřitelnou chuť, namalovat ten okamžik.
autor: B-kay
Pri opise Toma v lese sa mi chcelo veľmi plakať, ale som rada, že má pekné spomienky a že mal otca ktorý ho mal rád.
Mala Lili, je zlaté, milé a veľmi chytré dievčatko. Dúfam, že Andy sa konečne dokope k tomu aby niečo s touto situaciou urobil.
Krásny diel.
Aww nádherný díl :3…sice na začátku poněkud smutný ale ten konec…!! :))…no..Lily malé rozpustilé děvčátko..ani chudinka neví jak se Andy teď musí trápit po tom co řekla to své nové narozeninové přání ://…doufám ale že se to s ním brzy vyřeší :))
Krásna kapitolka konec byl nádhernej.
Začátek dílu byl vážně strašně smutný a já jsem měla trošičku strach, že v takhle smutné náladě se bude nést celý díl. A jsem ráda, že ten konec smutný nebyl ani trošičku, naopak že byl tak krásný ♥
Musím říct, že nad Andym musím celkem často přemýšlet a jsem strašně zvědavá, zda to někdy nevydrží a všem řekne pravdu. Hrozně bych si to přála, i když chápu, že by to pro něj nebylo jednoduché. Tom si nezaslouží takový život jaký má jen kvůli lžím. Je mi z toho ještě pořád, i po tolika dílech, strašně líto.
Lilyino přání ohledně bydlení u Toma a Billa mě vážně překvapilo. Maličko se obávám, že tohle přání se jí nikdy nesplní, Trip by nikdy s ničím takovým nesouhlasil.
A část o Billovi a Tomovi byla opět úžasná ♥ Stále jsem ještě nedokázala pochopit, jak úžasně umíš tyhle chvíle popisovat a jak se jich nikdy nemůžu nabažit. Prostě tu jejich lásku miluju!
Moc děkuji za překrásný díl! ♥
Ta poslední věta je úžasná 🙂
Opět moc hezký díl…
A tahle povídka mi snad dokonce nalomí názor na děti 😀 Lily je super prcek 🙂
Těším se na pokračování 🙂
Toma som v tom spomienkovom domčeku strašne ľutovala a potom, keď Andy premýšľal o Lily ako sa podobá Tomovi, ešte viac. Prišiel ešte aj o tie najkrajšie chvíle v živote, a Andy čušal… ako mohol vydržať tak dlho.
Koniec je dychberúci nádherný. Neskutočne krásny.
koukám, že jsem před iks měsíci skončila zrovna před tím nejlepším dílem. 🙂 jejich společné chvíle jsou vždycky nabité neskutečnou energií. skoro nic si neřeknou, někdy se jeden druhého ani pořádně nedotkce, ale stejně to jiskří. 🙂
a zajímalo by mě, co je na té Lily pořád tak podobné Tomovi. hrozně bych chtěla, aby se zjistilo, že to děvčátko je jeho. ale když už přiznal, že se Sárou nic neměl.. :/
Ach, chudák Tomi…
Opět mi ho bylo tak strašně líto, vždyť mu v životě vůbec nic nezbylo, jenom stará krabice plná smutných vzpomínek… Vlastně ne, není to tak docela pravda, jsou tam i veselé a šťastné vzpomínky, ale člověk ty smutné tak nějak víc vnímá…
Krásné bylo, když Tom znovu objevil ta dvě jména, vyrytá do dřeva, "Jorg a Tom" a představoval si, jak sem jednou vezme Billa a jeho jméno se k těm jejich přidá. Ale taky mi to přišlo nějak smutné, asi to bude tím, že se celá povídka nese v krásném melancholickém duchu a je celá taková "bittersweet" =)
Lily je kouzelná a je naprosto jasné, že svůj malířský "talent" zdědila po Tomovi, protože stejně povedené malůvky zdobily i "Pirátskou základnu" =)
Andymu se blíží pravděpodobně nejdůležitější chvíle v jeho životě, kdy se bude muset rozhodnout, jak naloží s tajemstvím, které v sobě tak dlouho dusí. Držím mu palce, protože to bude mít nesmírně těžké, ale věřím, že kvůli Tomovi a jejich přátelství v sobě sebere veškerou odvahu a nakonec řekne pravdu.
Tomiho návrat domů k Billovi byl jako balzám na duši, to jsou ostatně všechny jejich společné chvilky, na které se vždycky strašně těším, protože je hotovým potěšením si o nich číst. Vždycky jsou plné lásky, něhy a tichého porozumění. Kluci si dokážou říct všechno pouhým pohledem nebo pohlazením a já miluju, jak Bill dokáže Toma vždy jemně povzbudit a takzvaně nakopnout a jak mu dodává odvahu a sílu do dalšího dne, jak je mu oporou a jak to Tom všechno s vděčností přijímá.
Nádherný díl ♥♥♥