autor: Turmawenne
Ahoj, moji milí čtenáři 🙂
Hned na začátek vám chci hrozně moc poděkovat za vaše komentáře! Jste úžasní a děláte mi hroznou radost. Nečekala jsem, že se tato povídka natolik ujme 🙂
Tento díl je poněkud „slabší“, za což se velmi omlouvám. Poslední dny pro mé psaní nebyly bohužel příliš přínosné. Málo času, zkoušky se blíží rychlostí světla, Vánoce jsou za dveřmi a já nějak nevím, co dříve.
Každopádně doufám, že i v tomto díle najdete něco, co se vám zalíbí. Ještě jednou moc děkuji. Příjemné čtení 🙂
Turmawenne
Následující den přinášel pro oba milence něco zcela nového. Poprvé se vedle sebe probudili, jeden na druhého se přihlouple usmívali a vzájemně si užívali přítomnosti toho druhého. Tento den pro ně znamenal oficiálně nový začátek. Ačkoli Billa čekalo nepříjemné domlouvání s Alanem ohledně toho, kdy si vyzvedne věci, bylo to snad to poslední, na co nyní myslel. Nezáleželo mu teď na problémech a potížích, ale na radostech a nové budoucnosti s Tomem.
Oba milenci si užívali prvního dne, kdy byli skutečně jen spolu. Po dlouhém ranním milování, dlouhé sprše a příjemné snídani vyrazili ven. Dlouho se jen procházeli, pobíhali klikatými uličkami, které se v Berlíně ukrývaly, a neustále se k sobě tiskli, přičemž nemohli opomenout vzájemně na své měkké rty.
„Co nejdříve si vezmeš u Alana věci, aby se ten vztah mohl definitivně uzavřít, co ty na to?“ zeptal se Tom Billa, přičemž si ho k sobě přivinul. Seděli na lavičce v parku nedaleko od pěkného jezera, které tu bylo.
„Jsem rozhodně pro. Asi… asi tam zajdu ještě dnes. Chci to mít už za sebou, nechci na to pořád myslet. Chci tuhle kapitolu uzavřít,“ přiznal chlapec s jemnými rysy v obličeji a schoulil se více do náruče svého milence, jelikož mu bylo poměrně chladno.
„Těší mě, že na to nahlížíš stejně jako já. Víš… tohle je vlastně opravdu šílenství. Tohle se nestává každý den. Musí to něco znamenat, něco velkého,“ řekl přímo nadšeně, ačkoli stále trochu tajemně. „My dva k sobě patříme. Bože, neumím si už představit být bez tebe,“ vyřkl starší muž tato silná slova a černovláska si k sobě silně natiskl, jako by tím chtěl dát najevo, jak pevné je jeho pouto k němu, ačkoli se znají velmi krátkou dobu.
„Nebudeme bez sebe. Jen spolu,“ uculil se Bill a sjel po hrudi svalnatého muže.
Ještě v tentýž den šel Bill do bytu, kde prožil dva roky svého života s člověkem, se kterým dva dlouhé roky žil a miloval jej. Možná to od něj bylo drzé, jen tak jít dovnitř, ale stále tu měl své věci a potřeboval si je vzít. Velkou výhodou pro něj bylo, když zjistil, že Alan ještě není doma, což u něj nebývalo zvykem. Z práce se vracel téměř vždy ve stejný čas, nechodíval s přáteli po barech či hospodách. Dnes tomu nejspíš bylo jinak, ale to již nebylo v Billově zájmu. Trvalo mu příliš dlouho, než Toma přesvědčil o tom, aby s ním nechodil. Tom byl ochotný se vzdát svého dnešního úkolu, jen aby se svým mládětem mohl jít, ale Bill ho nakonec přemluvil a Tom odjel dělat drobný rozhovor do nějakého časopisu.
Bill se v bytě vůbec necítil dobře. Všechno mu to připomínalo minulé časy a snad ho to tu i svazovalo. Byl sklíčený a nepřál si nic jiného, než už být pryč odsud. Proto se dal rychle do balení těch nejdůležitějších věcí, což bylo oblečení, kosmetika, hygiena, věci do práce, notebook, nějaké fotografie, alba a mnoho dalších věcí.
Ačkoli říkal i Tomovi, že toho nebude hodně, jeho dva kufry byly totálně plné a k tomu měl ještě dvě tašky. Nebylo to vše, ale prozatím mu to rozhodně stačilo. Nepotřeboval přeci mnoho, když měl nyní po boku svého Toma.
Pro Alana napsal jen krátký vzkaz, ke kterému přiložil klíč od jejich nyní již bývalého společného bytu.
„Alane, vzal jsem si jen ty nejdůležitější věci. Věci, které jsme si koupili společně, si nechej. Ještě jednou se omlouvám. Opatruj se… Bill.“
Do nového bytu se Bill dostal až večer. Jakmile dotáhl všechna zavazadla do Tomova bytu, úlevně vydechl. Konečně to bylo za ním. Ačkoli nebylo moc dobré ponechávat všechny ty kufry a tašky v předsíni, nechal je tam ležet a namířil si to rovnou do koupelny. Nevěděl, kdy se jeho drahý vrátí, ale nyní nutně potřeboval dlouhou koupel, která jej dostatečně uvolní.
Jakmile ze sebe dostal veškeré své svršky, vlezl si do vany, která byla až po okraj plná vody a bohaté pěny, se kterou si Bill dodnes byl schopný pohrávat jako malé dítě.
Jeho tělo se okamžitě začalo uvolňovat a jeho měkká, téměř dětská pokožka do sebe nabírala příjemnou vůni vanilky a kokosu. Bill tam nečinně ležel se zavřenýma očima, užíval si pocitu chvilkové samoty a klidu a z hlavy se snažil vytěsnit všechny špatné myšlenky. Nyní mělo přece přijít něco nového, hezkého a rozmanitého. Nebyl čas už myslet na to špatné. Chtělo se to nyní probírat zatím nepoznanou budoucností vztahu s Tomem. Ale… byl tohle vlastně vztah?
„Mmm, tady jsi,“ zašeptal hluboce tichý hlas a kolem Billova krku se náhle něžně omotaly dvě silné paže, a jeho rty začaly plenit rty druhého muže. V ten okamžik se Billově drobném těle napjal slastí každý sval a on okamžitě polibky svému milenci opětoval. Trvalo několik minut, než se od sebe ti dva odtrhli. Jakmile se tak stalo, pohlédli na sebe a vyměnili si úsměv.
„Jak ses měl?“ zeptal se Bill trošku stydlivě. Bylo to zvláštní. Byl v novém, pro něj zatím v cizím prostředí a měl tu žít po boku s mužem, kterého neznal, ale potřeboval ho.
„Chyběl jsi mi,“ zašeptal muž s hnědýma očima a věnoval Billovi lehký polibek. „Byl to jen nudný rozhovor. Ale koukal jsem, že ty jsi to pěkně zvládnul a máš tu věci. Nebyl žádný problém?“ zeptal se se staženým obočím.
„Ne, nebyl doma,“ přiznal Bill a sjel mokrými prsty s rozmáčenými bříšky po Tomově tváři. „Teď už jsem u tebe kompletně. Už se mě jen tak nezbavíš, došlo ti to?“ zaculil se.
„To jsem přesně chtěl,“ zasmál se Tom již do Billových rtů. Nyní Billovi nezáleželo na tom, zda Toma namočí. Jednoduše ho pažemi objal kolem krku a přitiskl si ho víc k sobě. Potřeboval jeho přítomnost, co to jen šlo.
„Tady to ale voní,“ broukl Bill, když vešel do kuchyně zabalený v huňatém županu bílé barvy. Tom se na něj mile usmál a dál cosi vařil.
„Doufám, že ti nevadí ostřejší jídla,“ poznamenal pak se smíchem, promíchal suroviny na pánvičce a přešel k Billovi. Objal jej kolem útlého pasu a nosem se otřel o ten jeho.
„Ne, vůbec ne,“ zašvitořil Bill a lehce se usmál. „Už teď miluju tvoji vanu,“ zasmál se pak nenuceně. „Je tak prostorná a skvělá,“ zamručel spokojeně.
„A co miluješ ještě?“ zeptal se Tom a lehce zatlačil svými rty proti těm Billovým.
„Třeba tvoje rty a polibky,“ vydechlo to mladé ptáče a ihned Toma políbilo. Vášeň a vzrušení, které mezi nimi bylo by se dalo snad i krájet. Stále se nemohli jeden druhého nabažit, vyhledávali neustálý fyzický kontakt. Ačkoli by to pro někoho mohlo být přehnané, pro ně to bylo normální. Jeden jako druhý to nyní potřeboval stejně tak jako vzduch.
„Pálí se ti to,“ zasmál se Bill a rychle se od Toma odtáhl.
„Tvoje vina,“ obvinil ho se smíchem Tom a hned se vrhnul k plotně. Možná by to do něj nikdo neřekl, ale muž jako on se o sebe jednoduše uměl postarat.
Po dobré večeři si společně lehli na rozložený gauč, zakryli se dostatečně teplou dekou, sledujíc hořící krb. Měli si toho hodně co povídat a k tomu byla nejlepší sklenka vína, které přitom popíjeli, vnímaje vůni a tep jeden druhého.
Každý den a každá noc pro ně byla příliš krátká, aby si stačili všechno říct. Jeden druhého se stále na něco vyptával, chtěl znát jeho dětství, školní léta, první lásky a průšvihy, zajímavosti z jeho zaměstnání, pocity, přání a sny… oba chtěli vědět vše, co jen vědět mohli.
Bohužel, jejich touha jednoho po druhém jim někdy nedovolila příliš mluvit. Byli mladí, nespoutaní, žhaví a plní chtíče. Často jejich plkání končilo u divokého milování či něžného mazlení, při němž se neustále detailně poznávali. Jeden na druhém stále vyhledával nějaké maličkosti, drobnosti a dokonalosti, a naopak chybičky, ze kterých se těšili.
Dny ubíhaly. Dva mladí muži se pozvolna učili žít jeden s druhým. Byla to pro ně oba velká změna, která jim ovšem nedělala žádné potíže a přijali ji bez problémů. Den co den, noc co noc, každičkou minutu si byli bližší. Jeden druhého potřeboval, chtěl a toužil po něm. Bylo mezi nimi snad až děsivé pouto, které ostatní lidé nechápali, možná se o to ale ani nesnažili.
Ačkoli si oba chtěli užívat společných radovánek, času stráveného jen společně, nešlo to tak donekonečna. Práce volala a to příliš hlasitě. Tom musel dělat mnoho rozhovorů. Díky knize, která o něm a jeho výpravě vyšla, měl mnoho autogramiád, při nichž se nudil a jen stroze podepisoval knihy fanouškům, kteří v něm viděli někoho naprosto dokonalého. Pro nikoho ovšem nebyl dokonalejší než pro Billa, který byl naopak v práci mnohem rozvernější. Jeho nadřízený se nestačil divit, jaké skvělé nápady padají z Billových úst. Byl plný euforie, fantazie a radosti, kterou se snažil dostat do svých článků. Byl jako vyměněný. Jeho usedlost, která jej spalovala, byla náhle pryč. Oplýval energií, pracoval s chutí, ačkoli občas mu to šlo velmi těžce, a to zejména při čtení textovek od Toma. Vždy když neměl co dělat, seděl ve svém pohodlném kancelářském křesle a myslel na to, co se odehrávalo mezi ním a jeho milencem předešlou noc. Vždy se u toho kroutil a nemohl se dočkat, co bude následovat nynější den. Stále měl Toma málo stejně jako on jeho. Jeden druhého se nemohl nabažit, ale… to je snad správné, nebo ne?
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Někdy bych si přála zažít takovouhle osudovou přitažlivost :))
Těším se na pokračování a jsem zvědavá, co si na kluky vymyslíš 🙂
No k tej poslednej otázke.. kebyže to bude len tak, tak sa nepýtaš, že? 😀 Som zvedavá, čo všetko si pre nich prichystala, ale zatiaľ sa mi páči, že je to s nimi také jednoduché 😀
Rozhodně musím nesouhlasit s autorkou, že tahle kapitola je slabší. 😀 Mně se naopak moc líbila, je krásné, jak si autorka dokáže vyhrát se slovy a jak popisuje situace. 🙂 Zatím se zdá vše dokonalé, bojím se ale, že je to jen takové to ticho před bouří, že bouře přijde a nebude právě malá.. Moc se těším na další díl. 🙂
Musím se přiznat, že já jsem celou dobu čekala, že něco přijde. Když se Bill kompletně přeštěhoval k Tomovi a šel se naložit do vany, myslela jsem, že ho tam načapá s někým jiným 😀 Pořád jsem čekala, že se z Toma stane nějaký úchyl nebo masový vrah 😀 A ono nic 😀 Vidím, že moje představy se nestaly skutečností, ale jsem za to skutečně ráda :)) Stejně ale Billa obdivuju. Neměla bycvh odvahu jen tak opustit stávajícího přítele a nastěhovat se vlastně k naprosto cizímu člověku. Proto jsem i čekala, co se stane 😀 Ale vypadá to, že jsou spolu kluci strašně šťastní a mají se moc rádi 🙂 Stejně ale čekám, co se ještě stane 😀 ta poslední věta tam nebude jen tak 🙂
Jsem zvědavá na další díl 🙂
Mnohokrat dekuji ! 🙂 ani nevite, jakou mi delate radost. Moc to pro me znamena, ze tak pekne komentujete a povidka se vam libi. Dekuji 🙂 jste moji motivaci 🙂
Je to až moc velká idylka to nebude jen tak.