autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Konečně nastal ten očekávaný den – Pátek. Pro někoho by to byl všední den, po němž už bude mít víkend. Pro mě to ovšem byl den, který jsem měl strávit celý jenom s Billem.
Já vím, že jsem šílenec a pouštím se do něčeho, do čeho bych ani za žádnou cenu neměl, ale už to v sobě nemůžu dýl držet. V jeho blízkosti ve mně všechno vře, mám chuť po něm skočit a začít ho líbat tak láskyplně, ale stále se k tomu nemůžu odhodlat. Neustále mi na mysl tane ta jeho bestie Barbara. Dokud je s ní, tak… zkrátka nemůžu.
Celou cestu do Kolína jsme se skvěle bavili a poslouchali nějakou hudbu. Občas jsem mu zpíval, aby mu nechyběla Nicki, ale zdálo se, že i přesto je rád, že tu není. Já svým způsobem byl taky. Měl jsem ho jenom pro sebe. Jakmile jsme dojeli do města, jeli jsme do jedné firmy na schůzi. Měla to být zhruba dvouhodinová záležitost, ale nakonec se to protáhlo na tři hodiny. Už jsme měli s Billem jasno asi po hodině, takže jsme po zbytek schůze po sobě jen házeli pohledy nebo se na sebe tlemili jako blbečkové. Seděl vedle mě, takže jsem často cítil, jak mě hladil nenápadně po stehně. Nechával jsem ho být, nevadilo mi to.
Po té úmorné konferenci jsme si došli spolu na oběd, dali jsme si v jedné pizzerii velkou pizzu a pak se šli kouknout po městě. Zašli jsme do pár krámů a v několika si i oba něco koupili. Společně jsme něco vybrali i pro Nicki a pak jsme se už pomalu vydali do hotelu. Stmívalo se a za ten den jsme byli už poměrně unavení.
„Dobrej,“ pozdravím s úsměvem a hodím si bágl přes rameno.
„Dobrý den,“ broukne Bill s úsměvem. „Mám tu zarezervovaný pokoj na jméno Bill Trümper,“ ujasní.
„Hned se podívám,“ ujistí nás. „Malý moment.“ Začala hledat v počítači, tak jsem se k Billovi naklonil. Není na škodu ho trochu popíchnout.
„Neřekl jsi mi, že nám zarezervuješ pokoj ve čtyřhvězdičkovém hotelu,“ brouknu pobaveně.
„Je to špatně?“ podzvedne obočí, jakmile se na mě podívá.
„Ne, jen jsem čekal nějaký motel u dálnice, kam se chodí zašívat šéfové se svýma sekretářkama,“ začnu se tiše smát. Smál se se mnou.
„První společná noc,“ řekne naoko vážně, „to musí mít nějakou úroveň, ne?“ zasměje se.
„Jasně, od příště už budeme jezdit do motelu,“ zavrtím s úsměvem hlavou.
„Příště vezmu pětihvězdičkový,“ šťouchne mě bokem do boku a svůdně se na mě usměje.
Jestli nějaké příště bude. Nechtěl jsem mu kazit náladu, tak jsem si tu poznámku nechal pro sebe a podíval jsem se na recepční.
„Už to mám. Pan Trümper,“ usmála se a dala Billovi kartu od pokoje. „Je to apartmá číslo 278 s terasou a výhledem na město přesně, jak jste si přál.“ Ty bláho. To bude nějakej luxusní bejvák.
„Oooh, šéf se vytáhnul,“ začnu se smát. Neudržel se a zasmál se, ačkoli se měl věnovat recepční. Strčil do mě zlehka loktem.
„Ahm, děkuju vám,“ usmál se na recepční a potom si vzal kartu od pokoje. „Jdeme,“ syknul mým směrem, cukaly mu opět koutky. Tak syčet na mě nebude.
„Hele, já nejsem tvoje manželka, tak na mě nesyč jako zmije,“ kopnu ho jemně do zadku a nastoupím do výtahu. Nastoupil také a hned zmáčknul příslušné tlačítko.
„Na manželku ani nesyčím. A na tebe už taky syčet nebudu, promiň,“ šeptnul a přistoupil ke mně. Podíval se mi zpod řas do očí. Udělal svá psí očíčka a pootevřel rty. Kdo by mu dokázal odolat, hm?
„Nezkoušej to na mě,“ podívám se s úsměvem schválně jinam.
„Promiň, prosím,“ pošeptal a prstem mi sjel po tváři.
„Víš, že se nezlobím,“ podívám se mu do očí. „Jenom… jsem nervózní, promiň,“ sklopím pohled.
Bůhví, co se tam všechno může stát. Budeme sami celou noc… bez svědků. I když říkám, že nemůžu, neumím se v jeho blízkosti hlídat.
„Z čeho jsi nervózní?“ stáhl obočí.
„Co všechno se může stát…“ šeptnu.
„Nestane se nic, pokud to sám nebudeš chtít,“ sjede mi po paži jemně a usměje se. Je tak hodný… „Nechci, abys z toho byl nervózní. Naopak, přál bych si, aby ses dneska uvolnil a měl dobrou náladu.“
„Tu já mám,“ podívám se na něj s malým úsměvem.
„To jsem rád,“ usměje se také. „A nebuď nervózní. Nervozitu hodíme po cestě do koše, hm?“
„A stud taky,“ přitakám. „Přece jen jsme chlapi a oba jsme hezký. Nemáme důvod se stydět. Viděl jsem už plno nahých těl a jsem zvyklý být před chlapy taky nahý, takže… budu rád, když se taky uvolníš,“ povím mu pravdu. Nemám rád situace, kdy se za sebe někdo stydí. Každý je nějaký a Bill je navíc krásnej a přitažlivej muž. Není důvod, proč by se měl stydět nebo tak.
„No, dobře,“ přikývnul a kousl se do rtu. „Jenže před tebou by se mohl stydět i model,“ pošeptal mi s úsměvem. Není sladkej?
„Zase nepřeháněj,“ přiblížím se k němu s úsměvem. „Mohli bychom si objednat kromě jídla i víno, co ty na to?“ navrhnu mu.
„Mmm, to jsem dlouho neměl. Dám si rád,“ přitaká mi s úsměvem. Poté se už ozve cinknutí a dveře výtahu se otevřou. Odtáhli jsme se od sebe a vylezli na chodbu.
Když jsme si našli naše apartmá, Bill otevřel kartou a nechal mě vejít. Zavřel za námi dveře a rozsvítil. Hned v chodbě byly dveře do velké koupelny. Jen jsem tam nakouknul a šel dál. Měli jsme velký pokoj se dvěma manželskými postelemi.
„Je to tu pěkný,“ usměju se. Položím si tašku na postel a přejdu k zavřené terase. Odtáhnu záclonu. „Je tu nádhernej výhled na celý město,“ šeptnu potěšeně. Zarezervoval nám pokoj v tak pěkném hotelu na překrásném místě, a to jen proto, aby se mi tu líbilo.
„Chtěl jsem, aby tu bylo hezky, aby ses cítil dobře,“ šeptl náhle za mnou. Všechno to dělá pro mě… pro nás oba. „Snad se ti tu líbí.“
„Líbí,“ potvrdím mu s úsměvem.
„To jsem moc rád,“ broukne. Odložil si tašku a poté se postavil vedle mě. Připadá mi to, nebo tu je dusno? Jen jsem se na něj po očku podíval. Zjistil jsem, že dělá totéž. Nakonec se tiše zasmál. „Já tě vidím.“
„No já tebe taky,“ oplatím mu se smíchem. Podívá se na mě. Založí si paže na hrudi a jako malé dítě na mě vyplázne jazyk.
„Ááá, já tě viděl dřív,“ šťouchne do mě prstem.
„Dobře, neberu ti to,“ pohladím ho s úsměvem po paži. Obejdu ho a dojdu si sednout na svoji postel.
Celý den se těším, ale teď jsme tady a mám z toho obavy.
Pomalu se sebral a rozešel se do koupelny. Tím mi rozhodně moc sebevědomí nedodal. Jen jsem sklonil hlavu a v tichosti tam tak posedával. Asi po dvou minutách se ale vrátil. Přisedl si vedle mě a starostlivě si mě prohlédl.
„Co je s tebou?“ hodil si nohu přes druhou a chytil mě jemně za ruku. Co mu na to mám říct, hm?
„Nic,“ pousměju se. „Nejspíš jsem jen unavenej.“
„A chceš si lehnout? Já tě klidně nechám,“ pošeptá a podívá se mi do očí. Udělal by pro mě snad cokoli. Dělá pro mě tohle. Nesmím to kazit.
„Ne, nejdřív si objednáme něco k večeři. Mám hlad,“ usměju se.
„Dobře,“ přikývne. „A co by sis dal?“
„Hmmm…“ lehnu si s úsměvem, „nechám to na tobě. Objednej nám nějakou lahůdku.“
„Dobře, jen doufám, že ti to bude chutnat,“ polechtal mě na bříšku a poté se zvedl. Došel k nočnímu stolku, kde byl telefon. Hned vytočil recepci. Zatímco objednával jídlo, jsem si vysvlékl bundu i mikinu. Potom jsem k němu přistoupil, pomohl mu z kabátu a odnesl nám věci do chodby na věšák. Když jsem se vrátil, už měl objednáno.
„Tak zhruba do dvaceti minut tu bude poslíček s jídlem,“ usmál se na mě. „A děkuju za kabát,“ dodal hned.
„Není zač,“ svalím se na postel. „Těším se, až půjdeme do sprchy. To teprve zjistíme, kolik věcí jsme zapomněli,“ zasměju se.
„Pravda,“ zasměje se a položí se vedle mě, přičemž tiše zakňučí. „Snad máme vše, a pokud ne, nějak si poradíme.“
„Jo,“ otočím k němu hlavu, načež se usměju. Otočí ji ke mně také. Jen na mě hleděl, měl zvláštní výraz ve tváři. Usmíval se a jeho ruka pomaličku chytala tu moji.
„Jsem rád, že jsi jel.“ Hlavní je, pokud je on spokojený.
„Já nakonec taky. Odreaguješ se tu a při tom všem, co máš teď doma, ti to jen prospěje,“ zadívám se na jeho ruku, přičemž mu něžně sjedu svými prsty po jeho.
„Nehleď stále na to, co se u mě děje. Hleď na sebe, prosím,“ také mi sjel po prstech, načež mi začal prsty mapovat dlaň. „Jsem rád z toho důvodu, že jsi tu se mnou, že jsi tu přímo ty se mnou.“
„Dobře, promiň,“ překulím se na bok čelem k němu. Dál jsem si hrál s jeho prsty a proplétal je se svými.
Nechce o tom mluvit, ale já musím. Pro mě to něco znamená, pro mě to je důležité.
„Jen chci, abys koukal víc na sebe, víš,“ usmál se a zahleděl se na naše ruce. S něžností mi prsty přejížděl po mých, až si nakonec mou dlaň přitáhl k sobě. Sám se s ní pohladil po tváři a přivřel oči. Nechal je přivřené a dal mi několik něžných pusinek, snad i polibků na prsty. Co nejněžněji jsem mu přejel bříškem prstu po rtech, načež jsem je orámoval. Pohladil jsem ho po tváři a opřel si hlavu o loket. Tiše jsem ho sledoval.
Ať chce nebo ne, zeptám se. Musím to vědět.„Uvažuješ vůbec nad tím, že se s ní rozvedeš?“ pošeptám.
„Popravdě ano. Jenže mám strach cokoli udělat kvůli Nicol,“ vydechne, přičemž mi dá jemnou pusinku na špičku prstu. „Přemýšlím o tom každý den, každou noc. Ačkoli jsem si to nechtěl přiznat a vlastně je to i těžké, tak mě u Barbary nedrží nic kromě Nicki. Ona je důvodem, proč jsme vůbec někdy byli spolu, Tome.“
„To mě mrzí,“ pošeptám smutně. Dám mu drobnou pusu na tvář a položím si hlavu k té jeho. Hned se ke mně přivinul, aby mi byl co nejvíc nablízku.
„Nebylo to tak, že bych jí zbouchnul. Nebyl jsem takový nikdy. Byli jsme přátelé několik let. Potom jsme spolu začali něco vážnějšího, ale nebylo to to vážné, kdy se chce člověk vzít a podobně. Jenže najednou za mnou přišla s tím, že je těhotná. Nezmínila se mi o tom, že by nebrala prášky a tak. Byla to pro ni hotová věc. Tehdy mi skoro nic nedocházelo. Řekl jsem si, budu táta. Tehdy jsem si ji vzal a víš, kdo mě k tomu donutil? Vlastní otec. A ještě ke všemu se tohle všechno odehrálo po tom, co jsem zdědil firmu. Všechno mi to došlo pozdě. Kdybych mohl, všechno to vrátím, ale kromě Nicki,“ šeptal tiše a držel mě za ruku, hladil mě po ní a nejspíš tím sám sebe uklidňoval. Tak takhle to bylo. Je to prakticky manželství z donucení. To je snad to nejhorší… Nevěděl jsem, co na to říct. Sám jsem věděl o tom, jací rodičové umějí být. Proto jsem ho jen dál hladil. Otřel jsem se mu nosem o čelist a dal mu pusu na lícní kost. To tiše vydechl a zafuněl nosem.
„Nechci si stěžovat. Jen chci, abys to věděl,“ řekl, načež mě na prst opravdu políbil a jemně ho nasál.
„Jsem rád, že to vím. Pořád jsem nechápal, proč sis ji vzal,“ zašeptám.
„Jednal jsem správně, měl jsem to nařízené. To víš, jako dědic firmy a jako syn bývalého majitele jsem si přeci nemohl nechat tuhle ostudu na krku,“ řekne ironicky. „Nechci na to ani myslet, chci si užívat tohoto okamžiku. Vlastně…“ usměje se a podívá se na mě, ačkoli mě na prst políbí znovu, „nebylo snadný si uvědomit a hlavně přiznat, co ve mně vyvoláváš,“ usmál se nevinně. To mě zajímá…
„Co v tobě vyvolávám?“ zeptám se s úsměvem.
„To ti nemůžu ani radši popsat,“ zaculí se a jemně mě do prstu kousne. Drzounek.
„Hele, já vim, že máš hlad, ale tenhle prst by ti jednou mohl pekelně chybět. Nevěřil bys, jak je hbitej a šikovnej,“ ucuknu rukou se smíchem a oddálím se od něj.
„Páni, to bych chtěl vidět,“ opře si tělo o lokty a s úsměvem se na mě dívá.
„Neprovokuj, nebo toho budeš litovat,“ varuji ho se smíchem.
„Litovat?“ olízne si rty. „Chtěl bych to jen vidět, kde se dá využít.“
Však ty jednou uvidíš. Já si to všechno budu pamatovat.
„To by ses musel svlíknout a vohnout,“ vypláznu na něj se smíchem jazyk a posadím se.
„Mmm,“ svraštil obočí a klekl si. Chytnul si lem džínů a trošku si je stáhnul. Odhalil se mu kus podbřišku, nic víc. Potom si kleknul na čtyři a hlavou se mi nahnul k uchu. „Nějak takhle?“ zeptal se. Tak on bude provokovat.
„Zadkem ke mně, Trümpere,“ zaculím se.
„To víš, že jo a ty mi naplácáš,“ zasmál se. „I když ani to nezní špatně,“ otočí se ke mně zadečkem. Pootočí ke mně hlavu. „Lepší?“ Ty dostaneš, seš jasnej.
„To si piš!“ fláknu ho pořádně přes zadek a se smíchem se zvednu dřív, než se po mně stačí ohnat. Plácne sebou do postele a rozesměje se.
„Auu, to si budeš foukat,“ pohladí se po zadku.
Zapomeň. Jen se ušklíbnu a skočím na jeho postel.
Bill ke mně zvedl pohled a zaculil se. V mžiku byl na nohách a hlavně v okamžiku už přistál na mně. Nedopadl úplně, zapřel se rukama i nohama, aby mě nepřizabil a později mě netížil. Jen se zasměju a schválně mu ovinu nohy kolem boků. Podívám se mu do očí. Podíval se na mě také a usmál se. Trošku se na mně zavrtěl, ale poté se nade mě nahnul. Natáhl dozadu ruku a vyjel mi dlaní po stehně. Vzrušuje mě a přitahuje, ať dělám cokoli. Je prostě kouzelnej. S úsměvem jsem mu projel prsty jemné vlasy a nakonec jsem si ho k sobě za týl trošku přitáhnul. Poolíznul jsem si ret a poté ho lehce skousnul. Chtěl bych jeho rty okusit, mačkat je svými a ochutnávat. Přejel si jazykem po horních zubech, čímž mi ukázal ocelovou kuličku v jazyku. Hlasitěji oddechl a zatnul mi prsty do stehna. Tiše jsem polkl a trochu pozvedl hlavu. Mazlivě jsem se otřel nosem o jeho. Už se nevrtěl, naopak klidně na mě ulehl. Pomalu zavřel oči. Už jsem přivíral oči a otřel se rty o jeho, když se ozvalo až přespříliš hlasité zaklepání pro tento okamžik. Hned jsem se odtáhl, polkl a trochu uhnul hlavou. Sakra! Kde je nějaká sebekontrola?!
„Promiň,“ zašeptal a pohladil mě jemně po tváři. Potom se ze mě zvedl a rozešel se ke dveřím. Hodně zhluboka jsem se nadechl a poté se posadil. Srdce mi bušilo až v krku.
„Jo, děkuju. Ahm, nechte to, nemám drobné,“ zaslechl jsem ho. Na okamžik jsem si schoval obličej do dlaní a uvažoval nad možným skokem z terasy. Pak se mi ale podařilo uklidnit, tak jsem se narovnal a už jen vyčkával. Poté už přišel i s jídlem.
„Pojď zahnat hlad,“ pousmál se. Bylo na něm vidět, jak je rozechvělý. Tváře měl trošku načervenalé, ale usmíval se. Alespoň jsem nebyl sám. Usmál jsem se a došel k němu.
„Nevadí ti, že se najíme tady?“ upřel ke mně oči jako malé nevědoucí dítě.
„Ne, ne, máme tu aspoň větší soukromí,“ dodám mu svým úsměvem trochu odvahu. Ne, nebudu se na něj teď šklebit. Já si začal, já to chtěl.
„No právě. Nechtělo se mi mezi kupu lidí,“ přizná mi a úsměv mi oplatí.
„Vezmeme si to do postele, pojď,“ vezmu obložený tác sýrem a ovocem a misku s malými bagetkami. Jemu jsem přenechal víno.
„Dobře,“ pousmál se a chopil se ještě dvou sklenek na víno. Poté už se se mnou usadil na posteli. Rozložil jsem to doprostřed postele a pak jsem si lehnul na jednu polovinu. Usmál se na mě a oběma nám nalil víno. Podal mi sklenku a olíznul si rty.
„Díky,“ opřu se o loket. „Tak na co tentokrát, šéfe?“ zeptám se s úsměvem.
„Mmm, na náš první pracovní i osobní výlet,“ zasmál se tiše. „A na nás.“
„Na tuhle noc,“ přiťuknu si s ním.
Ať ji přežiju. Pak už jsem si ucucnul. Celkem mi zachutnalo, tak jsem se napil pořádně a pak skleničku odložil na noční stolek. Napil se také, ale sklenku nedopil. Odložil ji a pustil se společně se mnou do jídla. Společně jsme ochutnávali nejrůznější druhy sýra, nakonec se i krmili a smáli se. Když jsme byli plní, snědli jsme i nějaké to ovoce a zase jsme to zapili vínem. Dohromady jsme nad tím překvapivě strávili téměř hodinu.
„Asi půjdu do sprchy,“ převalím se unaveně na záda a položím si ruce na břicho.
„Dobře,“ pohladil mě po břiše s úsměvem. „Půjdu po tobě.“
„Nevadí ti to? Já klidně půjdu druhej,“ podívám se na něj pro jistotu. Přece jen… není zvyklej se sprchovat po klukovi, maximálně po ženě a dcerce. Já jsem zvyklej s chlapem vlézt i do sprchy.
„Ne, ne,“ zakroutí hlavou. „Jen běž, ať si potom můžeš lehnout a odpočinout si, hm?“
„Dobře,“ pohladím ho po ruce, jíž mě hladil po mé a posadím se. Sklouznu z postele, obejdu ji a dojdu ke svému báglu. Vezmu si věci na hygienu a přesunu se do koupelny. Nezamykal jsem se, neměl jsem důvod. Nevěřil jsem, že by mi sem Bill lezl. A i kdyby… já jsem zvyklý. Zalezl jsem do sprchy, spustil na sebe horkou vodu a zavřel uvolněně oči.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Aaah.. tak blízko a zas nič :DDZas musím čakať na ďalšiu časť.
Ale to ich podpichovanie zbožňujem a na tomto príbehu som doslova závislá. Vďaka za ďalšiu super časť a teším sa na pokráčko.
Aj jaj, takže zatiaľ sa takmer nič nestalo:) som zvedavá či si povedia len dobrú noc, alebo bude aj rozprávka na sladké sny:)
Ďakujem za kapitolu:)
Chjo, to ten chlap s tím jídlem nemohl přijít aspoň o 5 minut pozdějc? 😀 Kazišuk jeden. 😀 Já prostě umřu, jestli se rychle mezi nimi něco málo nestane. 😀 I když na druhou stranu to postupný sbližování a škádlení má taky něco do sebe. 🙂 A jsem ráda, že Bill uvažuje nad rozvodem s Barbarou. 🙂 Moc se těším na další díl, snad už se tam konečně políbí. 🙂
Božeee..:D jestli to budete ještě chvíli protahovat tak se o mě pokusí mozková mrtvice 😀
Tak Billeeee, už se rozveď!! Já vím, že se bojí, že by nemusel dostat Nicky do péče..ono je to dost těžké..hlavně to matky mívají před soudem vždycky o něco lepší a Barbara zas až tak strašná matka není. Nepije, nebije ji, psychicky ji netýrá..no, bude to ještě dosta zajímavé. na jednu stranu se Billovi nedivím, ale na tu druhou už chci, aby se rozvedl.
Mám takový pocit, že dokud bude Bill ženatý, tak Tom nebude nic chtít 😀 Takže jsem fakt zvědavá, jak bude tohle pokračovat dál 🙂
Moc děkuji za skvělý díl :))