Teach me 15.

autor: Muckátko :o*

Ahojte všichni!

Za prvé samozřejmě opět děkuji za všechny komentáře, které mě opět potěšily a dodaly další dávku energie pro psaní. Mischulko, Tobě patří dnes speciální věnování za Tvé úžasné komentáře a chválu.

Za druhé tady uvedu svůj e-mail pro případné dotazy apod., protože komentáře pod povídku moc nepíšu, takže se klidně ozvěte, kdybyste chtěli něco vědět 🙂 muckatko-ff@seznam.cz

A za třetí bych chtěla udělat něco jako malé prohlášení. Jelikož se mi množí dotazy od různých autorů, zda bych s nimi nechtěla spolupracovat na povídce, kterou chystají, za což jsem samozřejmě nesmírně vděčná a cítím se poctěná, že se mi dostává takových nabídek, musím pro teď bohužel oficiálně odmítnout. Mám sotva čas na psaní mé povídky, o kterou vás nechci ochudit. Povídka by mým nedostatkem času trpěla, takže se moc omlouvám všem, kteří se mi chystali psát, ale momentálně nejsem v pozici věnovat čas něčemu dalšímu. Moc vám děkuji za pochopení a hodně zábavy u dalšího dílu.

Muckátko :o*

O tři dny později, kdy se celá situace oběma chlapcům rozležela v hlavě, se Tom válel doma na posteli a bezcílně po dlouhé době projížděl některé z internetových stránek. Melissa byla již hodinu u své kamarádky na čajovém dýchánku, a tak se Tom musel nějak zabavit.

Po půlhodině nudného surfování bezděčně zapnul program, přes který si posledně volal s Billem. Udivilo jej, když si všiml, že mu přišla jedna zpráva společně s přílohou, kterou ještě neotevřel. Nedivil se, když u té zprávy stálo Billovo jméno a čas, kdy vše odeslal. Klikl na okno, aby si přečetl, co mu Bill chtěl.

„Nechci, aby to mezi námi bylo divné!“

Stálo v bílém oknu a pod onou větou byla ještě přiložená fotka. Tom sjel kurzorem níž, aby se mu fotka objevila celá. Musel se rozesmát, když viděl, co mu Bill poslal. Fotce vévodil Billův obličej. Naschvál šilhal, jeho oči byly vykulené, obočí se málem dotýkalo hranice vlasů na jeho čele a jazyk měl křivě vypláznutý. Za ním byl vidět jen kousek bazénu, tudíž usuzoval, že se Bill právě slunil na jejich zahradě, když jej napadla tahle šílenost. Ale zamýšlený účel to zřejmě splnilo. Toma to rozesmálo a uvedlo do pohodové nálady.

Z času, který se ukazoval u zprávy, odhadl, že by Bill mohl ještě sedět s notebookem u bazénu. Zkusil zmáčknout tlačítko a vytočit hovor. Překvapeně povytáhl obočí, když hovor nebyl přijat, nýbrž byl přímo odmítnut. Nemyslel si, že by Bill trucoval a byl na něj naštvaný po té zprávě, co mu poslal. Vzápětí mu však pod fotkou naskočila nově příchozí zpráva.

Bill T.: Ahoj Tome, jsem tak rád, že ses ozval. Nemůžu teď mluvit. Máma prudí. Místo návštěvy u nějaké ženské jsem se vyvalil u bazénu…

TomK: Ahoj. To nic. Přečetl jsem si teď tvoji zprávu.

Bill T.: Aha. No doufám, že tě potěšila. Nevěděl jsem, jak všechno napravit

TomK: Není to tak, že by se mělo něco napravovat, já jen… víš co? Necháme to být. Když to bude potřeba, promluvíme si o tom až v pondělí tváří v tvář

Bill T.: Dobře. Nemám nic proti. Takže jak se máš?

TomK: Nic zvláštního. Jsem doma. Máma šla někam na čaj ke kamarádce.

Bill T.: To zní jako nuda. Já se taky nudím. Chtěl jsem se opalovat, ale nebaví mě to, když se na to soustředím. 😀

TomK: Soustředíš?

Bill T.: No jo. Ležím u bazénu, protože se chci opálit, takže na to myslím a soustředím se na to.

TomK: Ty jsi fakt číslo 😀

Bill T.: Je to holá pravda. 😛

TomK: Tak se soustřeď. Já si půjdu zaběhat. Uvidíme se v pondělí, dobře?

Bill T.: Jasnačka. Měj se fajn a moc to nepřežeň.

TomK.: Neměj péči. Ahoj!

Bill T.: Čauky! 🙂

*

Víkend se rychle přehoupl v pracovní týden. A především v horký týden. Tom si hřbetem dlaně otřel vlhké čelo a zatahal za svůj černý nátělník. Nebyl kdovíjaká fajnovka, ale cestovat v tomhle vedru v prostředcích městské hromadné dopravy s lidmi, kteří zřejmě nevěděli, co je deodorant, mýdlo a sprcha, bylo vážně o život. Znechuceně se choulil do klubíčka, aby se žádnou částí svého těla nedotýkal některých těl, která se shromažďovala kolem něj. Na požadované stanici vystřelil ven jako první. Vzduch mimo vozidlo nebyl o nic lepší, ale rozhodně tam k němu nikdo netiskl zpocená záda či podpaží. Pokud mu nebude příliš trapně, požádá Billa, jestli by mohl použít jeho koupelnu, protože byl celý ulepený a měl pocit, že se jeho pokožka dusí.

„Dobrý den, pane Kaulitzi,“ otevřel mu dveře majordom a ztěžka dýchal. Tom se nedivil. Nosit v takovém počasí oblek bylo o zdraví, i když byl dům klimatizován. Rozdíl mezi venkem však nemohl být moc velký, tudíž bylo i v domě horko. Jen však o malinko snesitelněji.

„Dobrý den,“ přikývl Tom a vešel do domu. Překvapilo jej, že vypadal prázdný. Nikde nepobíhalo služebnictvo, ani se neozývaly žádné typické zvuky úklidu.

Jelikož se unavený Norbert neměl k žádné další zdvořilostní konverzaci, pokračoval Tom známou cestou k pokoji. Buď tam Bill bude, nebo za ním půjde k němu do pokoje. Kdyby tvrdil, že se cítil naprosto vyrovnaně, lhal by. Cítil se malinko nesvůj a nevěděl, co očekávat.

V pokoji nebyl nikdo. I u Billova pokoje klepal marně. Zamračil se a chtěl začít přemýšlet, co se děje, když mu v kapse zazvonil mobil. Podíval se na displej a hovor přijal.

„Už jsi tady?“ zeptal se Bill, aniž by pozdravil.

„Jo. Kde jsi ty?“ vracel se chodbou zpět.

„Venku u bazénu. Rozhodl jsem se přesunout místo konání naší výuky, takže přijď,“ zachechtal se Bill svému geniálnímu nápadu a posadil se na podvodní lavičku.

„Nevím kudy,“ vzpomněl si Tom, když scházel schody dolů. Nikdy nebyl nikde jinde v domě.

„Sejdi schody, dej se doleva, na konci chodby doprava přes zimní zahradu a skleněnýma dveřma vyjdi ven. Zavři za sebou hlavně dveře. Pak se dej doleva, obejdi strom ve tvaru spirály, po chodníčku projdi pod obloukem porostlým růžemi a za prvním hranatým svítidlem napravo zahni doprava. A tam jsem já… a bazén,“ zahihňal se Bill. Tom si odfrkl a hovor ukončil.

Po několika ‚kilometrech‘ chůze se Tom úspěšně dostal k bazénu, kde se na něj z vody culil Bill.

„Děláš si ze mě srandu?“ rozhodil Tom rukama a došel k lehátkům.

„Proč?“ nadzvedl Bill svoje sluneční brýle od Diora a zamžoural na Toma.

„To tu není kratší cesta?“ Bill se stydlivě usmál.

„Je. Ale chtěl jsem, abys viděl z domu co nejvíc,“ zasmál se Bill hlasitě a byl rád, že on je ve vodě a Tom na suchu. Tomův výraz mu totiž napovídal, že by nejspíš schytal pár facek za tuhle malou kulišárnu. Hýkavým smíchem si ještě neodpustil poznámku:

„Kdybys to vzal u schodiště chodbou do kuchyně, byl bys hned tady,“ ukázal na dveře, kudy jejich služebnictvo nosilo občerstvení k zahradnímu posezení, nebo k bazénu.

„Moc vtipný. Velice ti děkuji, že mě v takovém horku nutíš k extra pohybu,“ odfrkl si Tom a posadil se. Zašklebil se a poposedl, aby se dostal pod slunečník. „Co se vůbec stalo s vaším práskacím služebnictvem?“ rozhlídl se Tom po zahradě, jestli je někdo nesleduje dalekohledem a vysílačkou nedává Simone echo.

„Všichni až na Norberta a Anelli jsou pryč. Matka pořádá nějakou akci a potřebovala všechny lidi na úklid, přípravu jídla a obsluhování,“ máchl Bill rukou, aby rozčeřil vodu.

„Takže nás nikdo nepráskne?“ ujišťoval se Tom. Bill zavrtěl hlavou.

„Ne nikdo.“

„Fajn.“

„Budeš tam ještě dlouho sedět a okounět, nebo zvedneš zadek a půjdeš do vody?“ zeptal se Bill a přes okraj bazénu se díval na Toma, který vypadal, že by menší zchlazení a osvěžení rozhodně neodmítl.

„Co? Nemůžu. Nemám s sebou plavky.“

„Ale spodní prádlo na sobě snad máš! Nebo chodíš na ostro?“ pozvedl Bill koketně jedno obočí a zůstal se na Toma dívat.

„Jistě že ne!“ odfrkl si Tom pohoršeně.

„Pak nevím, proč ti to tak dlouho trvá.“ Tom se ušklíbl a vstal. Začal si sundávat boty zároveň se svým nátělníkem, který odhodil na lehátko. Sundal ponožky, které nacpal do bot a v prstech stiskl pásek, který držel jeho kalhoty.

„Máš štěstí, že mám na sobě zrovna slušné boxerky,“ podotkl Tom a rozepnul knoflík se zipem.

„Já mám štěstí? Spíš ty, ne? Byl bych to já, kdo by se smál tobě,“ upozornil jej.

„Haha. Nežvaň a přestaň zírat,“ napomenul jej Tom preventivně.

„Tak promiň, ty stydlivko! Děláš, jako bys měl něco, co já ne,“ zabrblal a pomalu se k Tomovi otáčel zády. Než se však stihl plně otočit, Tomovy kalhoty sjely k jeho kotníkům a Bill na moment dovolil svému pohledu, aby zakotvil v Tomově klíně.

Tom měl na sobě sice tmavě modré boxerky, přesto Bill dokázal rozeznat záhyby Tomova klína poměrně přesně. A musel uznat, že je Tom celkem dobře vyvinutý soudě podle aktuálního stavu boule v jeho spodním prádle. Klidné boule. Bill se tiše uchechtl. Nedokázal si představit, jak by to vypadalo u Toma v klíně, kdyby se vzrušil. Musel by tam toho mít dvakrát tolik. Vlastně by měl mezi nohama pořádně narváno.

„Čemu se směješ?“ zeptal se Tom a sledoval, jak sebou Bill trhl. Díky svým myšlenkám si ani nevšiml, že už Tom vlezl do vody a nějakou dobu na něj podezíravě zíral.

„Ničemu!“ zavrtěl Bill hlavou.

„To bych neřekl. Spíš bych řekl, že jsem tě načapal na nějakém zakázaném výletě v nemravných myšlenkách,“ řekl Tom nezaujatě a ponořil se po krk do vody. Slastně vydechl.

„Já nemám nemravné myšlenky. Spíš to ale vypadá, jako bys chtěl, abych je měl,“ nahnul se Bill k Tomovi a zblízka si prohlížel jeho tvář, aby z něj dostal přiznání.

„To sotva,“ řekl Tom a nenápadně se od Billa odsunul do bezpečné vzdálenosti. „Takže dnešní dvě hodiny trávíme tady?“ zeptal se Tom z jiného soudku.

„Proč ne. Já už tu jsem tak hodinu. Koukni! Mám varhánky!“ strčil svoje ruce před Tomův obličej, aby mu názorně ukázal rozmáčenou zkrabatělou kůži na bříškách svých prstů.

„Ježiž! Bacha! Málem jsi mi vypíchl obě oči,“ zamračil se Tom drobně a z bezpečnostních důvodů zachytil obě Billovy ruce.

„Ty naděláš,“ mlaskl Bill otráveně a vytrhl svoje ruce z těch Tomových.

Tom zamumlal něco o Billově urážlivosti a hodlal si trochu zaplavat. Udělal však pár temp, když mu Bill skočil na záda a na několik sekund Toma potopil hlouběji do vody.

„Bille, co děláš?“ zeptal se Tom, když je voda oba nadnesla do původní polohy.

„Jsem z té vody už unavený. Plav a povoz mě,“ pípl Bill unaveně a položil si hlavu na zadní stranu Tomova krku.

„Nemůžu plavat s tebou na zádech,“ vysvětlil mu Tom.

„Uch! Dosáhneš tady na dno?“ zeptal se Bill. Tom spustil nohy a přitiskl chodidla na modrý povrch bazénu.

„Jo.“

„Super!“ vypískl Bill nadšeně omotal svoje nohy kolem Tomova pasu, ruce kolem ramen, zapírajíc se předloktím o Tomův hrudník a hlavu položil na Tomovo napůl odhalené rameno. Spokojeně vydechl.

„A co teď?“ zeptal se Tom nechápavě, když na něm Bill visel jako opice.

„Teď žádné prudké pohyby,“ zazubil se Bill a hravě Toma kousl do ramene.

„To tu mám stát s tebou na zádech dvě hodiny?“

„No ještě se můžeš nechat unášet vodou a kolíbat tak náma oběma,“ mňoukl Bill do Tomovy mokré kůže.

„To sotva. Posadím tě támhle na sedátko a chrnět můžeš tam,“ rozhodl Tom a pomalými těžkými kroky se blížil k okraji bazénu.

„To se ale utopím, když přepadnu dopředu,“ stěžoval si Bill.

„Tak si lehneš na lehátko.“

„Nechci ven z vody,“ protestoval Bill. Tom protočil očima.

Došel s Billem k okraji bazénu a hodlal jej sundat ze svého těla, ale Bill zamýšlel něco úplně jiného. Přešplhal z Tomových zad do jeho náruče a malinko se naklonil, aby Tom zakopl stehny o okraj podvodního sedátka a posadil se. Bill mu zůstal sedět na klíně a znovu se uvelebil na jeho rameni, které teď spolu s klíčními kostmi vyčuhovalo z vody.

„Perfektní,“ zavrněl Bill a uvelebil se.

„Děláš si ze mě srandu?“ zeptal se Tom a díval se přes Billovo rameno.

„Ne-e,“ uslyšel Tom u svého pravého ucha.

„Bezvadný,“ vydechl Tom a opřel hlavu o okraj bazénu. Musel malinko natáhnout krk, aby na něj dosáhl, ale nebylo to nepohodlné.

Po chvilce by dal ruku do ohně za to, že Bill usnul. Že Bill rozhodně nespal, ho upozornil fakt, kdy mu Billova pravá ruka sjela z vrchní strany zad přes krk až na levé rameno a klíční kost, kde zůstala stát. Billův obličej se otočil a rty se přitiskly k Tomovu krku. Tom si nejdřív myslel, že se Bill otřel svými rty o jeho krk ze spánku, ale drobné oždibující polibky podél jeho krční tepny mu tuto myšlenku vyvrátily. Najednou znovu nevěděl, co dělat. Jestli od sebe Billa odtrhnout, nebo na něj promluvit, nebo se zapojit. Nevěděl. Jen zavřel oči a doufal, že Bill netouží po další lekci, protože tentokrát by šly dolů i jejich koupací úbory, a to Tom už nemohl dopustit. Líbání? Fajn. Líbání s jazykem – to překousl, s mazlením už měl problém, a aby nechal Billa dostat se mu do spodního prádla rukou nebo nedejbože pusou, to už bylo moc.

autor: Muckátko :o*