Teach me 17.

autor: Muckátko :o*

Ahojte! Nemáte ani tušení, jakou mi děláte se všemi těmi komentáři radost! Mockrát děkuji. Hodně zábavy u 17. dílu.

Muckátko :o*

Služebnictvo kmitalo po domě jako rozechvělé struny kytary, když se do nich opřel nezkušený hráč. Hlava rodiny Trümper a pán rezidence byl doma, a proto muselo být vše perfektní. Ačkoli všichni věděli, že se Gordon Trümper doma příliš dlouho neohřeje, i ta chvíle pro ně mohla znamenat vyhazov.

Jakmile bylo veškeré jídlo na stole a všichni měli plné skleničky, služebnictvo se vzdálilo. Zůstával pouze majordom a jedna služebná, která dolévala víno, kterým Gordon Trümper tento večer proléval své žíznivé hrdlo, prahnoucí po kvalitním víně. Majordom i služebná si pokaždé vyměnili významné pohledy, když se hladina vína v číši snižovala, až skoro dosáhla dna. To však přiskočila ona služebná a skleničku doplnila, aby ani na chvilku jejich pán nezahlédl dno.

„Jak bylo v Asii, tati?“ zeptal se Bill a přežvýkl sousto zpět na jazyk, když jej kvůli svému dotazu musel na chvíli odsunout za tvář, aby mohl promluvit a nepadalo mu jídlo z pusy. Gordon polkl sousto a otřel si rty ubrouskem.

„S plnými ústy se nemluví, Bille. Dost na tom, že už od mala porušuješ pravidlo, které říká, že při jídle se nemluví,“ odpověděl mu Gordon a upil ze své skleničky. Bill polkl a sklonil tvář ke své porci. Nečekal, že by se mu ještě dostalo odpovědi. Mrzelo jej to. Otec byl v některých svých názorech horší než matka, ale vídal jej tak málo, proto měl pocit, že k němu má blíž, a proto si užíval každou minutu, kdy jej vidí.

„Asie je velice zajímavá, ale opravdu jsem se těšil na normální jídlo,“ odpověděl nakonec na půl úst a pokračoval v jídle.

„Ohledně těch vlasů mu nic neřekneš?“ vložila se do toho Simone a zadívala se na svého muže, který na chvíli odložil příbor na okraj talíře a podíval se nejdříve na Simone a poté na svého syna.

„Jsem opravdu rád, že jsou ty vlasy pryč. Konečně vypadá můj syn jako muž,“ pronesl. Bill se malinko pousmál. Byl rád, že si otec myslí, že mu to takhle sluší.

„Vždyť je měl tak dlouho. Všechny dívky mu záviděly, jak byly krásné a zdravé,“ namítla Simone.

„To možná ano, ale nač jsou překrásné, dlouhé a zdravé vlasy, když si vlastní otec dítěte není v jeho věku jistý pohlavím a sexuální orientací?“ zeptal se Gordon kousavě, avšak jeho otázka zůstala bez odezvy. Bez hlasité odezvy. Simone jen zamrkala a už se o žádnou další konverzaci nepokoušela. Bill zhluboka dýchal a snažil se neplakat nahlas. Myslel si, že si jeho otec opravdu myslí, že mu to sluší, a místo toho se za tou pochvalou skrývalo tohle.

Cítil se ponížený a zrazený. Najednou měl pocit, jako by se narodil špatně. Úplně špatně. V každé rodině jsou spory, ale také se v každé rodině najde minimálně jeden člen, ke kterému máte nejblíž. Bill měl pocit, jako by i tenhle pocit jeho otec právě pošlapal a pohřbil hluboko pod zem. Polykal slané slzy a v hrudi zadržoval bolestné vzlyky. Co by teď dal za své dlouhé blonďaté vlasy, které by alespoň malinko zakryly krokodýlí slzy, které mu kanuly po lících a které jen stěží stačil rychle stírat.

Norbert smutně sklonil hlavu hned poté, co se podíval na služebnou. Bylo mu Billa tak neskutečně líto. Mohl cítit Billův smutek a nepohodlí téměř hmatatelně všude kolem sebe. Někdy přemýšlel, jestli má pan Trümper srdce. Vždyť svého syna sotva zná. Neví, co má rád, neví, zda má kamarády. Neví nic. Neviděl jej kvůli věčným obchodům vyrůstat, a teď se ani nesnaží ten ztracený čas dohnat.

Zbytek večeře probíhal v hrobovém tichu. Billovi se ulevilo, když služebnictvo sklidilo ze stolu, Simone se odebrala s přáním dobré noci do pokoje a otec se zavřel ve své pracovně, odkud pravděpodobně už nevyleze. Bill zůstal sedět u stolu jako hromádka neštěstí. Vypadal sklíčeně. Jeho hlava byla svěšená hluboko mezi rameny, ramena podivně pokleslá, záda shrbená a ruce sepnuté na klíně. Anelli, která přišla pomoct sklízet jídelnu, k Billovi došla, pohladila jej po zádech a podala mu kapesníček. Bill zvedl uslzený pohled a jen přikývl, protože slov by nebyl schopen, aniž by se nerozvzlykal nahlas. Přijal nabízený kapesník a s pláčem vyběhl do svého pokoje. Měl toho dost. Měl všeho dost. Popadl nezbytně nutné věci a zrazený vlastní rodinou se prohnal domem až k bráně venku. Vytáčel za pochodu Tomovo číslo, ale nikdo to nebral. Po pár pokusech to vzdal.

Z pláče jej začínala bolet hlava. Jeho oči i tváře byly rudé a na hrudníku jej bolelo. Nechtěl veřejnosti ukazovat svoji slabost, proto i v tak pokročilé večerní hodině měl na očích sluneční brýle a snažil se ignorovat divné pohledy cestujících v autobuse, stejně jako hloupé narážky od nevyzrálých puberťáků. Co chvíli dlaní setřel slzy, které pod spodními obroučkami černých brýlí putovaly až na hranu jeho čelisti. Potřeboval obejmout. Potřeboval cítit, že je alespoň někdo, kdo jej vyslechne, pohladí a obejme, a bude mu šeptat ta donekonečna omílaná slova, že všechno bude dobré.

*

„Kdo ti volal?“ zeptala se Melissa, když se dívali s Tomem na televizi.

„Bill,“ pronesl Tom nezaujatě.

„Proč jsi mu to nezvedl?“

„Určitě to nebylo nic důležitýho,“ mávl nad tím Tom rukou.

„Mohlo se něco stát.“

„To ne. On se jen nudil, tak si chtěl pokecat. Nic víc,“ dořekl Tom a v ten okamžik se domem rozezněl zvonek. Tom se zamračil. Kdo mohl otravovat tak pozdě? Chtěl vstát, že otevře, ale Melissa jej zadržela. Došla ke dveřím a odemkla. Tom napínal uši, aby slyšel, kdo přišel.

„Bille?“ uslyšel Tom Melissu oslovovat příchozího a vyskočil z pohovky. Takže se asi přece jen něco stalo. Doběhl do chodby a zmařil tak další konverzaci mezi Billem a jeho mámou. Bill jakmile spatřil Toma jen v tričku a spodním prádle, pravděpodobně připraveného jít brzy do postele, se rozběhl a vlítl Tomovi do náruče, která se instinktivně rozevřela. Tom udělal krok dozadu pod silou, kterou do něj Bill vrazil, a nechápavě omotal ruce kolem Billova těla, které se jím zřejmě snažilo prostoupit dál do domu. Cítil dusivé vzlyky, třes Billova těla a především horké slzy, které dopadaly na jeho tričko.

„Mami, my…“

„V pořádku. Dobrou noc,“ usmála se Melissa chápavě a vrátila se do obýváku. Bill teď zřejmě potřeboval přítele, se kterým by si promluvil, proto se Melissa pro teď obejde bez Tomovy společnosti.

Tom dovedl unaveného Billa do svého pokoje a zavřel za nimi dveře. Posadil Billa na matraci a přisedl si z boku k němu. Byl tak malátný a najednou bez života, že měl o něj Tom opravdu strach.

„Bille, co se proboha stalo?“ držel Billova ramena, aby díky své slabosti nepřepadl. Bill sundal své brýle a podíval se na Toma. Vzlykl a zamrkal.

„Nenávidím je,“ řekl a nadechl se. „Nech si mě, Tomi, prosím. Nevracej mě,“ žadonil Bill a opět se přitiskl k Tomovu tělu. Omotal paže kolem jeho krku a obličej schoval do Tomova krku. Opět se rozplakal. Přišlo mu tak smutné, že si musel dojít pro pohodlí k cizímu člověku. Že někdo cizí je schopný jej nechat vyplakat na svém rameni a vyslechnout všechna jeho trápení na rozdíl od vlastní rodiny.

„Bille,“ oslovil jej Tom jemně a hladil jej po zádech. Cítil Billovu potřebu schoulit se do Tomova klína a v jeho náruči se schovat před vším zlým.

„Pochválil mi vlasy…“ špitl Bill tiše, „ale jen proto, že si předtím nebyl jistý mým pohlavím a sexuální orientací,“ vzlykl do Tomova krku a rozplakal se nanovo, když ta slova znovu uslyšel ve své hlavě. Tom jen trpce přivřel víčka a pohladil Billa po hlavě.

„Podívej se na mě,“ vyzval Billa a odtáhl si jej od těla. Sevřel v dlaních jeho hořící tváře a zadíval se mu do očí, které se topily v slzách. „Ty si zasloužíš být milován přesně takový, jaký jsi. Pamatuj si to,“ řekl Tom, usmál se a vtiskl Billovi malý polibek na rozpálené čelo.

Vstal od Billa a ve skříni našel jedno ze svých volných triček. Položil jej na postel a začal z Billa stahovat oblečení. Nechal mu jen spodní prádlo a přes hlavu mu přetáhl svoje tričko, které teď Billovi poslouží jako pyžamo. Pomohl mu do postele a sám se uložil vedle něj. Přisunul se doprostřed postele a nechal Billa, aby jeho tělo vtiskl do smrtelného sevření přesně tak, jak to teď potřeboval. Tom se proto později ocitl v naprosto nehybné pozici s Billem všude kolem sebe. Objal jeho tělo a několikrát jej líbl na čelo. Tomova dlaň se usídlila na Billově boku, kde započala uklidňující hlazení. Potřeboval Billa uspat. Co nejrychleji to bylo možné.

„Už neplakej,“ šeptal a pohyboval rty proti Billově čelu. „Všechno bude dobrý, uvidíš,“ ujišťoval Billa a z boku se přesunul dlaní na jeho záda. Dlouhými tahy přejížděl nahoru a dolů. Hlasité vzlyky pomalu ustávaly a Billovo tělo se uklidňovalo. Dostávalo se z křečovitého sevření Tomova těla a upadalo do spánku. Poslední záchvěvy vzlyků opustily Billovy rty a po drobné pusince, kterou Tom věnoval Billovu spodnímu rtu, jak zůstala jeho ústa pootevřená, Bill opravdu vyčerpáním usnul.

„Dobrou noc,“ zašeptal Tom a uložil se do polohy, která mu umožní později usnout i v této pozici. Billovy paže ze spánku malinko povolily, ale stále zůstávaly na svém místě, objímajíc Tomovo tělo jako tělo velkého plyšáka na spaní. Tom sklonil hlavu a tváří se opřel o temeno Billovy hlavy. Lítost se v něm nyní ozvala v plné síle. Držel v náruči kluka, který mu věnoval veškerou svoji důvěru a ukázal mu svoji zranitelnost. Nejvíce jej bolelo, když si vzpomněl na Billův výraz ve tváři, když spěchal domů. Jistě. Bál se, že jej matka nachytá při porušování jejího zákazu chození ven, ale zároveň dokázal v Billově tváři rozpoznat náznak radosti a štěstí, že po dlouhé době uvidí svého tátu. V tuhle chvíli nenáviděl Billova otce víc než Michaela.

Starostlivě narovnal přikrývku na Billově těle a ujistil se, že Billovi ani ve spánku nic nechybí. Když už se Bill rozhodl najít útočiště v Tomovi, chtěl se Tom postarat, aby toho po probuzení nelitoval, a zároveň aby věděl, že je Tom připravený mu to útočiště poskytnou, kdykoli bude Bill potřebovat.

„To víš, že tě nikomu nedám, ty malej šmudlo,“ špitl s úsměvem do ticha a sám se ještě více natiskl k Billovi, aby po chvíli konečně usnul.

autor: Muckátko :o*