autor: Cincina
Děkuji všem za nádherné komentáře 🙂 Já vím, že díly nepřibývají tak často, ale to víte… škola.
Bill přišel domů o hodinu později, než měl, a jeho matka stála u dveří, podupávala vzteky nohou o podlahu a myslela si, že svého syna zabije.
Jakmile vstoupil do chodby, přilétla mu facka, až se zapotácel.
„Kde si byl?“
„Promiň, ujel mi autobus.“
„Měls mi dneska odpoledne pomáhat, a ty se místo toho někde flákáš! Co si o sobě myslíš, ty parchante jeden? A co to máš v tom nose?“
„Piercing.“
Další facka. „Neujel ti náhodou autobus?“
Bill se chytil za tvář. Své slzy si držel, aby je matka neviděla. „Ujel, když jsem vycházel ze studia, kde mi to udělali.“
„Okamžitě si to vyndej nebo něco s tím udělej! Tohle mít nebudeš!“ Ječela na celé kolo. To snad nemohla být pravda. Co se to děje s jejím synem? Co dělá špatně?
„A jak to mám asi sundat?“ Vyštěkl Bill ze svých posledních sil. Nečekal na matčinu odpověď, prosmekl se kolem ní a odešel do pokoje, kde se zamkl a rozbrečel se. Svezl se po dveřích a slzy se mu samovolně kutálely.
Konec flashbacku
Další den se Bill opět vypravil za Tomem. Uvědomoval si, že k němu chodil vcelku rád. Nedalo se říct, že by k němu něco cítil, ale z Toma vyzařoval určité NĚCO, co nutilo Billa, aby mu věřil. A on mu opravdu důvěřoval.
Tiše zaklepal. Nic se neozvalo. Bill se tedy rozhodl potichu vstoupit a všiml si Toma ležícího na pohovce. První co ho napadlo, bylo, že se mu něco stalo a rychle k němu přiběhl. Přiložil mu dlaň k nosu, aby cítil, jestli dýchá. S úlevou ji odtáhl, když zjistil, že opravdu se Tomovi zvedá hrudník a je slyšet tiché oddechování.
Bill se na něj díval. Pozoroval, jak spí a tiše mu to záviděl. Tvářil se klidně, spokojeně a hlavně uvolněně. Tohle všechno Billovi poslední dobou chybělo a tak hrozně moc si přál být takový, jako předtím.
Něco se mu mihlo před očima. Rychle zamrkal a uviděl nad sebou tmavý stín.
„Co to…?“ Zašeptal potichu. Vyděšeně odstupoval od pohovky, až narazil do stolu. Rána vzbudila Toma, který nejprve zamžoural a až pak si všiml Billa.
„Moc se omlouvám, Bille. Asi jsem usnul a… Bille?“ Mluvil na něj, ale on jej nevnímal. Soustavně pozoroval zeď a v očích se mu blýskal strach.
Bill nevnímal, že na něj Tom mluví. Koukal na zeď a tam viděl bojovat dva stíny. Jeden z nich měl nůž a chtěl Billa napadnout a druhý stín jej bránil. Bill s pootevřenou pusou sledoval ten boj, který vypadal opravdu tak živě, že se klepal strachy o svůj život a nejraději by se schoval. Jenže nevěděl kam. Proto jenom sledoval ty stíny.
V tom strachu nemohl ani přemýšlet nad něčím reálným. Čas jako by se zastavil a všechno se soustředilo kolem něj a těch přízraků.
„Dostanu těěě…“ Zašeptal jeden z nich a otočil svou hlavu k němu.
Bill se pevně chytl stolu, aby se neskácel k zemi, ale cítil něčí dotyk, jak ho zachycuje. Byl to Tom, ale Bill jej nevnímal. Akorát si uvědomil, že nespadl a on ho chytil.
Cítil, jak se mu po tvářích kutálí slzy a nemohl s tím nic udělat. Zavřel oči a přál si umřít. Vážně. Nedalo se to vydržet. Pořád nějaké noční můry, teď se k tomu přidaly halucinace, paranoia. Byl opravdu zoufalý.
***
Když otevřel oči, všechno bylo pryč. Ležel na pohovce a vedle na židli seděl Tom, který ho pozoroval.
„Bille, jste v pořádku?“ Zeptal se ho šeptem.
Bill se rozbrečel a zakroutil hlavou.
„Nemám zavolat sanitku? Opravdu se o vás bojím.“
„Nemusíte.“ Zachraptěl potichu.
„A povíte mi, co se to tady stalo?“
Bill kývl. Pomalu se posadil a promnul si unaveně spánky.
„Bylo to hrozné.“ Zašeptal. Začalo mu docházet, že jeden z těch stínů ho chránil svým vlastním tělem. Ale kdo by to ve skutečnosti mohl být? Vždyť nikdo po něm ani neštěkl. Tak kdo by ho bránil?
„A co jste viděl?“ Usoudil to z toho, jak Bill fascinovaně zíral na zeď, jako by se tam promítal nějaký film.
„Viděl jsem dva stíny.“ Šeptl. „Jeden z nich mě napadal a druhý mě bránil. Bylo to divné a tak živé, že jsem si opravdu myslel, že mě ten jeden zabije, kdyby tam ten druhý stín nebyl…“ Vzhlédl k němu a setkal se s jeho pohledem.
Tom mu pomohl vstát a podpíral ho, dokud se neposadil na pohovku.
„Takže to byla halucinace?“
„Nejspíš.“
„Bille, já… asi potřebujete psychiatra.“
Bill sebou s úlekem trhl. „Nechci. Vy mi pomáháte.“
„Přijde mi, že vám spíše ubližuji, než pomáhám. Nevím, jestli tohle zvládnu…“
„Neposílejte mě jinam prosím. Chci chodit k vám.“
Tom si povzdechl. Nemohl ho odmítnout. Tak smutně se na něj díval.
„Bille… ehm… zkoušel jste někdy trávu?“
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Díly by mohly být delší 🙂 Ale jinak je to zajímavý 🙂 Doufám, že se Bill svýho trápení brzy zbaví…
Chudátko Bill. Mať takú mater akú ma on.. asi by som na jeho mieste tiež odišla z domu. Neznášam tieto chodiace " katolícke alebo akékoľvek iné náboženské " morálky ktoré sú vo vnútri ešte sto krát horšie a skazenejšie ako ľudia bez viery. Mrcha stará ! Uff.. a tie stíny čo to ? Fakt trpí halucináciami ? Alebo je v tom niečo viac ? Som zvedavá 🙂 No myslím si,že mu Tom určite pomôže – a to nie len po psychickej stránke xD 🙂 Som zvedavá ako to medzi nimi bude pokračovať 🙂 . Teším sa na ďalší diel ! 🙂
Chudák Bill je mi veľmi ľúto čo si s matkou prežil.
Dúfam, že sa Tomovy podarí Billovy pomôct.
Tieto flashbacky neznášam!!! mať takú matku… asi by ma šľak trafil.
Tie dva bojujúce tiene… to je vážne zaujímavé.. či Bill fakt už trpí aj halucináciami, alebo čo sa tam vlastne deje.. a ten koniec bol dobrý 🙂 liečba trávou? 😀
pěkné, těším se na další!:)
Tak na tie halucinácie som zvedavá a hlavne na tú Tomovu otázku. Má na mysli alternatívnu liečbu, ale či Bill nemá halucinácie vďaka tráve? Som strašne zvedavá 😀 zase. Ďakujem za kapitolu a prosím, prosím, ďalšiu:)
Ooo, je to vážně zajímavý. Co se trávy týče… Chápala bych, kdyby se ptal, jestli to nemá z ní. Jako lék bych ji člověku trpící paranoiou nedoporučovala. Někteří jsou přece po trávě ještě víc paranoidní. 😀 Jinak k jeho matce. Asi by mě mr*lo, mít takovou matku. Nedivím se Billovu rebelství. Nic se nemá přehánět, ani náboženské móresy.
Úplně ve mě zatrnulo, jak Tom Billovi řekl, že vy spíš potřeboval psychiatra. Hrozně jsem se bála, že ho Tom někam přeřadí a už se nebudou vídat. Jsem ráda, že Bill odmítl 🙂 Pevně totiž věřím tomu, že i když to bude chvilku trvat, tak ho Tom z toho všeho dostane 🙂
A Billa je mi čím dál víc líto. Nemá to vůbec jednoduché..vlastně se divím, že se ještě pořád v celku drží.
Těším se na další díl 🙂
Děsí mně to jdu honem číst dál.