
„Hele, jak to je teď vůbec s Billem?“ zeptal jsem se jen tak mimo řeč a natáhl ze své skoro vyhořelé cigarety, opírajíc se zády o dřevěné zábradlí, které ohraničovalo zadní terasu restaurace. Může být zhruba něco málo po desáté hodině, jelikož venku už se začíná stmívat, a přesto, že pro většinu končí den a přichází zasloužený odpočinek, náš večer teprve nabírá ty očekávané obrátky. Někteří hosté, spíše toho staršího věku – tedy rodina a jejich přátelé, se s omluvou odebrali do svých hotelových pokojů. S těmi mladšími, tedy s našimi přáteli a tak, jsme se odebrali do menší restaurace, kterou jsme rezervovali pro dnešní noc, a také pokoje, které byly vestavěny v horním patře budovy. Takže pokud už někdo nebude těžce dávat přísun alkoholu, stačí vyběhnout po schodech. Tedy jestli toho bude schopný. Když ne, tak to má docela problém, protože takové starosti už byly nad mé síly.
„Co by s ním mělo být?“ povytáhl líně obočí Anis a věnoval mi celkem lhostejný pohled.
„Ještě řekni, že ti je to tolik proti srsti.“ Nevěřil jsem mu ani slovo, vždycky měl pro Billa jakousi zvláštní slabost, kterou jsem snad u něj zaregistroval poprvé. Už od samého začátku, kdy se dozvěděl o jakési kapele Tokio Hotel a uviděl obrázek kapely, pronesl, že ‚tuhle prdelku musí rozhodně mít‘. A když Bushido řekne, tak většinou tak bude. Nezklamal.
„Je mi to celkem jedno. Dokonce mi doma vaří.“ Koukl na mě celkem významným pohledem a já jen překvapeně zamrkal a pohlédl dovnitř restaurace skrz skleněné dveře, kde probíhalo veselí, a chvíli jsem pozorně sledoval Toma, který zrovna chytil ten jeho nepřekonatelný záchvat smíchu. Slyšel jsem ho až ven a usmál jsem se pobaveně.
„Do něj bych to zrovna neřekl, ale má to jedno plus – konečně ti ta kuchyň doma k něčemu je, když si akorát objednáváš furt fast food domů.“ Opáčil jsem mu po chvíli.
Zaúpěl jsem, když jsem se probudil v měkké posteli a do očí se mi draly ranní paprsky slunce tak ostře, že jsem měl pocit, že se mi rozskočí každou chvíli hlava do všech stran. Matně se snažím vzpomenout si, jak jsem se tu vlastně ocitl, ale po chvíli to vzdám a otočím se na druhý bok ve snaze zbavit se světla. Už to mám, poslední, o čem vím, je to, že jsem tancoval na stole a dopíjel skleničky, které postávaly kolem. A taky Toma, který poskakoval kolem, kdybych náhodou měl díky svému špatnému držení těla spadnout na zem.
„Tak už jsi vzhůru?“ ozvalo se ode dveří a já horko těžko nadzvedl hlavu, abych se mohl podívat na tázajícího se. Tom vypadal poněkud vyrovnaně a v ruce svíral sklenici džusu, který pomalu usrkával a opíral se o futra dveří.
Sešel jsem pomalu dolů, když už jsem uznal, že jsem nabral dostatečné síly na tento výkon. Bylo přesně půl jedné a po dospání ještě pár hodin jsem se opravdu cítil o něco lépe. Hlava mě sice pořád ještě bolela, ale už to nebylo nic, co by se nedalo vydržet. Nahlídl jsem do jídelny, kde sedělo pár známých tváří u stolu, včetně Toma a vydal se k nim.
„Kdo se nám to probudil, naše tanečnice!“ vydechl naoko nadšen Anis. Věnoval jsem mu varovný pohled a usadil se na volné místo, které mi ochotně udělal jedno to Géčko z jejich kapely. Ohlédl jsem se po stole a ihned se natáhl pro konvici s kávou.
Zhruba za půl hodiny už jsem držel pevně Toma za ruku a líně jsme procházeli podél moře a užívali si prvního odpoledne našeho partnerství. Nikdy bych nevěřil, že se někdy ožením, ani bych nevěřil, že to někdy bude za chlapce, a už vůbec ne, že tím chlapcem bude arogantní sukničkář z nejžádanější kapely Německa, Tom. V tu chvíli jsem se nenápadně uvnitř sebe nafoukl pyšností, že mám tenhle poklad od včerejška oficiálně jen a jen pro sebe. Ovšem přesně ten poklad, o kterém je řeč, mi mou bublinu pýchy okamžitě prasknul. Celý on.
„Doufám, že si vynahradíme tu svatební noc, kterou jsi včera-dneska prospal.“ Podíval se na mě vyčítavě a odtáhl se, pouštějíc i moji ruku. Oh bože, naše svatební noc, úplně jsem na tuhle ‚maličkost‘ zapomněl!
„Půjdeme si s Billem večer někam sednout, dlouho jsme se neviděli a v těch dnech před svatbou jsme neměli vůbec čas si popovídat o samotě. Ber to jako svůj malý trest. Ty jsi zanedbal naší noc včera, já jí zanedbám dneska, ať je to vyrovnané.“ Zazubil se a obtočil mi ruce kolem krku, pohledem sjíždějíc na moje rty. Bylo mi jasné, že očekává nějaké přemlouvání a sliby, když se choval tak koketně a všechno mi to sdělil s takovým tónem nad věcí. Ale i přesto, že jsem ho miloval nade vše, pořád jsem měl stejnou hrdost, jako on.
„Takže pozítří.“ Usmál jsem se vítězně a sledoval jeho lehce zaražený výraz, ale okamžitě zavrtěl hlavou, aby smazal stopy po jeho malé prohře.
„To ti radím, přeci bys nechtěl, abych pochyboval o našem manželství hned první den.“ Zavrněl naoko výhružně, a vzápětí jsem ucítil jeho jazyk dobývat se do mých úst. Jen jsem pobaveně zavrtěl hlavou, než jsem mu konečně vyšel vstříc, užívajíc si tak teplého slunce, slaného vzduchu od moře a Tomovy přítomnosti.
autor: PeTiška & Saline A.
Je to až moc poklidný že by byla nějaká bouřka až bude z Billem?
To Billovo chování mi pořád nejde do hlavy.. že by se tak najednou změnil, vždyť je to obrat o 360 stupňů.
Určitě Bill kuje nějaké pikle.
Jinak, jsem strašně ráda za pokračování, díky této a předchozí povídce jsem si pár Tom a Kay zamilovala. 