„Ne-“ Tom se musel zhluboka nadechnout, aby vůbec dokázal promluvit. „Nebolí to?“ zeptal se šeptem, třesouce se po celém těle. Jeho pohled patřil pouze Billovým očím. Těm nejkrásnějším očím ze všech.
Bill se silně kousl do rtu a po chvíli nepřesvědčivě zavrtěl hlavou. První přírazy byly opravdu bolestivé. Dokonce natolik, že nedokázal mluvit. Chtěl to pouze vydržet. Musel to vydržet, protože věděl, že bolest nikdy netrvá věčně. A on se již nemohl dočkat toho nádherného pocitu, o kterém slýchával z vyprávění jiných. Spolužáci, známí, přátelé. Znal celé mraky příběhů, nespočetné množství verzí různých intimních prožitků, ale tenhle měl být úplně jiný. A také byl jiný, protože se neshodoval se žádným z předešlých. Byl pouze jeho. Jeho a Tomův.
„Třeseš se,“ Tom se váhavě podepřel na loktech vedle Billovy hlavy, konečky prstů mu vpletl do vlasů, jeho pohyby byly náhle ještě pomalejší. Smyslnější. Důvěrnější. „Opravdu tě to nebolí?“
Tom stiskl víčka, a když oči znovu otevřel, pluly v slzách. Bill, omámen přesně mířenými doteky, sledoval jeho tvář, bříšky prstů setřel zbloudilou slzu, pohupující se na dlouhých řasách. Netrápil se pro ni, protože věděl, že není plodem bolesti. Stačil mu jediný pohled k tomu, aby věděl, že Tom ještě nikdy nebyl šťastnější.
„Co se říká během takových okamžiků?“ Zaslechl Bill v těsné blízkosti svých rtů.
„Tome,“ Bill se také nadzvedl na loktech, takže si nyní hleděli přímo do očí z minimální vzdálenosti. Za každým slovem musel udělat menší přestávku, aby vystačil s dechem. „Nejsi hloupý… byl si jen… hodně dlouho… mimo normálního světa.“
Ve chvíli, kdy se jejich pohyby stávaly naléhavější, a milování se chýlilo ke konci, vzal Bill do dlaní jeho tvář a hluboce jej políbil. I když mu potřeba sténat téměř rozdrásala hrdlo, nepřestával jej líbat. Divoce s ním proplétal jazyk, bojoval o dominanci, a zároveň neslyšně vyjadřoval vše, co nebylo a mělo být povězeno.
Bill postával ve stínu drobného jehličnanu nedaleko Andreasovy ordinace a společně s Dustem čekal na Babett, která si musela vyřídit povinnou lékařskou prohlídku. S kornoutkem čokoládové zmrzliny v jedné ruce a vodítkem přehozeným ve druhé, si stejně jako několik milovníků brzkého vstávání užíval klidné slunečné ráno. Po chvilce se posadil vedle Dusta, odepnul mu vodítko a hravě se s ním přetahoval o poslední zbytky sladké dobroty. Dalších několik kopečků měl sice i v kelímku, ale ta byla pro Toma, takže se museli spokojit s tím málem, co jim zůstalo.
„Dobrá, viď?“ Poškrábal Dusta za ušima a zvědavě natahoval krk, aby jim Babett náhodou neutekla. Zatímco sledoval tváře kolemjdoucích, přemýšlel nad událostmi uplynulých několika hodin. V myšlenkách se znovu a znovu vracel k milování s Tomem, k mazlení, jež následovalo hned poté, co po sprše opět ulehli do postele, ke slibu, který zpečetili dalším milováním. Pousmál se. Jeho radost však netrvala dlouho. Dustovo podivné chování jej okamžitě vrátilo zpět do reality. Zatímco ještě před chvílí seděl klidně, dokonce s ochotou si hrát, nyní vypadal nervózně. Poskakoval ze strany na stranu, neklidně očichával okolní terén a vrcholem všeho bylo, když náhle zavětřil Billovi neznámý pach a rozběhl se zcela opačným směrem, než jakým se měli vrátit.
Bill byl okamžitě na nohou a děkoval Bohu, že jej obdařil schopností vytrvalého běhání, když už v ostatních sportovních aktivitách vůbec nevynikal. Neuvědomoval si, jak dlouho již běží. Nesoustředil se dokonce ani na to, jakým směrem ho Dust vedl. Chtěl pouze jediné. Dohonit ho a vrátit se zpět domů za Tomem. Běželi dlouhou, prázdnou alejí, zahnuli doleva a úplně na konci ulice, u rohového domu, Dust nečekaně zastavil a spokojen sám se sebou vrtěl ocasem a hlasitě štěkal směrem k rozpadlé stavbě. Bill k němu doběhl téměř bez dechu, jeho plíce se naléhavě dožadovaly kyslíku. Dopadl na kolena, opřel se tváří o Dustův hrudník a zhluboka dýchal. Snažil se jej uklidnit tichými slovy, zatímco se jeho srdce pomalu dostávalo do normální frekvence. Ta se však opět znásobila, jakmile vstal a rozhlédl se kolem sebe.
Prostředí, kde se nečekaně ocitl, mu nebylo zcela neznámé. Dokonce ani dům – pokud se to tak vůbec dalo nazvat, na který se právě díval, mu nepřišel cizí. Viděl jej sice z dálky a jiné perspektivy, ale nepochyboval o tom, že se právě nacházel na místě, kde zabili Sáru. Na místě, kterého se Tom tolik bál.
Bill cítil, jak mu v hrudi mocně bije srdce, kelímek se zmrzlinou dopadl na zem vedle Dustovy zadní tlapy. Nelíbil se mu zkoumavý pohled zlostných šedých očí, ani škodolibé zakřivení rtů neznámého. Vůbec nepřemýšlel. Jednal zcela intuitivně, a když se opět rozběhl s neznámým v patách, věděl, že utíká před Sářiným skutečným vrahem. Štěstěna mu však nepřála. Ani ne po deseti metrech zakopl o nerovný asfalt a dopadl tváří přímo na chodník. Nebyl si jistý, kam zmizel Dust, ale věděl, že pokud hned nevstane a nenajde pomoc, skončí stejně jako Sára, ne-li hůř. Reflexy neznámého byly mnohem rychlejší. Drapl jej za loket a za vlasy si jej přitáhl až ke své tváři. Jejich oči se setkaly. Vyděšený pohled uhýbal jeho pichlavým očím, ale i ten krátký kontakt Tripovi stačil na to, aby vše pochopil.
V očích černovlasého chlapce spatřil stejný stín jako v Sářiných. Stejnou nemoc, kterou z nich nedokázal vyhnat, ať se snažil sebevíc. Ano, byly nemocné! V hloubce obou totiž spatřil zranitelnost. Zranitelnost pocházející z lásky k někomu. A ironií osudu bylo, že se jednalo o tu samou osobu.
„Ale no tak, maličký,“ sykl a silně zatahal za Billovy vlasy. „Vyděsil jsem tě?“
Co měl v plánu?! Jaká možnost?! A proč se mu líbí víc?! Strach jej však paralyzoval natolik, že nebyl schopen slova. Nedokázal dokonce ani klidně dýchat, natož myslet. Zvedl tvář a rychlým pohledem prolétl obličej ukrývající se ve stínu černého klobouku. Snažil se během těch dvou vteřin zapamatovat co nejvíce. Barvu vlasů, očí, tvar rtů, postavení nosu, symetrii obličeje, ale nakonec si uvědomil, že je to možná všechno zbytečné.
„Copak to máš?“
Trip otráveně pohodil hlavou a z celé síly stiskl Billovo zápěstí, čímž jej donutil vykřiknout bolestí a klesnout na kolena. „Pobavíme se,“ dodal, rozhlédl se prázdnou ulicí a schytl ubohého černovláska za zápěstí.
„Bude mít druhou šanci napravit si reputaci. Kdoví, zdali stihne přijít včas,“ Trip až hořel svou zvrácenou radostí. Ohlédl se, aby věnoval ubohému chlapci spokojený pohled lovce, který právě ulovil svou nejlepší kořist. „Oba dobře víme, že nestihne. Zase skončí ve vězení.“
Bill nešťastně zasténal. Nejenom že umře. Ale dostane tím Toma opět do vězení. Když se nad tím zamyslel, byl rád, že se toho nedožije. Nedokázal by se dívat na výraz jeho tváře, až ho najde.
To byla Billova chvíle. Zdravou rukou schytl Dustovo vodítko a doprovázen Tripovým bolestivým řevem a nově nalezenou energií, se rozběhl jako o život. Tentokrát byl rychlejší. Utíkal, co mu síly stačily. Neohlížel se, nemyslel na bolest vystřelující mu od pravého předloktí do celého těla. Jen běžel a běžel a zastavil se teprve ve chvíli, kdy jej opět pohltilo bezpečí Tomovy ulice. S Dustem za zády dokulhal až ke dveřím, lapaje po dechu se vysíleně opřel o dřevěný povrch a konečně ulevil svým emocím. Nešťastně zkřivil tvář, klesl na kolena a rozplakal se. Sám nevěděl, zdali štěstím, že žije, nebo z důvodu neuvěřitelné nespravedlnosti, která světu vládne.
autor: B-kay
Už jsem se bála, že se Billovi opravdu něco stane! Doufám, že už se věci pohnou kupředu a dočkáme se spravedlnosti.
Těším se na další díl 🙂
Väčšinou sa kapitoly končia hnusnou napätou situáciou, veľmi sa mi na tejto kapitole páči tento koniec, keď je už Bill v bezpečí.
Začiatok bol neskutočne krásny, potom to bolo príšerne napínavé, znovu som chvíľu od strachu nedýchala. Ponorená do deja som ho prežívala znovu akoby prvý krát:)
Milujem túto poviedku.♥♥♥
Tak veľmi som sa o Billa bála, že sa mu niečo stane. Myslím si ale, že toto možno pomôže posunút veci do predu a dosiahnut spravodlnosť.
Bojím sa, že Trip toto len tak nenechá.
Tak, veľmi som sa o Billa bála, že mu Trip ublíži.
Myslím si, že na jednej strane, toto pomôže posunút veci ku predu, ale na strane druhej sa bojím, že toto Trip len tak nenechá.
Dust je zlatíčko.
Uff jsem ráda že to Bill zvládl…i když ještě ze všeho nejsou venku tak prozatím je v bezpečí…ten Trip je taková….no -_-
To jsem si oddechla že se Bill dostal domů.Doufam že Tom nestrati hlavu a nepůjde Billa pomstít.
no sex 2 dle příběhu chlapů,věk si netroufnu odhanout. Ale chvílemi jsem se bála,že ho asi spíš zabije než umiluje k smrti. No vytřískat z polibku maximum,to neumí každý
Ten začátek dílu byl neskutečně nádherný! ♥
Opět jsem se u toho rozplývala a byla jsem za kluky strašně ráda 🙂
A pak přišlo to s tím Tripem! Jejda, já jsem už Billa viděla vážně mrtvého 🙁 Úplně jsem se chtěla začít rozčilovat nad tím, jak je svět nespravedlivý a že vina zase padne na Toma..a že Bill už nebude. Díky Bohu, že Dust takhle zaútočil! Už jsem si říkala kam zmizel, nebo jestli mu i Trip nestihl něco udělat..ale Dust je hrdina! Ještě že tam byl! No a na konci jsem je brečela s Billem. Fakt jsem měla děsné nervy a úplně se mi ulevilo, že se Billovi vesměs nic nestalo. Nechci vidět, co se stane, až Tom uvidí Billa v takovéhle stavu! Bude si to nejen vyčítat, ale bojím se, aby se mu nezatemnělo před očima a nešel si to s Tripem vyřídit 🙁 Protože nechci vidět, co by se stalo, kdyby se ti dva potkali tváří v tvář. Naopak ale zase musím souhlasit s Nikou, že je celkem možné, že tahle událost pohne dějem dopředu..a že třeba kdyby se Andy dozvěděl, co Trip provedl Billovi, tak konečně dostane odvahu, půjde na policii a všechno řekne. Jsem fakt zvědavá! 🙂
Každopádně moc děkuji, že jsi Billa ušetřila a moc se těším na další díl! ♥♥♥
vracím se přesně tam, kde jsem před rokem skončila. a úplně jasně se mi vybavil každý jedinečný pocit, co mě zaplavil při čtění všech dílů. až neskutečné. už po přečtění prvních vět se mi oči také zalily slzami. a stejně jako Billovi, i mě vrtá hlavou, zda-li to bylo tím, že jsem šťastná, že taková povídka vůbec existuje a nebo celou tou nespravedlností a zoufalostí, které jí prostupují.