autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Bylo kolem dvanácté, když Bill dodělal smlouvu s Merhautem, tak jsem ji hned mohl zařadit do již srovnaného šanonu.
„Ocením, když to odteď budeš nechávat na mně. Pak v tom zase bude bordel,“ pronesu pobaveně a zapřu se kolenem o stůl. I když jsme se až tak moc nebavili, atmosféra mezi námi poměrně prořídla. Už se netvářil tak ustaraně.
„Dobře,“ usměje se na mě a přikývne. „Děláš to perfektně, tak proč ne.“
„Hm,“ podívám se na hodinky. „Je po dvanáctý, takže se půjdu najíst,“ poplácám se po břiše, načež se protáhnu.
„Dobře, utíkej,“ broukne a odloží propisku. „Už jsem slyšel až sem, jak ti kručí v břiše.“ Jak kecá!
„To těžko, ještě hlad nemám,“ rozesměju se.
„Já to ale vážně slyšel,“ uculí se.
„Pěkný kecy, šéfe,“ zvednu se se smíchem a rozejdu se do své kanceláře pro bundu a peněženku, jelikož jsem nic jiného kromě toho a iPhonu nepotřeboval, ale ten jsem nosil neustále u sebe. „Mám se ještě vracet?“ zavolám na něj v naději, že už bych pak mohl jít třeba domů. Bylo by fajn dojít si v klidu na oběd a pak už jít domů, ale takový štěstí nejspíš mít nebudu.
„Mmm,“ ozvalo se jeho hlasité zabručení. Nebo že by snad…? Obléknu si bundu a vyjdu. S povytáhnutým obočím se na něj podívám. „Ještě se, prosím, vrať,“ brouknul s úsměvem. Však to říkám. Ach jo, no co, je to moje práce a 8 hodin jsem tu ještě nebyl.
„Dobře,“ odsouhlasím. Zvláštní, že nejde taky na jídlo. Možná bych mu mohl něco přinést nebo… mu rovnou nabídnout, aby šel se mnou. Mám ho rád a doufám, že spolu dokážeme vycházet i normálně… „A nechceš něco přinést? Nebo… jít se mnou?“ zeptám se. To ke mně však téměř zaraženě zvedl oči. To jsem ho tolik zaskočil? Tázavě pozvednu obočí.
„Pokud chceš a nevadí ti to, šel bych teda s tebou,“ šeptl skoro stydlivě. Ten toho nadělá. Je to jen oběd.
„Tak zvedej kostru, jde na mě hlad,“ zasměju se. Na jeho tváři se rozzářil úsměv. Hned se zvedl, přičemž sebral ze stolu iPhone, vzal si poté peněženku a vyšel za mnou. To jde jako bez bundy?
„Bundu si nebereš? Nechci jít na oběd do kantýny, nemam tu to jídlo rád,“ zůstanu stát mezi dveřmi.
„Ahm, jo,“ přikývnul hned a došel k věšáku, odkud si vzal bundu. Přehodil si ji jen přes rameno a spěšně ke mně došel. Vyšli jsme společně z jeho kanceláře do sekretariátu, kde se na nás hned zaměřila Sandra.
„Jdete někam?“ zeptá se zvědavě. Tohle miluju, Kriste.
„Jo, na oběd,“ odpovím jen a otevřu dveře na chodbu.
„Jako spolu?“ Ne asi, ty jelito.
„Jo, jako spolu a nekoukej na nás tak blbě,“ zakroutím hlavou a projdu dveřmi. Jakmile Bill vyšel, tiše se rozesmál.
„Hezky jsi jí to řekl, díky,“ brouknul. Normální šéf by mě už vyrazil.
„Nemám ji rád, je to slepice,“ přiznám a rozejdeme se chodbou k výtahu, jenž přivolám.
Jen co výtah přijel a nastoupili jsme, Bill si oblékl bundu. Namáčkl jsem na panelu patro a opřel se zády o stěnu. Byli jsme tu sami. Při představě sexu ve výtahu mi nabíhá husina. Musí to bejt naprosto vzrušující. Bill se opřel naproti mně. Díval se na mě opět tím tajemným pohledem, přičemž si jemně špičkou jazyka olizoval rty a tiskl je poté vždy k sobě. Ježiš, já se neudržím.
„Tady to vážně nedělej, prosím. Mě výtahy strašně vzrušujou,“ brouknu se smíchem, ale kousnu se do rtu. I když mi poslední dobou připadá, že mě vzrušuje všechno, kde je on.
„Tebe taky?“ povystrčil boky, jak se opřel více o záda a povystrčil piercing z pusy.
„Totálně! Umíš si představit, jak šukáš ve výtahu a někdo se ho snaží přivolat?“ zasměju se. „To bych měl orgáč hned.“ Pousmál se a přešel až ke mně. Ne, ne, ne, stůj!
„Vydržel bys ale i víc, ne?“ pošeptal. Proč mi tohle jen dělá?!
„Podle toho, s kým bych tu byl,“ olíznu si špičkou jazyka piercing. Ježiš, už drž hubu! – Když já za to nemůžu. Tohle je tak automatický!
„Mm, kdyby to byl nějakej pohlednej, mladej kluk s pěknou postavou i tváří?“ podzvedl obočí a zapřel se o zábradlí za mnou.
„Třeba… Hlavně by mě musel přitahovat,“ podívám se mu do očí.
„To je hlavní,“ pokývá hlavou, načež sklopí trošku zrak a obkrouží si jazykem rty. On to musí dělat schválně, jinak to není možné. Pomalu mě polilo horko, tak jsem jen nasucho polknul a dál na něj hleděl.
„…takže když jedeš ve výtahu, myslíš na tohle?“ šeptne, přičemž ke mně zvedne oči a skousne si spodní ret. Můžu si myslet, co chci, ale tomuhle stejně odolat nejde. Všiml jsem si, že rychle dýchal. Stále se držel rukou o zábradlí za mnou. Pousmál jsem se a položil mu dlaně na štíhlé boky. To rty pootevřel o něco víc. Jasně bylo vidět, jak nasucho polkl. Lehce se napřímil a udělal krok ke mně, aby mi byl blíž.
„Budeme vystupovat, takže bys měl naopak odstoupit,“ řeknu pobaveně, přičemž se mu podívám zpříma do očí.
„Za jiné situace bys možná jel zpět nahoru,“ pousmál se a pomalu odstoupil, ačkoli neodlepil zrak od mých očí. To je návrh?
„Za jaký?“ šeptnu překvapeně.
„Kdybys tu s někým šukal, hm?“ usmál se a přešel ke dveřím. Hohó.
„Myslím, že to bych ten výtah stopnul,“ semknu k sobě pobaveně rty a postavím se vedle něj. „A co ty se vůbec staráš,“ šťouchnu do něj se smíchem bokem.
„Co bych se nestaral, jenom konstatuju,“ šťouchne mě nazpět s úsměvem.
„Nějak horlivě,“ usměju se a plácnu ho jemně přes ruku. Konečně jsme zastavili, ale vždycky trvalo, než se dveře otevřely.
„Mám dobře proříznutou pusu,“ koukne se na mě a zaculí se. Hahá, bych se hádal.
„To říkáš tomu pravýmu,“ rozesměju se. Dveře se konečně otevřely, tak jsem mu dal přednost.
„Ne, prosím,“ pokynul rukou, abych šel. No dobře, jak chce. Jen jsem se zasmál a vyšel. Prošli jsme kolem recepce a vyšli z firmy. Zašli jsme si do blízké restaurace. Oba jsme si objednali nějaký salát a pak si dávali vzájemně ochutnávat. Byla to vlastně celkem sranda. On celý oběd s ním byl fajn, bylo mi s ním dobře, jenom jsem si to pořád nechtěl moc připouštět, i když to bylo očividné. A nejhorší bylo, že on se taky smál, vypadal uvolněně a naprosto klidně se bavil o čemkoliv na světě. Vše přijímal a usmíval se na mě. Po jídle jsme si objednali oba dva zmrzlinový pohár. No co myslíte, pokydal jsem si triko. Celý já. Ale i tak to bylo super. Jen… bylo to peklo, to vám povím, neustále na něj koukat a nesmět nic udělat.
„A co budeme ještě dělat v kanclu, šéfe?“ zeptám se a zabořím se mu prstem do cukrové vaty, kterou si koupil při cestě nazpátek. Chtěl jsem si ji taky koupit, ale říkal, že nám stačí jedna. Se smíchem si prst olíznu.
„Myslím, že budeme ležet a odpočívat po tomhle vydatném obědě,“ zasměje se a utrhne si kousek vaty. Přiloží si ji k ústům, ale kousek se mu na ret přilepí. Hah, taky čuník jako já.
„Dobře, mně to nevadí. Máš tam u okna moc pěknej měkkej kobereček,“ brouknu pobaveně. Sleduji ho, jak si ten kousek snaží jazykem sundat, ale nakonec neodolám a prstem mu to jemně setřu. To se na mě hned podívá a rty nechá pootevřené.
„Děkuju,“ šeptne a rty si jemně olízne. „Mm a vůbec, co kobereček? Můžeš si lehnout na tu pohovku, kde mám i polštáře,“ nabídne mi se smíchem. „A teď,“ utrhne kousek vaty, „si dej,“ šeptne a přiloží mi ho ke rtům. Oj, tohle se blíží do záhuby. Už jsme se dostali zase nějak moc daleko. To jsem zastavil, aby mi náhodou nevypíchnul oko. Přichytil jsem ho za zápěstí a pobaveně otevřel pusu.
„Hele, já se umím trefit,“ zasměje se a ten kousek vaty mi vloží mezi rty, přičemž si samozřejmě neodpustí mi po rtech přejet prstem. Já to tušil! Tušil! To jsem se však zasmál a do prstu ho s citem kousnul.
„Ouh,“ usměje se a prst postrčí o kousíček dál. „Tak ty mě budeš kousat, hm?“
„Přestaň,“ odendám mu tu ruku se smíchem. „Už jsme blízko a nerad bych někoho potkal při tom, jak mi strkáš prsty do pusy.“
„Stydíš se za mě?“ podzvedne obočí a dá si kousek vaty do úst. Oh bože, už je to tu zase.
„Myslím, že ti nemusím připomínat, že postel sdílíš se svojí ženou.“
„Ne, nemusíš,“ řekne a otře si trošku pusu. A jak mu sklaplo. Nic jsem už neřekl. Během chvilky jsme došli do agentury. Vyjeli jsme nahoru a poté zašli do kanceláře. Na sekretariátu nikdo nebyl. Nejspíš už roztrubuje po firmě, že jsme spolu byli na obědě, blbka.
Zavřel jsem za námi dveře od Billovy kanceláře a svlékl si bundu.
„Půjdu se teda převlíknout,“ brouknu.
„Dobře,“ přikývne a také si sundá bundu. Hodil jsem si bundu na věšák a zašel k sobě do kanceláře. Ještě, že jsem byl tak chytrý a zřídil jsem si v té velké skříni věšák s pár náhradními věcmi. Jinak bych tu musel chodit ve špinavém triku, a to není zrovna přitažlivé. Vlastně… proč bych měl vypadat přitažlivě? Kvůli Billovi? Opravdu to dělám kvůli svému pocitu, nebo kvůli němu? Otevřel jsem skříň a chvíli do ní koukal, jako bych se tam snažil něco vyčarovat. Nevěděl jsem, jaké triko si vzít, jaké by se Billovi víc líbilo… Billovi víc líbilo… Sakra. Povzdechnu a svléknu si to špinavé triko. Pak vytáhnu ze skříně bílé. Měl bych si přiznat, že se mu chci líbit. Zeptám se ho, co by na mně viděl raději. Když tam půjdu jen takhle, alespoň zjistím, zda ho opravdu přitahuju. Vyndal jsem na ramínku stejně tak i modré triko a zašel jsem vedle do kanceláře. Bill se tam opíral o stůl, jako by nad něčím přemýšlel.
„Jaký by bylo lepší? Nemůžu se rozhodnout…“ postavím se před něj s oběma triky. Jakmile ke mně zvedl pohled, zůstal se na mě dívat.
„No,“ vydechl a nasucho polknul. Jo, vážně se mu líbím… Zvláštní, že z toho mám radost, co? „Obě jsou pěkné, jo…“ odkašle si a zapře se rukama trošku za sebou. „To bílé.“ To je celkem blbý nápad vzhledem k tomu, jaké jsem prase.
„Uvažoval jsem spíš o tom modrém,“ brouknu a otočím se k němu schválně zády. Natáhnu ruce před sebe tak, abych mohl trika zhodnotit ze stejného úhlu jako on. Stál jsem u něj poměrně blízko, díky čemuž jsem kolem sebe cítil jeho kořeněnou vůni.
„No, jenže na tobě víc vynikne to… bílé,“ řekne po chvíli. Ucítil jsem ho blíž u sebe.
„Takže to bílý?“ začnu se odtahovat na znamení, že si ho obléknu. Teď se ukáže, co se v něm doopravdy odehrává při pohledu na mě a mé tělo…
„Mmm, počkej, počkej,“ řekne a přejde ke mně z boku. Ahm? Povytáhnu obočí a kousnu se do rtu. Začne si obě trička znovu prohlížet, přitom ovšem vidím, jak pošilhává po mém břiše. Hihí, nezklamal.
„No, to bílé,“ řekne rozhodně.
„Tak dobře,“ odložím to modré na jeho stůl, čímž se k němu znovu natočím zády. Když si začnu sundávat to bílé z ramínka, najednou mi sjede dlaněmi po bocích a jede až na břicho. Proboha.
„V tom bílém ti víc vynikne tohle… ty hezký svaly,“ šeptne mi zezadu. Co mi to… „Ale nejlépe jsou stejně vidět takhle,“ přejede mi prsty po břiše. Já… Oh, bože. Hned břicho zatáhnu, avšak zároveň trochu zatnu svaly a rozechvěle vydechnu nad husí kůží, která se mi prožene celým tělem. Nasucho polknu. Jemně mi prsty přejede po břišních svalech, poté vyjede na boky a stiskne.
„Hezky na sobě pracuješ,“ vydechne.
„Jo,“ hlesnu jen a přivřu pod jeho dotyky oči. Hned se mi vybaví včerejší den, jak mě držel za boky, když jsme spolu tancovali. Hned bych se tam vrátil a znovu se o něj otíral.
„…a ty svaly na zádech,“ poodtáhne se maličko. Jednu ruku mi nechá na břiše a druhou mi sjede po lopatce. Já se zblázním. „Ty se mi taky líbí.“
„Díky,“ šeptnu a ztěžka vydechnu. Náhle mi Bill sjel z břicha na podbřišek a pohladil mě tam. Něžně mi prsty přejížděl po pokožce, byl hodně jemný. Na krku jsem náhle ucítil jeho nos a po chvilce i rty.
„…nádherně voníš,“ zašeptal. Zkus mě políbit a můžeš si mě vohnout.
Jemně jsem ho chytil za ruku a sjel si s ní až na lem boxerek, které mi vykukovaly z kalhot. Chtěl jsem, aby se mě dotýkal. Vysloveně jsem po tom toužil. Na krku jsem ucítil jeho horký dech a změnu jeho intenzity.
„Mmmm,“ přejížděl mi pod lemem boxerek. Nemůžu… nemůžu dýchat. Každý milimetr mé kůže se snažil pohladit a polaskat. Olíznu si vyprahlé rty a bezbranně vzdychnu. Nemohl jsem se vůbec bránit. Motal se mi celý svět a já ani nebyl schopný pravidelně dýchat. Rty mi sjel po krku, přesněji po tepně pod uchem. Prsty se sunul dál ke straně. Byl rozechvělý, cítil jsem, jak se i jeho prsty chvějí, ale pokračoval.
Tohle nemůžeme, do háje, i když bych rád. Nejde to. Ne… Ne… Ne, ne, ne, ne, ne!
„Bille,“ pošeptám, jakmile překonám sucho v krku polknutím.
„Hm?“ vydechne potichu a otře se mi nosem o rameno. Ahm, tímhle mi to neusnadňuješ, brouku.
„Přestaň, prosím…“ Dal mi drobnou pusinku na rameno a pomalu vytáhnul prsty zpod lemu mých boxerek. Uhhh…
„Promiň mi to,“ šeptl.
„Neomlouvej se,“ otočím se k němu čelem, abych mu viděl do očí. Zhluboka se nadechnu. Potřebuju se trochu vzpamatovat. „Jde o to, že… se v tomhle vážně neumím vůbec bránit a tohle… nejde. Nemůžeme tohle dělat, víš,“ pošeptám mu.
„Já-já,“ nadechne se trhaně. Dívá se mi do očí, ovšem s rukama neví kam dříve, aby je uhlídal. „Líbí se mi to, dotýkat se tě a… já…“ hleděl na mě s pootevřenými rty.
„Pšt, já vím,“ přiložím mu jemně ukazováček na rty. Kéž bych to uměl alespoň já uhlídat, ach jo. „Promiň mi ten včerejšek, ale nevěděl jsem, co mám dělat, jak se chovat. Vzbuzuješ toho ve mně příliš najednou, abych to v sobě uhlídal. Já vím, že to cítíš taky. Přitahujeme se už od začátku jako dva magnety,“ pousměju se smutně, „ale tohle nemůžeme dělat, i když se nám to líbí. Máš ženu, máš nějaké jméno a hlavně Nicki. Já jsem tvůj asistent a tak to má zůstat, rozumíš mi?“ pohladím ho po tváři.
Je mi to líto, snad se mi chce i brečet, ale bohužel to je realita, kterou musíme přijmout. Mohl jsem ho seřvat a ano, mám na to i chuť, ale hlavně řvát na sebe, jaký jsem idiot, jenže to já ho provokoval, já to chtěl. Když budu upřímný, což jsem, pochopí mě nejlíp… To, co se objevilo v jeho očích, jsem doposud neviděl.
„Tomi,“ zašeptal tiše a chytil mě oběma rukama za tváře, ale něžně a pomalu. „Nemůžu dělat jen to správné, už ne,“ vydechl plačtivě. Ah ne… Celou dobu se mi díval hluboko do očí, až teď je bolestně přivřel. Já tohle nemůžu. Nejde to. Nemůžu mu rozbít rodinu, abych si za měsíc našel někoho jiného. Nesnáším stereotyp a časem by se pro mě ten vztah stereotypem opravdu stal.
„Já nejsem nic pro tebe, slyšíš?“ šeptnu. „V mojí posteli je každý den někdo jiný. Pro mě je to všechno jenom o sexu, ale ty máš rodinu, kterou máš rád i přesto, jaký máte s Barbarou vztah. Kvůli mně je škoda to zahodit,“ sundám mu něžně ruce z mého obličeje a odtáhnu se. „Teď se několikrát zhluboka nadechni, seber se a jeď pro Nicki. Jděte spolu na nějaké hřiště, ona už tě zabaví.“ Oblékl jsem si triko a vzal ze stolu to druhé.
„Tome,“ chytl mě za ruku a přitáhl mě k sobě, „něco mi jen řekni, prosím.“
„Co?“ zahledím se mu do čokoládových očí. Zadíval se mi do nich také, načež si olíznul rty.
„…vážně tě přitahuju? Myslel jsi někdy na to, že… že mě chceš?“ pošeptá nesměle. Ach, je teď roztomilý jako dítě. Jen mu dát pusu na tu tvářičku.
„Myslím, že na to od včerejška znáš odpověď sám,“ usměju se. Usmál se, i když smutně. Pohladil mě něžně po tváři a sjel mi prsty po krku.
„Děkuju,“ vydechl, aniž by odvrátil zrak.
„Teď běž, hm? A někdy mi přiveď Nicki ukázat,“ řeknu s úsměvem. Bolí to, ale vím, že je to tak správné. Pocit toho, že pro něj dělám něco dobrého, mě naplňuje. Byl v tenhle okamžik absolutně křehký. Jen poslušně přikývnul, ale stále se na mě díval. Nedokázal se odtrhnout, jak pohledem, tak prsty. Proto jsem to musel udělat za něj.
„Ještě něco dodělám a pak to tady zamknu, dobře?“ oddálím se od něj a pozadu se rozejdu k sobě do kanceláře. Zaslechl jsem potom nějaké rachtání a jeho kroky.
„Tome,“ ozvalo se náhle, „nelituju toho,“ řekl hlasem, který byl mírně pod tónem. Poté se už ozvaly dveře, jak je za sebou zavřel.
„Já taky ne, Bille…“ vydechnu a zavřu na okamžik oči.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Tohle bylo… bože! Ať sakra Tom přestane myslet na jeho ženu…
Tak tohle byl skvělý díl! 🙂
Stejně ty dva obdivuju. Tak moc se přitahují, ví to, a prostě se dokáží udržet. Tedy spíš Tom se snaží si ještě zachovat chladnou hlavu a neudělat nějakou blbost, což ho vážně šlechtí 🙂 Líbí se mi, jak nemyslí jenom na sebe, ale především na Billa a jeho rodinu. Tohle ukazuje to, že mu na Billovi záleží a nechce mu nijak ublížit, což se mi strašně moc líbí 🙂 I když se musím přiznat, že je mi i na jednu stranu líto to, že je Tom tak rozumný a Billa od sebe odhání 😀 Já jen pevně doufám, že tohle všechno, to nové, co Bill zažívá s Tomem, jej donutí k tomu, aby se s Barbarou rozvedl. Není s ní šťastný a být s ní jenom kvůli dítěti není moc dobrý nápad. Navíc pak by klukům už nic nebránilo 🙂
Jsem fakt zvědavá, jak bude tohle pokračovat 🙂
Moc děkuji za další díl :))
úplne žijem touto poviedkou. je nádherné. dievčatá ste šikovné. 😀
Oh, výťah.. žeby?.. a nič… chvíľka roztomilosti.. Tom, ty máš nápady, takto Billa skúšať… ach, pekne horúce posudzovanie výberu trička… no jo, Tom musí odolať pokušeniu. Je pekné, že mu nechce zničiť rodinu… ale myslím, že mu to aj tak nepomôže, lebo raz Billovi neodolá 😀 A to je asi tak súhrn mojich pocitov z tejto kapitoly.
Uf, ta přitažlivost je vážně spalující 😀 Jsem zvědavá, jak dlouho bude Tom odolávat:) rychle další díl!
No páni… říkala jsem si, jestli se políbí nebo ne, ale očividně tohle bude hodně dlouhý běh na trati 😉 ale jsem zvědavá, zatím se to vyvíjí opravdu hodně slibně 😉
Ach jo chce se mi z toho až brečet :// jsem si jistá že by se Tom dokázal kvůli Billovi změnit..jen tomu dát šanci
Takýto Tom sa mi páči:) Nebol hnusný ale dokázal sa ovládnuť:) Bill bol vážne ako decko. Strašne sa mi páčilo, že Tom vysvetlil čo cíti a prečo s Billom nepôjde ďalej. Teraz je na rade Bill:) Mal by na začiatok vysvetliť ako je to naozaj s Barbarou a doriešiť si čo chce naozaj. Ja viem, že to s Tomom prišlo ako blesk z neba ale keď Tom nechce ničiť rodinu, je na rade Bill aby si vybral.
Tá ich príťažlivosť berie dych. Sú spolu strašne podarení:) Ďakujem za krásnu kapitolu.
Chudáci kluci doufám že to dobře dopadne.
Nádhera… vážně nhádherný díl..
bylo v nich tolik něhy!!
Doufám, že si jí budou moct jednou dát bez výčitek pořádně najevo…:3
Mě je za kluky hrozně smutno.. tak moc by chtěli, ale nemůžou.. přesto, i když to správné není, se nemůžu dočkat, až se spolu sblíží, s každým dílem tu situaci netrpělivě čekám a pořád nic, snad se dočkám. 😀 Ještě jednou moc děkuji za to, že díly přibývají pravidelně v tak krátkých intervalech. 🙂 Moc se těším na další díl. 🙂