autor: Muckátko :o*
Naštvané klepání Billovy nohy se rozléhalo celým salonkem a znervózňovalo především Marii, která dneska salon uklízela. Bill seděl na pohovce v tmavých úzkých kalhotách a šedém tílku. Čím jednodušší měl oblečení, tím bohatší a nápaditější doplňky zvolil. Nijak to ale nepřeháněl. Marie se znovu ohlédla, ale pohledem se vrátila zpět, když se Billova poloha nijak nezměnila. Hodinová rafička přeskočila na číslo 12 a domem se ozval zvonek. Bill se zašklebil.
„Dobrý den, pane Kaulitzi,“ přivítal jej Norbert a vpustil jej dovnitř.
„Dobré odpoledne,“ oplatil mu Tom.
„Mladý pán na vás již čeká v salonku a řidič je i s autem připraven vás dopravit na místo,“ oznámil mu a otočil se k němu zády. Tom zaskřípal zuby. Mohl tušit, že Simone nenechá svého syna jet autobusem, nebo nedejbože jít dokonce pěšky.
„Pane, pokud jste připraven, doprovodím vás k autu,“ oslovil Billa, který se neochotně zvedl a prošel kolem jejich majordoma, schválně vrážejíc do Tomova ramena. Tom jen nenápadně zavrtěl hlavou.
Když seděli oba usazení v autě a majordom lehce poklepal na karoserii, aby dal řidiči pokyn k jízdě, otočil se Tom na Billa, že něco řekne, ale nestihl říct nic.
„Ani slovo!“ zdvihl Bill ukazováček a vražedně se na Toma podíval. Ten polkl všechna slova a protočil očima. Když se otočil k okénku na své straně, teprve tehdy Bill svěsil ruku a po vzoru Toma se zadíval ven.
Do deseti minut byli na místě. Vystoupili před velkou starou budovou, ze které dýchala historie města. Tom Billovi přidržel dveře, aby vešel dovnitř, a hned na to za nimi zavřel.
„Nikam! Stůj,“ chytil Billa za předloktí a zastavil jeho vzpurnou chůzi.
„Au! Pusť mě!“ snažil se mu Bill vyškubnout. Tom s ním malinko cukl a okýnkem hned vedle šatny se podíval na ulici. Řidič se rozjel a odjel pryč.
„O co jako jde?“ vytrhl Bill svoji ruku z Tomova sevření a zadíval se na něj.
„Jestli budeš takhle kňourat celý odpoledne, tak tě tu nechám a jdu domů,“ varoval jej Tom.
„Moc dobře víš, že na kytaru hrát nechci! V životě jsem ji nedržel v rukách, tak proč mě ksakru táhneš na nějaký pitomý kytarový koncert?! To je vážně nápad s velkým N. Pane bože!“ lamentoval Bill.
„Mlč už chvíli konečně!“ okřikl jej Tom. „Myslíš, že by tě se mnou matka pustila na celé odpoledne ven, kdybych si nevymyslel něco takového, jako je třeba kytarový koncert, který by podpořil tvé hraní na kytaru?“ rozhodil rukama v prázdném přízemí budovy divadla, jež bylo otevřeno díky výstavě, která se konala v prvním patře.
„Co?“ zarazil se Bill.
„Žádný koncert se nekoná. Alespoň ne dnes,“ vysvětlil Billovi.
„Vážně?“
„Jo. Jen jsem tě chtěl vytáhnout z domu, abys nemusel dřepět v pokoji a užírat se nudou a samotou.“
„Tomi,“ oslovil Toma důvěrně a především dojatě.
„Proto ta malá lež pro tvoji matku,“ osvětlil mu.
„A co budeme dělat?“ zajiskřily Billovi oči.
„Cokoli budeš chtít. Můžeme jít na zmrzlinu, projít se do parku, sednout si ke kašně, cokoli,“ pokrčil Tom rameny a pustil Billa z budovy zase ven. Tenhle malý výlet bude Toma stát víc, než si Bill dokázal představit. Moc dobře si Tom včera večer spočítal, co všechno si bude muset upřít a kolik hodin kytary bude muset vzít navíc, aby se z mínusu, do kterého se dnes jistě dostane, dostal alespoň na obvyklou nulu.
„To je tak úžasný!“ zatleskal Bill rukama. „Oh a promiň, že jsem byl takovej, ale kdybys mi to řekl předem,…“
„Tak by to tvoje vztekání nemělo takové grády, kdybys ho jen předstíral,“ doplnil Billovu větu.
„Hmmm. To máš asi zase jednou pravdu,“ připustil Bill.
„Tu já mám vždycky,“ zapýřil se Tom a vykročil na chodník.
*
Vypadalo to, že uspokojit Billa, bylo jednodušší, než si Tom myslel. Dostal velký kornout s vanilkovou a citronovou zmrzlinou a po půlhodině strávené venku se posadili na lavičku ve skoro vylidněném parku. Bill nakláněl hlavu, aby olízal svoji studenou dobrotu rovnoměrně kolem dokola, a co chvíli spokojeně zamručel. Nevydal ani hlásku, jak se soustředil. Tom se musel usmát. Bill měl opravdu radost z maličkostí. Přemýšlel, jestli jej takhle otec nebo matka někdy vzali na zmrzlinu. Vzpomínky na lízání zmrzliny si s sebou nese malé dítě celý život. První kornout, ulepené prsty i celá pusa, pobryndané oblečení a matčina zlost, když to celé viděla.
„Uuuuuhm! Tak strašně dlouho jsem neměl zmrzlinu,“ zasténal Bill a rychle si znovu lízl. „Ohh ne, počkej! Možná je to moje úplně první zmrzlina s kornoutem,“ nakrčil Bill obočí, jak přemýšlel.
„To ne. To přece není možné. Třeba si to jen nepamatuješ,“ řekl Tom.
„Ne, myslím, že ne. Máma vždycky zmrzlinu objednávala. Tu nejlepší, jaká se dala sehnat,“ snížil Bill hlas a rychle slízl kapku, která se vydala po kornoutu směrem k Billovým prstům.
„Tak teď ji máš a koukej si ji užít. Nehodlám tě rozmazlovat a kupovat ti ji denně,“ ušklíbl se Tom a strčil si do pusy zbytek kornoutu.
„Jak může někdo sníst tu zmrzlinu tak rychle?“ divil se Bill, když se podíval na svoji napůl snědenou pochoutku.
„Byla dobrá a ty se s tím moc crcáš,“ zamumlal Tom.
„Je dobrá, a proto si ji vychutnávám,“ vyplázl na Toma jazyk.
„Tak vychutnávej. Počkám si na moment, kdy se ti kvůli tomu celá rozteče,“ otřel Tom dlaně o sebe, aby je zbavil drobků, a přežvýkl.
„Bla bla bla!“ zabrumlal Bill a znovu si lízl.
„Co budeme dělat zítra? Protože karty s tebou nehraju,“ odfrkl si Tom.
„Ještě nevím. Mohli jsme jít do bazénu, ale to by nás beztak někdo naprášil,“ ušklíbl se Bill.
„Proč jsem vůbec nesměl v autě nic říct?“ vzpomněl si Tom najednou. Bill rychle polkl.
„Protože Charles je největší práskač pod sluncem. Nejspíš proto jel s námi on, aby měla matka přehled. Kdyby s náma jel Henry, vzal by nás do striptýzovýho klubu, jak ho znám,“ zasmál se Bill.
„Wow. Myslel jsem, že vás musí služebnictvo poslouchat stejně. Ať jsi to ty, nebo tvoje matka.“ Bill přikývl.
„To jo, ale když se chce někdo extra blýsknout a dostat k platu prémie, nebo jiné výhody, je máma větší paní než já pán, ale já na ně kašlu. Vždycky když mě napráskají, stejně to dopadne stejně. S matkou se pohádám, ale je to ona, kdo přijde.“
„Nemáš to moc jednoduchý,“ povzdychl si Tom. Billovi zajiskřily oči. Dnes už podruhé.
„Dostal jsem nápad!“ pronesl Bill a rychle dojedl zbytek zmrzliny. Tom se zamračil.
„Proč mám pocit, že to nebude nic dobrého?“ zeptal se podezíravě.
„Bude to super. Právě jsem se rozhodl. Co kdybychom se tak za hodinu sešli u té železné brány vedoucí do parku?“ vstal Bill z lavičky.
„Kam chceš jít?“ zvedl se i Tom.
„Překvapení.“
„Bille, nepustím tě samotného. Něco se ti stane a tvoje matka mě dá rozčtvrtit.“
„Nic se mi nestane! Nejsem malé dítě. Nepůjdu daleko,“ slíbil Bill.
„Bille,“ zavrčel Tom nedůvěřivě.
„Tak za hodinu u brány!“ nasadil si Bill sluneční brýle a už si to štrádoval ven z parku.
„Bille!“ křikl za ním Tom, ale měl smůlu. Bill tvrdohlavě pokračoval dál a ani se neotočil.
*
„Čau, Tomíku, kde ty se tady bereš?“ zeptala se prsatá blondýna za barem a přesunula se k Tomovi.
„Ahoj Alice. Mám čas a šel jsem zrovna kolem,“ usadil se na barové židličce a porozhlídl se.
„Máš nějaké zařizování ve městě?“ vyzvídala.
„Jsem tu s jedním ze svých žáků, které učím hrát na kytaru, ale ten si potřeboval na hodinu někam odskočit, tak se tu motám,“ pokrčil Tom ramenem.
„Co si dáš?“ zeptala se Alice a utřela před Tomem barovou desku. Když viděla, jak se Tom začíná kroutit a neví, jak odmítnout, naklonila se k němu. „Na účet podniku. Jako vždycky,“ špitla a na Toma mrkla.
„Jednou tě za tohle vyhodí,“ varoval ji s úsměvem.
„Neměj péči, tak co to bude?“
„Třeba nějaký džus.“
„Džus? Tak to se ani nepozná, že tu něco prošlo bez placení,“ zasmála se a vytáhla z lednice grepový džus. Tom si ho dával rád. Nalila jej do skleničky a obojí postavila před Toma.
„Díky. Co Rob? Má se dobře?“ zeptal se čistě konverzačně na jejího přítele.
„Má se fajn. Stačí mu teplá večeře, sex minimálně třikrát do týdne a kupa aut, ve kterých se může od rána do večera hrabat. Doma je všechno od oleje. Škoda mluvit,“ řekla a nalila do nízké skleničky irskou whisky, kterou si vyžádal muž nalevo od ní. Tom si povzdychl a upil ze své sklenice.
*
Tom se podíval na hodinky a nervózně se rozhlížel kolem sebe. Dobře. Bill měl ještě 15 minut čas, ale i tak už sebou Tom šil a pohledem utíkal k hodinkám každou minutu. Lidi kolem něj si jej prohlíželi, protože se choval přinejmenším podezřele, když stepoval u vchodu do parku a díval se kolem sebe. Po deseti minutách se přece jen dočkal. Bill k němu přistoupil zezadu a zakryl mu dlaněmi oči.
„Moc vtipný, Bille!“ zamručel Tom a sundal si dlaně z očí. „Ježišikriste!“ vykřikl hlasitě, když se otočil a podíval se na Billa, který se na něj usmíval jako andílek.
„Líbí?“ zeptal se Bill naivně.
„Zbláznil ses?! Kde jsou kurva tvoje vlasy? Kde… kde…,“ koktal a prohlížel si Billovu holou hlavu. Chytil Billa za paže a odtáhl jej stranou, aby nebudili příliš velký rozruch. Bill sebou nechal poslušně vláčet.
„Nejradši bych tě teď praštil!“ zasténal Tom nešťastně.
„Proč?! Jsou to snad moje vlasy. Teda… byly,“ pohladil se po hlavě.
„To sis to nemohl nechat ostříhat, až nebudeš se mnou? Tvoje matka mě zabije, až tě vrátím domů v takovém stavu! Ježiši! Nedalo by se to ještě nějak přilepit nebo něco?“ zkoumal Billovu hlavu ze všech stran a snažil se přijít na to, jak tenhle malér napravit.
„Nedalo. Jsou pryč. Smiř se s tím a s matkou si nedělej starosti. Řeknu jí, že jsem ti zdrhl a flákal se po městě, když mě napadlo tohle,“ ukázal si na temeno hlavy a usmál se.
„Ty mě přivedeš do hrobu!“ zakňučel Tom a sedl si na patník. Tvář schoval do dlaní.
„Tome, no tak!“ cukl Bill s jeho dlaněmi, aby mu je sundal z obličeje.
„Ne! Nech mě,“ cukl sebou.
„Dej ty ruce dolů,“ přikázal mu Bill.
„Slíbíš mi, že když je dám dolů, budeš mít zase dlouhé blonďaté vlasy?“ zamumlal Tom zpoza dlaní.
„Uhm ne.“
„Pak je dolů nedám a ty koukej dostát svému slovu a zdrhni mi, protože jinak mě čeká jistá smrt,“ sundal Tom dlaně z očí, ale nechal je přitisknuté ke svým ústům. Podíval se na Billa, který dřepěl před ním. Sundal mu brýle z obličeje a prohlídl si jeho nové já.
„Ty jsi fakt neuvěřitelnej,“ povzdychl si a pohladil Billovu hlavu.
„Baví mě matku štvát,“ zasmál se. Tom protočil očima.
„Ale proč dohola? Skousl bych jinou barvu i ostříhání podle hrnce, ale dohola?“ podepřel si Tom čelo a Billa si prohlížel dál.
„Jen mě to napadlo. A je to praktické,“ usmál se.
„Prakticky jsem z tebe dostal málem tak infarkt,“ protřel si oči. „Zavolej řidiče, aby pro tebe přijel. Počkám s tebou, a pak zmizím,“ vstal Tom z patníku a vytáhl na nohy i Billa.
„Tobě se to nelíbí?“
„Tvojí matce se to líbit nebude,“ odpověděl mu Tom vyhýbavě.
„Kašlu na ni,“ rozešel se vedle Toma a vzal si zpět své sluneční brýle.
Do patnácti minut došli do centra k parkovišti a čekali na řidiče. Tom jakmile zahlédl přibližující se auto, rozhodl se vzít roha.
„Uvidíme se zítra. Ozvi se, kdyby se tvoje matka rozhodla tě ještě dneska večer za ty vlasy vydědit. Moje nabídka na nocleh platí,“ ušklíbl se Tom.
„Oh, zmiz už, Kaulitzi!“ zavrčel Bill a šťouchl Toma do ramene. Zasmál se stejně jako Tom.
Doufal, že jej řidič pozná a vezme jej domů, i když neměl na hlavě jediný vlas.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Neznášala som Billove blonďavé vlasy, ale vždy to bolo lepšie ako žiadne:( To posedenie na zmrzke bolo strašne milé, nečakala som, že Bill radšej odíde ku kaderníkovi ako keby si užil prechádzku s Tomom.
Nechcem, vidieť reakciu Billovej mami.
Posedenie na zmrzline bolo super.
Dúfam, že Bill nový učes prežije v zdraví, a že Tom kôli tomu nepríde o prácu.
Nemůžu se dočkat, jak bude Simone reagovat, až Billa uvidí. 😀 Jen doufám, že z toho Tom nebude mít žádný problémy, protože Simone je schopná ho obvinit i z globálního oteplování. 😀 😀 Těším se na další díl. 🙂
No, tak to nene 😀 Bill bude pěknej rebel 😀 Škoda vlásků, ale ono to doroste, za naštvání matky to určitě stálo :-)))
Trošku mě mrzí, že spolu kluci nestrávili víc času a víc spolu nemluvili, ale snad jim to brzo vynahradíš 🙂
Moc se těším na další díl <3
Tesim se na to az Simone na tohle bude reagovat 😀 protoze me opravdu jeji reakce zajima 😀 ale jinak meli uzasny koncert 😀
Jej…jak v první chvíli Bill odešel měla jsem strach že se mu vážně něco stane..ale tohle jsem tedy nečekala!! :DD…bože bože…Simone s ním vyrazí dveře :DD…těším se na pokračování 😀
Bill teda urobil poriadne prekvapko 🙂 Som strašne zvedavá na Simoninu reakciu a dúfam, že z toho Tom nebude mať nejaké problémy.
Tak tenhle díl mě bavil od začátku až do konce 😀
Naštvaný Bill, že musí jít s Tomem na blbý kytarový koncert, prostě neměl chybu 😀 ty jeho vzteklé nálady se mi an jednu stranu strašně líbí! Jednoduše to k Billovi patří 😀 A Tom je úžasný! Jak si nenechá Billem pokazit náladu a ještě se těší na to, až Bill zjistí, že se kytarový koncert nekoná 🙂
Bill byl se zmrzlinou strašně roztomilý 🙂 Ale zároveň mi jej bylo děsně líto. Sice má ty nejlepší dovážené zmrzliny, ale nic se nevyrovná pocitu ´obyčejné´ zmrzliny v kornoutku!
No a nemluvě o Billově nápadu na ostříhání si vlasů 😀 I pro mě to byl děsný šok, když si je Bill ve skutečnosti ostříhal, ale osobně se mi to strašně líbí 🙂 Beztak jsem se nejvíc smála tomu, jak z něj Tom málem dostal infarkt 😀 Jak vyšiloval, chudák! 🙂 Ale vážně nechci vidět reakci Simone 😀 nedovedu si ani představit co bude dělat až zjistí, že Bill Tomovi ´zdrhl´ a nechal se ostříhat 😀 A hlavně pevně doufám, že Tom nepřijde o svoji práci. Ona je toho Simone vážně schopna. I když možná na truc Billovi mu zařídí ještě o hodinu déle na kytaře 😀 Což by se samozřejmě líbilo jak klukům, tak mě 🙂
Tenhle díl mě strašně pobavil a za to moc děkuji! ♥♥♥
Dokonalost!:333 Moc se mi líbilo, že spolu strávili čas i mimo dům… těším se na další díl! (Btw: pořád si Billa v twc představuji jako z roku 2007 :'DDDDDDDD jinak to neumím :3 )
Simome asi trefí šlak až uvidí Billa jen doufám že to neodnese Tom.