autor: Muckátko :o*
Tom seděl ve školní herně, odkud si před chvílí vyzvedla poslední maminka svoji ratolest. Tom se zamračil, když nohou omylem zavadil o pouzdro s kytarou, které skoro spadlo na zem. Měl ještě čtvrt hodiny, než se sem naženou jeho malí žáci, kteří se učí na kytaru. Stejně to nakonec dopadne jako vždy. Udrží jejich pozornost maximálně 20 minut a zbytek času stráví přehráváním písniček na přání. Lekl se, když mu na stole zadrnčel mobil. Zapomněl si vypnout zvonění a byl vděčný volajícímu, že jej na to upozornil svým telefonátem. Ušklíbl se, když poznal číslo, které se objevilo na displeji.
„Halo?“ přijal hovor s úsměvem.
„Čau!“ pozdravil jej Bill.
„Ahoj. Proč voláš? Oh promiň. Asi bych ti měl nejdřív poděkovat, že voláš ve dne a ne v noci,“ zasmál se Tom hlasitě.
„Opakovaný vtip přestává být vtipem, Kaulitzi!“ upozornil jej Bill a snědl další třešni z ovocného salátu.
„Nepřijde ti to vtipný, protože je to mířeno na tebe, Trümpere. Já se dobře bavím, ale zpět k mojí otázce, proč voláš?“
„Nudím se,“ přiznal Bill.
„Proč šeptáš?“ zeptal se Tom podiveně.
„Protože můj učitel francouzštiny si dal jako obvykle sklenku koňaku a právě vytuhl vsedě,“ zasmál se Bill tiše.
„Děláš si legraci?“
„Bohužel ne. Bradu má opřenou o svůj starý chlupatý hrudník a chrápe,“ popsal Tomovi celou situaci, která se odehrávala v pokoji, kde normálně probíhaly všechny lekce.
„Tak to ti nezávidím,“ politoval jej Tom.
„Já sobě taky ne. Co děláš ty?“ zajímal se Bill a odolal nutkání šprncnout pecku z třešně doprostřed starcova čela.
„Jsem ve školce. Čekám na bandu dětí, které učím na kytaru,“ povzdychl si Tom.
„Tak nevím, kdo je na tom líp,“ zamumlal Bill s plnou pusou.
„Ty máš alespoň klid. Tady když se začnou ty mrňata přeřvávat svýma pisklavýma hláskama, tak tu jde o sluch,“ ušklíbl se Tom.
„V kolik končíš?“
„Ve 4.“
„Škoda, že je dneska úterý,“ povzdychl si Bill.
„Snad bys nechtěl nějakou speciální úterní hodinu kytary,“ usmál se Tom.
„To raději ne. Máma by se hned začala pídit po důvodu, proč o to tak najednou stojím.“
„Pravda. Prostě budeš muset vydržet do středy,“ pokrčil Tom rameny.
„Hele a co kdybychom si zavolali přes počítač, až přijdeš domů?“ navrhl Bill nadšeně.
„Proč ne. Budu doma tak kolem páté. Hele, Bille, musím končit, už se mi sem žene ta drobotina. Kdyžtak po páté. Ahoj!“
„Jasně! Čau!“
V telefonu luplo a Tom ihned vypnul zvonění. Vytáhl kytaru z futrálu a sledoval děti, jak se ženou do herny, zakopávajíc o své vlastní nožičky.
„Ahoj Tome! Ahoj Tome! Co se budeme dneska učit, Tome? Zahraješ nám zase tu hezkou písničku, Tome? Joooo prosím, Tome!“ začaly se děti překřikovat, když se usazovaly na koberec. Tom se nadechl, aby nabral sílu a nezbláznil se.
*
„Jsem doma!“ oznámil Tom svůj příchod poněkud unaveně a sundal si boty.
„Ahoj Tome! Vypadáš unaveně,“ poznamenala Melissa.
„Ty děcka jsou moc náročný. Vysávají ze mě veškerou energii,“ zasmál se a usadil se ke stolu, aby přijal skromnou večeři.
„Ale jsi doma celkem brzy,“ koukla Melissa na hodiny. Tom polkl sousto.
„Dneska jo. Všichni rodiče si pro ně přišli včas, takže jsem tam nemusel trčet a čekat.“
„Máš dnes ještě něco v plánu?“
„Nic zvláštního. Potřebuješ něco?“
„Ne nic. Jen se ptám.“
„Vlastně mi dneska volal Bill, když jsem čekal ve školce,“ vzpomněl si.
„Vážně? Co ti chtěl?“ zajímala se Melissa.
„Nudil se. Jeho učitel francouzštiny vytuhnul po sklence koňaku, který mu v tom teple zřejmě pomohl ke spánku, a tak neměl co dělat.“
„Chudák. Takže jedeš za ním?“ vyvodila si z toho Melissa svoje.
„To ne! Jeho matka by mě nepustila dovnitř. Nejsem pro ni dost bohatý, abych se mohl kamarádit s jejím synem. Chce, abychom si zavolali přes počítač.“
„Na jednu stranu má ten kluk všechno a na druhou nemá vlastně nic,“ povzdychla si Melissa. Tom tiše přikyvoval a jedl.
*
Jen co Tom došel do pokoje a zapnul notebook, který před lety dostal k Vánocům snad od všech členů rodiny, jejíž většina už bohužel nežila, objevila se mu v programu na telefonování přes internet žádost o přátelství. Bill Trümper. Jak jinak. Potvrdil žádost a hned na to se ozvalo vyzvánění hovoru. Ušklíbl se a hovor přijal. Na obrazovce se objevila Billova zpočátku rozmazaná tvář.
„Kde se flákáš?“ zamračil se Bill a obraz se malinko zakostičkoval.
„Vždyť ještě není ani 5!“ vypískl Tom dotčeně.
„No joooo pořád!“ protočil Bill očima.
„Co tvoje hodina francouzštiny?“ zasmál se Tom.
„Musel jsem jakoby omylem třísknout s tácem, jinak by mi tu chrápal doteď. Cukl sebou, řekl, na co se mám do příští hodiny podívat a odešel,“ ušklíbl se Bill. Tom se zasmál.
„Proč ti něco zadával, když zase usne?“
„Mě se ptej! Co tvoje hodina?“
„Byla hlasitá. Jako vždy,“ lehl si Tom na postel a notebook si položil na břicho.
„Plánuješ ještě něco na dnešek?“
„Ani ne. Nejspíš si půjdu dát sprchu a budu odpočívat.“
„Parádní! Dáme si oba sprchu, a pak můžeme virtuálně odpočívat spolu. Tak za půl hodiny tady?“ zeptal se Bill. Tom se zasmál nad Billovou horlivostí. Bylo na něm vidět, že mu chyběl kontakt s normálním člověkem.
„Za půl hodiny tady,“ přislíbil a pozoroval, jak Bill vyskočil od stolu a běžel pryč od obrazovky, notebook nechávajíc zapnutý, takže si Tom znovu mohl prohlídnout jeho pokoj.
Tom tedy následoval Billova příkladu a odešel do koupelny. Bylo na sprchování ještě trochu brzy, ale nemyslel, že by jej Bill později tak snadno propustil.
*
„Jak můžeš spát v tričku, když je takové horko?“ zeptal se Bill, když ležel uvelebený v posteli stejně jako Tom na druhé straně obrazovky.
„Až půjdu spát, tak si ho svleču. To já jen teď, abych tě neuváděl do rozpaků,“ vyplázl Tom jazyk.
„Haha! Už jsem ti říkal, že nejsi můj typ,“ zopakoval mu Bill.
„A kdo je, když jsi ještě nikoho neměl?“
„Tak to bylo hnusný,“ zamračil se Bill.
„Dobře. Uznávám. Promiň,“ omluvil se Tom. Bill se na nějakou dobu odmlčel.
„Co je?“ zeptal se Tom zvědavě. Bill se poškrábal na hlavě.
„Je to dobré? S klukem?“ zeptal se váhavě. Tom se ušklíbl. Nedivil se, že se Bill ptá.
„Je,“ přikývl. „Možná lepší než s holkou,“ pousmál se.
„Oh! Vážně?“
„Jak jsem říkal. Užiješ si to víc, protože ten druhý ví, kam sáhnout.“
„A byl jsi ten…“
„Byl jsem ten nahoře. Až na jednu příhodu, kdy jsem byl opilý, takže si z toho moc nepamatuju,“ uchechtl se Tom. „Za tu dobu jsem ale trochu vyrostl a dostal rozum, takže už vztahy neberu na lehkou váhu. Už nejde jen o sex,“ přiznal se.
„Koukám, že ti nedělá problém o tom mluvit,“ ošil se Bill. Tom pokrčil rameny.
„Ani ne. Myslím si, že je normální, že když to můžu dělat, musím o tom umět i mluvit. Proč se pořád tak vyptáváš?“
„Jsem zvědavý. Nikdy jsem… a tak… chtěl jsem něco vědět. Alespoň teoreticky,“ sklonil Bill hlavu.
„Bille,“ oslovil jej Tom chápavě, „tohle není něco, na co by ses měl nějak připravovat nebo dokonce učit. Tyhle věci se dějí spontánně, ze srdce. Neexistuje nikdo, kdo ti může říct, jak je to správně, protože každý to cítí jinak.“
„Já vím. Jen… se bojím, že se pak znemožním,“ povzdechl si Bill utrápeně. Čím byl starší, tím víc si byl svým poprvé nejistý.
„Bille,“ oslovil jej Tom trpělivě, „nedělej si s tímhle starosti. Nemáš se čeho bát. Hoď to za hlavu, dobře?“
„Hmm. Asi si půjdu už lehnout,“ řekl Bill. Potřeboval teď přemýšlet a nikoho u toho nechtěl.
„Dobře. Uvidíme se zítra.“
„Jojo. Tak dobrou.“
„Hezky se vyspi, Bille!“ popřál mu Tom a počkal, dokud Bill neukončí hovor.
Odložil notebook na svůj stůl a lehl si do postele. Pravou ruku pokrčil a vsunul pod hlavu. Přemýšlel nad Billem. Ten kluk měl všechno, a přesto byl tak jiný. Měl strach z obyčejných věcí a to z něj dělalo dobrého člověka. Tom přemýšlel, jak by mu pomohl, ale nepřišel na nic. Přítele mu najít nemůže. Neprošel by rodičovskou kontrolou. S myšlenkami na rozpačitého Billa se ponořil do spánku. Však on to osud brzy nějak vyřeší i bez jejich přičinění.
Netušil, jak pravdivé jeho myšlenky byly.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Krásna kapitolka.. tá veta na konci je taká "veštecká" 😀 ale inak sa mi páči, aký je Bill horlivý v tom, že sa chce s Tomom kamarátiť 🙂
Ou no tou poslední větou jsi mě tedy pořádně navnadila na další díl :D…Bill je celý sladký když je před Tomem v rozpacích :3…jsem zvědavá jak se to mezi kluky vyvine dál 🙂
Melisa cituáciu vystihla presne, ze Bill ma všetko a zároveň nemá nič. Billa mi je ľúto.
Som zvedavá na daľší diel.
Opravdu sme zvedava jak Bill a Tom tu situaci vyresi.. protoze je mi neskutecne billa lito, ze vlastne nemuze nic, ale na durhou stranu ma zase vseho tri prdele ze jo ..
ale tesim se na jejich stredecni hodinu :))
Já si tak moc užívám, když spolu kluci mluví 🙂
Opět super díl 🙂 Toma naprosto miluju a Billa je mi líto :/ Tady je vidět, že peníze neznamenají vůbec nic, když člověk nemá svobodu.
Moc se těším na další díl <3
Bill je taký podarený ako sa snaží získať chvíľky s Tomom. Je pekné, že rešpektuje Tomove slová aby mu nevolal v noci:) Je to strašne milý chlapec. Som zvedavá ako dopadne jeho vzťah s matkou keď začne rebelovať. Ďakujem za kapitolu:)
Bill je strašně skvělý! Hrozně se mi líbí, jak vždycky, když se nudí, tak volá Tomovi! 😀 Musím se tomu vždycky děsně smát 😀 Jenomže pak mi na druhou stranu přijde líto to, že Bill asi ani nemá nikoho jiného, komu by zavolal. Myslím, že i přes to, že má Billova rodina tolik peněz a tak by Bill mohl mít všechno, co by chtěl..by s ním níkdo neměnil. Já teda rozhodně ne! Strašně moc doufám, že se Bill odsud dostane a bude žít život takový, jaký chce sám. A nebo se jeho matka změní..ale jenom doufat v tohle je vážně nemožné. Pochybuji, že by se mohla změnit, popřípadě maličko změnit svůj názor na celou věc. Nedovedu si ani představit, čím vším si bude muset Bill projít, aby byl šťastný. A pevně doufám, že mu v té cestě Tom pomůže 😉
A Bill je jednoduše roztomilý! Strašně se mi líbí, jak se Toma vždycky opatrně vyptává na kluky a podobné věci 😀 Úplně se u toho musím usmívat, a Tom jako správný učitel mu odpovídá na vše 🙂 No, myslím, že nakonec bude Tom Billa učit jiné věci, než hrát na kytaru 😀
Strašně moc děkuji za další báječný díl! ♥♥♥
Je fajn že Bill potkal Toma byl asi hodně sám.