autor: Wind
Zdravím. Tak jsem tu s novou povídkou. Jsem totiž po operaci (mám já to ale štěstí), takže mám chvíli klid od školy, a tím pádem i čas na psaní 😀
Zkusila jsem změnit charakter hlavních postav a jsem vážně zvědavá na vaše reakce 😀 Už se mi po vás vážně stýskalo.
Nedávno jsem četla jednu mangu a moc se mi líbilo ztvárnění merfolků. Dovolila jsem si to trochu přejmout, takže se omlouvám, kompletní vzhled není můj vlastní výmysl, je to tak trochu plagiát. Doufám, že mi to odpustíte 🙂
Vaše Wind
Bylo lehce pod mrakem, když se rybáři z přímořského městečka vydali na lov. Pracovali pro místní továrnu, která rozvážela ryby a všelijaké jiné mořské plody skoro do celého světa.
„Dělej, Tome, jinak tě kapitán nechá na břehu!“ Volal vysoký brunet na svého přítele a kolegu.
„Jo pořád. Se kvůli dvěma minutám nezblázní!“ Zahulákal zpět Tom. Georg se jen tiše zasmál. Za chvíli už oba mířili do přístavu, kde na ně čekala jejich rybářská loď Marine Lady. Kapitánovu historku o vzniku tohoto jména znali všichni rybáři nazpaměť.
Kapitán pocházel z chudé rodiny rybářů z Irska. Miloval svou práci. Jezdil se svým otcem na malé loďce po moři a učil se lovit. Jednou se ale stalo, že vytáhl z moře opravdový zázrak. Bylo to malé dítě. Ale ne ledajaké. Byl to merfolk. Bytost velice podobná člověku, a přesto úplně jiná. Přes ramena jí rostly dlouhé, jemné, skoro až krajkovité ploutve připomínající hedvábný závoj. Místo chodidel měla dlouhé ploutve. Byla to malá, hezoučká, rusovlasá holčička. Usedavě plakala a prosila, ať ji pustí. Kapitánovi i jeho otci se jí zželelo, a ačkoli by určitě dostali spoustu peněz, kdyby ji prodali, pustili ji na svobodu. Druhý den se na prahu jejich domu objevila hromádka perel. Bylo jich tolik, že se rodina mohla přestěhovat do většího města a tam začít spokojeně žít. Na památku pojmenoval kapitán svoji loď po onom stvoření.
„Ty, Geo… myslíš, že je na těch staroušových povídačkách něco pravdy?“
„Nemyslím. Znáš ho, vždycky hrozně přehání. Nic jako mořský pany neexistuje.“
Tom s Georgem zkontrolovali sítě a spolu s ostatními se vydali na otevřené moře. Kapitán stál na můstku a díval se skrz sklo na svoji posádku pobafávaje spokojeně z černé fajfky.
„Jsme připraveni vyjet, kapitáne!“ hlásil David, člen posádky.
„Dobře. Pak tedy… vzhůru na moře.“
O hodinu později už byli na otevřeném moři daleko od přístavu. Posádka se jala nahazovat sítě.
„Hej… kluci. Už jste o tom slyšeli?“ Naklonil se David k Tomovi s Georgem.
„O čem jako?“ Otočil se na něj Tom.
„Slyšel jsem, že se tu ani ne před měsícem utopilo pět lidí. Vyjeli sem na malé lodi rybařit a už se nevrátili. Člun našli, ale po nich ani stopy. Říká se, že je něco stáhlo z lodi.“
„Prosím tebe… ty taky hned všemu věříš. Jako bys neznal rybáře. Milují tyhle historky. Podívej se na starýho a na ty jeho báchorky o mořských lidech.“
„Já to myslím vážně, Geo. Copak nečteš noviny? Psali tam o těch utopených.“
„Ne… přesně kvůli tomuhle nečtu noviny. A teď makej… musíme vytáhnout sítě.“
David to teda nechal být, ale měl pořád trochu strach. Věřil v nadpřirozeno a byl taky snad jediný, kdo věřil kapitánově historce. Možná proto si o něm všichni z posádky mysleli, že je podivín. Ale i tak ho všichni brali bez problémů mezi sebe. Věděli, že jinak je to fajn kluk.
Loď už byla na půl naplněná úlovky a David zrovna chystal síť na další nahazování. Najednou kolega vedle něj přestal dělat svoji práci, jako ve snách se otočil a mířil k okraji lodi. David se za ním otočil.
„Hej… jsi v pohodě, kámo?“
Nic. Rybář došel až k okraji a mírně se naklonil dolů a… padal do vody.
David se vyděsil.
„Muž přes palubu!“ křičel. Všichni se honem rozeběhli na pomoc. Tři z nich, kteří se dostali k boku dřív… nikdo neviděl jak ani proč, najednou s křikem padali do vody. A za nimi další tři.
„Pryč z paluby! Do podpalubí a na můstek!“ Volal kapitán, který vyběhl na palubu.
„Ale co oni?!“ volal Tom. Panika na lodi způsobila, že ho nikdo neslyšel. Nedalo se nic dělat. Vzal lano a kruh a běžel na pomoc svým přátelům.
Naklonil se přes palubu a… padal do vody. Cosi neviditelného ho stáhlo do vody. Otevřel oči, kolem něj samé bublinky. A pak… to uviděl. Přímo proti němu plaval člověk. Moment. Ne. To nebyl člověk. Vypadal jako bytost z kapitánova příběhu. Tom v úžasu málem vypustil všechen vzduch. Ale… co to? Bytost k němu v mžiku připlavala, chytila ho pod krkem a táhla ho s sebou ke dnu. Je tohle můj konec? Utopím se tady?
Podíval se stvoření do očí. Byl v nich vztek a nenávist. A bolest. Bylo jí tolik, až z toho Toma samotného bodlo u srdce. Pomalu ztrácel vědomí. Cítil silný tlak v uších. Z nosu mu začínala téct krev. Je tady konec?
Merfolk: podobně vypadající, uši má normální (lepší obrázek jsem nenašla):
Obrázek je z mangy od Lily Hoshino.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Zaujímavo to začína. Takže Bill bude to stvorenie? Som zvedavá čo s tými ľuďmi robia. Asi to bude nejaká pomsta? Teším sa na pokračovanie a za túto kapitolu ďakujem.
miluju tenhle žánr na tomhle blogu už jsem četla podobnou povídku ale už víck jak čtyři měsíce nedošel další díl 🙁 mislím že to bude zajímavě pokračovat a těším se na Billa :)) určitě si ji prečtu až do konce :)))
Oh.. tak toto vážne dobre začína.. už len ten názov ma zaujal. Som zvedavá, čo sa tam bude diať.
Myslím že tuším správně když tuším že Bill bude to stvoření že? :D…vypadá to hodně zajímavě…už se těším na pokračování 🙂
úúžasné, těšim se na další díl =)))))))))))))))))))))))))))))))
Jéé, další povídka od Wind! :)) Hnedka jak jsem uviděla Tvoje jméno, jsem věděla, že povídka bude opět originální a skvělá! 🙂 Fakt jsem moc ráda, že jsi se pustila do další povídky! 🙂
A tenhle díl mě fakt dostal! Strašně moc se těším na pokračování, protože mě strašně zajímá, co bude s Tomem 🙂 Nějak pochybuju, že by umřel..to by pak v povídce nebylo o čem psát 😀 Tak si myslím, že se Tom buď taky promění a nebo něco jinýho? Jsem fakt natěšená 🙂 Povídka mě hnedka zaujala, nic podobného jsem nečetla! 🙂
Moc děkuji za povídku! :))
Tak tohle začíná hodně zajímavé, takové téma mi vůbec není cizí. 🙂 Jsem si skoro jistá, že Bill bude jedno z těch mořských stvoření, ale uvidíme. 🙂 Těším se na pokračování, moc ráda si na něj počkám. 🙂
[6]: Abych byla upřímná, čekala jsem, jestli se tady objeví i komentář od Tebe, protože jsi zatím nejvěrnější čtenářka, kterou mám a jsem za to ráda 🙂 Máš pravdu, Tom neumře, to je asi jasné, protože by vážně nebylo o čem psát 😀
Vypada to moc zajímavě jdu číst další díl.