autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Bylo pár minut po jedenácté, když se mi přes telefon ozvala Sandra.
„Pane Trümpere, právě přijel pan Merhaut. Mohu ho pozvat dál?“ zeptala se.
„Ano, samozřejmě. Už ho očekávám,“ brouknu jí nazpět a zmáčknu tlačítko, aby se mi už dále neozvala. Urovnal jsem si sako a jen vyčkával, až přijde. Toma jsem požádal, aby přišel. Nebyl to špatný chlápek, jen byl občas až příliš upovídaný a od práce jsme se dostali až k tomu, že rád rybařil.
„Ah, dobrý den, pane Trümpere!“ A vše bylo jako obvykle. Jen co přišel, začal mě plácat po rameni jako nějakého svého vnuka a vyptával se mě, jak si vedu. Dokonce byl schopný se mnou rozebírat pohodlí mých křesel. Chvilkami jsem jen seděl a kýval, protože nemělo cenu mu ukazovat nějaké smlouvy, když si stále mlel svou. Tom si alespoň četl nějaké papíry od pana Merhauta. Vždy jsem se po něm podíval a usmál se.
„A co tedy cena? Jak jste už minule říkal, chtěl byste od naší firmy zakoupit nějaké akcie a já na oplátku uvedu vaši reklamu,“ kývnu hlavou a ukážu mu jednu ze smluv.
„Je třeba se pouze domluvit,“ usmál se a uvelebil se v křesle. Začali jsme se tedy domlouvat na ceně. Zpozoroval jsem, že se Tom mračil. Po chvíli si olízl rty a vzhlédl od papírů.
„Šéfe, můžu do toho skočit?“ promluvil náhle. Jsem upřímně zvědavý, co nám poví. Podle jeho výrazu to nebude žádná srandička.
„Samozřejmě,“ usměju se na něj mile. Jako můj asistent na to měl plné právo.
„Pane Merhaute, podle těchto dokumentů vaše firma začala za poslední 4 měsíce vynášet podle mého výpočtu skoro o 7% víc. Po téhle kampani předpokládám nejméně dalších 7% navíc, jelikož se zviditelníte snad všude, když to řeknu hnusně. A nechci být nezdvořilý, ale opravdu si myslíte, že za kampaň, kterou po nás požadujete, nám zaplatíte tak málo? Nic proti, ale mně připadá, že se nás pokoušíte pěkně oškubat, chlape,“ pokýval hlavou. „A laskavě si uvědomte, že kvalitní reklamu, jakou dostanete od nás, jen tak neseženete. Možná byste se mohl dřív obrátit na Dietrich agency v Mnichově, ale jistě jste sám četl, že pomalu krachujou,“ opřel se Tom do křesla a hodil papíry na stůl. S pozvednutým obočím se na Merhauta podíval. Já i Merhaut jsme se na něj udiveně dívali. Já jsem byl ovšem oproti němu klidný.
„Jak si dovolujete říkat, že vás chci oškubat? Ani nevíte, o co se přesně jedná!“ řekl poměrně nahlas a hlavně rozčíleně Merhaut. „A cena, kterou vám nabízím, není nijak nízká,“ dodal. Ah, proč se tedy potom drahý pan Merhaut rozčiluje? Tom musí mít absolutní pravdu. Sice si teď připadám jako idiot, ale on má pravdu a přišel na ni, jak se zdá, za což jsem mu vděčný.
„Nekřičte, prosím,“ podívám se na něj přísně. „Potom mi vysvětlete, proč s námi chcete dělat tento obchod, hm? Pan Kaulitz má absolutní pravdu.“
„Chtěl jsem s vámi uzavřít jednoduše smlouvu, na které jsme byli dohodnuti,“ zjemní trošku.
„Dobře, teď se tedy domluvíme na ceně, která bude platit. Beru si ale polovinu zisku,“ řeknu jasně. To se začal nadechovat k protestu. „Nebo snad chcete uzavřít smlouvu s krachující firmou v Mnichově?“ podzvednu obočí.
„Ne,“ ztišil se nakonec a přikývnul. Na Toma jsem se děkovně usmál a lehce kývnul hlavou. Je chytrý, to se mi na něm líbí. Jak si hned všiml, to se mi líbilo. Nakonec jsme se už v klidu domluvili. Merhaut se mnou podepsal smlouvu a poté se s námi oběma rozloučil. Nevypadal sice moc spokojeně, ale to mi nevadilo. Byl jsem na Toma pyšný.
„Uh,“ oddechnu jen a přivřu oči, když za tím dědulou zavřu dveře.
„Šéfe, já se omlouvám,“ vypadlo náhle z Toma. „Já z vás fakt nechtěl udělat blbce. Přísahám, že jsem nic nechtěl říkat, ale pak už mě nasral tím svým tlacháním o hovnech, které by akorát firmě ublížily. Tak jsem si nakonec řekl, že raději promluvím já teď, než aby to později přepočítával a dohledával někdo jiný a udělal z vás idiota, co se nechá okrást. Já to nikomu říkat nebudu, slibuju,“ díval se na mě smutnýma očima. Pohled jsem mu oplácel. Spíš jsem jen vstřebával, co mi řekl.
„Nic se nestalo,“ přejdu tiše ke stolu a opřu se o něj zadkem. Vlastně uznávám, že jsem idiot. Nechal jsem se tím chlapem zmanipulovat, ačkoli jsem šéf a přesně tohle bych neměl. Nebýt Toma, asi bych mu na to kývnul. Nevím, co se to se mnou děje. „Jsem rád, že jste to udělal.“
Jenom semkl rty k sobě a v tichosti na mě hleděl. Ne, nechci, aby si myslel, že jsem naštvaný.
„Kde jste sebral všechnu tuhle inteligenci a znalosti ekonomiky, hm?“ podívám se na něj s úsměvem.
„Na střední jsem chodil na ekonomku. Měli jsme i účetnictví, managment a tak,“ pousměje se. Ah, potom tomu rozumím. Náhle se jeho zorničky rozšířily. „Jé, šéfe, vy jste ještě furt nečetl můj životopis?“ usmál se náhle s podivně rozněžnělým pohledem. Ahm, jak se to na mě dívá… Je to jinak než obvykle.
„Bohužel ne,“ zakroutím hlavou a téměř provinile se pousměju. „Ale rád bych si ho přečetl.“
„To se nenamáhejte. Já vám ho klidně řeknu sám,“ zasměje se.
„Víte co? Povídejte,“ usměju se, a ač je to možná trošku neslušné, usadím se na stůl. Zjišťuji, že i za tu krátkou dobu začínám být uvolněnější, díky němu. Ne že by to jemu vadilo. Sám už si na stůl dal nohy.
„No, a co byste rád věděl?“ zeptá se s úsměvem.
Zadíval jsem se na něj a začal si pohrávat s piercingem. „Všechno.“
„Všechno? To tu budeme dlouho,“ olízne si nedbale rty, ale poté spustí.
„Takže narodil jsem se 7. srpna před třiadvaceti lety v Berlíně. Chodil jsem na sportovní základku, střední jsem odmaturoval se dvěma dvojkama a byla to teda ta ekonomka…“ odmlčí se, „pak jsem vlastně šel na Vyšší odbornou školu reklamní tvorby, kterou jsem letos úspěšně dokončil. Hmm… Jsem jedináček, o rodičích a mojí orientaci už něco víte a… Uhhh, co ještě chcete vidět?“ zasmál se. Má narozeniny přesně o měsíc dříve než já. Sklopil jsem trošku pohled a pousmál se.
„Jsem rád za všechno, co mi povíte,“ usměju se potutelně. Líbí se mi, jak mi vypráví. Je při tom pořád trošku roztěkaný, snad vážně na rozpacích.
„Pak mám rád italská a mexická jídla, jsem prakticky vegetarián. Chutná mi latté a frappé, naprosto miluju čokoládovou zmrzlinu. Mmm… Mám rád děti a taky rychlý auta. Můj sen je Audi R8,“ řekl s úsměvem, přičemž se trochu pohupoval na židli. Pokýval jsem hlavou a sám pro sebe se pousmál. Má rád stejné věci, to se mi líbí.
„Máme, koukám, dost společného,“ narovnám se a celý se protáhnu, až mi křupne v zádech. „Audi R8 jsem si taky přál, ale pak jsem si řekl, že když mám Nicki, nebylo by to dobré auto.“
„To asi ne,“ pousměje se. „A nejvíc nesnáším krupicovou kaši a koprovku,“ rozesmál se. „No, a na lidech mi nejvíc vadí lži a popírání sama sebe. To mi hodně vadí, a jako bisexuál se s tím setkávám u hodně lidí,“ zavrtí hlavou.
„Narážíte na to, že si hodně lidí nepřizná svou orientaci?“ podzvednu s úsměvem obočí. Na co to naráží, hm…
„Nejenom na to,“ odsouhlasí.
„Na co ještě?“ šeptnu.
„Tak celkově, když se snaží být jiní, než jací doopravdy jsou,“ pokrčí klidně rameny, přičemž mi vzhlédne do očí.
„Také to nemám rád,“ přiznám.
„Asi toho máme opravdu hodně společného,“ broukne s pohledem upřeným do mých očí. Nevím proč, ale svědomí mi nedovolí uhnout pohledem. Jenomže jak se houpal, náhle se zaklonil víc, jako by to ani nepostřehl, a už se s hlasitou ránou válel na zemi. „Kurvafix, jau.“ Chudák jeho zadek.
„Tome,“ řeknu nahlas a sjedu ze stolu. Hned jsem k němu došel a sedl si k němu na bobek. „Není vám nic?“ přichytnu ho za paži.
„Jsem v pohodě,“ začal se náhle smát.
„Ještě se mi tu zabijete,“ usměju se. Zůstal jsem u něj sedět.
„To nevadí,“ sjede se smíchem ze židle a posadí se, ale nezvedne se.
„Že nevadí? Vadí! Přišel bych o svého skvělého asistenta,“ zasměju se a prohlédnu si ho. Je dobře vypracovaný, co teď vidím. Jen se se smíchem kousnul do rtu a na okamžik se podíval jinam.
„Vybral jste si za asistenta pěkný tele,“ pronese potom, načež si olízne rty.
„To už nechci slyšet. Nezapomínejte na fakt, že mám stále v záloze nakopání vašeho zadku, hm?“
„Už tolik nebolí, ale já stejně vím, že byste mi to neudělal,“ zaculí se sladce. Ten si nějak věří. Abych mu to ještě nepředvedl.
„Tak vstaňte, a já vám to dokážu,“ usměju se a zapřu se dlaní o zem, abych nepřepadával.
„Mně je tu fajn,“ pokrčí se smíchem rameny. Podíval se mi do očí a usmál se. Olíznul jsem si rty kolem dokola, až jsem si piercingem cinknul o zuby. Pousmál jsem se a sklopil trošku zrak. Proč si mě pořád prohlíží?
Když jsem ho však zvednul, viděl jsem, že pohledem visí na mých rtech. Nemám z něj žádný strach, jak říkal. Nemyslím si o něm ani nic špatného. Je mi vážně sympatický a žádná jeho orientace tu nehraje roli. Byl jsem na něj zahleděný snad až přespříliš, proto mi ani nedošlo, že jsem rty pootevřel. Díky tomu jsem měl možnost vidět, že on si je olíznul a naopak je poté semknul. Oddechl nosem. Olíznul jsem si oba dva koutky. Spíš jsem je jazykem jemně projel a poté párkrát zamrkal. Nepřipadá mi, že by moje tělo reagovalo na to, kdo přede mnou sedí. Naopak to ve mně vyvolává něco, co mě nutí tohle dělat. I Tom se v tu chvíli vzpamatoval a odvrátil pohled. Vypadal podivně otřeseně. Sakra.
„Co-co dnes ještě budeme dělat, šéfe?“ odkašlal si tiše. Tohle jsem způsobit nechtěl, ale já… nemůžu za to.
„No,“ semknu rty k sobě a vzhlédnu mu do očí, „dnes už nebudu nic potřebovat. Klidně běžte domů,“ pousměju se.
„Dobře, díky,“ zvedl se, aniž by se na mě podíval, jako by byl rád, že odtud už vypadne.
„Já děkuju vám. Moc jste mi pomohl,“ šeptnu a zvednu se také.
„O nic nejde. Je to moje práce,“ kývne hlavou a zajde do své kanceláře. Zůstal jsem se za ním dívat, až jsem sklopil oči. Neměl bych cítit nějakou vinu či lítost, ale zřejmě je to jinak. Poté jsem se posadil na své místo a raději začal něco dělat. Po chvíli Tom vyšel ze své kanceláře a oblékal si černou bundu. Neudržel jsem oči u papírů a podíval se na něj.
„Tak se mějte… Bille,“ pousměje se lehce. Oslovil mě jménem…?
„Děkuju, i vy, Tome. Hezký den a budu se těšit na zítřek.“
„Vám taky, nashle,“ řekl jen a vyšel z mé kanceláře. Poté už se za ním zavřely dveře. Jen jsem tiše povzdechl a dal se do práce, která na mě nemilosrdně čekala.
TOM
Už uběhl zhruba týden od té doby, co jsem se stal Billovým asistentem. Zatím jsem toho stále neměl moc na práci, ale to se mělo pomalu změnit s nadcházející kampaní toho opičáka Merhauta. Horší ovšem byla atmosféra mezi mnou a mým šéfem. Jo, stále jsme měli celkem pěkný vztah, ale raději jsem se držel dál pro případ, že by znovu nastal podobný okamžik jako předtím na té zemi. Nechtěl jsem znovu ztratit kontrolu nad sebou, pomalu jsem nevěděl, kde jsem. Neměl jsem nejmenší tušení, co to se mnou začal ten zatracený chlap dělat. Nikdy jsem nic takového nezažil. Nechybělo ovšem moc a málem jsem ho začal líbat. Díky bohu, že jsem to nakonec neudělal a nechci to štěstí pokoušet znovu. Musím si neustále opakovat, že má rodinu a je to můj šéf. Kéž by to alespoň trochu pomáhalo.
„Hm, a co potom?“ zasměju se, přičemž si skousnu ret. Seděl jsem na svém pracovním stole, Emmett postával u mě a já ho svíral mezi stehny. Emmett byl jeden pracovník z nižších pater, potkali jsme se už před mým nástupem do firmy párkrát na nějaké párty. A teď se mnou flirtoval. Šéf tu nebyl, takže jsem si mohl dělat, co jsem chtěl, i když jsem měl otevřené dveře. Stejně by si ho ani nevšiml. Poslední dobou byl neustále zamyšlený.
„No, a pak bych ti nejspíš vyhrnul triko a začal tě líbat po tom tvém vypracovaném bříšku,“ šeptal mi do pokožky na krku, o níž se otíral svými měkkými rty. Svíral mi v dlaních boky.
„Mm-hmm,“ přivřu oči.
„Pak bych se sunul výš a začal ti olizovat bradavky, dokud by neztuhly,“ skousne mi něžně ušní lalůček, nad čímž vzrušeně vzdychnu. Bože, tohle žeru. Budu mít orgáč. Náhle se ozvalo tiché zaklepání na futra.
„Ahm, promiňte, že vás ruším,“ vydechne… šéf?! Co ten tu, kurva, dělá?
„Uhm, počkej, frajere,“ podívám se ke dveřím. „Dobrej, šéfe,“ pozdravím ho slušně a nenápadně Emmettovi vytáhnu ruku, kterou se mi snaží dostat pod triko.
„Dobrej,“ pozdraví i Emmett.
„Omlouvám se, nevšiml jsem si vás,“ omluvím se mu.
„Jak bys mohl, když tu máš pomalu orgáče,“ začal se Emmett tiše smát, tak jsem ho nenápadně nakopnul, i když mi cukaly koutky. Tohle se vážně může stát jenom mně, že jo. Bezva. Ale tak… šéf je v pohodě, nechá to být. Bill byl však vážný, vypadal dost zaraženě.
„Chtěl bych s vámi mluvit. Samozřejmě až budete mít čas. Omlouvám se, netušil jsem, že… tu máte společnost,“ párkrát zamrkal a poté odešel i s tím, že za sebou zavřel dveře. Fajn, nevypadá nějak naštvaně. Spíš to jen nečekal.
„No vidíš, a máme zase klid. Tvůj šéf chápe tvoje potřeby,“ zasměje se Emmett, přičemž mi zajede dlaněmi pod triko a začne mě hladit po bocích.
„Ty vole, Emmette, neznamená, že když odešel a nechal nás tu být, tak mě tady vojedeš,“ řeknu se smíchem. „A nesnaž se mi pořád sundat to triko.“
„Vojet ne, ale vykouřim tě, hm?“ promne mi dlaní rozkrok, přičemž mě líbne na tepnu.
„Emmette, no tak,“ vydechnu vzrušeně.
„Vezmu si do pusy pěkně tvých dvacet cenťáků, co ty na to?“ začne mi sát kůži na krku.
„Mmhh,“ neubráním se vzdychnutí. Hned na to se mi vkradl rukou do kalhot a začal mě hladit po penisu. „E-Emmette,“ polknu a hlasitě vydechnu. „Přestaň, prosím tě a vyndej tu ruku z mých kalhot. Budu vzrušenej, a to vážně nechci. Můžeme pokračovat jindy, ale… teď musím za šéfem,“ polknu znovu roztřeseně.
„Tome, nebuď sračka,“ zasměje se, ale i přesto ruku vyndá.
„Hele, já to myslím vážně. Jdi…“ poodstrčím ho od sebe trochu.
„Fajn, vyberu si to jindy, tak zatím,“ rozejde se ke dveřím.
„Čau…“ slezu ze stolu.
Já jen doufám, že to vedle Bill neslyšel, i když tahle skleněná stěna je jako nic. Snad nebude zuřit a vezme to v klidu jako všechno ostatní. Nechci si ho kvůli tomuhle znepřátelit, to fakt ne.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
jsem zvědavá, jak se teďka bude Bill k Tomovi chovat:) beztak žárlil:D děkuji za díl!
Ach jaj… tá scéna s tým upretým pohľadom po Tomovom páde bola super, ale trochu ma mrzí, že si teraz Tom dodržuje určitý odstup. A ten koniec.. no neviem, som strašne zvedavá na Billovu reakciu 😀
Jeej a já už vážně doufala že se ti dva políbí -_-…to snad ne :D..teď k tomu asi dlouho nedojde po tom co Bill viděl..ale děkuji za další díl moc se mi ta povídka líbí :))
Škoda, že Tom tam mal toho chlapa. Bill si asi bude držať poriadny odstup. Alebo ani nie? Škoda, že neprekročili tú bozkávaciu hranicu, ale asi by to bolo príliš skoro… Najprv by sa mal Bill asi zbaviť ženy.
Tomane, Tomane..že ti to není blbé takhle v práci 😀 Ale stejně je mi líto Billa! Fakt bych nechtěla být na jeho místě. Nevím proč, ale myslím si, že posldní dobou začal o Tomovi uvažovat možná trošku jinak. Ale tak to je jen čistě můj pocit, jak je to doopravdy nemám tušení 😉 No každopádně jsem velice zvědavá na Billovu reakci 😀 Já bych třeba na jeho místě fakt nevěděla, jestli Toma seřvat a nebo to nechat být. Přece je jen Tom v práci a má se věnovat práci a ne něčemu jinému 😀 Ale Bill je v klidu, tak předpokládám, že to přejde.
Těším se na další díl 🙂
-.-""" Ten úchyl!! 😀 Jsem ráda, že jim to Bill překazil! :DD Ale nadruhou stranu na začátku mě vážně Tom potěšil, když odhalil ten podvod s páprdou :DD Miluju tuhle povídku!!! Už aby bylo pokračování;))
Tohle Bill nemněl vidět.Jsem zvědava jak to bude pokračovat.