Tisíc a jeden příběh 7.

Příběh 31. – Luise Marie

„Poslyš, Bille, co děláš zítra odpoledne?“ pokukoval po mně nejistě Anis zpoza notebooku, do které něco už hodinu datloval. Podezřívavě jsem přimhouřil oči a skrz zrcadlo v kosmetickém stolku si ho přeměřil.

„Mám v plánu válet se v posteli a sledovat nějaké nové filmy, které jsem si včera koupil,“ pokrčil jsem rameny. „Proč?“

„Mamka má zítra volno a chtěla by si s tebou zajít do centra na nákupy a na oběd,“ usmál se nervózně, notebook nekompromisně odsunujíc stranou. Naprázdno jsem otevřel a zase zavřel pusu, otáčejíc se k němu s mírnými výčitkami v očích. „Nic jsem jí o nás neřekl, to ti přísahám. Asi tě chce prostě jen blíž poznat.“

„Tak proč jsi nervózní?“

Anis trpce povzdechl, načež se zvedl a přešel ke mně, klekajíc si mi před nohy. „Protože… Mojí mamce vůbec nevadí homosexuálové, naopak je má opravdu ráda, ale… Vždycky se těšila z představy, že si najdu ženu a budu s ní mít děti, takže tohle téma možná vytáhne. Hrozně ráda mluví o svých vnoučatech, které se ještě nenarodily a zřejmě ani nikdy nenarodí,“ pousmál se. „Jen ty řeči moc nevnímej, ano? Bude v pohodě, až zjistí, že jsme spolu, jen kdyby náhodou.“

„Oh, aha,“ překvapeně jsem zamrkal a znervózněl tentokrát já. Takže Luise od Anise očekávala vnoučata, která kvůli mně nedostane, pokud spolu zůstaneme. Já jí zbavím snu rozmazlovat Anisovy děti. Stejně, jako jsem zbavil snu mou matku, teď i Luise. Všem jsem ničil životy.

„Bille, podívej se na mě,“ rázně mi zvedl hlavu za bradu a vážně mě sledoval. „O nic nejde, rozumíš? Jsou to jen řeči. Máma tě má ráda, nebude pro ni problém smířit se s tím, opravdu. Vnoučata bude mít od Sercana, tím jsem si jistý. Je to neřízená střela, takže tomu dávám tak rok, než si udělá sviště.“

„Ale co ty, Anisi?“ povzdechl jsem a znovu odvrátil pohled. „Máš věk na manželku a děti.“

„Mám věk na tebe, Bille,“ usmál se, jemně mi mnouc stehna. „Na děti jsem nikdy moc nebyl, nejsem příliš rodinný typ. Navíc neřeším to, co by mohlo být, ale to, co je. A teď jsi ty a já jsem za to rád, jasné? Nepřemýšlej nad ničím.“

„Ale…“ znovu jsem začal namítat, ale Anis mě rázně umlčel polibkem. Netrvalo dlouho, než jsem mu podlehl. Omotal jsem ruce kolem jeho krku a přitiskl se na něj, abych zahnal všechny špatné myšlenky.

Anis se do polibku usmál a zvedl se, mě si vytahujíc do náruče. Překvapeně jsem vyhrkl a pevně se ho chytil rukama i nohama, ale nic nenamítal. Aniž by přestal s polibky, položil mě na postel, a hned vzápětí na mě opatrně dolehl.

Se značnou nejistotou jsem se od něj lehce odtáhl, ale promnu mu prsty týl. „Neboj se ničeho, nemám v plánu nic, co bys nechtěl,“ zazubil se a lehce mi stiskl boky. S vděčným úsměvem jsem se téměř okamžitě uvolnil. „Ale je na čase, aby ses uvolnil. Věříš mi, Bille?“ vážně na mě pohlédl.

„Naprosto,“ přikývl jsem absolutně bez váhání, stejně jako bych neváhal, kdyby se mě zeptal, jestli bych mu svěřil do rukou vlastní život. „Na to se ani nemusíš ptát.“

„To jsem rád, protože…“ s potutelným úsměvem vyrazil dlaní na cestu od boků pod mé tričko, hladíc mě po nahé kůži. „Protože je na čase, abych tě zasvětil do dalších tajů. Uvidíš, že to budeš milovat,“ opustil polibky mé rty a zamířil ke krku, což se brzy stalo mou erotogenní zónou.

„Anisi,“ prohnul jsem se v zádech, ze rtů mi unikl tichý sten. Očekával jsem, že tímhle jeho dokazování končí, ale když mi vyhrnul tričko a přitiskl rty na tetování hvězdičky, tiše jsem zakňučel.

„Tohle jsem chtěl udělat už od té chvíle, kdy jsem viděl fotku v novinách, a tobě ta hvězda tak provokativně koukala zpod trička!“ zaúpěl a pobaveně kůži jemně stiskl mezi zuby. Trhaně jsem se zasmál; bylo těžké soustředit se na něco jiného, než na dotyky, které mi věnoval v oblasti podbřišku. Dokonce to částečně přebilo i tu nervozitu, která se mi teď v krvi mísila se vzrušením.

Nebyl jsem úplně nezkušený, samozřejmě už jsem něco málo zažil, ale tohle bylo… něco úplně jiného. Anis samozřejmě moc dobře věděl, co má dělat, a také si toho byl vědom, což velmi dobře prozrazoval jeho potutelný a samolibý úsměv, který měl usazený na tváři.

Na hvězdičce se nezdržel dlouho, už po krátké chvíli svými polibky putoval přes tetování na boku až k bradavce, kde se okamžik věnoval piercingu. Tiše jsem vykřikl, když se jazykem bradavky dotknul, a vystřelil boky proti těm jeho. „Proboha Anisi!“

„Jen klid,“ zapískal konejšivě a rychle se vytáhnul nahoru, tisknouc své rty na mé. Okamžitě jsem ho pevně chytnul za bedra a přitiskl ho na sebe, naléhavě prohlubujíc polibek. Bylo ve mně tolik energie a vášně, že žádná vzdálenost mezi mnou a Anisem nebyla dobrá – toužil jsem mít ho v sobě, ale strach byl silnější.

Namísto toho jsem mu horlivě vysvlékl tričko, utěšujíc se alespoň dotykem jeho nahé, svalnaté hrudi. S táhlým stenem jsem se nad něj překulil, nenechávajíc mezi námi žádnou mezeru. Tentokrát unikl sten ze rtů Anisovi, a zatímco mi jednou rukou zajel do vlasů, druhou mi pevně stisknul zadeček, takže naše vzrušené rozkroky se na sebe tisknuly, žadoníc o pozornost.

Moje vzrušení se dostávalo do kritické fáze, kdy bych byl ochotný udělat cokoliv, jen abych se toho příšerného tlaku zbavil. „Anisi,“ zakňučel jsem zoufale do jeho rtů. „To bolí.“

„Já vím,“ přitakal zadýchaně a za zadek mě chytil i druhou rukou. Tiskli jsme se na sebe tak silně, že bychom klidně mohli být siamská dvojčata, a ačkoliv byl pohyb téměř nemožný, přesto se o mě Anis začal zlehka otírat. Přes oblečení to ale nebylo ono – Anis tiše zavrčel a přetočil mě znovu pod sebe, svoje pohyby zrázňujíc. Byl naléhavý jak v otírání se o mě, tak v polibcích. Pevně jsem ho objímal kolem krku, dusíc steny v jeho rtech, jen abych na nás neupozorňoval.

Pak už to probíhalo poměrně rychle, vzhledem k mým téměř nulovým zkušenostem jsem brzy vyvrcholil, přičemž Anis mě nakonec brzy následoval. Vyčerpaně se mi opřel hlavou o rameno a dolehl na mě. S úsměvem jsem ho políbil na spánek, ačkoliv se mi v myšlenkách probouzel stud po prožitém zážitku. „Asi bychom měli jít do sprchy…“ zamumlal jsem tiše.

Anis se pobaveně zasmál a vzhlédl ke mně, prsty mi prohrábnul vlasy. „Sejdeme se tu, až budeme oba čistí,“ zlehka přitiskl rty na mé, než se odtáhl s úmyslem vstát, ale já ho přísně stáhnul k sobě a znovu ho políbil.

„Děkuju,“ vděčně jsem ho pohladil po tváři. Anisův výraz se z pobaveného změnil na láskyplný, a aniž by ještě něco dodával, něžně přitiskl rty na mé a pohladil mě v pase. Vůbec na nic netlačil, jen rty o mé otíral.

„Do půl hodiny jsem zpátky u tebe,“ přislíbil, než se odtáhl a odešel k sobě.

S šokovaně vykulenýma očima z právě prožitého zážitku jsem zabořil hlavu do polštáře a zavřeštěl, ale hned se hbitě zvednul a zamířil do koupelny – nemohl jsem se dočkat dnešní noci.

*

Ačkoliv mě vzbudila vůně čerstvého pečiva a čaje, probuzení pro mě nebylo příliš veselé. Místo vedle mě bylo prázdné a namísto Anise jsem spatřil Luise, nemluvě o faktu, že mě z postele tahala už v osm.

Normálně jsem měl Luise rád, ale snídaně nesnídaně, budit mě před desátou, když jsem ještě chtěl spát, byl hřích. I přes neochotu a otrávenost jsem se ale nakonec vysoukal z peřin ven a dal se dohromady, takže zhruba za hodinu už jsem Luise vezl do středu města.

„Jsem moc ráda, že jsi se mnou šel, Bille. Myslím, že je to skvělá příležitosti, jak se víc poznat. No řekni, co může někoho sblížit víc než nákupy?“ nadšeně na mě pohlédla, zatímco jsem parkoval.

„Máš pravdu, nejspíš nic,“ krátce jsem se zasmál. „Až na kadeřníka, manikúru a tak, samozřejmě. Ale na tohle mám speciální rituál, takže u mě zbývá opravdu jen to nakupování. Ale i tak to bude zábava,“ jemně jsem jí stiskl loket.

„To ano,“ přikývla s úsměvem. „Mám tady jeden moc oblíbený obchod, na který mě naučil Anis, a říkal, že by se ti tam mohlo líbit. Mají tam kabelky a oblečení, takže si něco málo vybereš určitě.“

„Dobře, tak můžeme tam. Mimochodem, ráno jsem vůbec neviděl Anise, kam se ztratil?“

„Byl u sebe v pokoji, chudák je teď často unavený, ale naštěstí spí dlouho. Potřebuje teď energii, říkal, že má odpoledně nějaká jednání,“ usmála se. „Nicméně, všimla jsem si, že spoustu večerů trávíte spolu. Jsem ráda, že jste se takhle sblížili.

Nervózně jsem se usmál, skrývajíc rozpaky. Myslím, že kdyby věděla, jak moc jsme se sblížili, nejspíš by tak nadšená nebyla. „Jo, hodně mi pomáhal. Takhle večer jsem propadal špatným náladám a Anis se mnou zůstával tak dlouho, dokud jsem neusnul. Občas to ale trvalo tak dlouho, že usnul dřív než já, a já neměl to srdce ho budit,“ dodal jsem raději, kdyby snad náhodou někdy nakoukla a viděla nás v objetí.

„Anis je hodně citlivý, i když média z něj dělají bezcitného šmejda,“ povzdychla smutně. „Hodně ho ničila celá situace u vás doma, pořád přemýšlel nad tím, jak vám pomoct, ale Tom pořád odmítal stěhování a doufal, že se Simone změní.“

„Ano, doufal až do poslední chvíle. Díky bohu, že to skončilo a matka už ho vůbec nekontaktuje. Dělá, jako kdyby byl mrtvý, a já myslím, že to je to nejlepší, co mu mola dát,“ s povzdechem jsem pohladil látku slabého kabátku a nakonec si ho přehodil přes paži.

„A co tobě, Bille? Tobě ještě volá?“ něžně mi stiskla paži.

„Občas,“ neurčitě jsem pokrčil rameny, ale po chvíli jsem sklopil hlavu a kabát si přitiskl blíž k tělu. „Každý den… Většinou jí to nezvedám, protože jsem s Anisem, ale někdy… Jí to zvednu. Po všech těch nenávistných hovorech předtím mi přijde, že se snaží to trochu napravit. Jsou to sice hodně krátké rozhovory, ale… snaží se.“

„Tak uvidíš, třeba přijde k rozumu,“ konejšivě mě pohladila po zádech. „Každá matka miluje své dítě. Já si třeba nedokážu představit, že bych přišla o Anise. Prožili jsme toho opravdu hodně, měl velmi těžké dětství, neměla jsem zrovna příkladného manžela. Pořád doufám, že si Anis konečně najde nějakou ženu, se kterou bude mít velkou rodinu, o jaké vždycky snil.“

„Anis snil o velké rodině?“ překvapeně jsem k ní vzhlédnul od kašmírového svetříku. To byl opravdu šok.

„A pořád o ní sní,“ usmála se. „Zpočátku jí tedy odmítal – bál se, že by dopadl jako jeho otec, ale nakonec se mi ho podařilo přesvědčit, že je jeho naprostý opak. V tu chvíli začal pomalu mluvit o rodině, postupem času o velké. Chtěl by hodně dětí. Jednou bude skvělý otec.“

Okamžik jsem mlčky zíral, než jsem nasadil masku s úsměvem a přikývnul. „Jo, určitě bude skvělý otec… Luise, jdu si zkusit tohle oblečení, za chvilku jsem zpátky,“ zamumlal jsem tiše a spěšně zamířil ke kabinkám následovaný Luise. Nálada mě okamžitě přešla, přičemž Luisiny pochvaly, jak moc mi to sluší, vůbec nepomáhaly. Ani to, že jsem si všechny kousky koupil.

Jediné, po čem jsem v tu chvíli toužil, bylo zalézt si do postele, zachumlat se v peřině a několik hodin nemluvit vůbec s nikým. Toužil jsem prostě jen utéct od všech řečí o tom, jak si všichni kolem mě zaslouží něco, co já jim nedokážu dát. Měl jsem dost nevědomých řečí o tom, jak jim kazím život.

*

„Co ti řekla?“

„Nic.“

„Tak co ti řekla, Bille?!“ Anis se mračil a přecházel po pokoji jako bůh pomsty. Krčil jsem se v posteli zachumlaný v peřinách a Anisovi se snažil vyhýbat. Myšlenky jsem měl skrz na skrz provrtané výčitkami. „Skoro se mnou nemluvíš, natož abys mi dal třeba pusu!“

„Mohl bys, prosím, přestat křičet? Nemusí to slyšet celý dům,“ neochotně jsem zabručel.

„Nikdo tady není, takže si budu křičet, jak chci,“ zavrčel naštvaně, mnouc si obličej. „Jsi takový od té doby, co jste se vrátili, takže vím, že ti máma musela něco říct a já chci vědět co, protože mě fakt štve, že veškeré úsilí, které jsem vynaložil na získání si tvé důvěry, očividně vyšlo vniveč!“

S povzdechem jsem se zahrabal do peřin ještě víc. „To není pravda, Anisi. Pořád ti věřím, já jen…“ zhluboka jsem se nadechl. Anis mě počastoval rozzlobeným pohledem. „Mluvila o tobě. Ne o tom, že ona chce vnoučata. Ale o tom, že ty chceš rodinu, Anisi. Ženu, děti a tak.“

„Panebože,“ zaúpěl a naštvaně praštil do zdi. „Říkal jsem ti, ať neposloucháš nic z toho, co ti řekne, Bille. Říkal jsem ti, jak to cítím.“

„Chceš rodinu a děti, Anisi?“ přísně jsem na něj kouknul. Nechtěl jsem nic jiného, než jasnou a přímou odpověď. Ano nebo ne.

Dostal jsem ale něco úplně jiného. Anisovi se ze rtů vydralo frustrované zavrčení a spěšně ke mně přešel. Tvrdě mi stiskl boky, přičemž ještě tvrději mě políbil. Překvapeně jsem zalapal po dechu – jeho ruce byly všude, zatímco polibky mě připravoval o dech.

Velmi rychle jsem byl vzrušený a Anis toho využil, kompletně mě zbavil řeči. Silně se o mě otíral, drtíc mi zadeček, a zároveň mě prudce líbal. Málem bych zapomněl, jak se dýchá, kdyby mě Anis pevně nechytil v klíně a nestiskl. S hlasitým výkřikem jsem dosáhl svého vrcholu, mezi prsty drtíc Anisova ramena.

S šokem vepsaným v očích jsem na něj zíral ve snaze pochopit důvod jeho náhlého ataku. „Tohle je to, co chci, Bille. Chci tebe a každou částečku tvého těla, nic víc. Nechci ženu a děti. Chci tebe, a to tak dlouho, jak nám to spolu bude klapat, rozumíš? Sny a přání se mění,“ odpověděl mi Anis hned vzápětí, jemně držíc můj obličej v dlaních.

„Mám tě rád,“ zamumlal jsem mírně dojatě a pevně se k němu přitiskl, ignorujíc lepkavou tekutinu v mém klíně. Potřeboval jsem mít Anise co nejblíže u sebe, držet ho až do padnutí.

„Já tebe taky,“ povzdechl, ale lehnul si vedle a přidržel si mě u sebe, přičemž rty mi přitisknul na spánek. Vděčně jsem ho pohladil po hrudníku a zabořil mu hlavu ke krku.

Oba jsme věděli, že mě to neuklidnilo úplně, ale prozatím to stačilo, abychom mohli spát bez nynějších obav. Já mohl spát s vědomím, že alespoň v tuhle chvíli Anis netoužil po rodině, ale po mladém, vyhublém a depresivním klukovi. Toužil po mně.

„Zůstanu tu s tebou celou noc. Dneska nebudu mizet,“ jemně mě pohladil po zádech a usmál se. Vděčně jsem ho pevněji objal kolem pasu, víc se k němu tulíc.

„Chci, abych s tebou mohl spát každý den,“ tiše jsem zamumlal, nejistě k němu vzhlížejíc.

„To nebude vůbec žádný problém,“ Anis se krátce zasmál a znovu přitiskl rty na mé v ospalém polibku. Spokojeně jsem se usmál. Tohle bylo mnohem víc, než v co jsem doufal.

Mimochodem, věděli jste, že už po pár nocích v něčí náruči nebudete schopní usnout sami?

autor: Saline A.