autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Došli jsme k velkému monstru, které připomínalo vzdušnou trampolínu.
Né, nechci to pití vyrazit ven.
„Už jsi to někdy dělal?“ zeptá se s úsměvem.
„Ne,“ rozesměju se potichu. „Vážně tam chceš jít?“
„Jasně. Uvidíš, jak nádherný je lítat,“ usměje se. Vlezli jsme tunelem dovnitř a Tom nám položil na okraj pití. Všude okolo to bylo vystlané měkkým molitanem, či nějakými měkkými polštáři. Poté mě chytil za ruku. „Připravenej?“ Bože můj. Co já s ním ještě nezažiju.
„Ale nepouštěj mě,“ usměju se a chytnu se ho pevněji.
„Nepustím tě,“ ujistí mě s úsměvem. Poté už vkročil dovnitř a já s ním. Vzduch nás okamžitě vynesl výš. Tom začal se smíchem pištět.
Je vážně roztomilý. Ani já na tom nebyl o moc lépe. Smál jsem se a trošku radostně křičel. Byl to dobrý pocit. Chytnul jsem se ho i za druhou ruku a uvolnil se. Se smíchem do mě lehce strčil, ale poté se ke mně víc přitáhnul. Trošku jsem se o něj až zapřel.
„Létáme spolu v oblacích,“ zasměju se.
„Skoro,“ zasmál se také. Poté se ke mně ovšem přivinul. „Takovýhle pocit by měl mít každý, kdo miluje, ne?“ usměje se.
„Jo, to jo,“ přikývnu a jednou rukou ho chytnu kolem pasu, abych se ho lépe držel. „Zamilovaní lidé si tak připadají stále.“ Chtěl bych také létat zase v oblacích… Možná právě jako teď. Přesně jako teď.
„Já to ještě nepoznal,“ pokrčí trochu rameny. „Takže si jen představuju, jaký to asi je. A moje definice lásky je přesně jako tohle.“ Tuhle definici bych si přál jednou propočítat.
„To s tebou souhlasím. Máme v tom případě zřejmě stejnou definici,“ usměju se. „Chceš něco říct? To opravdové zamilování, to nejkrásnější létání v oblacích, jsem si taky nikdy neprožil. A…“ trošku jsem nadletěl do výšky, takže jsem se ho už jen držel za ruku, „a hrozně bych ti přál, abys to zažil,“ usměju se na něj.
„Třeba jednou,“ oplatí mi úsměv. Určitě. Přitom, jaký je, se mu to splní, věřím tomu. Ještě nějakou dobu jsme létali. Byla to sranda, chtěli jsme si to užít. Nakonec jsme se i na chvilku pustili, ale dopadlo to tak, že jsme potom skončili vedle sebe dole.
„Ah, to bylo… skvělé,“ usměju se, když dopadnu na zadek.
„Jo,“ zasměje se. „Počkej tady chvilku, jo?“ zvedne se a rychle vyleze ven. Viděl jsem, jak zašel za chlápkem, který to řídí. Chvíli se s ním bavil, až se za mnou vrátil zpátky. Cítil jsem, že to nemá takovou sílu. Mezitím jsem si stoupnul stranou a jen ho tiše sledoval.
„Vše v pořádku?“ usměju se na něj. Beze slov vzal do rukou kelímek s džusem a dvěma brčky. Jedno brčko si vzal do pusy a nasál, ale nepolkl. Poté se usmál, přistoupil blíž k proudu větru a džus z brčka začal vypouštět. Začal kreslit do vzduchu obrázky, které se nesly až k nebi. Zůstal jsem se na tu krásu dívat. Vypadalo to moc hezky.
„To je nádherný,“ usměju se zasněně a sleduji dál, co dělá.
Vlastně si to nechci připustit, ale dívám se na něj jako na ten nejsvatější obrázek. Po chvilce mu ovšem džus došel.
„Zkus to taky,“ nabídne mi. „Proto jsem vzal dvě brčka,“ ujasní mi. Poté už se nahnul nad kelímek a začal nasávat.
„Dobře,“ dojdu k němu a vezmu si své brčko. Nahnu se k němu a trošku džusu si nasaju. Potom jsem společně s ním začal džus do vzduchu vypouštět. Připadám si jako nějaký puberťák, který zdrhnul ze školy a užívá si se svým… milencem. Usmíval se a sledoval to jako malé dítě první ohňostroj. Je radost se na něj dívat, když vidím, že se mu to líbí a má z toho radost. Když jsem všechno vypustil, schválně jsem zlehka do jeho brčka svým drknul. To smíchy vyprsknul a všechno vypustil.
„Seš zlej,“ broukne s úsměvem. Nasaje znovu džus, ale poté si brčko vezme do ruky. S úsměvem tam nakreslil srdíčko. Přál bych mu lásku, jakou si zaslouží.
„Mm, to ne, ne na tebe,“ pošeptám a v rychlosti si trošku džusu nasaju. Pokoušel jsem se napsat TOM, ale moc mi to nevycházelo. Alespoň T se ovšem udrželo. Hned se začal pokoušet napsat mé jméno, ale než dokreslil druhé písmeno, to první zmizelo. Usmál jsem se nad tím a podíval se na něj.
„Moc děkuju, že jsi mě sem vzal.“
„O nic nejde. Udělal jsem to rád. Je lepší koukat na to, když se usmíváš, než na to, že jsi smutný. To ti totiž vůbec nesluší,“ usměje se na mě zářivě.
„Děkuju,“ usměju se a skousnu si spodní ret. „Jsi hodnej, víš o tom?“
„Pár lidí už mi o tom řeklo, ale od tebe mě to teď nějak těší nejvíc. Nevím proč,“ skloní s úsměvem pohled. Pohladil jsem ho jednoduše po paži a usmál se. Tohle se hezky poslouchá.
„To mě těší, ale tohle si pamatuj. Myslím to upřímně.“
„Ty jsi taky hodnej… moc hodnej. A ať si každý říká, co chce, seš ten nejhustější šéf na světě,“ zasmál se. Rozesmál jsem se s ním a přistoupil blíž k němu.
„Nechám si na to vydat certifikát,“ ušklíbnu se, „tebou podepsaný.“
„Víš…“ řekne náhle, „já neznám tvoji ženu a nemůžu do toho zasahovat, ale vidím, jak jsi teď šťastný a jak se tváříš, když mluvíme o ní. Proč s ní jsi? Kvůli Nicki, viď?“ vzhlédne mi do očí. Nasucho jsem polknul a oddechl. Nevěděl jsem vlastně co odpovědět, protože přesně tuhle otázku jsem si pokládal už nějakou dobu sám.
„Tome, tohle je moc složité a je to na dlouhé vyprávění, abych se přiznal. Já ti na to nedokážu jednoznačně odpovědět, ale kdybych měl,“ zahledím se mu do očí, jako bych se z těch čokoládek snažil něco vyčíst, „přiklonil bych se bohužel ke slovu ano.“ A bolí mě to. Nikdy jsem nechtěl, aby to tak bylo, ale co můžu dělat.
„Myslel jsem si to,“ pousměje se smutně. „No… proto se budu snažit, abych ti to alespoň v té práci zpříjemnil,“ dotkne se náhle jemně mé dlaně, spíš mě jen pohladil prsty. Nechci, aby si myslel, jaký jsem chudák a podpantoflák.
„Už to děláš, věř mi,“ usměju se a maličko mu ty prsty stisknu mezi svými. „Děkuju. Dnes o tom nemluvme, nechci si kazit tenhle fajn den s tebou, hm?“
„Dobře,“ oplatí mi úsměv. „Co bys chtěl ještě dělat? Už je poledne…“ Ah, zase čas. Kašlu dneska na Barbaru. Budu s ním, dokud bude chtít a bude na mě mít náladu. Nerad bych ho okrádal o čas.
„Ještě si s tebou chci zatancovat, ale jinak to všechno nechávám na vás, pane asistente,“ usměju se sladce.
„Tak jo, jdeme tancovat,“ chytil mě za ruku, vzal si do druhé svůj drink a začal lézt ven, přičemž se mě pustil. Nechal jsem ho vylézt. Jakmile vylezl, začal jsem vylézat také. Potom jsme se už rozešli pomalu zpátky i s pitím v ruce.
„Ale budeš mě vést, hm? Jsi dobrý tanečník. Já říkal, že se od tebe leccos naučím,“ usměju se. Asi jsem divný, ale vážně mi nevadí, že mě tu vodí kluk za ruku, tancuje se mnou a hezky se na mě usmívá. Sice je gay, ale já… s ním spolupracuju. To je to, co mě udivuje. Jenže… já to necítím nijak špatně, spíš naopak.
„Klidně,“ zasměje se. „Já stejně vím, že se ti líbilo bejt tak blízko u mě,“ zašklebil se pobaveně. Tomi, nevím, jestli tě zklamu či potěším, ale máš pravdu. Cítil jsem se zvláštně bezpečně. Není to, jako když se na mě navěsí Barbara a chce, abych ji držel. Sice je to křehký stvoření a je to hezký ji chránit, ale když vám to dělá pořád a fňuká u toho, tak už to moc super není. Vlastně teď jsem to byl já, kdo byl u Toma schovaný.
„Mmm, tobě se to nelíbilo?“ brouknu s naprostým klidem, čímž mu dám najevo, že se mi to líbilo a nevadilo mi to.
„Vždyť jsem říkal, že se mi takové tance líbí a vzrušujou mě,“ řekl naprosto nevinně.
Jo tak vzrušujou… Jakmile jsme došli do baru, Tom odložil sklenici na stolek. Pomalu se rozešel na parket. Šel jsem za ním. Ani jsem ho nenechal si stoupnout, kam sám chtěl, a chytl jsem ho sám zezadu za boky, ale jen jemně. Usmál jsem se a potom si před něj stoupnul už čelem. Dal jsem mu ruce kolem krku a usmál se.
„Naučíte mě pořádně tančit tyhle žhavé tance, můj drahý pane asistence a tanečníku?“ usměju se. On se však jen drze usmál. Ruce mi ze sebe sundal. Bylo to tak špatné? Pak mě vzal za dlaně, víc se ke mně přivinul a položil mi je na své boky. Sám mi své ruce položil na ramena a začal se společně se mnou kroutit do tónů hudby. Nad tím jsem se pousmál a přivinul se k němu blíž. Mhh, tohle se mi líbí. Zase cítím ten příjemný pocit. Jemně jsem ho dál držel za boky a trošku začal kroutit boky. Tom se ke mně ovšem přivinul ještě těsněji, čímž mi ruce téměř kolem krku ovinul. Pohladil mě při tom po šíji. Proč dělá všechno to, co mám rád a co přímo miluju? Ví o tom, nebo to dělá jen tak? Hladí mě po šíji, což mě vždycky vzrušovalo. Donutilo mě to přivřít oči. Dokonce jsem maličko sklopil hlavu a oddechl si, ale poté jsem se zase napřímil, podíval se mu do očí a věnoval se pohybům svých boků. Viděl jsem, jak Tom polknul a nedbale si olízl rty. Sjel mi dlaněmi po pažích, až dojel k mým dlaním. Víc si je přitiskl ke svým bokům a pohyby trošku zintenzivnil. Na okamžik zavřel oči a pootevřel rty. Jen jsem si ho prohlížel. Je vážně… hezký. Ještě teď po mně přejížděl maličko mráz z toho, jak se mě dotknul, jak mě pohladil. Dál jsem ho držel za boky, avšak prsty jsem trošku poroztáhl, čímž jsem si ho přichytil víc.
TOM
Když jsem viděl Billův pronikavý pohled, musel jsem polknout a olíznout si rty, které jsem měl stále častěji vyprahlé. Sjel jsem mu dlaněmi po pažích, až jsem ho vzal jemně za dlaně a víc si je přitiskl ke svým bokům, přičemž jsem se neustále kroutil do rytmu latinské hudby. Zavřel jsem oči a pootevřel rty, abych si mohl plně užít tohoto tance a Billových dotyků. Očividně se nám to líbilo oběma, ale víc jsme si dopřát nemohli. Bill má ženu, i když s ní není přespříliš šťastný, stále je to jeho manželka. Mně se Bill líbí, líbí se mi čas, který s ním mohu trávit a plně si ho užívám. Přitahuje mě… moc. Nebudu lhát, že jsem neměl už několikrát chuť ho políbit. Takový cit na mě přišel nejmíň už padesátkrát. Ale bohužel… Mohu si užít jenom tohoto tance a jeho dotyků, víc nám není dopřáno.
Cítil jsem, jak Bill poroztáhl prsty. Přišlo mi to jako hezké gesto, jelikož to vypadalo, jako by mě chtěl víc cítit, mít mě víc pro sebe. Lehce jsem se usmál, pohladil ho po dlaních a zadíval se mu do očí. Kéž by tenhle den nikdy neskončil a my tu spolu takhle mohli tancovat navěky. Jeho pohled však setrvával na mých rtech. Možná by mě i chtěl políbit, kdybych dal najevo, že já mám zájem. Až po chviličce se mi také podíval do očí a lehce se usmál. Hraje si na nevinného. Musel jsem se nad tím naplno usmát a vyjet mu rukama opět ke krku, abych si ho k sobě víc přitáhnul.
„V kolik hodláš tak jít?“ zeptám se tiše.
„Nevím. Hlavně tě nechci nějak zdržovat,“ šeptl, aniž by mě pouštěl.
„Nezdržuješ mě. Mám v plánu tu být až do noci. Bude ohňostroj, víš,“ pousměju se. „Ale pochybuju, že ty tu budeš tak dlouho, tak mě zajímá, kdy tak půjdeš,“ vysvětlím mu. To však už sklopil pohled a s ním i hlavu. Víc se ke mně přitulil. Ah ne, už je zase smutný. To jsem nechtěl.
„Bože, připadám si jako malej kluk, co musí přijít za světla domů.“ Jo, takový je manželství.
„Jsi ženatej. Doma na tebe bude čekat žena s večeří a culíkatá holčička, co ti taky bude chtít udělat u televize nějaký culíčky,“ pošeptám s úsměvem.
„Jo,“ téměř povzdechl. „Na tu mojí princeznu se těším. Ona mi vždycky zvedne po tom náročném dnu náladu,“ broukne tiše a zvedne ke mně potom oči. „Doufám, že i já tebe budu moct někam pozvat.“ Chtěl by?
„Uvidíme,“ usměju se.
„Mimochodem, nemáš tu něco domluveného, když tu budeš až do noci? Já nechci nějak… křenit,“ zaculí se.
„Leda tak, že by mě tu vystopoval Emmett s těma svýma vlezlýma prackama,“ rozesměju se a zatočím se s ním, abych trošku opět oživil atmosféru. To se opět začne smát se mnou.
„Já nemám vlezlý pracky?“ ujistí se.
„Ne, nemáš,“ zasměju se. „Ty tvoje jsou milý.“ Snad až moc, sakra. Maličko mě polechtal na bocích prsty.
„Jsou milý?“ zasmál se.
„Hm, a něžný,“ odsouhlasím s úsměvem. Závidím té jeho semetrice. Ta si takovýhle ručičky nezaslouží. Ta má právo leda tak na lopatu nebo hrábě. Bill mě po bocích pohladil, až se nakonec zase zastavil a jen si mě držel.
„Vážně?“ Ah ne, už to zase dělá. Tomuhle neumím odolávat.
„Mám ten pocit,“ šeptnu.
„To mě těší,“ pootevře rty a dál se vlní do rytmu.
Dostával mě do rozpaků. Chvílemi jsem měl až tendenci se červenat. Proto jsem se k němu pomalu otočil zády, aby na mě neviděl, ale zato jsem se na něj víc natisknul. Nemohl jsem si pomoct. Chtěl jsem ho cítit u sebe, co to jenom šlo. Jak se zdálo, chtěl totéž. Dlaněmi mi vyjel po bocích a o trošku výš, téměř k pasu a pomaličku sjel zase přímo na boky. Zezadu se ke mně přitiskl, takže jsem cítil, jak se vlní. Ač jsem se snažil sebevíc to v sobě udržet, vyšlo ze mě tiché vzdychnutí. Dělal se mnou něco nevídaného. Možná je to tím tancem… Jo, budu si namlouvat, že je to tancem. Až dotancujeme, pomine to. Jo, jo, tak to určitě bude. Najednou mi vydechnul na krk a rukama se spustil dolů na má stehna. Přejel po nich a zase se zvolna vrátil přesně na boky. Stále se ke mně vinul, tisknul a tulil, jako by chtěl, abych cítil, jak kroutí boky. Bože, já tu sebou seknu. Zepředu jsem ho rukou pohladil po paži, a vzápětí mu ji ovinul kolem krku, abych ho měl u sebe ještě blíž. Lehce jsem se otřel při dalším pohybu zadkem o jeho rozkrok. Já si snad jednu sám fláknu. Prober se! I on se mi snažil být blíž, a proto mi sjel rukama směrem k pánvi. Tiše vydechl, když jsem se o něj otřel. Udělal jsem to znovu a přímo se na něj zadkem namáčknul. Ty vole, já ho tam chci! I přes oblečení jsem cítil, jak mi prsty zatnul do kůže. To neni ani trochu dobrý…
„Promiň,“ šeptnu sotva slyšitelně a raději se trochu oddálím.
„Ne, ne… to nic,“ pošeptal mi nazpět rovnou do ucha. Jakmile jsem ucítil jeho horký dech na uchu, musel jsem přivřít oči, jak mnou projel mráz.
„Mm,“ zaslechl jsem ho jen drobně. Chytil mě znovu za boky a trošku naše pohyby zintenzivnil. Polknul jsem a znovu se k němu přivinul. Měl jsem pocit, jako by se mi z té rozkoše motal celý svět. Vnímal jsem ho až moc intenzivně. S každým přibývajícím okamžikem jsem na krku cítil víc a víc jeho dech.
To-to snad… ne. Polilo mě horko, ale ani jsem nehlesnul. Dál jsem pohyboval boky ve stejném rytmu. Náhle se ode mě však odtáhnul. Chytil mě jemně za ruku, abych se zřejmě nepolekal a stoupnul si přede mě zády. Pootočil se na mě a tajemně se usmál.
Tome, tohle nemůžeš. Je to ženatej chlap. Dej od něj pracky pryč. On není nic pro tebe, ať se ti líbí nebo tě přitahuje sebevíc. Tohle musí přestat a to ihned.
„Já… potřebuju se napít,“ pošeptám raději. Pustím ho a rozejdu se k baru. Ani mi v ten okamžik nedošlo, že jsem někde měl rozpitý drink. Objednal jsem si první nápoj, který mě napadl a bouchl jsem se do čela, abych se probral.
Prober se z mrákot, debile. Tohle není žádná telenovela, ale tvůj šéf! Do prdele! Proč jsem ho sem vůbec bral! Měl jsem ho nechat trápit tou jeho pixlou nebo co se mu to honilo v hlavě. Co mně je vůbec po něm, sakra! Ohlédl jsem se po něm a uviděl ho sedět u stolku, kde jsme předtím byli. Sledoval něco kolem.
Musím odtud. Ihned. Rychle jsem slezl ze stoličky a nepozorovaně se vypařil. Jakmile jsem si byl jistý tím, že mě nemůže vidět, rozběhl jsem se k silnici, abych si stopnul taxi. Pak jsem se rozjel domů. Cítil jsem se jako naprostý hajzl, ale už jsem tam nemohl déle zůstat. Ne po tom, co se stalo. Vytáhnul jsem z kapsy iPhone a napsal krátkou sms znějící:
„Udělalo se mi špatně, tak jsem jel domů, abych tě neobtěžoval. Promiň.“
Zprávu jsem odeslal a pak iPhone vypnul. Bylo mi na nic. Chtěl jsem být sám a brečet. Měl jsem pocit, jako by se ve mně bořily neviditelné hradby, které tam doteď byly.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Ten nápad s tým "lietaním" bol super.. to by som si chcela vyskúšať. A potom tá scénka s džúsom.. to bolo milé 😀
A ten záver.. ich tanec… ou, vzrušujúce 🙂 len ma mrzí, že Tom odišiel. Síce ho chápem, že sa zľakol toho, čo cíti, ale predsa len hentak odísť nie je pekné! 😀
Bolo to strašne krásne. Tom nemal utiecť. Keď ho tam doviedol mal to nejako vydržať a odviesť ho aj domov:( Billa mi je teraz ľúto, musí sa cítiť hrozne. Ale je fakt, že by si to mal najprv vyriešiť doma a potom si môže užívať s Tomim:)
Ďakujem za krásne vzrušujúcu kapitolu.
Jej a už to vypadalo na velice vydařený večer ://…krásně se nám kluci proletěli :D…ale teda musí si to nějak vyříkat -_-..jsem si jistá že Billa bude Tomův odchod dost trápit
Krásna kapitolka ale Tom nemněl utíkat Bill bude smutnej.
Ahoj, holky, tak jsem si říkala, že bych vás zase mohla počastovat nějakým svým komentářem, který by vás třebas mohl potěšit, doufám, že tomu tak bude 🙂
Když jsem tady viděla tuhle povídku, říkala jsem si, co jste si pro nás připravily a s chutí jsem se začetla. No musím říct, že hltám díl za dílem, nejraději bych se do toho ponořila celý den a bylo by to! 😀 Vážně je to skvělé, jak se vzájemně doplnňujete a umíte vykouzlit příběh, který není násilný a čte se jedna báseň. Ačkoli nekomentuju často, jsem vaše fanynka snad od chvíle, kdy jsem četla my Obssession… 🙂 A Who Am I? to jsem zbožňovala. Prostě vaše psaní je s každou další povídkou lepší a poutavější 🙂
Co se týče tohoto díla, tak jsem překvapená, že je to netradiční prostředí. Každý autor si vybere něco, co je mu nějak blízkého.. A ačkoli nechtě se děj opakuje… Ale!!! Vy jste výjimky a přijdete vždy s něčím novým! 🙂 To se mi opravdu líbí 🙂 Tom je takový veselý, pozitivní, že mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři. Ačkoli jsem říkala, že se odtrhnu od twincestu, díky vašim dílům nemůžu přetrhnout svou pupeční šňůru, co k tomuhle mám…! Moc vám děkuju, že jste se rozhodly opět sem poslat další vaši tvorbu, už jsem se zmiňovala, jak jsem otravovala Januli několikrát, jestli už jste něco poslaly a podobně.
Zkrátka jste jedničky na tomhle blogu, opravdu a doufám, že se tady bude objevovat více komentářů, než tomu je doposud, jelikož vaše díla si to opravdu zaslouží :))
Christine Träumer
Tome ty debile!! Jak jsi ho tam mohl nechat??!!-.-" Jááj zrovna, když s ním chtěl Bill být dlouhoo… ._. snad si zase někam brzy vyrazí:)
No, tohle už snad není možný. 😀 😀 Každý díl otevírám s přesvědčením, že se konečně dočkám první pusy a ono furt nic. 😀 Další povídka, u které asi nedočkavostí puknu. 😀 Ještěže přibývá tak hrozně často, moc za to děkuji. 🙂 Díl byl perfektní, líbí se mi, jak se jejich vztah vyvíjí, jak se Bill chová v Tomově přítomnosti tak, jak se chová, že ničím nepřipomíná velkého šéfa nějaké firmy. 😀 A mimochodem.. na konci mě Tom pěkně naštval. 😀
Opravdu moc děkuji za nás oba za vaše komentáře! Jste úžasní! 🙂
Oh, tak tenhle díl byl naprosto nádherný! Fakt Vás musím moc pochválit, protože jsem si tuhle povídku moc oblíbila 🙂 Je strašně vtipná, skvěle se čte, nenudí mě 🙂
A tady jak spolu kluci tančili a Tom se pořád snažil Billa rozveselit..to bylo prostě krásné 🙂 Jenom je mi líto toho konce. Tom nemusel tak zbaběle utíkat :/ Mohl to Billovi vysvětlit a nenechávat jej tam samotného. Jasně, na jednu stranu se nedivím, ale na tu druhou je mi Billa straešně líto.
Jsem fakt zvědavá, jak se po tomhle budou kluci k sobě chovat 😉