autor: Cincina
Já se omlouvám za časovou prodlevu, ale opravdu nestíhám. Škola mě vyčerpává.
„Cože? Ne!“ Ohradil se okamžitě a zakroutil hlavou. V životě nechtěl a ani to nemá v plánu.
„Uklidněte se, pouze jsem se vás ptal.“
Bill se nejistě pousmál a začínal být nervózní.
„Proč si pořád koušete spodní ret?“
„To je z nervů.“
„Měl byste přestat. Akorát si ho rozkoušete. Už vám teče krev.“ Otevřel šuplík a vyndal kapesník. „Tady, vezměte si.“
„Děkuju.“ Vzal si ho a přiložil ke rtu.
Ty stíny ho tak moc vykolejily. Nejraději by zalezl do postele a už nikdy nevylezl. V posteli se nejlépe poslouchaly smutné písničky a úplně nejlépe se tam plakalo. Bill se chtěl teleportovat, ale bohužel tímto nebyl obdařen.
„Nad čím přemýšlíte?“
Bill si povzdechl. „Chtěl bych brečet v posteli.“
„A proč nebrečíte teď?“
„Nebrečím před lidmi. Využili by mé slabosti.“
„Já ne.“
„Nevěřím lidem.“
„Ani mně?“
„Myslím, že ano… já nevím. Jste doktor, je to jiné.“ Podíval se na Toma.
„Co je jiné? Jsem člověk jako každý jiný.“
„Ach… dostal jste mě, pane doktore.“
„Já vím.“ Usmál se Tom.
Bill se na něj pobaveně podíval.
Tom si vážně věřil. Jak by ne, když byl nejlepší. Jeho ego se zvedalo. Nerad si ho zvedal na pacientech, ale prostě musel. Už dlouho mu nikdo neřekl, že je v něčem dobrý. Musel si to občas připomenout, jinak by se zbláznil z toho, jak je pořád sám.
Nezdálo se to, ale Tom opravdu s nikým nežil. Asi to bylo tím, že byl gay, ale nedával to tak veřejně najevo, a proto se s nikým raději neseznamoval. Zažil pouze polibek s mužem, ale nikdy nic víc nebylo, protože si netroufl. Panic ale nebyl, protože než si uvědomil svou orientaci, tak spal s jednou dívkou.
Sex mu chyběl. Ale dokázal bez něj žít, protože to není ta nejdůležitější věc na světě. Jsou i důležitější. Například láska, porozumění k tomu druhému, důvěra a masturbace není tak hrozná.
„Tak já bych to dnes ukončil. Přijďte zítra, mám tu volno. Aspoň můžeme probrat jiné věci.“
„Dobře.“
Bill se rozloučil a vyrazil do města nakupovat. Už dlouho si neudělal radost, a zrovna když vycházel z ordinace, tak ho napadlo, že by si mohl něco koupit.
Nakonec skončil v jednom malinkém krámku s oblečením, kde měli úžasné kousky. Bill si odnášel do kabinky snad troje rifle a sedm trik. Pak si zkoušel náramky a prstýnky a vybral si takový krásný náramek s ostny. Trika si koupil tři, ale rifle mu neseděly ani jedny. Byly moc široké.
Měl by začít jíst. Zatím je jeho strava velmi chudá. Ráno většinou nic nesní, odpoledne si dá něco malého a večer je z celého dne tak vyčerpaný, že nemá sílu nic pozřít.
Zaplatil a vydal se na cestu domů. To nakupování ho po dnešním náročném dni unavilo. Jakoby nestačilo, že viděl ty stíny… začínalo mu být trochu zle.
Uviděl nedaleko lavičku, tak k ní přispěchal a posadil se. Tašky hodil vedle sebe a chytil si spánky, které mu bolestí tepaly. Cítil, jak mu bolest vystřeluje celým tělem. Do páteře, do srdce, do nohy… ucítil, jak se mu bolest rozlévá všude, kam jen dosáhla, a hlavně ho nesnesitelně začalo bolet na hrudi. Myslel si, že je to infarkt, ale nevěděl. Chtěl si zavolat sanitku, ale nemohl mluvit.
Sesunul se z lavičky na zem, kde se schoulil do klubíčka a tiše trpěl. Pár lidí kolem něj prošlo a nepomohli mu. Mysleli si, že je to nějaký flákač nebo bezdomovec. Lidi jsou svině. Člověku nepomohou, i kdyby je na kolenou prosil.
Až jedna postarší paní, která měla trochu lidskosti, se k němu sklonila a všimla si, že se drží na hrudi. Raději zavolala sanitku a počkala tam s Billem.
„Chlapče, bolí vás to hodně?“
Bill jenom přikývl a prudce dýchal. Bolestí se mu zatmívalo před očima. Říkal si, že nic horšího už snad být nemůže.
Nebo ano?
Sanitka přijela do deseti minut, naložili Billa a jeli s ním rovnou do nemocnice. Tam ho vyšetřili a dali mu léky na ztišení bolesti. Doktor zjistil, že to nebyl infarkt, ale nevěděl, co přesně to mohlo být.
Když Billa z vyšetření přivezli k němu do ordinace, tak ho trochu vyzpovídal.
„Berete nějaké léky?“
„Ne.“
„A kde vás bolí?“
„Na hrudi.“ A ukázal na ono místo.
„Bolelo vás tam někdy předtím?“
„Ne.“ Léky mu už trochu zabraly, takže cítil, že bolest se zmírnila, což pro něj bylo jenom dobře.
„Necháme si vás tady na pozorování, ale myslím, že to nebude nic vážného. Hmm. Infarkt to není. Řekl bych, že to je nervový kolaps. Vypadáte opravdu zničeně.“
Od té doby, co Bill chodil k Tomovi, se cítil o něco lépe, takže tohle ho překvapilo. Ale prakticky se nedivil ničemu.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Tomu, že Billovi by pomalu nikdo nepomohl, se nedivím, dnešní lidi jsou na tohle děsní 🙁
Snad bude Billovi brzy líp a zase se setká s Tomem 🙂
Naozaj, je mi Billa ľúto. Je hrozné, ze ľudia si medzi sebou nepomáhajú. Dúfam, že Billovy bude čoskoro lepšie.
Billa je mi fakt ľúto.. dúfam, že mu bude čoskoro lepšie, aby sa už takéto stavy neopakovali.
Jej doufám že to s Billem nebude nic vážného ://…ty deprese, stíny a ještě tohle O.o
Honem dalsi prosim prosim honem,jinak je to super palec na horu
ďakujem za kapitolu. Je smutná:( Chudák Bill, žeby to vyprovokovalo to neplakanie? Je mi ho strašne ľúto.
Achjo, mě je toho Billa čím dál víc líto! Napřed stíny, děsy, deprese a teď ještě tohle. Co si bude muset ještě chudák zažít?! Je mi moc líto, že musí pořád trpět. Pořád pevně doufám, že jej Tom z toho dostane 🙂
Moc děkuji za další díl :))
[1]: Jojo, lidi jsou svině:)
[2]: Uvidíme, jestli bude Billovi lépe:)
[3]: Můžu prozradit, že nějaké stavy ještě budou:)
[4]: Uvidíš.
[5]: Neboj:)
[6]: Smutná? Možná trošku ano…:))
[7]: Ještě si něco zažije:)
Nebuď na nej zlá už toho zažil a vytrpěl dost.Povídka je moc hezká.