Denial 17.

BILL

Zůstal jsem uvolněně sedět na posteli. Opřel jsem se o pelest a zavřel na chvíli oči. Konečně klid, klid od firmy, Barbary a všech hádek. Na tenhle okamžik jsem se těšil ani nevím jak dlouho. Hlavně na to, že tu budu s Tomem. Sice je unavený a podle mě byl trošku bez nálady, ale věřím tomu, že se to zlepší. Snad mu ta sprcha taky trošku pomůže. Napil jsem se ještě trošku vína. Chutnalo mi, měl jsem ho vždycky rád, a navíc jsem ho teď dlouhou dobu neměl. Nebyla příležitost, čas a ani chuť, jelikož podle mě se má víno pít s člověku blízkými a v klidu. A na to, abych pil s Nicki, na to kočička nemá věk. Kdybych měl pít s Barbarou, nalil bych jí nejspíš ocet. Poklidil jsem zbytek jídla, co jsme nechali, a dal to zpátky. Potom jsem ale zaslechl Toma. Zpozorněl jsem a zaposlouchal se, jestli se mi to jen nezdálo.

„Bille?“ ozvalo se z koupelny. Asi mě vážně volá. Došel jsem hned ke dveřím od koupelny.

„Ano?“ brouknu nazpět.

„Mohl bys mi, prosím tě, přinést pastu a kartáček na zuby?“ zavolal na mě přes tekoucí vodu. „Mám to v tašce hned někde navrchu.“ Fajn, jde se hledat.

„Jo, jo, hned,“ řeknu nahlas, aby mě slyšel, a poté se už rozejdu k jeho batohu. Kleknul jsem si a rozepnul hlavní kapsu, kde měl věci. Na vrchu jsem vážně našel kosmetickou tašku, tak jsem ji hned vzal a hrábnul do ní. Vyndal jsem mu kartáček i s pastou, které jsem si odložil na postel a zase do batohu tašku vrátil. Zmocnil se mě ale pocit zvědavosti. Ačkoli jsem tu byl sám, nepatrně jsem se porozhlédl po místnosti a potom mu hrábnul do batohu. Nechtěl jsem vidět víc než… Sáhnul jsem mu po boxerkách. Hmm, jak je má voňavé. Značka Hugo Boss, hmm… Jen jsem se pousmál a prohlédl si je. Nechtěl jsem se mu tam nějak moc hrabat, spíš jsem byl zvědavý, co a jak má. Podíval jsem se ještě na jedno jeho tričko a poté už to všechno hezky složil a uklidil, jak bylo. Nechci, aby měl pocit, že jsem šmejdil a něco pracně hledal, jako bych ho chtěl kontrolovat. To vůbec ne. Batoh jsem mu zapnul, zvedl jsem se a poté už vzal kartáček s pastou a došel ke dveřím od koupelny.

„No, už to mám,“ řeknu přes dveře.

„Tak klidně pojď dovnitř,“ zasmál se. Uhm, to mám jít jen tak dovnitř? Co když bude nahej a… vlastně říkal, že se nemáme stydět, tak co už.

„Dobře,“ brouknu a otevřu dveře. Vešel jsem, aniž bych za sebou zavřel.

„Polož mi ho, prosím, někam k umyvadlu,“ požádal mě. Ještě se sprchoval. Stál ve sprchovém koutě zády ke mně a omýval si houbičkou se spoustou pěny rameno. To je tělíčko… bože můj. Proč mě najednou jeho tělo tolik vzrušuje? Proč mě vzrušuje on jako muž?

„Jo, jo,“ položil jsem ho tam a pousmál se. Snažil jsem se na něj moc nedívat, ale že by mi to šlo, se říct nedalo.

„Děkuju, jsi hodnej.“

„Nemáš vůbec za co,“ usměju se a podívám se na něj, ačkoli mi rozum říká, abych ihned vypadnul. Nečum na něj, sakra, takhle… „Nepotřebuješ ještě něco?“

„No, když seš tu, mohl bys mi umýt záda,“ zasměje se a ohlédne se na mě.

„Proč ne,“ pousměju se a rozejdu se k němu. Jen jsem ho přes sklo tiše sledoval. Pane bože, ty to vidíš… Budu mýt to jeho vypracované tělo, každičký sval na zádech. Tom mi s úsměvem otevřel, povylezl téměř ze sprchy, aby mě nepostříkala voda, a poté, co mi nastavil záda, mi dal houbičku.

„Děkuju,“ šeptnu a začnu mu záda omývat. Dával jsem si záležet, snad i schválně jsem to dělal pomalu. Začal jsem u krku, který jsem mu přitom i prsty jemně promasíroval. Přes ramena jsem se zvolna přesouval k lopatkám. „Máš… nádherný svaly,“ neudržím v sobě.

„Chodím do posilky, tak ještě aby ne,“ uchechtne se. „I když je fakt, že homoušové tam chodí hlavně kvůli jiným chlapům. Jen ještě pořád nevím, jestli se počítat do skupiny, co civí, nebo do tý, co na sebe nechá civět,“ smál se.

„Kdybych měl rozhodnout za tebe, je to jednoznačné,“ zasměju se a pokračuju. Rukou, ve které jsem měl houbičku, jsem ho omýval, druhou jsem ho spíš po těle jemně hladil. Jak je mokrý, má na sobě tu pěnu a celý skvěle voní… Uh, já se snad neudržím.

„Jo? Do jaký?“ zajímá se.

„Rozhodně do té, kde by na tebe měli koukat. U tebe je na co koukat, víš,“ líbnul jsem ho na krk a pokračoval v mytí. Sunul jsem se mu po celé páteři a bocích.

„Tohle bych si nechal líbit klidně hodiny,“ zavrní spokojeně. A já bych ti to klidně hodiny dělal. „Jenže když mam chlapa ve sprše, tak mě hned šuká. Nejspíš si dám podmínku, že dokud mi pořádně neumyjou záda, tak nic nebude,“ rozesměje se. No… ani nevím, co si o tom myslet. Možná jen nenašel toho pravého, možná ho najít nechce. Je možná takhle nespoutaný a užívá si.

„Aha,“ vydechnu a sjedu mu na bedra. Je možný, že žárlím? … Do prdele. „Tak si to teď užívej.“

„Mmhh, užívam,“ zavrtí se jako hravé štěně.

„To je dobře,“ šeptnu a začnu ho pusinkovat na ouško. Spíš po něm rty zlehka přejíždím a dlaněmi mu sjíždím po bedrech, skoro na zadeček. Všude je vypracovaný, pevný… To se mi líbí.

„Jestli budeš takhle pokračovat, tak brzo budu mít problém s tím vepředu,“ pošeptá s úsměvem, ačkoli jsem cítil, jak se zachvěl a naskočila mu husí kůže. To bych chtěl vidět. Těch jeho dvacet cenťáků.

„Nepřemýšlej nad tím a uvolni se,“ šeptnu a sjedu mu přes ušní lalůček jazykem. „Vždyť ti omývám záda, na tom nic není.“

„Ale na uši jsem moc citlivej,“ zahihňá se. Aspoň vím, kam vždy zaútočit.

„Dobře, takže se mám vždycky zaměřit na ouška,“ pousměju se a jemně mu ho skousnu.

„Ne, ne, oh,“ vydechne rozechvěle. „Prosím, to ne.“ Jak tomu mám odolat? To nejde. Skousl jsem mu ho ještě jednou a přidržel si ho u sebe za bok. Sjel jsem mu houbičkou po celých zádech a zastavil se mu u zadečku. To vzrušení, který uvnitř cítím, jsem necítil snad nikdy.

„Tohle nemůžeme… Přestaň,“ pošeptá, ačkoli se celý chvěl rozkoší. Pomalu jsem se odtáhl a přestal, jak řekl. Tohle slovo na mě zatím celkem platilo. Domyl jsem mu několika tahy záda, pohladil ho a potom mu houbičku vtiskl do dlaně. Nechci nic dělat proti jeho vůli, to by nešlo. „Děkuju…“ šeptne téměř provinile. Ne, nechci, aby se cítil takhle.

„Nemáš vůbec za co,“ pohladím ho po zádech. Usmál jsem se a pomalu odstoupil. Ještě se po mně posmutněle ohlédl a zavřel se tam. I já se pootočil, ale poté jsem už vážně radši odešel. Nemůžu stále přešlapovat. Musím do toho jít celkově nebo vůbec. Jenže to je to, co je nejtěžší. Zašel jsem do ložnice a rovnou přešel na terasu. Potřeboval jsem na čerstvý vzduch. Uh, zamával se mnou slušně. Nemůžu se ovládat, už to nejde. Nechci ho jen po fyzické stránce, ve mně to všechno narůstá a neobvykle rychlým způsobem.

Chvíli jsem tam postával a díval se na město. Bylo krásně osvětlené. Bylo mi ale chladno, proto jsem zašel pomalu dovnitř. Jen co jsem za sebou zavřel prosklené dveře, otevřely se dveře od koupelny a Tom přišel. Sladce jsem se na něj usmál. Nechtěl jsem, aby si připadal špatně. Tohle jsem si začal já. Jen se pousmál a došel ke své tašce. Kolem pasu měl jenom ručník. A ten byl proklatě nízko. Skousl jsem si spodní ret a snad i trošku zalapal po dechu. Ty svaly na břiše a podbřišku, ježiši. Chci se ho dotýkat, všude a hned.

„Když tak můžeš už jít,“ řekl s naprostým klidem a vyndal si z tašky boxerky. Jsem idiot. Chce se i v klidu převléknout a já tu stojím jak sloup.

„Jo, dobře, díky,“ řeknu hned a vezmu si ze své tašky potřebné věci. Hned jsem si to šinul do koupelny. Huh, musel jsem zmizet. Jinak nevím, co bych provedl. Nafackovat bych si měl.

Hned jsem si vrazil malou facku, když jsem se zavřel v koupelně. Svlékl jsem se a poté se už zavřel ve sprchovém koutu. Nechal jsem na sebe stékat proud příjemně teplé vody a omýval se. Po celém dlouhém dni jsem se nádherně uvolnil. Nakonec jsem si umyl i vlasy, ale ty jsem potom prosušil co nejvíc ručníkem. Otřel jsem se a trošku se navoněl. Oblékl jsem si čisté, černé boxerky, upravil si vlasy a uklidil po sobě. Vyčistil jsem si zuby a pak už jsem s oblečením složeným v komínku vyšel z koupelny ven.

Z pokoje šlo jen slabé světlo. Aspoň se moc nepoleká. Tom už ležel v posteli po pas přikrytý dekou a něco dělal na iPhonu. Zdálo se, že píše sms podle toho, jak se uculoval. Podle těch jeho rozhovorů se ani nedivím. Asi si píše s nějakým fajn klukem. Vlastně proč ne. Jen ať si užije, dokud může. Nemá mě to proč srát, nemám na něj žádný právo, jenže… já žárlím. Jen jsem se nad tím zlehka pousmál a položil si věci vedle tašky, co jsem měl u postele. Zaslechl jsem šustění peřiny, jak si opřel tělo o lokty.

„Páni, můj šéf má po celym těle tetování,“ zasmál se. I kdybych neměl náladu, tak on mi ji zvedne pokaždé. Už jen to, jak řekne obyčejnou větu, je něčím hezké.

„Ty to nevíš?“ pootočím se k němu se smíchem.

„Ne, odkud asi,“ zašklebí se.

„Myslel jsem, že jsem ti to říkal. Hm, tak už to víš,“ usmál jsem se na něj.

„Jsou pěkný,“ usměje se už jen a zase si lehne.

„To děkuju,“ usměju se a posadím se na svou postel. Nařídil jsem si na mobilu budík a poté si vlezl pod peřinu. Přikryl jsem se jen po pas jako on a protáhnul se.

„Tak dobrou, šéfe,“ zaslechl jsem jeho smích a pak šustění peřiny, jak se přetáčel na bok.

„Dobrou, můj drahý asistente,“ usmál jsem se a lehnul si na bok, směrem k němu. Spokojeně se zavrtěl, zafuněl nosem a zavřel oči. Zavřel jsem oči, ale zhruba na minutu, snad ani to ne. Nevydržel jsem se na něj nedívat. Vlastně jsem hodně často myslel na to, jak vypadá, když spí. Je rozkošný, jak je hezky zavrtaný a klidně oddechuje. Snad bych byl i rád, kdybych ležel vedle něj. Jenže já blbec objednal tohle. Nejradši bych si zase nafackoval.

Asi po půlhodině jsem se vyškrábal z postele. Vypadalo to, že už vážně spí. Tiše jsem vylezl a kleknul si k němu pod postel. S veškerou něhou a citem jsem ho pohladil po paži. Nijak na to nereagoval. Asi už vážně spinká. Byl unavený, tak si aspoň odpočine. Jen jsem se usadil a prohlížel si ho. Je neskutečně krásný. Jen když vidím ty jeho husté černé řasy, přesné rty, které jsou jako ty nejjemnější polštářky, hezké rysy ve tváři. Vypadá jako andílek. Po chvíli jsem ho pohladil prsty po boku a poté i jemně po hlavě. Slyšel jsem, jak si spokojeně zafuněl nosem. Trochu se pootočil a zabořil si ruku pod polštář. Nad tím jsem se usmál a sehnul se k němu. Dal jsem mu pár něžných pusinek na rameno. To však tiše zakňučel. Je jako štěňátko. Zaculil jsem se a tiše se zvedl. Obešel jsem jeho postel a vkradl se k němu. Nechtěl jsem ho probudit, ale chtěl jsem být u něj, aspoň na chvíli. Proto jsem ho zezadu objal a pohladil ho po ruce. On mě za ni však něžně chytil a stáhl si ji víc kolem sebe.

„Moc se nevrť, jinak tě skopnu na zem jako všechny ostatní,“ šeptne a víc se ke mně přivine. Ohm, sakra. Myslel jsem si, že spí.

„Ty nespíš?“ řeknu překvapeně a schoulím se k němu. Přitiskl jsem se mu tělem na tělo, nechtěl jsem od něj být ani o milimetr dál.

„Jak bych mohl. Mam lehký spaní. Když se mi někdo vrtí v posteli, automaticky ho kopu dolů. Vždycky se všichni chlapi ráno diví, proč se budí na zemi,“ broukne pobaveně. „Když se mi tam vrtí ženská, tak dám na zem alespoň polštář a svalím ji na něj.“ Páni, to jsou zkušenosti. Já nechci skončit na zemi. To jsem se začal smát.

„Teda, ty to bereš zostra,“ zasměju se tiše a pohladím ho prsty po ruce. „Víš, já bych ale nechtěl být na zemi, ani u sebe na posteli,“ pošeptám mu.

„Však říkám, že když se nebudeš vrtět, tak tu můžeš být,“ zaslechl jsem v jeho hlase úsměv. Ani se nehnu.

„Za tu cenu se nebudu hýbat klidně celou noc, i kdybych měl mít ráno křeč,“ řeknu pobaveně. Dal jsem mu z krku copánky a jemně mu sjel po krku rty. Trošku se zavrtěl, ale nechal mě.

„…vážně hrozně krásně voníš,“ pošeptám mu potichu a podzvednu hlavu. Nikdy se té vůně nemůžu nabažit, vlastně ani nechci. Chtěl jsem k němu mít lepší přístup, což jsem tímhle způsobem získal. Jemně jsem k sobě rty na jeho krku tisknul.

„Ty taky… To je Armani, viď?“ natočil trošku krk, jako by se mu to líbilo.

„Mm-hmm,“ odsouhlasím mu to a políbím ho pod ouško. Prsty jsem mu sjel po hrudi a tiše mu oddechl do ouška.

„Myslel jsem si to. Alex se s ní u mě jednou stříkal,“ vydechne. Nemusí mi předhazovat pořád svoje románky. Tohle bylo docela nepříjemný. Chce mě od sebe odehnat? Ať to potom řekne rovnou.

„Aha,“ přikývnu lehce a odtáhnu se trošku. Klidně dál ležel. V té koupelně i v kanceláři ze mě byl celkem hotovej, to jsem si všiml. Tak proč tohle? Ne… Buď teď, nebo nikdy.

Nasucho jsem polknul, chytnul ho za rameno a trošku víc ho k sobě přetočil. Podíval jsem se mu do očí a sehnul se k němu, načež jsem ho chytil za tvář a už klidněji oddechl. Rty jsem se otřel o ty jeho a prsty mu sjel po tváři.

„Tohle… nedělej,“ šeptne. Cítil jsem, jak se mu trhaně nadzvedl hrudník.

„Ššš… Chci to udělat už dlouho,“ pošeptám, přičemž se při každém slově o jeho rty otřu.

„…ne,“ polkne nasucho. Odmítá mě… Možná je to proto, že se bojí, nechce tohle všechno podělat anebo mě nechce.

„Prosím, dovol mi tě alespoň jednou políbit,“ dívám se mu do očí, ačkoli jsme u sebe blízko.

„Proč?“ vydechne téměř neslyšitelně. Oh, to je mi otázka. Sotva dokážu teď mluvit, co teprve přemýšlet a odpovídat.

„Toužím po tom, toužím líbat tyhle polštářky, toužím po tobě,“ špitnu mu a jemně ho líbnu na spodní ret. To už přivřel oči a rty naopak lehce pootevřel. Tiše jsem oddechl nosem a potom už naše rty něžně spojil dlouhým, avšak jemným polibkem. Políbil jsem ho, vážně jsme se políbili. Políbil jsem kluka a… chci to znovu a znovu.

autor: Mischy & Turmawenne