
„Netušila bych, že tvé vlastní dvojče může být až taková mrcha, na tom parketě vypadal naopak tolik přátelsky a sympaticky.“ Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou, zatímco jsem si nabrala pořádný kus ovocného dortu na vidličku. Po dvou hodinách lítání po obchodech jsem cítila i za Toma, že bychom potřebovali menší oddychovou pauzu, tedy jsem ho zatáhla do mé oblíbené cukrárny, kam občas ráda zavítám i sama. Po celých dvou hodinách, kdy jsem napůl vnímala Toma při vypravování jeho seznamování s Kayem a napůl jsem obdivovala každý třetí kus oblečení v jednotlivých krámcích.
„Je to osoba mnoha tváří. Ale i tak bych na něj nedal dopustit, i přesto, jak nás málem s Kayem rozvrátil. Pořád je to můj malý bratr, mé dvojče, půlka mne,“ zamumlal zamyšleně a vložil pomalu lžičku s cukrovinou do úst. Překvapeně jsem zamrkala, ale usmála se nad jeho právě prozrazenou slabostí. „Ale dost o mně, toho už jsme dneska slyšeli dost. Pověz mi radši něco o sobě? Vlastně v podstatě jen vím, že jsi Viktorie, že tu jsi u bratrance a máš tu kamarádku, která běžně toleruje, když k ní běžíš v zapomnění spát kolem druhé ráno.“ Ušklíbl se pobaveně a já musela sklopit hlavu, jak se mi červeň rozlila ve tvářích. Zamíchala jsem své cappuccino trochu rozpačitě a pokrčila rameny.
„Doma jsem měla problémy.“ Sklopím pohled s povzdychem. „A on byl jediný možný útěk, jediná záchrana, kam bych se mohla schovat. Nabídl mi i kapesné právě za uklízení a vaření, abych měla své zasloužené peníze, víš? Je celkem zámožný, díky dědictví.“
„Aha…“ zamyšleně přikývl, rentgenujíc mě pohledem. „Smím se zeptat, co bylo doma špatně?“ zeptal se opatrně. Bála jsem se jeho zvědavosti, ale v podstatě jsem ho přímo vybídla, aby se zeptal díky předchozí odpovědi, takže jsem se rozhodla být upřímná.
„Přítel mé matky…obtěžoval mě. Nejdříve to bylo opatrné, přecházela jsem to, protože jsem viděla, že je s ním mamka šťastná. Otec umřel, když mi bylo pět, měl bouračku. Matka si prošla opravdu temným obdobím, ale držela se pro mne. Proto jsem byla šťastná, když si po deseti letech našla přítele, který jí zase dokázal dát šmrnc do života. Proto jsem ty jeho nejdříve nenápadné narážky a doteky s trpělivostí přecházela. Jenže pak to začalo být horší a troufalejší z jeho strany, začala jsem se zamykat v pokoji, kdykoliv matka nebyla doma.“
Povzdychnu a promnu čelo. Tolik nesnáším tyhle vzpomínky. „Až jednoho dne… mamka měla noční v nemocnici, je doktorka, a on se pomalu u televize opíjel… přišel ke mně do pokoje, když jsem spala a málem mě znásilnil, kdyby se mi nepodařilo utéct z domu ke kamarádce.“ Pousměju se posmutněle a kouknu na něj. „Začala jsem jednat hned další den. Volala jsem bratranci, jak se tu věci mají, a matce jsem řekla, že bych tam odjela na chvíli, zaučit se trochu v jiném jazyce a namluvila jsem jí, že to bude mé plus do školy. Neměla jsem sílu jí říct pravdu a nikdy asi mít nebudu, protože s ním je stále spokojená. A tak jsem tu už pět let a ona si prostě jen myslí, že se mi tu zalíbilo natolik, že jsem se rozhodla zůstat. Konec příběhu.“ Mávnu rukama a zamrkám při jeho soustrastném pohledu.
„To je mi líto, Viktorie, tohle je hrozná minulost.“
„Myslíš ta bílá? Bože, ano, ale takové peníze bych dala dohromady z výplaty tak za čtvrt roku. To už jí ale stáhnou z prodeje, takže jsem zvyklá si nechávat zajít chutě na několik kousků tady.“ Zasměju se a překvapeně vydechnu, když mě popadne za loket a táhne ven z cukrárny, jakmile položí peníze na stolek i s nějakým dýškem. „Co děláš, Tome?!“
„Tebe mi seslalo samo nebe, určitě tě pozvu v týdnu na kafe!“ nadšeně jsem mu skočila kolem krku a trochu v tu chvíli zalitovala, že někdo jako on je zadaný. „Věřím v to, že i na mě čeká někde ten pravý.“ Zamumlám si potichu, filipínsky pro sebe, než se odtáhnu s úsměvem.
*
(z pohledu Kaye)
„Zavři ty oči, nebo se otočím zpátky a pojedeme k našim.“ Nakrčím pobaveně obočí, přikládajíc pro jistotu své dlaně na jeho oči. Pohledem zkontroluji menší barák, který je osvícený dvěma venkovními světly.
„Nezdržuj to, jsi v tomhle hrozný.“ Nespokojeně zaúpěl a nakrčil čelo.
„Teď je řada na vás, pane Glöcklere, nic není zadarmo.“ Hravě se mu blýsklo v očích a já ucítil lehké zamražení v zádech. Nicméně byl čas se slitovat, tedy jsem ho chytl za ramena a na tři ho otočil naproti našemu prvnímu společnému bydlení. Sjel jsem rukama na jeho boky a pevně je sevřel, culíc se u toho a vyčkávajíc na reakci.
„Oh můj bože,“ slyšel jsem zašeptat slova z jeho úst a musel jsem se široce usmát.
„Miluju tě,“ zasmál jsem se po chvíli do jeho nadšeného vyprávění jeho dojmů.
„Víš, ale…“ zamyslel se na chvíli a já tázavě pozvedl obočí. „Kde máme ložnici? Chci říct, jednu jsem našel, ale tam bude spát asi jen jeden pár. A vzhledem k tomu, že jsi říkal, že tu budou nějakou chvíli Anis s Billem?“ nechápavě nakrčil čelo. Ach, mé překvapení, skoro bych zapomněl!
„Páni,“ slyšel jsem vydechnutí a s pobaveným smíchem se vydal za ním. Zastavil jsem se za ním a objal ho lehce kolem pasu, rozhlížejíc se společně s ním pokojem. Jestli je něco, co se mi opravdu povedlo, tak je to právě tahle ložnice. Není to nějak extra prostorné, ale za to útulné. Uprostřed je obrovská postel s velkou pelestí ve tvaru slunce. Vpravo od našeho pohledu jsou dvě menší černá kožená křesla s konferenčním stolkem a kobercem pod. Na druhé straně menší komoda z tmavého dřeva a z každé její strany jedna menší palma. Ale co bylo podstatou tohoto podkrovního pokoje, bylo to, že střecha, tvarujíc se do špičky, je dělaná jen z oken s žaluziemi, tedy v noci můžete sledovat hvězdy a zatáhnout žaluzie před ranním sluncem. Romantika jak blázen, ale překonal jsem se.
„Líbí se ti to?“ nechal jsem ho otočit se v mém objetí a pousmál jsem se.
Konečně mohla začít naše odkládaná svatební noc pod hvězdami.
autor: Saline A. & PeTiŠka
Pěkně to pokračuje.
Téda, jsem napjatá, jak to bude pokračovat, jestli Viktorie pomůže bratranci Kaye zničit, protože se zatím přikláním k názoru, že není tak bezcitná jako její bratranec. Jsem ráda, že přišla Tomova a Kayova svatební noc, už bylo načase. 😀 Děkuji moc za tuhle povídku, díky ní a předchozí povídce jsem Toma a Kaye spolu začala mít hodně ráda. 🙂