Letters From Home 12.

Několik minut po osmé Tom zazvonil u dveří a čekal, sledujíc strom u rohu domu, houpající se ze strany na stranu stejně jako špičky jeho bot. Dveře se otevřely a on zůstal zaraženě hledět před sebe. Krátké nohavice a tričko, které Bill předtím ukrýval pod tmavě modrým talárem, se až drasticky proměnily v těsné tmavě modré džíny, stejně těsné černé tričko a krátkou maskáčovou bundu. Jeho make-up byl mnohem tmavší a dramatičtější, krátké vlasy sčesané dozadu. Nohy mu zdobily černé kanady.

„Wow,“ bylo to jediné, co ze sebe dokázal dostat. Jeho oči se setkaly s Billovými a on mohl spatřit pobavené jiskřičky, jak mladší kluk vyšel na verandu a zavřel za sebou dveře. „Omlouvám se,“ Tom se zasmál nad vlastním nedostatkem slovní zásoby. „Už jsem nebyl na rande delší dobu. Dá se wow pokládat za přijatelné?“

„Jsem spokojen, pokud jsi i ty,“ odpověděl Bill více než spokojen pohledem na Toma v tmavě zeleném tričku a volných vybledlých džínách. Zachytil obrysy svalů na Tomově hrudi, ale snažil se, aby to nevypadalo tak, že na něj civí.

„Myslím, že jsem.“

Jakmile Bill nastoupil do jeho Cherokee, zavřel za ním dveře a obešel auto, aby se dostal na stranu řidiče, nastoupil a nastartoval. Bill jej navigoval na párty, a když dorazili, přitiskli se k sobě. Dovnitř vkráčeli ruku v ruce, Bill Toma představil všem, které znal, a následně skočili do kuchyně pro pití a něco k jídlu. Bill vyvaloval oči nad širokým sortimentem potravin, rozprostírajících se na stole.

„Vypadá to, že tvoje mamka nakoupila všechno, Casey,“ řekl hostitelce.
„Ou, ano Bille. Rozhodně,“ odpověděla malá blondýna s úsměvem, známá jako Casey. „Koupila všechno, co měla na nákupním seznamu. A bratranec nám zase sehnal veškerý alkohol.“ Ukázala na pult. „Pivo, vodka, rum, tequilla, dejte si, co jen chcete. Kuřáci jsou jako obvykle venku.“ Jakmile pohledem zachytila Toma stojícího opodál, přestala mluvit. „Jsi ten voják, nemýlím se?“

„Ano, to jsem,“ Tom se usmál.

„Casey, Tom. Tome, Casey,“ představil je Bill.

„Ráda tě poznávám, Tome. Doufám, že vám nevadí být pro dnešek středobodem pozornosti. Poté, co jsme vás viděly v tělocvičně, o vás všichni mluví. Bavte se, kluci.“

Casey odběhla přivítat ostatní a Bill v té chvíli provinile pohlédl na Toma.

„Ehm, možná jsem se o tobě tak trošku zmínil několika lidem,“ vysvětloval. „A poté, co nás viděli na promoci…“

„To je v pořádku,“ujistil ho Tom. „Musím se přiznat, že i v Tacomě je několik lidí, co o tobě vědí všechno.“

„Doufám, že jenom to dobré.“

„Přirozeně. Takže rodiče Casey to všechno připravili a pak se na celý večer vytratili?“

„Přesně tak,“ přikývl Bill, zatímco si na párátko nabodnul několik masových kuliček. „Casey je zlatíčko ale na druhé straně také pořádně rozmazlené. Dokonce by se mnou souhlasila. Její rodiče si dnes večer vyšli s přáteli a nakonec stráví noc někde v hotelu.“

„Wow.“

„Vím!“

„Dal by sis něco k pití?“

„Rum a kolu?“

„To zní dobře.“

Tom oběma připravil drinky a předtím, než se přidružili ke zbytku slavících, chvíli pobyli u stolu s občerstvením. Jak se dalo předpokládat, každý si byl vědom Tomovy přítomnosti, mezi Billovými přáteli byl dokonce celkem populární. Georg dorazil před devátou s dívkou, kterou Bill nikdy předtím neviděl.

„Cestou sem jsem skočil ještě pro cigarety,“ vysvětloval. „Stála v řadě za mnou, tak jsem se jí zeptal, jestli nechce jít na večírek.“

„Jsi hrozný,“ pokáral ho Bill.

„Já pouze spím s holkama, se kterýma ty spát nikdy nebudeš,“ vysvětloval Georg. „V podstatě nastoluju rovnováhu.“

Tom si odfrkl a Bill se na něj podíval.

„Tome, nepodporuj ho.“

Bill vykonal ještě několik seznámení a Tom se brzy stal středem pozornosti party kluků uvažujících o vstupu do armády. Bill byl okamžitě odvlečen Natálií a několika dívkami do kuchyně.

„Ano, holky,“ oznámil. „To je Tom. Kluk, se kterým jsem si dopisoval celý rok. A ano, byl dnes v tělocvičně.“

„A je nádherný,“ přidala se Natálie.

„A taky gay,“ připomněla jí dívka jménem Dana.

„A je Billův,“ ušklíbla se Casey, šťouchajíc do Billa.

„Holky, právě jsem se s ním setkal,“ Bill se usmál do svého červeného plastového kelímku.

„Ale no tak,“ posmívala se mu Natálie. „Jsi do něj blázen už celé měsíce a nemysli si, že mi ušlo to držení se za ruce, když jste dorazili. Tom mu volal, však víte,“ prozradila ostatním. „Až z Afghánistánu.“

„Chtěl mi poděkovat za věci, které jsem mu poslal.“

„A poté se náhle zjeví na tvé promoci a jde s tebou na večírek, kde nezná živou duši?“ zeptala se Courtney. „Ano, je tvůj.“

„On je…“

„Pojď sem,“ zazpívala Casey. „Bavíš se dobře, Tome?“

„Rozhodně,“ Tom omotal paži kolem Billova pasu a ten jeho stisk opětoval. „Je hezké nemuset se nikomu představovat. Jdu na chvilku ven, zakouřit si,“ řekl Billovi. „Chceš jít se mnou?“

„Jasně.“

Stáli těsně vedle sebe naproti místu, kde se shromáždili všichni ostatní kuřáci, dlouze na sebe pohlédli, jakmile položili ruce na dřevěné zábradlí a otřeli se o sebe prsty. Odkládaje polovinu cigarety, Tom spojil ruce za Billovými zády a přitáhl si jej blíž, jejich čela se o sebe opírala.

„Nechceš se na chvilku vytratit?“ zeptal se tiše. „Přivezu tě zpět…“

„Ano.“

Chytil Billovu ruku do své a vedl jej směrem ven. Bill zachytil pohled Natálie, když míjeli obývák, a ona na souhlas zvedla své pití.

„Je místo, kam bys chtěl jít?“ Zeptal se ho Tom, zatímco šli k vozidlu.

„Mohli bychom jít do parku,“ navrhl Bill. „Je to támhle po cestě.“

Tiše vykročili k otevřené travnaté ploše vzdálené pouze několik bloků, kolem fontány, dětského hřiště, k piknikové oblasti. Bill se posadil na kraj piknikového stolu, jeho dlouhé nohy visely dolů. Tom se boky opřel o vedlejší stůl.

„Bavíš se?“ zeptal se Bill.

„To ano. Tví přátelé jsou skutečně skvělí. Georg je… přesně takový, jak jsi ho popisoval,“ ušklíbl se Tom.

„Nicméně je to dobrý kluk.“

„Jo.“

„Jak jsi vypadal s vlasy?“ vyhrkl Bill po chvíli trapného ticha.

Tom se nad tou otázkou zasmál a vytáhl peněženku, kde měl svůj řidičák.

„Měl jsi dredy!“ Bill vykřikl.

„Nenáviděl jsem to, že se jich zbavuju,“ odpověděl, když strkal peněženku zpět do kapsy. „Asi bych si měl nechat udělat jinou fotku.“

„Plánuješ si je ještě někdy udělat?“

„Nejspíš ne. Ale nechám si vlasy určitě dorůst, protože je už nikdy nechci mít na ježka.“

„S vlasy vypadáš dobře,“ Bill si okamžitě uvědomil své faux pas. „Chci říct… pořád… vypadáš,“ v duchu se nakopl, zatímco věnoval Tomovi rozpačitý úsměv, a poté se zadíval do země.

Oba byli zticha, oba zcela nervózní z toho, v co doufali, že se stane. Bill měl ruce podél těla, ve chvíli, kdy jej Tom chytil za jednu z nich, a postavil se před něj, se mu převrátil žaludek.

„Tome,“ začal a polkl přes obrovský knedlík v krku. „Nezbláznil jsem se, že ne? Chci říct, sotva jsme se setkali, ale… je tady skutečně něco? Mezi námi?“

Tom se zadíval na jejich ruce, věnujíc Billovi lehký stisk, jak proplétal jejich prsty, a zvedl pohled.

„Nezbláznil ses. Nedokážu přesně popsat… to co k tobě cítím.“ Zvedl ruku k Billovu krku, palcem jej jemně pohladil po bradě. „Ale je to skutečné a já myslím, že by mezi námi mohlo být něco opravdu krásného.“

„Taky myslím.“

Naklonili se, jejich rty se jemně spojily, dávaje najevo, že brzy dojde k hlubšímu spojení. Tom chytil Billa vzadu na krku, čímž jej požádal o vstup. Bill byl více než ochoten splnit jeho přání, pootevřel rty, jeho jazyk se setkal s jazykem druhého muže.

Tom přistoupil blíž a prohloubil polibek. Ve chvíli, kdy na jeho rty více zatlačil, prozkoumávajíc tak jejich hloubku, jej něžně objal kolem boků. Billovy ruce visely volně kolem krku staršího muže, dychtivě se poddával Tomovým pohybům. Tiše zakňučel, libujíc si ve vynikajícím pocitu, když Tomův jazyk klouzal přesně proti tomu jeho. Zdaleka to byl ten nejlepší polibek, jaký kdy dostal.

Až příliš brzy Tom přerušil polibek. Oba lapali po kyslíku a zírali tomu druhému do očí.

„Měli bychom se vrátit na večírek,“vydechl Tom téměř lítostivě, jakmile se jejich čela opět dotkla.

Bill přikývl a podpořil Toma tím, že seskočil ze stolu. Tom jej opět krátce políbil a tiše se zasmál, když Bill z kapsy vytáhl lesk na rty a rychle si jej opět nanesl. Krotce chytil Billa za ruku a tím skončili přesně tam, kde začali.

„Víš, že ses nikdy nezmínil o piercingu v jazyku?“ dobíral si jej Tom cestou.

„Opravdu?“ Bill obrátil ruce mezi nimi. „Jsem si jistý, že jsem se o tom zmínil v jednom z mých dopisů.“

„Ne, na tohle bych si pamatoval.“

Jakmile se vrátili zpět do domu Casey, okamžitě narazili na Georga, kráčejícího po schodech dolů za dívkou, kterou s sebou přivedl. Dívka na své cestě ke dveřím ještě stihla věnovat Billovi s Tomem krátký úsměv.

„Ahojky, lidičky,“ pozdravil je, zřejmě vůbec nepostřehl, že byli pryč. „První pokoj vpravo je volný, pokud byste chtěli,“ mrkl.

„Geo!“ Bill odolal nutkání praštit svého přítele, jak se snažil po Tomově boku maskovat své rozpaky.

„Skutečně velkorysá nabídka, Georgu,“ odpověděl Tom a usmál se nad Billovou reakcí. „Ale musím už jít.“

„Opravdu musíš?“ Bill se překvapeně podíval na Toma, jehož ruce pořád zůstávaly na jeho bocích.

„Měl by ses bavit se svými přáteli. Krom toho jsem ještě pořád nedohnal všechen spánek.“

„Dobře,“ Bill nakrčil nos a nechal Toma jít. „Zavoláš mi zítra?“ zeptal se s nadějí.

„Určitě.“

Bill si Toma hravě přitáhl za límec, dávaje mu tím krátký závěrečný polibek.

autor: elvisfan