All Yours and Blind 3.

Když Bill odešel z osudného domu, rozešel se okamžitě nyní již sychravým počasím ke své práci. Potřeboval si pročistit hlavu a v tom mu jemný větřík jedině pomáhal. Zažíval zvláštní pocity. Při pomyšlení, jak dokonalý sex právě zažil, mu po zádech běhal mráz. Zároveň nemohl pomyslet na svého přítele, protože se ho jinak okamžitě zmocnil neblahý pocit viny. Nelitoval ovšem svého činu. Kdo by také litoval tak silného požitku, který Bill před chvílí zažil a měl z něj ještě nyní rozklepaná kolena.

Onen den Bill už nebyl schopen v práci cokoli pořádně udělat. Neustále jen seděl, pohrával si s propiskou a před očima viděl živý obraz toho, co se dělo v tom domě. Stále na sobě cítil milencovu vůni, jeho pižmo a snad stále cítil jeho rty na svých.

Až později večer se rozjel domů. Tentokrát se mu tam vůbec nechtělo. Nebyl si tak jistý tím, že před svým přítelem dokáže zahrát tak skvělé divadélko, aby mu uvěřil, že jeho den byl zcela běžný jako každý jiný. Snažil se. Připravil večeři, poseděl s Alanem u televize, dal si dlouhou sprchu, která mu pomohla smýt ze sebe doteky jeho milence, a poté si šel lehnout. Dnes se vymluvil na bolest hlavy a únavu, jak tomu už bývalo. Opravdu se nedokázal se svým partnerem pomilovat a nebylo divu.

Ráno se Bill probudil do pochmurně zataženého dne. Do pokoje nepronikal ani jediný paprsek slunce a černovlasý mladík jenom stěží odolával touze zahrabat se do peřin, kde by strávil celý zbytek dne. Jenomže nemohl. Čekala na něj kopa práce, a navíc potřeboval zaměstnat mysl, která jako by neustále utíkala k jednomu a tomu samému. S tichým povzdechem spustil nohy z postele a vydal se do koupelny. Hned za jejími dveřmi mu pohled spočinul na zničených kalhotách na koši na prádlo. Bill je vzal do ruky a s nepřítomným zamračením přejel špičkami prstů po dírce, ve které býval dřív knoflík. Ten teď ležel někde ve vstupní hale onoho muže.

„Co se ti stalo s kalhotami?“ ozvalo se mu za zády, až leknutím nadskočil.

„Ty už jsi vzhůru, zlato?“ usmál se Bill a vlípl Alanovi lehký polibek na tvář.

„Už to tak vypadá,“ odpověděl mu partner se zívnutím. „Tak co se ti s nima stalo?“

„Co? Tohle? Ale to nic, někde mi vypadl knoflík a už jsem ho nenašel,“ pokrčil Bill rameny, snažíc se o co nejlhostejnější tón hlasu, a hodil džíny zpět na koš rozhodnutý je hned po cestě do práce vyhodit.

„Aha.“ Nevypadalo to, že by Alan pojal sebemenší podezření, ale i tak Bill obezřetně vycouval z koupelny, aby se tak vyhnul dalším otázkám. Nebyl si totiž jistý, jestli by Alanovi vše nevyklopil, kdyby na něj naléhal.

Bill vyrazil do práce dřív než obvykle. Jednak proto, že se chtěl projít a trochu si utřídit myšlenky, ale hlavně se chtěl od Alana co nejdříve dostat pryč. Cestou do redakce se neustále nenápadně rozhlížel, jako by se zpoza každého rohu měl vynořit ten dlouhovlasý mladík. Bill si nebyl právě jistý, jestli chce, aby tomu tak bylo. Nejjednodušší by bylo, kdyby ho už nikdy neviděl. Sejde z očí, sejde z mysli. Když přecházel přes poslední přechod, pohled mu padl na knihkupectví. Snad v náhlém pomatení mysli se otočil na podpatku a vydal se k němu.

Aniž by předtím nějak příliš sledoval cestu, kudy taxi jelo, věděl, kudy k němu dojít. Něco uvnitř ho k mladíkovi přímo táhlo, nemohl si pomoci. Šel za ním i za cenu toho, že možná bude mít potíže v práci, nebo mu snad zavolá Alan a nebude vědět, na co se vymluvit, jelikož by si informace mohl nechat potvrdit v práci. Proto raději vyndal svůj mobilní telefon a zavolal své sekretářce do práce.

„Michaelo, tady Bill. Do práce přijdu dnes později, ano? Musím si dojít k lékaři a mám pak ještě jednu pochůzku,“ oznámil s klidem v hlase.

„Samozřejmě, Bille. Napíšu si to, kdyby vás někdo hledal, odkážu ho na odpolední schůzku, dobře?“ zeptala se ochotně Michaela.

„Budete laskavá, díky.“ Dodal a poté už hovor skončil. S klidnějším pocitem se snad ještě ráznějším krokem vydal zpět ke svému milenci. Vůbec ho netrápila myšlenka, že by snad nebyl doma nebo tam mohl mít někoho známého nebo dokonce partnera či partnerku. Nedokázal se otočit a jít zpět, jak by to bylo správné. Šel vstříc jámě lvové.

Jakmile došel k domu, kde onen mladík bydlel, tělem mu projela vlna vzrušení. Celý se zatřásl a na vyšších botách na klínku vyšel schody pokryté listím v barvách podzimu. Uvnitř se třásl, zrychleně dýchal, ale stejně stiskl ukazováčkem zvonek. Chvíli nervózně vyčkával, ale jeho nervozita opadla, když mu dveře otevřel jeho milenec s úsměvem na tváři.

„Věděl jsem, že se vrátíš…“ šeptl jen a Billa vtáhl dovnitř. Aniž by mu černovlásek stačil odpovědět nebo ho snad jen ve slušnosti pozdravit, už mu mladík strkal svůj jazyk horlivě do úst a objímal jej ve svém náručí.

Dalo by se říci, že takřka naříkal. Byl nyní znovu polapen svým milencem, a hlavně neskutečným chtíčem, který v něm dokázal vyvolat skutečně jen tenhle svalnatý mladík.

Černovlásek se tlačil vyšpuleným zadečkem na mladíka za ním, který hbitě zasouval své dlouhé prsty do Billova drobného těla, a tím mu způsoboval nepopsatelnou slast. Mladík jej vcelku tvrdě prstil a přitom druhou rukou hnětl jeho penis nabývající na objemu. Netrvalo však dlouho a mladík vystřídal prsty za své mužství. Jakmile pronikl do Billova zadečku, černovlásek nahlas vzdychl a přímo zaryl nehty do dřevěného stolu, po němž se v mžiku začal přímo plazit jako kočka. Nahlas sténal a kroutil se, až jej musel jeho milenec usměrnit pevným stiskem jeho útlých boků. Jakmile dlouhovlasý muž zrychlil své přírazy, i z jeho úst se kromě hlasitého oddechování začaly drát hlasitě vzdechy. Bill pod ním kňučel a zakláněl bezmyšlenkovitě hlavu, až muž nad ním neodolal a chytil jej prudce za jeho havraní vlasy. Zatáhl jej mírně dozadu a drobný chlapec pod ním mu tento čin oplatil sevřením jeho mužství ve svém těle. Byl to neskutečně žhavý a živočišný sex plný vášně a nespoutanosti. Touha obou mužů byla příliš velká na to, aby je něco dokázalo odradit, ač šlo například o neznalost jeden druhého či o nevěru z Billovy strany. ,,Prosím, nepřestávej!“ vydral se téměř výkřik z úst černovlasého mladíka.

Jakmile oba muži po tomto žhavém aktu uklidnili svůj dech, natiskli se k sobě. Černovlásek již seděl na stole čelem ke svému milenci, který se mu vecpal ihned mezi stehna a sjížděl mu dlaní konejšivě po páteři. Oba měli zavřené oči a užívali si jeden druhého. Kolem nich se nesla neznámá vůně sexu spojená se zapálenou vanilkovou svíčkou.

„Mňáu!“ ozvalo se za nimi náhle. Při tomto zvuku sebou Bill cuknul, jak se polekal, a otočil se po směru, odkud zvuk vyšel. Náhle spatřil krásnou kočku, která vznešeně došla do svého pelíšku a uvelebila se. Pro jistotu zamňoukala ještě jednou. V ten okamžik Bill snad až úlevně vydechl. Mladý muž svírající jej ve svém náručí se nad tím jen usmál a přitáhl si ho k sobě pro krátký polibek.

„Zase spěcháš pryč…?“ zeptal se, projíždějíc černovláskovi jeho havraní vlasy.

„Musím odpoledne do práce,“ vydal ze sebe Bill, vpíjejíc se do mandlových očí svého milence. Pomaličku se od sebe začali odtahovat, aby se mohli obléknout. Příliš velké teplo v místnosti nebylo. Mladý muž si na sebe natáhl jen volné tepláky a zapálil si cigaretu, přičemž začal pomalu přecházet po místnosti. Bill se mezitím dooblékl, zapnul si knoflíček u džínsů a zhluboka se nadechl. Upravil si pár tahy prstů vlasy a poté se zadíval na svalnatce před ním. „Jak se jmenuješ?“ pošeptal. Tento okamžik pro něj byl trapnější, než by si jen někdo dokázal představit.

Mladík se na něj otočil a usmál se nad ruměncem v černovláskových tvářích.

„Jsem Tom,“ řekl tichým, ale hlubokým hlasem.

„Tom…“ zopakoval po něm Bill, přičemž se radostně usmál, jako by se právě dozvěděl velmi cennou věc. „Hezké jméno,“ pochválil mu bez vytáček. Olíznul si rty a posadil se na židli, přičemž se kolem sebe rozhlédl. „Něco jsem o tobě četl,“ vydal ze sebe s otazníky v očích. Měl strach z jeho reakce.

„Vážně?“ pozvedl Tom obočí.

„Ano, tvoji knihu. Našel jsem si ji i na internetu a tak…“ řekl Bill váhavě.

„Není to moje kniha. Jen v ní jsem,“ řekl Tom poměrně chladně a típnul nedopalek cigarety. „Ty knihy nejsou moje. Prostě se v nich jen nacházím stejně jako zbytek lidí, kteří se mnou sportují.“

„Nemyslel jsem to špatně. Jen… zaujalo mě to. Ty jsi mě zaujal, víš.“ Zvedl se a došel k němu. Objal ho kolem pasu a položil si mu na rameno hlavu.

„Stalo se mnoho věcí, které kniha vůbec neobsahuje. Je to jen část… ta dobrá část, co se samozřejmě prodává,“ zasmál se Tom sarkasticky. „Máš ponětí o tom, jaké to je, se topit?“ zeptal se.

„Moc ne. Vždy jsem jen… no, nemám,“ řekl raději černovlasý mladík.

„A už vůbec nemáš asi ponětí o tom, jaké to je, když se ti utopí někdo blízký a ty nemůžeš udělat vůbec nic,“ Tom stiskl dlaň v pěst a tiše vydechl.

„Chceš o tom mluvit?“ zeptal se jej Bill.

„Ne… nekažme si chvilku, kdy jsme spolu, hm?“ líbnul jej Tom do vlasů. Bill se nad tím tetelivě usmál, ale jeho úsměv pohasl ve chvíli, kdy si představil, že se po práci musí zase vrátit domů.

„Nechceš tu dnes zůstat? Někam si vyjdeme a pak budeme večer spolu,“ sjel mu Tom po boku a rošťácky se usmál.

„Ne, já… já nemůžu,“ pověsil se mu Bill kolem krku.

„Odejdi od něj…“ řekl Tom jen a tiskl si jeho hubené tělo na sebe.

„Nemůžu,“ vydal ze sebe Bill plačtivě. Jeho život se otočil o 360°, a to v pouhé minutě. Ačkoli byl vzdělaný, chytrý, zkušený a vcelku racionální, nyní nevěděl, jak dál se svým životem a hlavně vztahem s Alanem naložit. Je dobré jej opustit pro mladíka, se kterým jen spí a vlastně ho ani nezná? Je lepší být s člověkem, kterého vlastně nemilujete a jste s ním jen ze zvyku?

autor: Turmawenne & KarlaSka