autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Až kolem druhé hodiny jsme se zvedli od stolu a rozjeli se zpět do firmy. Chtěl jsem oběma něco dobrého ještě koupit, ale byli přecpaní. Celou cestu do firmy nám Nicki zase zpívala. Tentokrát jsme se jí smáli oba a já ještě víc, když se k ní přidal i Tom. Dlouho jsem se necítil tak dobře a hezky uvolněně jako dnes. S Barbarou jsme hodně dlouho nikde nebyli. Ani jsem na to moc nemyslel.
„Uh, taky mě to zmohlo,“ zasměju se, když se rozejdeme po chodbě do kanceláře.
„To mi povídej,“ smál se Tom.
„To mi povídejte,“ zopakovala i Nicki a poplácala se po břiše, čemuž jsme se začali smát. Ta holka mě zabije. Dneska má opravdu den. Někdy je tichá, klidná, ale dnes vážně perlí.
„Takže odpočívat, hm? Musí vám slehnout,“ usměju se. Na to mi ani jeden neodporoval. Došli jsme pomalu do kanceláře. Prošli jsme s klidem sekretariát, jelikož tu Sandra ani nebyla. Zase se někde fláká. Nechal jsem oba vejít do kanceláře a poté jsem za námi zavřel dveře. Tom došel ke gauči a svalil se do něj. Lehnul si a poplácal se po břiše. Nicki zapištěla, rozběhla se a skočila přímo na něj.
„Uh!“ vyšlo z Toma také kromě následného zakňučení. Tak a teď kam to bylo.
„Nicol, to nemůžeš,“ řeknu hned a podívám se na ně. Ještě mi ho zabije. „Budeš zvracet nebo jsi impotentní?“ zeptám se s lehkým úsměvem.
„Dobrý,“ oddechl zhluboka a podíval se na ni. Ona si na něj lehla a začala ho šimrat na krku. „Mně to nevadí,“ zavrtěl se s úsměvem a zavřel oči. Jo, to musíš o něco níž, zlatíčko. Pousmál jsem se a tiše k nim došel. Ukázal jsem na Nicki, aby byla tiše, a jemně jsem Toma začal lechtat na bříšku a bocích.
„Aaah!“ začal pištět se smíchem jako malé dítě a vrtět sebou. Čekal jsem to. Nicki se začala smát s ním a začala mu prstíkem šťourat za klíční kost. Joo, šikovná holka! „Íííh, ne, ne, ne, dost! Prosím,“ začal se hlasitě smát. Smál jsem se mu a pokračoval. Prsty jsem mu zajel pod tričko a lechtal ho dál, aniž bych se přestal smát.
„Ty náš hrdino. Jak se kroutí,“ brouknu. Jestli se tu nepočůrá, bude to asi zázrak.
„Prosím, néé!“ smál se přes celou kancelář. „Já se s váma nebudu bavit, vy lotři,“ škubal sebou tak, div ze sebe malou neshodil.
„Ale, ale, snad by ses nám nevztekal,“ zasměju se a polochtám ho na podbřišku, ale o dost něžněji.
„Tatí, on se počůrá,“ smála se Nicki a poskakovala mu zadkem po břiše. No jako bych to snad neříkal. Ještě toho trošku.
„Kočko, pojď dolů,“ usměju se na ni a sundám ji z něj. Vidím na něm, že už má dost. Ani jí to moc nevadilo, hned se rozeběhla na koberec a začala si tam zase kreslit. Podíval jsem se na Toma a zaculil se. Takže zase chvilku jen spolu.
„Mám si na tebe taky sednout a pořádně tě zlochtat, hm?“ olíznul jsem si rty a alespoň si jedno koleno zapřel o pohovku. Jemně jsem mu znovu prsty přeběhl po podbřišku. Má tu kůži jemnou jako samet.
„Díkybohu, myslel jsem, že ze mě kromě oběda vyletí i duše,“ oddechl si a položil mi ruku na nohu, jíž jsem se o gauč opíral.
„Zachránil jsem tě,“ zasměju se a pohladím ho po břiše. Trošku víc jsem se kolenem zapřel a nahnul se nad něj.
„Můj ochránce,“ pošeptal s úsměvem a posunul se, jako by chtěl, abych si k němu opravdu vlezl. No, teoreticky by to šlo.
„Ahm,“ prohlédnul jsem si ho a pomalu ho překročil, takže jsem si nad něj obkročmo klekl. Nesedl jsem si na něj, abych ho nijak netížil. Nic neřekl. Jen s úsměvem uvolněně zavřel oči.
Co nejněžněji jsem ho začal hladit po bříšku, nespěchal jsem. Až po chvíli jsem mu sjel na podbřišek, kde jsem se také chvíli zdržel, ale ne příliš. Lákalo mě zase pohladit tu kůži pod boxerkami a také jsem to udělal. Nejraději bych tu jeho pokožku líbal, všude a pořád. Slyšel jsem, jak oddechl nosem, ale znělo to poměrně spokojeně. Dlaň si položil na mé koleno, po němž mě pohladil. Přivřel jsem pod jeho dotekem oči a zlehka na něj usedl, ale ne příliš. Sjel jsem mu hezky pod boxerkami směrem ke slabinám. Aniž by se bránil, vyjel mi dlaní po stehně. Jo, přesně tohle si přeju. Aby se mě dotýkal.
„Mmm,“ vydechnu potichu a sjedu o maličko níž, jako on jede naopak výš. To už se mu ovšem zachvěl hrudník a trhaně se nadechl. Pane bože. Tolik si přeju ho vidět, když… když je nejvíc vzrušený. Sledoval jsem ho. Chtěl jsem vidět, jak se tvářil, jak reagoval. Udržoval jsem prsty na jednom místě, jen jsem s nimi vyjížděl nahoru a zvolna zase dolů. Je dokonale oholený, úplně sametový, jemný… Bože, dovol mi jednou tu kůži okusit jazykem. Olíznul si rty a poté je nechal pootevřené. Cítil jsem, jak mu naskočila husí kůže. Vyjel mi pomalu dlaní až na bok, jemně ho stiskl a přivinul si mě k sobě blíž. V ten okamžik jsem k němu víc sklouznul. Stále jsem nad ním obkročmo klečel, ale trošku jsem mu zadkem tlačil na rozkrok, jak jsem usedal. Sjel jsem prsty do strany, ovšem ještě o něco níž. Musím mu to povědět.
„Jsi tak heboučký a jemný,“ pošeptám mu, když se k němu trošku sehnu. „Líbí se mi to. Tahle kůže se musí nádherně líbat…“
„Ty ji ale líbat nebudeš,“ vzdychne tiše, přičemž otevře své čokolády. Pohlédl hned na mě. Jeho oči byly tmavší. Byl vzrušený. „Máš tu dceru,“ šeptne. Miluju tě, Nicki, ale teď bych s ním chtěl být sám.
„Já vím,“ pošeptám a hladím ho dál, ale dívám se mu přitom zpříma do očí. „Možná jen… ne teď,“ olíznu si rty. Nikdy víc jsem nechtěl jet na schůzi do Kolína. Viděl jsem, jak polknul a přivřel oči. Nad tím jsem se pousmál a druhou rukou mu vyjel po hrudi. Ačkoli měl tričko, přejel jsem mu prsty po bradavce. Bože, má ji trošku ztvrdlou. On se však pomalu opřel o lokty a přichytil mě dlaní za tvář.
„Jestli jsi nekrofil, tak klidně pokračuj. Jestli mě chceš ale raději živýho, tak ze mě už slez,“ pošeptá tiše, přičemž se mi nosem otře něžně o bradu. No, asi jsem pochopil, jak to myslel. Snad je to správně.
„Chci tě, ale jedině živého,“ pošeptám a sklouznu mu prsty přes bradavku, bříško a podbřišek a poté z něj pomalu vstanu. Nezapomněl jsem se zadkem otřít o jeho klín. Zavřel oči, vydechl a ještě tam chvíli ležel. Poté se pomalu posadil a zvedl se. Přesunul se k Nicki, sedl si k ní a začali si spolu opět kreslit. Už jsem se po něm jen podíval a oddechl. Možná jsem udělal chybu, možná ne, ale rozhodně toho nelituju. Byla to další chvilka, kdy jsme si byli blízko, a to hodně blízko. Nemám potřebu to hnát daleko. Stačí mi i tyhle drobné doteky a jsem z něj mimo tento svět.
Následující den byl už bohužel stereotypní jako ty předchozí, vyjímaje včerejška. Hodil jsem malou do školky a poté jel do práce. Jediné, na co jsem se těšil, byl ten zázrak s copánky a jemnou voňavou pokožkou.
V práci byl dnes celkem klid, dokonce jsem se s téměř nikým nesetkal na chodbě. Zašel jsem hned k sobě. Pozdravil jsem se se Sandrou a poté vešel do kanceláře. Porozhlédl jsem se kolem. Ačkoli je to banální, první, co mě trklo do očí, bylo, že na mém stole nestál kelímek s latté. Nevyžaduji ho po něm, jen mám strach, jestli není naštvaný po včerejšku. Jen jsem k sobě semkl rty a odložil si bundu na věšák. Poté jsem už obešel stůl, abych se posadil. Vlastně, co když tu ani ještě není… Náhle se však otevřely dveře od Tomovy kanceláře. Vyšel s nějakým papírem v ruce, do nějž hleděl. Byl na cestě ke mně. Až po chvíli ke mně vzhlédl.
„Ahm, ahoj,“ šeptnu a usměju se na něj, aniž bych se posadil.
„Ahoj,“ oplatil mi pozdrav kývnutím. Došel až ke mně a podal mi papír. „Můžeš mi to podepsat?“
„Samozřejmě,“ přikývnu a hned se natáhnu pro propisku. Usedl jsem jen na kraj židle a hned to podepsal.
„Čekal jsem, že budeš dělat větší problémy, ale… tím líp pro nás oba,“ pošeptá a natáhne se pro papír, že si ho vezme. Cože?
„Počkej,“ vyhrknu ze sebe a ten papír si vezmu znovu. Ani jsem si to nepřečetl. Vždy jsem si od něj papíry bral a podepisoval je rovnou. Ovšem, když jsem viděl nadpis „Výpověď z pracovního poměru podaná zaměstnancem“, přešel mi po těle mráz zároveň s horkem. „Pane bože, co… co to je? Podáváš výpověď?“ držím si ten papír u sebe. Podíval jsem se na něj naprosto šokovaně. Ne! To mi nemůže udělat, to ne.
„Bude to tak lepší. Už jsem si sbalil,“ skloní pohled a nastaví ruku, abych mu ho dal. Nemůže jen tak odejít, to ne. Já… Proč?!
„Tome, ne!“ vydechnu a nasucho polknu. „Prosím, ne,“ zašeptal jsem, přičemž se mi v mžiku do očí nahrnuly slzy. Chvíli na mě koukal, ale poté se otočil a odešel do svojí kanceláře.
Chvíli jsem tam stál jako opařený, ale poté jsem se za ním rozešel.
„Proč chceš odejít?“ pošeptám.
„Bude to tak lepší pro oba,“ opřel se zadkem o stůl.
„To ne,“ zakroutím hlavou. Rozešel jsem se až k němu. „Kvůli mně to nedělej. Pokud u mě pracovat nechceš, tak to řekni, ale kvůli mně to nedělej. Já… bože.“ Bože, proč jsem to včera jen udělal. Je to určitě i kvůli tomu. Zašel jsem asi daleko, a teď… Dlouze se mi díval do očí, až sklopil hlavu a pootočil se. Sáhl někam za sebe a otočil se zpátky ke mně. V ruce držel latté. Eh?
„Víš ty vůbec, co je za den?“ usměje se náhle. Za den? Asi čtvrtek? Přistoupí ke mně, obejme mě rukou, v které držel latté, kolem krku a dá mi malou pusu na tvář. „Je apríl…“ broukne pobaveně. Otevřel jsem pusu dokořán a párkrát zamrkal. Dělá si ze mě srandu… Dělá si ze mě prdel, sakra?!
„Pitomče,“ dal jsem mu lehce pěstí do hrudi a zamračil se. Potom jsem ho však pevně objal kolem pasu a přitiskl se k němu. „Já bych tě nejradši nakopal, já tě tak… mmmh!“ zabručel jsem a sjel mu po zádech. Jak jenom mohl?
„Byl jsi k sežrání,“ zasměje se tiše. No jasně, málem jsem už brečel. „Psal jsem to jen narychlo, ani tam není všechno, co být má. Tušil jsem, že to podepíšeš, aniž by sis to přečetl,“ stáhl mi paže kolem krku pevněji.
„Protože ti věřím,“ zahuhňám, jelikož zabořím hlavu mezi jeho krk a rameno. „Nejradši bych tě… ani nevím, co… Nechci o tebe přijít, slyšíš?“ pošeptám mu do ouška a pohladím ho po zádech. Potom jsem hlavu zvedl a líbnul ho přesně pod ouško. Nebudu se držet, nebudu. Po tomhle šoku ani nemůžu.
„Dokud ti to bude dělat radost, tak tě tu budu prudit. Pak si sbalim saky paky a vypadnu,“ broukne s úsměvem. Nechal si to ode mě líbit, za což jsem byl rád.
„Nikdy,“ šeptnu a schoulím se k němu. „Nemohl bych už asi být bez téhle vůně…“
„Ale no tak,“ projede mi se smíchem vlasy svými prsty. „Tady máš to svoje latté, šéfe. Byla sranda, jak jsi ho tam hledal,“ začal se chichotat. Musel jsem vypadat jak idiot. No, smlsnul si na mně.
„Ha, ha, děkuju,“ brouknu a trošku se poodtáhnu. Podívám se mu do očí a pohladím ho po tváři. „Tohle mi nedělej, nebo se prozradíš. Tys mě chtěl zabít, že jo?“ pousměju se už trošku.
„Co přesně?“ udiví se.
„Pravda, ono je toho víc,“ usměju se. S úsměvem mě pohladil po rameně a odtáhl se.
„Zítra už je pátek, šéfe,“ opře se zadkem o stůl, přičemž povytáhne obočí. Sakra, to to nějak uteklo.
„Ou, no jo,“ usměju se. „Máš sbaleno?“ zaculím se.
„Ještě ne, protože pořád nevím, kolik toho sbalit,“ pokrčí nevinně rameny. Na jak dlouho by tam chtěl jet? Na tu jednu noc a den toho není příliš potřeba.
„Celý jeden den a jedna noc,“ brouknu.
„Mmm,“ kousnul se pobaveně do rtu, „to abych jel svým autem, když tam chceš zůstat. Nechce se mi zpátky jet taxíkem,“ pohraje si jazykem s piercingem ve rtu. Hajzlík jeden. Jak mě provokuje.
„Jako můj asistent bys tam se mnou měl přespat, víš o tom?“ přiblížím se k němu a sleduji, jak si hraje. „Pokud se chceš vracet, tak se s tebou vrátím. Pokud tam přespíme, tak taky spolu.“ Nechci ho do ničeho nutit.
„Mám s sebou vzít pouta? Myslím, že doma mezi hračkama je mám,“ šeptne vyzývavě. „Protože se zdá, že si mě k sobě chceš připoutat jako siamský dvojče,“ zasměje se a uvolní ramena. To jsem trošku sklopil oči. Nechci, aby to bral takhle. Mám tu jeho srandu sice rád, ale někdy mě holt bodne.
„K ničemu tě nenutím,“ řeknu tiše a nadechnu se. „Chtěl jsem být prostě jen s tebou, vypadnout odsud a nemyslet na nic kolem.“
„Vždyť si z tebe dělám srandu,“ zahákne se mi prsty za pásek a o kousek mě k sobě přitáhne. To je už lepší. „Kdybych jet nechtěl, tak nejedu. A teď pojď pracovat, hm?“ Zpod řas jsem se mu podíval do očí a skousl si spodní ret.
„Dobře,“ pošeptám s úsměvem a chytnu ho za boky. „Nezapomeň si doma pyžámko. Vlastně, mám objednat jeden nebo dva pokoje? Jeden dvojlůžkový nebo…?“ brouknu. To by mě hodně zajímalo. Já bych s ním klidně spal v jedné posteli. Samozřejmě, nenarážím na to, aby k něčemu došlo. Ale neštítím se ho, to vůbec. Spíš naopak.
„Hmmmm…“ nakrčil trochu nos, jako by přemýšlel. Jen jsem ho v tichosti sledoval a čekal. „Nooo…“ protáhne to a zamyšleně našpulí rty. Uhm, bože. Musím ty sladké polštářky alespoň jednou za život ochutnat. Olíznul jsem si rty a sledoval ty jeho.
„Neměl bych to vlastně objednávat já, když jsem asistent?“ zamračí se na mě. Provokatér. Nasrat, já platím, já objednávám.
„Ne, to je moje práce,“ řeknu hned s úsměvem.
„V tom případě objednej, co chceš ty,“ pousměje se.
„Ne. Chci, abys mi řekl, co bys ty rád. Já se podle toho taky zařídím.“
„Dobře, tak objednej jeden pokoj,“ pohladí mě dlaněmi po předloktí. Mm, tiše jsem v to doufal. Klidně budu spát několik metrů od něj, ale v jednom pokoji.
„Dobře,“ usměju se a vzhlédnu mu do očí. „Jedna nebo dvě postele?“
„Dvě,“ sjede mi jimi až na dlaně a něžně je stiskne. „Do jedné se dá přelézt vždycky,“ šeptne s pohledem upřeným k mým očím. Projel mnou zvláštní pocit. Byl dokonalý, naplněný něčím vzrušujícím, láskyplným a zároveň zakázaným. Zavřel jsem oči a ještě na okamžik se k němu přivinul. Prosím… ať už je zítřejší večer.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
ach…. infarkt som dostala s tou výpoveďou!! geniálne… už nech je ďalší diel
No sakra! Tom nevylekal jen Billa, ale i mě! 😀 Mě už se chtělo brečet, že to má takhle dopadnout a nechtěla jsem tomu ani věřit. Byla jsem strašně naštvaná a zároveň i zmatená…a on si Toman dělal jenom srandu! Málem mě kleplo! 😀 😀
Ale děkuji, děkuji, děkuji za to, že to byla jenom sranda! Fakt se mi ulevilo 🙂 Ale tohle ať mi Tom příště nedělá 😀
Sakra, já se do toho Kolína těším s nima! 😀 nemůžu si pomoct, jsem celá natěšená na to, co se tam bude a nebude dít 😀 mezi nima to tak šíleně jiskří, že se fakt divím, že si to v té kanceláři už dávno nerozdali!
Moc děkuji za další skvělý díl :))
Bože, baby, vy ma zabíjate… na túto poviedku sa vždy neskutočne teším a potom to tak rýchlo ubehne 🙂
Dnešná časť.. ten začiatok so scénkou na gauči..hmmm 🙂 ale potom ma teda ten Tomov žart tiež dosť vystrašil.. ešteže to bol len Apríl… a na tú ich cestu sa teším asi rovnako ako Bill 🙂
Toho Tomiska by som najradšej priškrtila. Uf to bola sila.
Bill sa dosť rozbehol, fakt som si myslela, že je to už na Toma veľa, ale vyzerá, že na Billov ženatý stav sa už vykašlal. To plánovanie izby a postelí bolo trochu divné. Oni sa už vlastne dohodli, že spolu budú niečo viac než kolegovia… Teším sa na to, ale aj tak mám strach, že sa to tam asi pokazí.
Bože o mě se tu málem pokusil srdeční kolaps s tou výpovědí!! 😀 tohle mi nedělejte :D…ale jinak…dokonalé…honem další díl 😀
Málem mě kleplo když dál tu výpověď .
Tak teď se mi srdce zastavilo s tou výpovědí, ježišimarja, málem jsem dostala infarkt. 😀 Jinak, nádherná kapitolka, to jejich vzájemný škádlení je prostě úžasné, zvlášť, když se bavili o tom Kolíně. 🙂 Strašně se těším, až tam pojedou, myslím, že to bude stát za to. 🙂 Moc se těším na další díl. 🙂
Holky, to s tou výpovědí byla bomba, jsem si říkala, co Tomovi hrabe:D
Uh, už ať je zítřek, asi se toho kolína nedočkám, i když se mi nechce moc věřit tomu, že je tam fakt dáte dohromady:D No jsem zvědavá:)