Help me forget 14.

autor: Kiro

Takže už se opravdu blížíme ke konci. Toto je předposlední díl. Končí poněkud otevřeně, takže si už můžete tipovat, jak to skončí, popravdě, sama to ještě nevím, takže možné bude všechno :D. No ale už víc prozrazovat nebudu a vzhůru do čtení. 🙂

Jakmile Simone zaslechla zvuk motoru auta, zvedla se ze židle, na které doposud seděla a vydala se k oknu. Roztáhla žaluzii, a jakmile spatřila svůj modrý Volkswagen, pousmála se, konečně jsou její kluci doma.

Pomalu se vydala ke dveřím a otevřela je, Tom zrovna vystoupil z auta a zamával na ni. Otevřel dveře spolujezdce a vytáhl z nich Billa, kterého v náručí odnášel domů. Až teď si Simone všimla, že mladší z jejích synů spí.

„Ahoj,“ zašeptala Tomovi, když kolem ní procházel dovnitř.

„Ahoj,“ oplatil jí Tom milý úsměv.

Vydal se po schodech nahoru, aby uložil Billa do jeho postele. Věnoval mu krátký polibek na čelo a poté jeho pokoj opustil.

Jejich tašky vytahal z kufru auta a prozatím je nechal ležet na chodbě, však to potom vybalí. Došel do kuchyně za Simone a posadil se s ní ke stolu.

„Tak? Jak bylo?“ zeptala se se zájmem Simone.

„No, jednoduše paráda,“ pousmál se Tom. „Moc se mi tam líbilo a myslím, že Billovi taky, třeba bychom tam zase někdy mohli vyrazit znovu,“ shrnul to Tom.

„Tak to jsem ráda, ale teď byste se měli začít chystat do školy, zbývají sotva dva dny,“ podotkla Simone. Tomovi povadly koutky, na školu teď opravdu nechtěl myslet a ani na to, co to bude obnášet pro Billa.

„Jo, no… myslím, že si půjdu vybalit,“ zvedl se Tom od stolu, popadl svou i Billovu tašku a vydal se po schodech nahoru.

Potichu, aby nevzbudil Billa, otevřel dveře jeho pokoje. Bill už byl však vzhůru, seděl na posteli a poněkud zmateně se rozhlížel kolem sebe. Tom se na něj sladce usmál.

„Jak se ti spalo?“ zeptal se. Bill na něj otočil svá unavená hnědá očka, Tom se musel zasmát. „Jak to, že tě ta cesta autem vždy tak unaví?“ optal se a postavil Billovu tašku vedle jeho postele.Rozepnul ji a začal z ní vytahovat věci.

„To nemusíš, já to za chvíli udělám,“ zaprotestoval Bill.

„Dobrý,“ mávl Tom rukou. Bill sklopil svůj pohled k zemi, byl ještě poněkud zpomalený.

Tom naskládal některé Billovy věci zpět do skříně, ale valnou většinu jich odnesl do koupelny na praní, poté se odebral do svého pokoje, kde udělal to samé se svou taškou.

Jakmile měl všechny věci vybalené, vrátil se k Billovi do pokoje, Bill se mezitím stačil převléknout a plně se vzbudit.

„Nedal by sis něco k jídlu?“ optal se ho Tom a zlehka ho pohladil po zádech. Bill němě přikývl. Tom ho pomalu odváděl dolů do kuchyně.

Simone seděla v obýváku, a konečně spatřila Billa, jak se dohrabal do místnosti a usadil se na pohovku vedle ní.

„Ahoj Billy,“ pozdravila ho se šťastným úsměvem.

„Ahoj mami,“ pozdravil ji Bill s objal ji, Simone to u něj nepřekvapilo. Vždy k ní měl větší náklonnost než Tom, objetí mu láskyplně oplatila.

„Jak ses měl?“ optala se, i když už od Toma všechno věděla.

„Paráááádně,“ rozpřáhl Bill nadšeně ruce. „S Tomem to bylo to nejlepší léto,“ otočil se šťastně na staršího bratra, který stál za ním a rukama se opíral o pohovku.

„No, tak já půjdu tedy udělat něco k jídlu,“ pohladil Billa po rameni. Ani jedno z dvojčat si nevšimlo Simonina pohledu, který vrhla na jejich letmý dotyk, už jí bylo divné, jak vešli do obýváku ve vzájemném objetí, ale tak přeci jsou to dvojčata, tak se rozhodla to ignorovat.

Zatímco Tom v kuchyni připravoval pro všechny něco malého k jídlu, Simone si dál povídala s Billem, jo, poslední dobou byl nějaký upovídaný. Tom poslouchal rozhovor těch dvou, ale nevnímal slova, vnímal Billův radostný hlas. Užíval si ten moment, kdy mohl vidět, že je Bill upřímně šťastný a nic nefilmuje.

Za malý moment byl Tom zpět v obýváku i s pár obloženými chleby na talíři, který postavil na malý konferenční stolek u pohovky a posadil se k Simone a Billovi.

Celé odpoledne strávili tihle tři ve velice příjemné atmosféře. Většinou se téma jejich hovoru týkalo toho, co dělala dvojčata a co tu dělala Simone bez nich.

„No tak co bych dělala, když jsem se nemusela motat okolo vás, tak jsem měla víc času na kamarádky, taky jsem byla na večeři s Richardem-„

„Richardem?!“ vyhrkla dvojčata unisono. Simone se na ně zaculila.

„No co?“ řekla s ruměncem ve tvářích.

„Kdo to je? A jak dlouho se znáte?“ chrlil Bill jednu otázku za druhou, oči doširoka otevřené, tak jeho mamka si konečně někoho našla jo? No to byla novinka.

„No povídej, mami, kdopak to je?“ přidal se i Tom.

Simone nejprve na oba své syny dlouze pohlédla, a pak se dala do vyprávění.

„Poznali jsme se tady ve městě na jedné výstavě, zapovídali jsme se a dost jsme si rozuměli, tak jsme si řekli, proč se nesetkat znovu.“

„A kolikrát přesně jste se tedy viděli?“ zeptal se zaujatě Bill.

„Asi čtyřikrát,“ odpověděla popravdě Simone, Tom hvízdl.

„No teda mami, to bych od tebe nečekal,“ řekl.

„Haha ty jsi ale vtipný,“ pronesla Simone sarkasticky. „Ještě tak stará na to, abych si někoho našla, nejsem.“

„Já to ani netvrdím,“ zvedl Tom ruce na svou obranu.

„No a ohledně mého milostného života už by to bylo dost, ne? Tohle je čistě moje záležitost,“ pronesla razantně Simone a zvedla se z pohovky. „No, mám ještě nějakou práci, tak dobrou, kluci,“ pronesla a odešla k sobě do ložnice. Tom se naklonil k Billovi.

„Ano, práci s názvem „budu si s ním volat, tak nás nerušte“. Bill se zasmál.

Poprvé za celé odpoledne byli bratři na chvíli sami, Tom se okamžitě natáhl pro Billovy rty. Bill mu vyšel v polibku vstříc. Tom si mazlivě pohrával s bratrovými rty, občas mu je jemně skousnul, a to se Billovi neuvěřitelně líbilo. Mladší z bratrů se usadil svému dvojčeti na klíně a ruce mu omotal okolo krku, dál se vpíjel do jeho rtů.

Ani jeden z nich netušil, že tato jejich romantická chvilka má ale i jednoho diváka. Ode dveří ložnice se na ně šokovaně dívala Simone, která jim chtěla oznámit, že tu zítra ráno nebude kvůli práci.

Rukou si zakryla ústa, aby nevyjekla, a honem zapadla zpět do ložnice. Co to právě viděla? Zdálo se jí to? Ne, tohle si nešlo s ničím splést, její dva synové se líbali. Nebyla to žádná obyčejná rodinná pusa, ale doslova se líbali! A Bill seděl na Tomovi, ruce omotané kolem jeho krku… a Tom si ho k sobě přitahoval za boky. Simone se z toho obrátil žaludek naruby. To snad ne… oni… oni jsou… a spolu? No to je nechutné. Pomyslela si.

Myšlenky jí vířily v hlavě jako tornádo. Co teď s tím? Nemohla to takhle nechat, je to nezákonné, divné a všechno možné, jen ne normální.

Usilovně přemýšlela, ale nenapadlo ji žádné rozumné řešení, nechtěla o tom s kluky vůbec mluvit, ne, musela jednat.

Ano, byla opravdu tak paličatá, že o tom s Billem ani Tomem nehodlala vůbec diskutovat, jelikož ona byla žena činu, nedokázala si sednout a v klidu o tom popřemýšlet, pro ni nebylo o čem. Jako šílená začala hledat v mobilu číslo člověka, kterému si myslela, že už nikdy nezavolá… biologickému otci Billa a Toma, Jörgovi.

Několikrát to v reproduktoru zapípalo, než se ozval unavený Jörgův hlas.

„Simone?“

„Jörgu! Něco se stalo! Je to… je to na hrozně dlouhé povídání, ale musíš si k sobě vzít jednoho z kluků!“

autor: Kiro