
Namísto toho, Sercan se vzpamatoval poměrně brzy, na můj vkus. Rádoby vtipné poznámky trousil tak rychle, jako kdyby si je poslední měsíc pečlivě připravoval. Anis tomu naštěstí rychle učinil přítěž, když Sercanovi uštědřil výchovný pohlavek a připomněl mu, že by se měl chovat jako dospělý, pokud chtěl, abychom s ním tak i jednali. Okamžitě se pokorně omluvil.
Vděčně jsem se usmál a nechal se pohladit Anisem po zádech, zatímco jsem, upíjejíc ze svého hrnku čaje, nejistě sledoval Luise, která dosud nevydala ani hlásku a důležitě drhla pekáč od koláče.
„Mami,“ zkusil to tentokrát Anis, když si všiml mého smutného pohledu, a přešel k ní, jemně ji chytajíc za rameno. „Já vím, že je to pro tebe šok a chápu to. Měla bys ale vědět, že je mi s Billem mnohem lépe, než mi kdy bylo s někým jiným. Jsem teď opravdu šťastný.“
„Bože, to je nehutný,“ odfrkl Sercan výsměšně, ale hned zase zmlkl. Viděl, že jsme všichni vážní a na žerty není vhodná doba.
Překvapeně jsem zamrkal. Luise litovala, že si mě nastěhovala pod svou střechu. Kdyby to neudělala, s Anisem bychom nikdy netvořili pár. Nebo alespoň o tom byla přesvědčená.
„Jsem rád, že jsi přijel, Bille, už jsem začínal být trochu vyděšený, že nic nebude, abych byl upřímný,“ David přede mě položil talíř s ovocem a džus, povzbudivě se usmívajíc. „Nedávno jsem se ale bavil s Gustavem a Georgem ohledně termínů, kdy by měli volno, a říkali, že se přizpůsobí tomu, jak to rozvrhneš ty.“
Okamžitě mě bodl osten výčitek svědomí. Ani jednomu z kluků jsem během posledních dvou měsíců nezavolal; pokud jim to neřekl Tom, tak neměli ani tušení, co se se mnou děje. „To je super, jsou moc hodní. Nicméně, napadlo mě, že bychom možná mohli začít zlehka, nejdřív nějaké rozhovory a focení a pak až vystoupení.“
„Právě naopak, Bille. Musíte první udělat show, abyste se ostatním připomněli, ukázali, že i přes poslední nemilé dění kolem vás, jste pořád ve formě a nic vás nezlomilo. Každopádně ty musíš počítat s tím, že novináři na tebe a Toma budou dotírat, a to hodně. Stoprocentně se objeví i otázka na tvou homosexualitu a já znovu doporučuji, abys kápl božskou.“
„Jenže ty to děláš kvůli zviditelnění, Davide. Já nechci upozorňovat na kapelu tím, že dva členové, shodou okolností bratři a dvojčata, jsou homosexuálové,“ nesouhlasně jsem se zamračil. „Jsme hudební kapela a tak by nás měli vnímat.“
„Bille, všichni fanoušci vás tak samozřejmě vnímají, ale média budou jen sotva psát o tom, že nikde nevystupujete a tu hudbu netvoříte,“ zamračil se. „Potřebujete způsobit nějaký rozruch, aby si vás lidi zase všimli, aby se vyburcovali vaši fanoušci, protože jestli nedostanou nějakou akci, naštvou se a přestanou vás poslouchat, ztratíte svojí popularitu, a to nechceš, ne?“
„Ne, to nechci,“ připustil jsem tiše. „Dobře, Davide, tak zařiď nějaká vystoupení, snaž se, aby byla tady v Německu.“
„Tiskovka není dobrý nápad. Poprask, rozruch, Bille. Za tři týdny bude předávání hudebních cen. Do té doby vám zařídím několik akcí, abyste byli vidět, ale na to předávání přijedete spolu, ruku v ruce. Do té doby neřeknete ani slovo, i kdyby se někdo ptal, jasné?“
Poraženecky jsem sklopil hlavu, měl pravdu. Pokud jsme s tím vztahem měli vyjít na veřejnost, muselo to být velkolepé, aby o tom všichni mluvili. Nesmělo to uniknout vůbec nikomu, a to po celém světě.
Během cesty můj pohled něco upoutalo natolik, že jsem musel zastavit. Našel jsem svoje místo.
„Bille, kde jsi proboha byl? Snažil jsem se ti celý den dovolat, nikdo nevěděl, kde jsi! Víš, jak neuvěřitelně vyděšený jsem byl? Bez jediného slova ses sebral a odešel!“ vtrhnul ke mně Anis naštvaně.
„Balím si své věci…“ zamumlal jsem tiše a nejistě k němu vzhlédl. „Když jsem odjížděl od Davida, jel jsem kolem bytu k pronájmu a… došlo mi, že to je to, co potřebujete, Anisi. Tvoje rodina potřebuje být jen sama se sebou, já narušoval vaší rovnováhu, takže… se stěhuju do vlastního. Majitel mi ten byt pronajal hned, jak jsem mu vypsal tučný šek.“
S drobným úsměvem jsem položil svetr a přešel k němu, chytajíc ho za obličej. „Já tě neopouštím, Anisi. Opouštím tenhle dům, ne tebe. Mezi námi dvěma se nic nemění.“
Odtáhl jsem se od něj, tisknouc rty na jeho v konejšivém polibku. Ve skutečnosti jsem neměl nejmenší ponětí, co říct, protože mi ani moc nedocházelo, kde se ve mně bere tolik odvahy se odstěhovat. Ještě ráno bych se pravděpodobně rozklepal strachy jen při pouhém pomyšlení na takový krok. Nic mi nedávalo smysl, ale zároveň do sebe zapadlo úplně všechno jako kousky skládačky.
Intenzita Anisových polibků se najednou změnila, byl naléhavý a netrpělivě mě dostrkal až k posteli, na kterou mě shodil. Okamžik mě jen hladově sledoval, než ke mně poklekl a začal mě svlékat. Překvapeně jsem na něj zíral, ale jeho dotyky se staly tak dobrými, že jsem neměl sílu vzdorovat.
Ani jsem se nestihl připravit na to, co mě čeká, když jsem ucítil jeho jazyk přímo tam, kde bych to nikdy nečekal – u vstupu do mého těla. Nezmohl jsem se ani na slovo, jen jsem v šoku zíral před sebe a mezi prsty svíral peřinu, zatímco Anis se jazykem dostával do mě.
Po chvíli, kdy se mi šokem strnulé tělo konečně trochu uvolnilo, mě Anis o dech připravil znovu, když do mě vsunul prst. Tělo se mi stáhlo počáteční bolestí, instinktivně jsem se od Anise snažil odsunout. „Bille, neboj se,“ Anis přejel volnou dlaní přes můj podbřišek a pousmál se. „Jen se uvolni.“
„Dobrý?“ nejistě na mě kouknul, ale široce se usmál, když jsem ho pevněji objal a sám se na jeho prst začal přirážet ve snaze zažít ten pocit znovu. Naštěstí mi to brzy usnadnil přidáním dalšího prstu, přičemž oba zkroutil tak šikovně, že jsem znovu slastně vykřikl a přitiskl se na Anise.
„Anisi!“ vykřikl jsem hlasitě s příchozím vyvrcholením, když se o ten tajemný bod otřel mnohem silněji než předtím. Byl to nejsilnější orgasmus, který jsem kdy zažil. Fakt, že Anis se mi zhroutil do náruče o chvíli později, to jen umocňoval. Oněměle jsem ho vyčerpaně pohladil po zádech. Naše zpocená těla se na sebe nepříjemně lepila, ale v tu chvíli jsem netoužil po ničem jiném, než držet Anise u sebe.
„Budeš mi chybět,“ zamumlal Anis po chvíli, kdy jsme jen mlčky leželi a tiskli se k sobě. „Já vím, že se nerozcházíme nebo tak, ale… Je něco jiného jít do své ložnice s vědomím, že jsi jen o pár kroků ode mě, než když budeš o několik kilometrů dál.“
„Jo, asi máš pravdu,“ zamumlal tiše, prsty mě jemně šimrajíc v pase. „Jen to bude ze začátku trochu těžké, zvykl jsem si, že jsi pořád někde kolem mě.“
Anis tiše povzdechl, zatímco dlaní mě jemně pohladil po stehně. Na okamžik jsem si to celé užíval, vychutnával moment, kdy se mi mozkem neproháněl stud nebo výčitky, že Anise jen tak opouštím, přičemž Luise… No, nemusela o tom vědět, dokud se za mnou nezavřou dveře mého bytu.
Tentokrát jsem povzdechl já. Najednou mě opouštěla počáteční odvaha, nechtělo se mi pryč z Anisovy pevné a láskyplné náruče. Líně jsem přitiskl rty na Anisovy, jen se o ně pomalu otírajíc. Byl jsem příjemně vyčerpaný a nic se mi nechtělo, ale kufry se samy sbalit nedokázaly. „Anisi,“ jemně jsem mu promnul rameno. „Musím jít.“
autor: Saline A.
Reakce Luisy byla o trošku lepší, než jsem ji čekala, je ale vidět, že bude potřebovat trochu víc času, aby to rozdýchala, což je, si myslím, pochopitelné. 🙂 Že Sercan chrlí vtípky, mě vůbec nepřekvapilo. 😀 Překvapilo mě ale to, že se Bill stěhuje, to jsem upřímnně nečekala a docela mě to znepokojilo.. snad to jeho vztah s Anisem nijak neovlivní.. a jsem moc zvědavá, jak to bude probíhat, až Bill a Anis svůj vztah oficiálně oznámí. Děkuju moc za tohle krásné Billshido. 🙂 Moc se těším na další díl. 🙂
Páni…tak Bill učinil zásadní krok…jsem si ale jistá že se přes to Luise přenese :))…je to právě jen ten počáteční šok…a myslím že by nebylo od věci kdyby se třeba Anis přestěhoval později k Billovi :3
♥ Vy jste takoví miláčci, ani nevíte, jak obrovskou radost mi svými komentáři děláte. 🙂 Psát pro vás je vyloženě potěšení. 🙂
Dost mě to překvapilo že Bill bude bydlet sám moc se mi tahle povídka líbí.