autor: Dietřisko & Kentaur
Přitiskl jsem se ke zdi. Mathi se ke mně pomalu přibližoval a probodával mě rudýma očima.
„Co… Co to děláš?“ vyjekl jsem.
„Chci si hrát,“ řekl s úšklebkem, ale nebyl to jeho hlas. Divně skřípal a zněl, jako by přicházel ze záhrobí. Najednou po mně Mathi skočil a přirazil mě ke zdi. Snažil se ze mě strhnout oblečení. Křičel jsem.
V tu chvíli se prudce rozletěly dveře mého pokoje a dovnitř vtrhl Tom. Odstrčil Mathiho.
„Vypadni od něj!“ křičel. Mathi s odporným syčením zmizel. Svezl jsem se na zem. Tom si sednul ke mně a objal mě.
„Nevěřil jsem ti…“ zašeptal jsem.
„Ani jsi nemohl,“ řekl něžně. „Mluvil jsem s ním.“ Řekl mi všechno, co od Mathiho zjistil. Položil jsem mu hlavu na rameno.
„Věřím ti. A odteď ti budu věřit ve všem. Jsem idiot, že jsem si to neuvědomil už dávno.“
„To jsem rád, že ti to došlo,“ řekl se smíchem. Pak si stoupnul a pomohl mi na nohy.
„Pojď, tady už nebudeme.“ Šli jsme po chodech dolů a drželi se za ruce. Dole se ke mně Tom otočil a chtěl něco říct, ale já jsem ho nenechal. Natiskl jsem se na něj a políbil ho. Přirazil jsem ho ke dveřím. Chvíli se zdál zaskočený, ale pak si mě k sobě přitiskl a polibek prohloubil. Sáhl jednou rukou dozadu a otevřel dveře. Vpadli jsme do obýváku. Ale nebyli jsme sami. Na gauči seděl Georg s rukou v rozkroku. V televizi běžel nějaký erotický film. Začínal pomalu rudnout. Tom mě pustil. Taky nám hořely tváře.
Pak se Georg sebral a vyběhnul ven. Zmateně jsme se po sobě s Tomem podívali a šli za ním. Na zahradě nikde nebyl. Šli jsme za dům. Jako by se propadl do země.
„Bille…“ ozval se najednou Tom. Otočil jsem se na něj. Na něco se díval. Přešel jsem blíž a pořádně se podíval na zem. Byl to kříž a na něm bylo napsané: Angela here a šipka dolů.
Tom
Zůstal jsem stát na místě a zíral na kříž. Nebyl jsem schopný slova. Jak? To není možné… Vždyť se ztratila. A kdo ji pohřbil? Může za to Mathi? přemýšlel jsem.
„Kde se tady vzala?“ vysypal ze sebe Bill.
„Já nevím,“ vydechl jsem a otočil se na něj. Byl bílý jako stěna. „Myslíš, že za to může Mathi?“ zeptal jsem se. „Že ji zabil a pak pohřbil?“
„Možné to je…“ Dál už jsem nic neříkal. Chvíli jsme tam oba mlčky stáli a dívali se do země.
„Jestli tam dole vážně je, tak máme mrtvolu na zahradě,“ došlo mi po chvilce.
„Tome, můžeme jít dovnitř?“ zeptal se Bill místo odpovědi. Na Georgovo záhadné zmizení jsme v tuto chvíli ani nepomysleli. Teď to nebylo to hlavní.
„Jasně, lásko,“ přikývl jsem. Chytil jsem ho za ruku a vedl ho zase zpátky domů.
„Ty jsi mi řekl: lásko?“ podivil se Bill.
„Jo. Ještě ti můžu říkat i medvídku, čumáčku, prdelko, pupíku, broskvičko nebo koblížku…“ zasmál jsem se, abych odlehčil situaci.
„Zůstaneme u toho: lásko. To se mi líbí,“ pousmál se Bill.
„Mně taky, lásko.“ Dal jsem důraz na poslední slovo.
Ačkoliv jsme se teď o Angele nebavili, nemohl jsem na to přestat myslet. Můj mozek přímo toužil po vysvětlení. Těch záhad už bylo moc…
Bill
Když jsme došli domů, už se stmívalo. Třásl jsem se. Nedokázal jsem z hlavy vytěsnit obraz Angely rozkládající se přímo před mýma očima.
„Půjdeme spát?“ zeptal se Tom něžně.
„Dobře.“ Přinutil jsem se usmát. Nebyl jsem zrovna nadšený z toho, že mě čeká další probdělá noc. Šli jsme automaticky do Tomova pokoje. Posadil mě na postel. Pak mě něžně pohladil po tváři.
„Půjdu se osprchovat, počkej tu na mě. Kdyby tu ještě byl Georg, tak bych mu řekl, aby mi tě pohlídal, ale…“ odmlčel se.
„To je v pořádku,“ ujistil jsem ho. Usmál se a odešel do koupelny. Lehnul jsem si na postel a pozoroval strop. O chvíli později se Tom vrátil a já ho vystřídal ve sprše. Teplá voda stékající po mém těle byla příjemná a uklidňující.
Vrátil jsem se do pokoje jenom v boxerkách. Tom si mě prohlížel. Líbilo se mi to. Vlezl jsem si k němu a on mě okamžitě objal.
„Dobrou noc,“ zašeptal. „A nemysli na to.“
„Dobrou…“
Zase jsem celou noc zůstal vzhůru. Pozoroval jsem Toma, jak spí, poslouchal tlukot jeho srdce. Takhle se to dalo vydržet. Když začalo svítat, opatrně jsem vylezl z postele a vyrazil na chodbu. Mohl bych udělat snídani, pomyslel jsem si.
Najednou jsem se s něčím srazil. Chtěl jsem utéct, ale něco – nebo spíš někdo a já věděl kdo – mě držel.
„Pusť mě!“ vykřikl jsem.
„Ššš, nekřič,“ řekl Mathi konejšivým hlasem. „Nechci ti ublížit.“
„To ti tak věřím,“ odsekl jsem.
„Chci ti pomoct,“ řekl naléhavě.
„Proč bys mi chtěl pomáhat?“
„Protože tě miluju.“ Řekl to prostě, ale hlas se mu chvěl. Jenom jsem na něj zíral.
„Když… Když mi dáš pusu… Já… Řeknu ti, jak se odsud dostanete,“ vykoktal.
„Dobře,“ řekl jsem. Byla to jen malá daň za to, abychom se odsud konečně dostali. Naklonil jsem se k němu a spojil naše rty. Přitiskl si mě k sobě a polibek prohloubil. Nedalo se říct, že by se mi to nelíbilo. Po chvíli mě pustil.
„Takže… Angela má u sebe ten řetízek, co jste měli doma,“ řekl tiše. „Ten je příčinou toho… Všeho. Když si ho Tom vzal k sobě, přivolal mě tím. A když… Když ho zničíte, všechno skončí.“ Odmlčel se. „I já…“ řekl nakonec tak tiše, že jsem ho skoro neslyšel.
„Ty mi říkáš způsob, jak tě zničit?“ zeptal jsem se udiveně.
„Já sliby plním,“ podotkl. „A TO ti ubližuje. Takže… Je jen správné, aby se to stalo. Když zmizím já, zmizí i TO.“ Bylo mi jasné, že myslí tu démonickou část sebe. „Ale slib mi, prosím, že než to zničíte… Budeš přemýšlet o tom, jaký by to mohlo být, kdybychom byli spolu,“ řekl smutně.
„Dobře… Dobře. Slibuju.“ Mathi zmizel. Šel jsem zpátky do pokoje. Něžně jsem Toma pohladil po tváři.
„Tome… Miláčku… Vstávej, už vím, jak se odsud dostaneme.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Ou, tak toto bolo zaujímavé.. kam sa ten Georg zas podel? 😀 no a to, že vedia, ako sa odtiaľ dostať.. hmm.. som zvedavá, čo bude ďalej 🙂
Jéj tak ten prívesok nie je len obyčajná tretka:) som zvedavá či bude naozaj v tom hrobe na záhrade… brrr.
Ježišmarja Georgu!! :DD to snad ne kam se poděl? O.o vždyť se tam odtud dostat nedá snad ne? :D..no a teď je mi Mathiho i celkem líto..ale přijde mi divné, že by se tak snadno vzdal..nedivila bych se kdyby v tom byl nějaký háček ://
Tak to vypadá, že už se povídka chýlí ke konci, jestli se nemýlím… Konečně se všechno začíná vyjasňovat 🙂 Jen by mě zajímalo, proč tenkrát Tom Angele ten šperk vzal… Nebo to bylo ještě úplně jinak? 🙂 No, snad se to ještě dozvíme, proč zrovna tenhle řetízek má takovou moc…
Kde je ten Georg??
A klukům nezávidím, že budou kopat mrtvolu na zahradě… ble 😀
Nemůžu se dočkat pokračování… A už teď vím, že se mi po téhle povídce bude stýskat 🙂
To jsem zvědava jestli se to povede.
Ja normálne neverím, že som sa niečo dozvedela 😀 myslela som, že nás budete ešte dlho naťahovať :D… Je to super, že vieme príčinu všetkého, ale stále sú tu otázky :D… Som rada, že medzi Tom a Billom je všetko v pohode 🙂 ale čo malo znamenať to Billove "nedalo sa povedať, že by sa mi to nepáčilo" pri puse s Mathim? Toto sa mi nepáči!… Som zvedavá na pokračovanie, čo plánujú asi tak robiť? 🙂 vykopú Angelu? no fujky 😀 xD fakt som maximálne zvedavá! 🙂
'Já to říkala!' 😀 Přece jen Angela nemohla jen tak zmizet, aniž by se vrátila. (Přestože už za to asi nemůže, i když… Pomyšlení na to, že je tam otravuje i své po smrti.. :D)
Ale doufám, že něco vymyslí a Mathi bude v pořádku :/ I kdyby měl odejít a nechat Billa být.
Kam ten Georg zmizel? 😀 Jsem zvědavá, kde se potom objeví a teda doufám, že se mu nic nestalo!
A Mathi mi dnes poprvé až tak moc nevadil, pokud opominu ten začátek. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsem si četla, jak Mathi Billovi poradil, jak se tohohle všeho zbavit. Ale je pravda, že mám trošku strach, že mu Mathi špatně poradil nebo si z něj jen střílí. I když mi přišlo, že to myslí vážně.
No a o tom řetízku raději ani nemluvit. Nechci ani pomyslet na to, jak ho budou kluci hledat a vykopávat. Fuj!
Moc se těším na další díl a děkuji za další objasnění :)))