I můj začátek nového vztahu s Anisem nebyl ideální. Ne snad, že by za to sám Anis mohl, naopak. Byl perfektní. Absolutně předčil všechna má očekávání – byl pozorný, ale nevyptával se zbytečně moc. Dával mi tolik prostoru, kolik jsem od něj požadoval a ještě trochu navíc. Na nic netlačil, věci nechával volně plynout a byl opravdu ohleduplný – kromě několika kradmých polibků si nic nedovolil, za což jsem mu byl vděčný. Co náš začátek komplikovalo, byly moje noční můry.
Nebylo by to tak hrozné, kdyby byla jedna za noc. Jenže mně se během spánku vystřídaly klidně čtyři, z nichž jsem se nedokázal probudit. Když se to podařilo Anisovi, býval jsem zpocený, vyděšený a slzy mi tekly proudem.
Bohužel čím víc mě ze snů konejšil k dalšímu spánku, tím víc ostýchavý jsem byl. Obličej se mi zbarvoval do ruda s každým komplimentem, který ve mně zároveň vyvolával další záchvaty paniky. S Anisem jsem o tom nechtěl mluvit, abych ho nezklamal. Nechtěl jsem, aby kvůli mně trpěl. Jenže po třech dnech se mé noční můry stávaly neúnosnými.
„Bille, takhle už to dál nejde,“ s povzdechem se Anis odtáhl, když jsem bojácně ucukl po jeho pokusu o polibek. Provinile jsem sklopil pohled a přitáhnul si nohy k tělu. „Ty noční můry musí skončit dřív, než z toho zešílíš. Možná by sis měl zajít k nějakému profesionálovi.“
„Nemyslím, že to pomůže, Anisi… Za všechno může matka, a to, že je pro nás pořád hrozbou. Bojím se toho, že zjistí, že jsem taky homosexuál a najde někoho dalšího, kdo by mě chtěl vyléčit. Nebo hůř, že bude chtít ublížit tobě. A co když to nebude matka, ale nějaká šílená fanynka, která žije v představě, že si jednoho z nás vezme? Ani média nebudou zasypávat čtenáře vroucnými přáními lásky. Všichni nás budou nenávidět.“
„To vůbec není pravda, Bille,“ Anis se ke mně znovu přisunul a pevně mě objal. Okamžitě jsem zabořil hlavu k jeho krku. „Četl jsem spoustu diskuzí, kde nás spojovali už dávno předtím, dokonce i když jsme spolu vůbec nebyli v kontaktu. Obrovská spousta dívek je z toho vztahu naopak nadšená. Ano, souhlasím – našly se tam i holky s negativním přístupem, ale komu na nich záleží? Už jednou ses přes nenávistné řeči dostal, když jste začínali s kapelou. Zvládneš to i teď.“
„Tehdy jsem měl Toma,“ namítl jsem tiše.
„A teď máš Toma a mě,“ vzal můj obličej do dlaní, naléhavě mě sledujíc. „Udělám všechno, co bude třeba, aby ses cítil v bezpečí, Bille. A když říkám cokoliv, myslím opravdu cokoliv.“
Mlčky jsem ho sledoval, prsty jemně hladíc jeho tvář. Nakonec jsem se natáhl a přitiskl své rty na jeho, nepochyboval jsem o pravdivosti Anisových slov – už jednou dokázal zabít. Tiskl jsem se k němu tak zoufale, jako kdybych za pár minut sám měl zemřít. Pevně jsem ho držel kolem krku, zatímco Anis mezi prsty svíral moje boky. Veškerou nejistotu a strach, které mučily moje myšlenky, jsem teď soustředil do svých polibků.
„Počkej,“ udýchaně se ode mě Anis odtáhl, s mírným úsměvem usazeným na rtech. „Jsi nějaký divoký. Ještě chvíli a začal bych být divoký i já. A to teď, když jsi ještě stále nováček, nejspíš zažít nechceš.“
„Promiň,“ okamžitě jsem sklopil pohled a nepatrně se od něj odtáhl, ale stisk kolem jeho krku nepovolil. „Nějak jsem se nechal unést okamžikem.“
„Já ti to rozhodně nezazlívám,“ pobaveně mi prohrábnul vlasy. „Problém je, že se mi to líbilo tak moc, že bych už za krátkou chvíli chtěl víc. A na to ještě vážně nejsi připravený, to mi ani nemusíš říkat. Proto jsem tě zastavil, abys později něčeho nelitoval ty nebo já.“
„Jediné, čeho ohledně tebe lituju, je, že jsem se ti nesvěřil mnohem dřív. Celé to mohlo být úplně jinak,“ s povzdechem jsem se o něj opřel, ale Anis si mě vytáhnul na klín. Nejistě jsem se zavrtěl.
„Myslím, že v konečném důsledku by se toho zas tolik nezměnilo, kromě tvé psychiky, samozřejmě. Doufám, že ta by na tom byla podstatně lépe, ale to nemůžeme vědět.“
„Budu zase někdy ten starý Bill, Anisi? Ten bezstarostný, usměvavý Bill, kterým jsem býval?“
„Rozhodně ano, o to se osobně postarám,“ s úsměvem mi stisknul boky, načež se natáhnul a lehce mě políbil. Jelikož jsem ale už jednou okusil dráždivě vášnivé polibky, netrvalo dlouho a k tomuto tempu jsme se vrátili. Tisknul jsem se na něj celým svým tělem, neschopný odtáhnout se byť jen o malý kousek.
Anis to zjevně chápal jako tichý souhlas ke kroku dál, jelikož neochotně opustil mé rty, které ale hned nahradil mým krkem. Z hrdla mi unikl tichý sten, zatímco Anis líbal každý kousek mé odhalené pokožky. Udělal bych cokoliv, jen aby nikdy nepřestal.
Naší chvilku nekompromisně přerušil Anisův telefon, který se rozezvonil. Bylo na čase vrátit se do reality.
°°°
Ačkoliv za okny panovalo nepříjemné počasí v podobě deště a my s Anisem byli právě na cestě zpět domů, nemohl jsem mít lepší náladu. Veškeré starosti jsem na chviličku nechal stranou a jen jsem si užíval okamžiku. Ani mi tolik nevadilo, že se vracíme, protože to znamenalo Toma v mé blízkosti, zatímco stále budu s Anisem.
Nevěděli jsme, co nám návrat přinese – novináři, rodina, management, a ačkoliv jsme se rozhodli náš vztah držet alespoň ze začátku v tajnosti, byli jsme spokojení. Na chatě jsme získali potřebnou energii a byli jsme připraveni čelit všemu, co nás potká.
„Tak jo, odvezu věci domů, sjedu si zařídit pár věcí ohledně obchodu a pak za tebou přijedu sem, dobře? Potřebuju s Kayem taky mluvit,“ s úsměvem se ke mně Anis otočil, když zaparkoval před Kayovým domem.
„Dobře,“ přitakal jsem a hned se k němu naklonil, prahnouce po polibku. „Dávej na sebe pozor a přijeď, co nejdřív to bude možné.“
„Spolehni se,“ zamumlal jednoduše, než mě znovu dlouze políbil. „Tak běž, nebo tě nepustím.“
Pobaveně jsem se zachichotal, ale nic nenamítal – i mně se chtělo, s každou další vteřinou strávenou s ním v autě, odejít méně. Proto jsem si rychle vzal kabelku s nejdůležitějšími věcmi, bleskově mu vtiskl polibek na tvář, a vzápětí už vybíhal schody v Kayově domě, na jejichž vrcholu čekal Tom. Spokojeně jsem se mu zavrtal do náruče, blaženě vydechujíc.
Stáli jsme tam v absolutním tichu – ani jeden z nás nemusel nic říkat, abychom věděli, že se rádi vidíme. Cítili jsme to skrze naše myšlenky, pocity. Všechna vyřčená slova by byla zbytečná.
„Takže ty a Anis, jo?“ vrhl na mě pobavený pohled, když jsme se od sebe konečně odtáhli.
„Ježíš vůbec se neomlouvej, Kay ani já nechceme, aby sis sedl do obýváku a vyprávěl o vašem vztahu. Jen, že to víme a jsme za tebe upřímně šťastní. I za Anise, samozřejmě. Mysleli jsme si, že by z vás mohl být skvělý pár, Anis se o tebe postará,“ usmál se povzbudivě.
Mlčky jsem mu úsměv oplatil a přitakal, víc než kdokoliv jiný jsem věděl, že s Anisem se o nic nemusím bát. Po jeho pokynutí jsem ho následoval do kuchyně, kde už u plotny stál Kay a vesele si něco pobrukoval.
„To jsem nevěděl, že jsi změnil povolání,“ pobaveně jsem ho popíchl.
„To jsem nevěděl, že jsi změnil orientaci,“ vrátil mi stejnou mincí, ale se smíchem mě krátce objal. „Jsem rád, že tě zase vidím poté, co jste se z chaty ty ani Anis neozývali,“ spiklenecky na mě mrkl, ale já se překvapeně zamračil.
„On ti nevolal? To je divné, často odcházel s odůvodněním, že ti jde zavolat.“
„Hlavně za tím nic nehledej, Bille,“ Tom mi pevně stiskl rameno, jakmile si všiml, kam směřují moje myšlenky. „Kayů v tomhle městě je spousta, jen my dva známe nejmíň tři. Třeba ti připravoval nějaké překvapení nebo musel zařizovat něco, co by ti nemuselo být příjemné. Ať už je to cokoliv, večer pojede domů s tebou.“
Chtěl jsem začít něco namítat, ale jeho pohled mě přinutil otočit moje myšlenky jiným směrem. Anis byl celou dobu na chatě se mnou, dokonce ani nakupovat nechtěl jet sám. Večer jsme do postele uléhali spolu, a to i před začátkem našeho vztahu. A dnes mě líbal tak vroucně, že bych měl být v klidu.
„Každopádně Anis ti moc nevařil, co? Vypadáš jako kost a kůže, takže je na čase, abys ochutnal královskou kuchyni Kaye Glöcklera. Hranolky se sladkokyselou omáčkou, ananasem a sojovými kousky, když už jste ti vegetariáni,“ ušklíbl se a položil přede mě vrchovatý talíř jídla. „A budeš tu sedět do té doby, než sníš celý talíř.“
„Jak mám do svého útlého těla dostat tohle všechno?“ vydechl jsem v nepopiratelném šoku.
„On nelže,“ Tom s úsměvem přitakal a Kaye políbil na tvář. „Myslel jsem si, že jím hodně, ale jakmile Kay vaří, mohl bych toho sníst kila.“
„Víte, Anis na to možná nevypadá, ale vaří fakt dobře. Nic se nevyrovná kuchyni Luise, ale taky mi chutnalo,“ pokrčil jsem rameny lehce nabubřele. Bylo mi víc než jasné, že moje pohublost může budit rozpaky, ale pravdou bylo, že se mi v posledních měsících přibrat prostě nedařilo.
„Tuhle lichotku si budu pamatovat,“ zničehonic mi zašeptal do ucha Anis, načež mi vtiskl pusu na tvář. Překvapeně jsem vydechl a otočil se k němu. „Tu schůzku jsem přesunul na ráno,“ vysvětlil mi vzápětí svůj brzký návrat.
Vděčně jsem se usmál a pohladil ho po tváři. „Tak proč nezaujmeš místo vedle Billa a neužiješ si s námi rodinnou večeři?“ ozval se, očividně spokojený, Tom. Už se o mě nemusel bát.
autor: Saline A.
Může mi někdo říct…proč se u tohohle dílu křením jako zamilovaný idiot? :D..to je nádhera :3..věřím stejně jako všichni ostatní že Anis se o Billa báječně postará..a pomůže mu začít znovu žít lepší život..a doufám že to jeho zařizování opravdu bude spíš nějaké překvápko pro Billa 😀
Opět nádherný díl:) Miluju to. Akorát mám trochu obavu, co to Anis vyřizoval -_- Nějak mi to smrdí.
Taký se mi to nelíbí že nevím co Anis chystá.