Teach me 12.

autor: Muckátko :o*

Tom vstupoval do Billova domu s těžkým srdcem. Upřímně čekal, kdy na něj vylítne Simone se sekáčkem na maso v ruce, ale nic se nedělo. Všechno vypadlo jako vždycky. Majordom jej přivítal a na jeho tváři nebylo znát, že by se něco stalo. Buď se opravdu nic nestalo, nebo Simone Billa ještě neviděla, nebo byli všichni zatraceně profesionální a nedali na sobě nic znát.

Poté, co byl Tom uveden do pokoje, se zamračil, když Billa v pokoji nenašel. Došel až ke stolku, kde vedle tácu ležel čtvereček bílého papíru, kde si Tom přečetl:

„Jsem u sebe v pokoji! ;)“

Strčil lístek do kapsy od svých kalhot a jemu dobře známou cestou se vydal k Billovu pokoji. Zaťukal na dveře a otevíral překvapený, že jej ke vstupu Bill vyzval i s vyslovením jeho jména.

„Jak jsi věděl, že jsem to já?“

„Protože nikdo v domě neklepe tak, jako jsi právě zaklepal ty. A ahoj,“ pozdravil Toma.

„Ahoj,“ oplatil mu Tom pozdrav a posadil se na postel.

Bill ležel na zádech a nohy měl zvednuté nahoru opřené o zeď, která byla za čelem postele. Ruce měl složené na břiše a vypadal zamyšleně. Tomova pravá ruka na matraci malinko podjela, takže se zapíral o nataženou dlaň.

„Teď když už jsem se z toho šoku jakžtakž vyspal, to nevypadá úplně špatně,“ uznal a nepřímo Billův nový účes-spíše neúčes pochválil. Bill natočil hlavu k Tomovi a usmál se.

„Bylo to včera hodně špatné?“ zajímal se Tom. Bill otočil hlavu zpět a zadíval se na zeď.

„Za to, že jsem ti zdrhl, mi matka zabavila platinovou kartu k mému účtu a za ty vlasy mám týden zaracha. Jako by mi to vadilo, když stejně nikam nechodím,“ uchechtl se Bill.

„To mě mrzí.“

„To nic není. Stejně jsem se nikam ven nechystal, protože nemám s kým, a ta karta? Pfff! To matka neví, že mám v peněžence ještě zlatou kartu od druhého účtu, kam odkládám peníze právě pro tyhle případy. Je to tajný účet,“ zavrtěl se Bill, jak dobře to měl vymyšlené.

„Vyrostl z tebe pěknej podvodník!“ zasmál se Tom.

„V téhle rodině to ani jinak nejde. Myslím na zadní vrátka, proto si z účtu, kam mi naši odkládají peníze, převádím částky na ten soukromý, kdyby se mi ten účet rozhodli zrušit.“

„No smysl to dává,“ přikývl Tom.

„Už jsi vymyslel, co napovídáme matce, abychom mohli příští týden zase někam ven?“ zeptal se Bill. Tom si sundal boty a lehl si na matraci vedle Billa. Nohy měli oba na opačné strany, hlavy vedle sebe a Tomovo pravé rameno se dotýkalo Billova pravého ramene.

„Proč? Abys mohl vymyslet zase nějaký super nápad, jak naštvat matku? Teď to byly vlasy. Co to bude příště?“ zauvažoval Tom.

„Možná další tetování? Piercing? Něco vymyslím,“ zabublal Bill smíchem.

„V tom případě už odmítám lhát a tahat tě ven. Za dobrotu na žebrotu,“ upravil si svoje tričko.

Bill natočil hlavu a sledoval Toma z profilu, aniž by hlavu zdvihal.

„Bille,“ upozornil jej Tom, že to dělá znovu.

„Tome?“

„Co?“ zeptal se Tom se stáhlým hrdlem, protože tenhle tón Billova hlasu už moc dobře znal.

„Mohl bych dostat další lekci?“ zeptal se Bill opatrně.

„Nevím, o čem mluvíš,“ vrátil Billovi stejný pohled. Bill na chvíli sklopil oči, ale pak se na Toma znovu podíval.

„Chtěl bych se umět líbat… no… s jazykem. Naučíš mě to?“ zeptal se Bill bezelstně o malinko odvážněji než posledně, když žádal o polibek. Tom se otočil na bok zády k Billovi.

„To nejde, Bille. Jeden polibek budiž, ale tohle už je příliš, nemyslíš?“

„Já jen… prosím?“ Bill se nahnul a opřel se bradou o Tomovo rameno.

„Už jsem řekl,“ stál Tom za svým, i když věděl, že dříve či později po Billově naléhání svolí.

„Prosím. Tobě to nic neudělá… a mně to pomůže. Buď kamarád,“ šťouchl Toma do zad, až se Tom mírně zakymácel.

„Kamarád kamaráda nelíbá,“ poučil Billa. Bill si povzdychl, sklopil pohled a odplazil se z Tomova těla.

Nějakou dobu bylo ticho. Tom stále ležel na boku a mohl jen hádat, co se děje za jeho zády. Nechtělo se mu věřit, že by se Bill vzdal tak snadno. Proto se otočil, aby se přes rameno mohl podívat, co Bill dělá. Ležel na zádech hned vedle Toma a díval se do stropu. Tom se otočil zpátky, zadíval se na zem a hlasitě si oddychl. Otočil se tváří k Billovi a přisunul se k němu. Oba se na sebe zadívali.

„Nemám tě teď po čem hladit,“ usmál se malinko smutně, když přiložil prsty k Billově holé hlavě. Bill se pousmál. Nijak se nepohnul. Tom položil celé předloktí vedle Billovy hlavy a sklonil se. Pravou ruku měl přitisklou u svého těla. Zapřel se, aby našel stabilitu, a podíval se Billovi do očí.

„Prostě mě nech… začít, a když se budeš cítit připravený, zkus mě napodobit, dobře?“ Bill mlčky přikývl a přesunul ruce na svůj žaludek, který udělal kotrmelec.

Tom se sklonil dolů k Billovi a políbil jej na rty stejně, jako to udělal poprvé. Bill hned na to rozevřel rty, a zároveň zavřel oči. Natočil malinko hlavu, aby se k sobě dostali blíž. Víčka se mu zachvěla, když se Tomův jazyk poprvé otřel o Billův spodní ret a navlhčil jej tak. Později, když si Tom dostatečně vyhrál s Billovými rty, rozevřel svými ústy ta Billova o trochu víc a vsunul jazyk do Billových úst. Olízl Billovo patro, omotal jazyk kolem Billova a začal do něj hravě šťouchat. Bill si Tomovu péči užíval, že zapomněl, že by se měl také zapojit. Poprvé pohnul jazykem, když jej Tom jemně kousl do spodního rtu.

O pár minut později se jejich jazyky vášnivě proplétaly. Tom vycítil, že se Bill plně zapojil, a tak svůj jazyk malinko stáhl, aby dal Billovi větší prostor. Překvapilo jej, s jakou vervou se do toho Bill pustil. Jako by vyhrál deset pohárů za líbání. Že už by to mohlo stačit, Tom poznal ve chvíli, kdy Bill mírně zakňučel a jeho ruka stiskla Tomovu paži. Proto naposled polaskal Billovy rty a nenásilně se odtáhl. Svoje ústa olízl a ta Billova otřel něžně palcem pravé ruky.

„Zneužíváš mojí dobrosrdečnosti,“ pronesl Tom trochu rozpačitě a odtáhl se.

„Děkuju,“ poděkoval Bill stejně jako za první polibek.

„Nemáš zač,“ vydechl Tom a snažil se zbavit pocitu Billových rtů na těch svých, ale nějak se mu to nedařilo. Nemohl se na Billa ani pořádně podívat, protože měl malinko zastřené oči, naběhlé rty a růžové tváře. To všechno mu připomínalo, že to, co dělají, je špatné.

„A byl jsem dobrý?“ Tom přikývl.

„Nepotřebuješ něco učit. Vedeš si dobře,“ pronesl Tom uznale.

*

„Máš vůbec nějakého sourozence?“ zeptal se Bill, když ležel na břiše s nohama zkříženýma ve vzduchu vedle Toma, který zůstával ležet na zádech.

„Nemám. Bohužel.“

„Já taky ne. Možná proto je mi vždycky tak smutno a otravuju tebe,“ zapřemýšlel.

„Tebe bych za sourozence teda nechtěl.“

„Proč?“ zeptal se Bill překvapeně.

„Protože jsi otravnej,“ ušklíbl se Tom a šťouchl do Billa.

„To teda nejsem! Ty seš otravnej, a ještě k tomu neochotnej! Ke všemu tě musím přemlouvat.“

„Ty jeden malej červe!“ zasmál se Tom a skočil po Billovi.

„Ah! Nech mě! Nech mě!“ smál se Bill, když se Tomovy prsty rozeběhly po jeho žebrech.

„To máš za to!“ stáhl Tom svoje ruce.

„Uf… uch…“ vzdychal Bill zmoženě a usazoval se do tureckého sedu naproti Tomovi.

„Kolik máme ještě času?“ zeptal se Tom.

„Asi deset minut. Takže bychom se měli asi přesunout,“ zamračil se Bill.

„Tak polez,“ chytil Tom Billovy ruce a pomohl mu z postele na nohy.

Došli do pokoje, uzobli něco málo z připravené svačinky a poté se Tom vydal s Billem v zádech k domovním dveřím.

„Tak ahoj pozítří,“ zašeptal Tom, aby je majordom neslyšel.

„Ahoj,“ zakňoural Bill nepohodlně a mávl Tomovi na pozdrav.

Znovu osaměl.

autor: Muckátko :o*