autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Když jsem za námi zavřel kancelář, dovezl jsem Nicki ke gauči, kam jsem ji se smíchem hodil do měkkých polštářů. Dal jsem jí její sladkosti, do kterých se hned pustila, a odvezl jsem židli na své místo. Pak jsem si k ní sednul. Zajímá mě, jak vnímá situaci doma. Vím, že i takovéhle dítě si toho všímá.
„Pověz mi něco o svých rodičích, princezno,“ řeknu jí s úsměvem.
„Jenom když mi upleteš copánek. Chci mít copánky, jako máš ty,“ připrdelila se hned ke mně do klína. Je nemožný, jak je vychytralá. Něco za něco. To máš po tatínkovi, broučku.
„Tak dobře, ale aby se tatínek nezlobil, že jsem zničil culíčky, který ti tak pracně udělal,“ sundám jí opatrně gumičky.
„To nevadí,“ mávne jen rukou. Pokrčil jsem rameny a začal jí dělat copánky.
„Tak mi pověz něco o svých rodičích,“ pobídnu ji jemně.
„No,“ cpala se tou svojí sušenkou, „dost doma křičí,“ posmutní.
„Já vím, to mi tatínek říkal,“ pošeptám. „Ale nebuď kvůli tomu smutná, za to ty nemůžeš.“
„Když já nechci, aby se hádali,“ povzdechne.
„Víš, zlatíčko,“ brouknu, „někdy se do sebe dva rodičové zamilujou, ale časem zjistí, že už si tolik nerozumí. Myslím, že to se stalo tvým rodičům,“ povím jí vlídně. „Ale kdyby spolu už nežili, byli by šťastnější.“
Asi to ode mě zní hnusně, ale je to pravda. Jde hlavně o ni. Třeba by opravdu chtěla, aby byli její rodiče šťastní i za tu cenu, že už spolu nebudou.
„Ale oni spolu žijou,“ namítne.
„Ano, já vím, ale hádají se. Chtěla bys, aby byli šťastný, i kdyby se rozvedli? Ty by ses s nimi oběma viděla, kdy bys jenom chtěla. Jediný rozdíl by byl v tom, že už byste nežili pohromadě. Určitě bys raději bydlela s tatínkem, viď?“ zašeptám a zadělám jí jeden copánek gumičkou.
„Jo…“ pokývá hlavičkou.
„Takže by ti nevadilo, kdybyste už s maminkou nebydleli?“ šeptnu udiveně.
„Mně by chyběla, ale já jí asi ne,“ broukne smutně. „Moc se mnou není, víš…“ Bože, já bych tu Barbaru vážně nejraději zabil! Co to je za mámu, sakra?! Vždyť i ta holčička vidí, že se o ni nestará tak, jak by měla!
„Protože má moc práce. I přesto tě má ale moc ráda, broučku, tím jsem si jistý,“ pošeptám jí něžně. To ke mně otočila hlavičku a usmála se.
„I tak mám raději tatínka,“ řekne.
„Tím jsem si jistý,“ zasměju se a začnu jí dělat druhý copánek. „Líbilo by se ti, kdybys měla dva tatínky?“ brouknu nenápadně. Ne, na tohle vůbec nemysli, Tome. Ani náhodou! Vraž si facku!
„Kdyby byli jako můj tatínek, tak jo,“ zavrtěla se na mně.
„Myslím to tak, že bys měla svého tatínka a ještě jednoho,“ šeptnu spíš pro sebe.
„Ty chceš být můj druhý tatínek?“ vyhrkla. COŽE?!!! Nasucho jsem polknul a polilo mě horko. Do prdele, do prdele, jestli se tohle Bill dozví… Kurvadrát! Já se na to vyseru!
„Ne, já… to ne, prdelko. Jen…“ zakoktám se neschopen kloudné odpovědi.
„Ty bys nechtěl být můj tatínek?“ zeptala se téměř smutně. Ona by… chtěla?
„Ne, to jsem neřekl. Já jen…“ kousnu se do rtu a zadělám jí gumičkou i druhý copánek. Chtěl bych být vůbec její tatínek? Ono hlavně nejde o to, že bych byl tatínek, ale že bych… byl s Billem. Já… Cítil jsem, jak se mi srdce nahnalo až do krku. Sakra, to ne!
„Takže bys chtěl?“ otočila se ke mně hned nadšeně. „Já bych tě chtěla jako druhýho tatínka nebo jako svýho prince!“ zakřenila se na mě. Jde tomuhle vůbec odolat?
„Takže bys chtěl?“ otočila se ke mně hned nadšeně. „Já bych tě chtěla jako druhýho tatínka nebo jako svýho prince!“ zakřenila se na mě. Jde tomuhle vůbec odolat?
„Budu, cokoli jen budeš chtít, abych byl,“ usměju se sladce. Ona mi najednou dala pusu, zahihňala se a seskočila z gauče. Jen jsem za ní rozněžněle koukal. Právě jsem dostal svojí první pusu od dítěte.
Po nějaké době mi Nicki ukazovala své omalovánky a říkala, že si bude kreslit. Prohlížel jsem si je s ní. Musel jsem uznat, že na to, že jí byly čtyři roky, uměla krásně malovat. Neměla to téměř nikde přetáhnuté. A kde jo, hned mi to ukazovala a komentovala, jak ji to mrzí.
„A co je tohle za omalovánky?“ zeptám se se zájmem, když jedny vytáhla z Billovy tašky.
„Tohle je král džungle. Dostala jsem je od dědečka,“ usměje se.
„Aha, tam bude ale asi hodně zvířátek a kytiček, viď?“ prohlédnu si je.
„Jo, ale já mám raději princezny, jenomže už je mam všechny pomalovaný,“ posmutní. Vždyť na internetu je milion omalovánek. Určitě tam bude hodně šatů a princezen.
„Tak co kdybych ti nějaký vytisknul?“ nabídnu jí a přejdu k Billovu notebooku, který byl napojený na kopírku a tiskárnu.
„To můžeš?!“ vyskočila hned nadšeně na nohy.
„To víš, že jo,“ zasměju se. Sednu si do jeho křesla a jí si posadím na sebe, aby dobře viděla. Hned se na mně spokojeně zavrtěla. Přihlásil jsem se, zapnul prohlížeč a začal v Googlu vyhledávat nějaké omalovánky.
„A chceš nějaké šatičky a princezny, jo?“ ujišťuju se.
„Klidně i prince,“ zahihňala se a položila si ručičky na stůl.
„Dobře, tak si je prohlížej, a který se ti budou líbit, ty ti vytisknu,“ usměju se a začnu je projíždět. Ukazovala skoro na všechny, přičemž cucala lízátko, ale mně to nevadilo. Když jsem viděl, jakou z toho má radost, snad bych jí je i sám podle předlohy obkreslil.
Po chvíli se otevřely dveře, do nichž vešel Bill. Vzhlédl jsem k němu od obrazovky. Zavřel za sebou tiše dveře a změřil si nás pohledem. Cukaly mu koutky, ale snažil se vypadat i nadále vážně.
„Bylo vás slyšet po celé firmě, vy dva uličníci,“ řekl, ale nakonec se sladce usmál a přešel k nám. Nadechl jsem se, ale Nicki byla rychlejší. Vyndala si z pusy lízátko a spustila, tak jsem se jen usmál a nechal jí tisknout další Sněhurku s trpaslíky.
„Tomi mě vozil po firmě na židli!“ říkala mu nadšeně. Hlavní je, že má radost. Kdyby si na mě stěžovala, bylo by to horší. Snad by mě to i dost mrzelo. Podzvedl obočí a pokýval lehce hlavou.
„Páni, a co ještě?“ založil si ruce na hrudi, ačkoli se usmíval.
„Koupil mi samý dobroty, ukazovala jsem mu svoje omalovánky a teď spolu tiskneme princezny a prince!“ zavrtěla se na mně nadšeně. Proč se furt tak vrtí, bože? Jediná věc, co mě uklidňuje, je ta, že to je dítě.
„A tyhle copánky ti dělal kdo, mrňousi?“ zatahám ji za jeden s úsměvem.
„Jooo, a dělal mi copánky! Teď jsem stejně hustá jako Tomi!“ zahihňala se, nad čímž jsem se pyšně usmál. Hihí, to je moje holka.
„Jo, tak ty jsi hustá,“ rozesmál se Bill naplno a zapřel se o stůl, když se postavil těsně vedle židle. „No, moc ti to sluší, Tom je šikovnej a hodnej,“ usmál se na mě. „Neměl jsi jí to kupovat. Já ti to hned zaplatím.“
„Věř mi, že není co platit. Ta ženská si málem vyrvala vlasy, že jsem s tou malej rozkošnej, jak nevím co. Bál jsem se, že se tam složí,“ zakroutím se smíchem hlavou. Začal se smát.
„Není divu,“ zaculil se a upravil mi jemně lezoucí vlas z copánků. „Sluší vám to spolu.“ Juj, asi se budu červenat.
„Jé, to je Locika!“ vyjekla najednou Nicki. Úplně jsem ucítil, jak na mně nadskočila.
„Locika?“ podívám se na obrazovku. Ah, Na Vlásku. „Jo Locika! Ta měla totálně hustý vlasy, viď?“ začnu se smát.
„Jo, totálně hustý!“ zahihňala se.
„Ale Flynn Rychlík byl taky hustej!“ zkonstatuji.
„Jak ti kvete pšenka?“ napodobila ho se smíchem. Já se z ní poseru. Musím poznat Barbaru, jestli jsem s ní náhodou nespal. Tahle malá by klidně mohla být moje. To už jsem nevydržel a začal se šíleně smát. Bill na nás jen koukal a smál se tomu, že se smějeme.
„Bože, vy dva… no to jsem tomu dal,“ zasmál se a potom se k nám sehnul. Dal Nicki pusinku a potom se podíval na mě. Schválně jsem nastavil tvář a zaculil se. Pohladil mě po té druhé tváři a na tu, co jsem mu nastavoval, mi dal jemnou pusu. Potom se odtáhl a usmál se.
„No, a já jsem uzavřel smlouvu za 1 milion euro…“ řekne.
„Ty kráso,“ natočím se k němu překvapeně. „Hlavně mi neříkej, že to je další kampaň, kvůli který tu budeme každý den do večera. Jako by nestačil Merhaut,“ zakňučím. Ne, že by mi vadilo s ním být… Malá mě zatím vzala za ruku, kterou jsem měl na myši, a začala si obrázky tisknout sama.
„Asi tě zklamu, ale ano. Teď se mě asi nezbavíš,“ zasmál se. No fajn, mně to nevadí.
„Myslím, že to přežiju,“ usměju se a zvednu se i s malou v náručí. „Tak pojď, princezno, necháme tatínka pracovat.“
„Tak jo. Můžu si vzít ty omalovánky?“
„Všechny jsou tvoje. Máš pastelky?“ zeptám se.
„Dám vám je,“ řekne Bill a hned zahrabe v tašce. Vyndal potom balíček s pastelkami a podal mi je. „Nezlobí? Já se o ni postarám, abys taky mohl dělat, co potřebuješ, Tome,“ podíval se mi do očí. On sám by měl vědět, že nemám na práci absolutně nic. Věčně se tu nudím.
„Jestli ode mě nic nepotřebuješ, tak nemám co na práci,“ usměju se.
„Jen nechci, aby sis myslel, že jsem ji sem vzal proto, aby ses mi o ni staral,“ šeptne. Nicki mi z ruky vzala pastelky a šla si kreslit. Měli jsme tak trochu soukromí.
„Já se o ní starám rád. Já vím, že to neni zvířátko, ale někdy mi jí musíš půjčit domů,“ zakřením se na něj. Uděláme si spolu spací večírek. Budeme koukat na pohádky a cpát se popcornem a čokoládou. Mňam! Zasmál se a pohladil mě po paži.
„Děkuju. No, někdy ti ji půjčím a rád, když mě bude zlobit,“ ušklíbne se. „Víš, poznám na ní, když je spokojená a ona spokojená je. Hodně pro mě tohle znamená, víš o tom?“ Ahm… Asi bych mu měl říct o té puse.
„Normálně ti něco musím říct,“ odtáhnu ho kousek stranou. „Já vim, že to bude znít směšně, ale ona mi dala pusu!“ zapištím tiše se smíchem.
„Ouu, asi se zamilovala do prince, co bys chtěl?“ zasmál se a opřel se o skříňku. Tys to nepochopil, drahý.
„Dala mi ji, když jsme se bavili o Barbaře,“ pošeptám.
To ke mně zvedl oči a neklidně si skousl spodní ret. „Co ti řekla…?“ Jako by se snad bál… Nemá proč. Nicki je ta nejúžasnější holčička, jakou jsem zatím poznal. Je moc chytrá.
„To je naše tajemství, ale můžu tě ujistit, že jsi střed jejího vesmíru,“ pohladím ho s úsměvem po rameni.
„To děkuju. Je to hezký slyšet, ale mrzí mě, že máma pro ni tohle neznamená, i když se vůbec nedivím,“ zavrtí hlavou nespokojeně.
„Má Barbaru ráda, ale vidí, že se jí moc nevěnuje. Říkal jsem jí, že ji má maminka ráda, ale má bohužel moc práce. To se na mě jenom usmála,“ pokrčím posmutněle rameny. „Je hrozně chytrá. Ona situaci mezi váma chápe, Bille. Snažíš se na ni hodně ohlížet, ale řekla mi, že by byla s tebou, kdybys byl šťastnej,“ podívám se mu do očí. Bojím se, že se na mě bude zlobit, že tohle rozebírám s jeho dcerou. Když… mě to fakt zajímalo. To si náhle přitiskl palec a ukazováček ke kořenu nosu u očí a semkl rty k sobě.
„Nechci, aby trpěla,“ pošeptal. „Je hrozně hodná, má mě ráda. Mě to tak mrzí.“ Ach jo, už se zase trápí. To jsem nechtěl. Mám strašnou potřebu ho objímat a konejšit.
„Já vím,“ šeptnu, přistoupím k němu a něžně ho pohladím po ruce. „Jí mrzí jenom to, že se jí Barbara tolik nevěnuje, ale s tím ty nic bohužel neuděláš.“
„Bude se jí věnovat, a jestli ne…“ zamračí se a zavrtí hlavou. Párkrát zamrká a potom se na mě podívá.
„I když to bude znít hrozně, zvlášť ode mě po tom, co se stalo, tak si myslím, že kdybyste se spolu rozvedli a malá byla u tebe, tak se jí bude věnovat víc. Nebyla by s ní denně, takže by si určitě času s ní vážila víc. Ale… tohle neber na vědomí, prosím tě. Vím, jak šíleně to ode mě zní, takže… nad tím raději ani nepřemýšlej,“ odstoupím od něj, že se zas půjdu věnovat Nicki. On mě ale chytne za ruku a přitáhne si mě k sobě.
„Já vím, jak to myslíš a jsem vděčný za to, že to říkáš. Vlastně se mi tohle všechno honí hlavou a mám jen pocit, že jsem asi divný, když to tak vidím,“ pošeptá, přičemž nespustí zrak z mých očí. „A nezní to hrozně, a to ani po tom, co se stalo. Vždyť, já…“ přivře oči a pohladí mě po paži.
„Ale ano, zní to hrozně. Zním jako kozatá sekretářka, co tě chce odlákat od manželky,“ zasměju se tiše. Zasměje se také, ale potom mi sjede druhou rukou po boku.
„Jenže ty jsi Tom a je to všechno jinak.“ Jenže ty jsi Tom… Ach, to znělo tak krásně.
„Ale ty jsi pořád můj šéf a já si kvůli tomu nechci hledat jinou práci. Mně se líbí tady s tebou,“ řeknu s úsměvem.
„Něco ti řeknu,“ nadechne se po chvilce ticha. „Mám strach, dokonce jsem z toho všeho doslovně vedle, ale přesně ty jsi ten důvod, který mě tohle nutí přehodnotit a zvládnout,“ sjede mi dlaní po břiše a poté už poodstoupí. Jen jsem sklonil hlavu a jemně mu sjel prsty po jeho. Já jsem ten důvod…
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Opäť krásna časť. Páčilo sa mi, ako Tom nenápadne spovedal Nicki, aj to s tými dvoma oteckami :)záver super.. krásny okamih medzi tými dvoma… ja sa už fakt neviem dočkať ich prvého bozku. 🙂
Najviac ma však dostala tá Tomova myšlienka, že by mal spoznať Barbaru, či s ňou náhodou nespal 😀
Tom má ďalšiu obdivovateľku:) ale táto by ho požičiavala aj jej ockovi:)
Ďakujem za krásnu kapitolu. Bolo to strašne pekné:)
Stejně Tomovi závidím, že všude kam příjde, má všechno zadarmo – kafe, sladkosti…taky bych si chtěla takhle žít! 😀
No a nejvíc jsem se musela smát, když Tom od Nicki vyzvídal, jestli by chtěla dva tatínky 😀 😀 Já už jsem si myslela, že to ta malá Billovi vyklopí 😀 😀
A tenhle díl byl opět strašně krásný 🙂 Hrozně se mi líbí, jak to mezi Tomem a Billem jiskří. Jsem fakt zvědavá, kdy podlehnou 🙂
Moc děkuji za další díl :))
Já to věděla, že Nicki a Tom si budou parádně rozumět. 😀 Troufám si říct, že kdyby Bill opustil Barbaru a byl by s Tomem, že malou by to vůbec nezasáhlo, právě naopak. 🙂 Jedině souhlasím s Billovou poslední větou, že právě Tom by byl důvod, proč by měl Bill opustit Barbaru a být s Nicki s Tomem. Ať je to co nejdřív. 🙂 Něco mi ale říká, že Barbara nepřeskousne, že ji Bill opustí kvůli klukovi. Myslím, že se ještě máme na co těšit. 🙂
přesně to si myslím Rin ale jinak kapitolka k sežrání.
Jo! Jen ať Bill od Barbary odejde..je to jen fúrie…možná je i pravda že by si potom času s Nicki vážila víc…no už se těším na pokračování :))