Work Out 8.

Převlékl se do pyžama a sbalil Tomovy věci. Klopýtal dolů po schodech. Kiran afektovaným hlasem extrémně nahlas telefonovala.

Bill dal oblečení do pračky a zapnul ji, ale ještě předtím se naposledy zabořil nosem do trička. Nosil ho skoro celý den, ale i tak bylo pořád trochu cítit po Tomovi. Zatraceně dobře cítit.

„JÁ TO CHÁPU! JE TI PĚKNĚ DIVNĚ!“ Kiran zvýšila hlas. „ALE Z ČEHO, ZATRACENĚ?“

Bill potřásl hlavou a zasmál se, když mu došlo, proč si nerozumí. „Ne ne ne ne. Je mi pěkně-divně, víš? Jako že… ne přímo zamilovaně divně… Ale… hezky!“ zazubil se na znepokojenou tetu.

„No, podle mě to vypadalo dost divně.“ Kiran pokrčila rameny a vzala si telefon, aby mohla objednat jídlo.

„Proč mu nezavoláš? Jsi o hodně míň divný, když telefonuješ. Nebo mu napsat? Ne, nepiš mu. Nebylo by dobré, aby si myslel, že na něj křičíš, kvůli tomu tvému caps lock problému.“

„Tak se podívej na webovou stránku tělocvičny!“ opáčila Kiran vesele.

O dvě hodiny později seděl Bill u počítače a do vyhledávače zadával jméno tělocvičny. Najel na Tomův zaměstnanecký profil a chvíli slintal nad jeho fotkou. Jeho číslo bylo přímo tam… Bylo tak lákavé si ho prostě přidat v mobilu do kontaktů. Takže to nakonec udělal. Potom se stočil do klubíčka v centru, nechávaje svou postel nedotčenou jako obvykle, a usnul s úsměvem na tváři.

Tom zívl a protáhl se, když vykročil ze dveří. Bylo půl osmé ráno a on mířil do tělocvičny. Moc toho v noci nenaspal, protože se cítil dost divně ohledně událostí předchozího dne. Ještě se nerozhodl, jestli je mu dobře, nebo špatně.

Jak Tom kráčel, všechno si v hlavě přehrával. Měl hned několik věcí, s nimiž se musel vyrovnat. Očividně mohl tancovat… a na písničku, jež se mu zdála protivně chytlavá. Krk ho dost bolel od toho, jak švihal vlasy. A především – ohledně Billa se cítil divně. Potřásl hlavou v úmyslu si ji vyčistit, ale všechno, čeho dosáhl, bylo, že se mu zhoršila bolest krčních obratlů.

Obešel roh a pokračoval v chůzi se skloněnou hlavou. Nesnášel oční kontakt s lidmi. Takže když znal cestu, vždycky držel hlavu dole. Věděl, že asi vypadal jako blbec, ale kvůli lidem se prostě často cítil nepříjemně.

Byl tu ještě další důvod, proč byl zmatený. Bill byl tak přímočarý, když se dostal přes počáteční ostych. Vždycky se Tomovi podíval do očí. A ten se nikdy necítil nepohodlně, alespoň ne tím špatným způsobem. Jistě, Bill byl pořád pěkně divné stvoření, ale vypadalo to, že se pomalu odhaluje. Nicméně Tom věděl, že se dostal sotva pod vrchní slupku.

Jeho myšlenky byly přerušeny opakujícím se zvukem, jenž zněl jako pružina. Rozhlédl se kolem a hledal ve světle časného rána zdroj toho rámusu. Billův dům. Každé dvě vteřiny mohl Tom spatřit Billovu hlavu, která se objevila za domem, aby mu hned zase zmizela z dohledu.

Zamířil k plotu a nakukoval. Zjistil, že Bill skáče na trampolíně. Létal tak vysoko, jak Tom ještě nikoho létat neviděl. Černovlásek dělal backflipy a front-flipy a to vysvětlovalo, proč předtím Tom viděl jeho poletující hlavu.

Tom šel k brance a otevřel si. Pak zůstal stát na dvorku a zíral na Billovu akrobacii. Ten měl na sobě sexy růžové tričko a těsné šortky, což Tom tipoval na pyžamo. Zlatý hřeb Billova outfitu byl pak jeho zářivý úsměv. Tom si nemohl pomoct a začal se usmívat taky.

Najednou se Bill ohlédl a spatřil svého trenéra. Zakřičel a pokusil se utéct. Jeho úprk skončil několika skoky, načež Bill uklouzl a rozplácl se na trampolíně.

Tom byl okamžitě u něj. „Do hajzlu, Bille. Nechtěl jsem tě vyděsit. Moc se omlouvám!“ vyhrkl a poplácal svého svěřence po zádech, aby se ujistil, že je v pořádku.

Tom oněměl. Netušil, co odpovědět nebo jak se omluvit. „No, uh… já… šel jsem do tělocvičny a pak jsem uviděl tvůj obličej bez zbytku těla, tak jsem přišel, abych se ujistil, že se z tebe nestala létající hlava,“ pokrčil chabě rameny.

Bill se na něj na okamžik zadíval a pak zřejmě tuto odpověď uznal jako přijatelnou. „Jo, létající hlavy můžou být pěkně děsivé. Chceš si zaskákat? Nebo musíš do tělocvičny?“ Začal zase poskakovat.

Bill se potěšeně zazubil. „No, na pevné zemi to dělat neumím, Tome. Takže být tebou, nebyl bych tak ohromený. Ačkoliv kdyby svět byl trampolína, byl bych fakt drsnej.“

„Hej! Přestaň mi krást odrazy!“ obvinil ho Bill.

Tom se zhluboka nadechl. „Víš, na někoho, kdo se tak moc bojí smrti na trampolíně, docela riskuješ.“ Natáhl se. Bill skákal okolo. Tom věděl, že mu to svou vahou ztěžuje.

„Když jsem byl dítě, skákal jsem na trampolíně pořád. Teď už to tolik nedělám,“ řekl toužebně.

„Ne, skákal jsem víc, když jsem byl malý, protože teď mám obrovský penis,“ opáčil pohotově černovlásek. Tom se začal znovu smát, jelikož si byl jistý, že je to vtip. Ale Billova tvář zůstala neutrální. Tom pozdvihl obočí, ale nevymáčkl ze sebe nic než: „Oh.“

Bill na to nepověděl nic. Jenom nahlas vzdychl. Ale pak ho trenér uslyšel zamumlat: „Míval jsem…“ Vyskočil a dal se znovu do pohybu.

„Víš, ze včerejška mě dost bolí krk,“ zamračil se.

V Tomově břiše se něco zachvělo při pomyšlení, že by mu jeho svěřenec masíroval krk. Chtěl to, ale nevěděl proč. Bez problému by si mohl říct jakékoliv holce v posilovně, nepotřeboval Billa. Ale slyšel sám sebe, jak říká: „Jo, oukej. Ale později, po naší lekci. Jestli… nejsi zaneprázdněný…“ dokončil pomalu.

Zase nechal Toma zmateně stát. Bill ho vždycky takhle zanechal. Zmateného, a teď už i zaujatého.

Nasadil si sluchátka a pustil nějakou hudbu. Než si to uvědomil, zpíval a kráčel do rytmu. „Švihám vlasy dopředu a dozadu, švihám vlasy dopředu a dozadu.“

„Jdi do prdele, Willow Smith a tvoje chytlavá písničko,“ zabručel Tom a pustil si ji znovu.

autor: mohanrocks

original