autor: Muckátko :o*
Následující den se Tom blížil k Billovu domovu s těžkým srdcem. Billova nálada se večer, kdy se vracel domů, rapidně zhoršila, a proto Tom přemýšlel, jak to Bill zvládl. Po zazvonění nastala obvyklá rutina. Majordom jej přivítal a uvedl do pokoje, kde si Tom opět přečetl lísteček, že je Bill ve svém pokoji. Jako myška zdolal naučenou cestu a po zaklepání vešel. Malinko se podivil, když hmátl za sebe a poslepu zavřel dveře. Díval se po pokoji, ale Billa nikde neviděl.
„Ahhh! Do prdele!“ vykřikl polekaně, když mu něco velkého skočilo na záda. Podíval se dolů. Brada se mu okamžitě zastavila o Billova předloktí, která byla omotána kolem jeho krku, a kolem pasu jej objímaly Billovy nohy.
„Konečně jsi tady!“ vypískl Bill šťastně a malinko Toma přidusil, když nadšeně sevřel Tomovo hrdlo.
„Vyděsils mě, ty přísavko!“ došel Tom k posteli, otočil se a nechal Billa spadnout do peřin. Otočil se a podíval se do známé tváře.
„Ahoj,“ pozdravil jej.
„Čau!“ naklonil Bill hlavu a usmál se. Byl rád, že Tom konečně dorazil. Jeho den stál za nic a opravdu potřeboval někoho, kdo mu byl blízký. Poklepal dlaní na místo vedle sebe. Tom bez váhání nabízené místo přijal.
„Tak co? Pořád je to zlé?“ zeptal se opatrně. Billův úsměv malinko poklesl. Přikývl hlavou. Chtěl otázku nechat bez odpovědi, ale nakonec přece jen promluvil.
„Pořád a ještě asi bude, ale teď jsi tady,“ zadíval se na Toma.
„To teda jsem,“ potvrdil mu Tom.
„Víš, dneska už to nestihneme, ale nemohli bychom jít prosím zase někdy ven? Do města, do parku, kamkoli?“ zaprosil Bill.
„Co tam budeme dělat? Hlavu už máš oholenou,“ dobíral si Billa a několikrát mu přejel po temeni, dělajíc pohyb, kterým by za normálních okolností tomu druhému rozčechral vlasy.
„Už žádné blbosti. Slibuju.“
„Nějak jsi zkrotl,“ podotkl Tom. Bill sklonil hlavu.
„Spíš jsem zklamaný. Natolik zklamaný, že mě už nebaví dělat matce něco naschvál,“ pokrčil ramenem.
„Dobře. Na sobotu něco vymyslím dobře? Budeš schopný si to nějak zařídit?“ Bill zběsile přikyvoval hlavou.
„Nebudu se ptát. Prostě odejdu.“
„Okey, ale kdyby něco, dej mi vědět, že to rušíš.“
„O to se neboj. V sobotu jdeme ven,“ zavrtěl se Bill spokojeně.
*
V pokoji bylo ticho. Bill si vydupal další z her, kterým Tom příliš neholdoval, ale svolil. Hlavně když to udělalo Billa šťastným. Oba se soustředili na své papíry a urputně přemýšleli.
„Konec!“ houkl Bill a upozornil tak Toma, že už nemůže do svého papíru nic dopsat. Ani písmenko.
„Fajn. Tak říkej,“ zakoulel Tom očima a čekal, co z Billa vyleze. Oba obodovali první sloupce s jejich odpověďmi, až se dostali ke třetímu.
„Lichokopytník,“ pronesl Bill a už už si psal body za svou odpověď.
„Moment, moment!“ sebral mu Tom tužku.
„Co je? Mám 10 bodů,“ zamračil se Bill a natáhl se pro svoji propisku.
„Ani omylem. Tohle je nula bodů, kamaráde, a ještě si rozmyslím, jestli ti uznám ty zbylé odpovědi, když tu jednu nemáš.“
„Co to meleš? Mám všechno,“ bránil se Bill a strkal papír Tomovi před oči.
„Lichokopytník? To jako vážně?“ ksichtil se Tom.
„Proč ne? Je to zvíře na L? Je! Deset bodů. Dej mi tužku,“ natáhl otevřenou dlaň k Tomovi, ale Tomova ruka se ještě víc odsunula.
„Zvíře to sice je, ale žádné určité. Víš, kolik zvířat jsou lichokopytníci? Odpověď neplatí,“ vynesl rozsudek a ke svému losovi napsal velkou dvacítku. Za Billovu nesprávnou odpověď dostal totiž dvojnásobek bodů.
„To není fér!“ zakňučel Bill.
„Fér není, že jsi stopl hru, aniž bys měl pořádné zvíře.“
„Když mě v tom fofru nic nenapadlo. Na L stejně moc zvířat není,“ dušoval se.
„Ne? Já mám losa. A zapomněls na lišku? Lamu? Lemura? Labuť? Lachtana? Lasičku nebo leguána? A co lev? Levhart, losos nebo lumík?“
„Ježiž no tak dobře!“ zavrčel Bill nespokojeně a díval se, jak Tom samolibě obtahuje čísla svého dvojnásobného bodového ohodnocení. Bill se zamyslel.
„Tomi?“ pípl mělce.
„Co?“
„A nemohl bych si od tebe jedno zvíře vypůjčit?“ A bylo to tady! Billova neschopnost prohrávat se opět projevila.
„To bys nemohl,“ zavrtěl Tom hlavou.
„A proooč? Stejně vyhráváš! Těch deset bodů tě nezabije,“ škemral Bill.
„Fajn. Ale napiš si tam lína!“
„Co je lín?“
„Ryba. Stejně líná jako ty vymyslet normální zvíře.“
„Bla bla!“ zabrblal Bill a nenápadně si nad lichokopytníka napsal levharta. Ten toho Tomova losa sežere k obědu a Bill bude vítěz! On a jeho levhart.
*
Dvě hodiny her plných dohadování se, Billova smlouvání a Tomova vítězství byly u konce. Tom se zvedl z postele a pomohl Billovi všechny rozházené věci uklidit. Narovnal si kapuci a přichystal se k odchodu.
„Tome?“
„No?
„A nemohl bys tady zůstat?“ zeptal se Bill s nadějí v hlase, že by snad zábava nemusela být u konce. Tom se zatvářil zmučeně. Nerad Billovi říkal ne. Zvlášť teď.
„Bille, víš, že to nejde. Víš, jak by vyváděla tvoje matka, kdyby na mě přišla? Pravděpodobně by ti ty lekce kytary zatrhla sama. A nebuď smutnej! Smutku bylo už pro jednou dost. Hm?“ brnkl Billa do nosu a povzbudivě se usmál.
„Když já…“
„Nechceš být sám…“ dokončil Tom za Billa. Dostalo se mu souhlasného přikývnutí. Tom si povzdychl a sundal ze svých ramen mikinu, aby ji přehodil přes Billova malá ramena. Upravil ji tak, aby mu nespadla, a líbl Billa na čelo.
„Nejsi sám. A když budeš chtít, můžeš mi večer zavolat, nebo napsat. Nejpozději do desíti,“ zdvihl varovně ukazovák, ale zasmál se. „Ne že mi tu mikinu pobryndáš nějakým jídlem. Uvidíme se v pátek,“ došel ke dveřím a stiskl kliku.
„Tak ahoj,“ pípl Bill a do velké mikiny se oblékl, přitahujíc si ji více k tělu.
„Ahoj,“ vrátil mu Tom pozdrav a při zavírání dveří se bil do hlavy. Jak překoná cestu domů bez mikiny? Venku bylo nepříjemné chladno a vtíravě zalézalo i pod vrstvy oblečení. Pohladil své holé paže a modlil se, aby nezačal legračně drkotat zuby. Ještě nedávno se koupal v bazéně a teď tohle?
*
„Co děláš zítra?“ zeptal se Bill a pohrával si se šňůrkami od svých šedých domácích tepláků, přidržujíc si mobil u ucha. Slyšel Tomovo povzdychnutí.
„Měl jsem jít zase do školky učit děti na kytaru, ale volala mi vychovatelka, že většina dětí je nachlazená nebo rovnou nemocná, takže by bylo moudré tu zítřejší hodinu vynechat,“ pověděl mu Tom.
„To je fajn, ne? Alespoň si trochu odpočineš,“ pronesl Bill starostlivě.
„Jo no… to máš asi pravdu,“ pousmál se Tom smutně. Bill nemohl vědět, že každé vypovězení hodiny pro něj znamená ztrátu i toho mála peněz, co za to dostával. I když musel uznat, že s penězi od Billovy matky to bylo lepší.
„Stalo se něco?“ zamračil se Bill. Vycítil, že je něco špatně, ani Tom nemusel nic říkat.
„Ne nic. Jen, že jsem si nějak zvykl na určité pravidelnosti. Pondělí, středa, pátek jsem s tebou a úterý, čtvrtek ve školce s dětmi,“ našel Tom rychle únikovou cestu.
„No kdybych mohl, pomohl bych ti ten zítřejší volný čas nějak zaplnit,“ zachechtal se Bill.
„Tak tomu rád věřím,“ zasmál se Tom. Bill na druhé straně mírně zakašlal. „Nejsi doufám taky nemocný.“
„Ale ne. Mám jen otevřené dveře na balkon,“ podíval se Bill ke dveřím a sledoval, jak se závěsy vlní ve větru, který do pokoje z venku proudil.
„A proč si ty dveře nezavřeš, ty šmoulo?“ zavrtěl Tom hlavou.
„Protože kdybych zavřel, bylo by tu moc teplo,“ řekl Bill.
„Eh?“ vydal ze sebe Tom nechápavý zvuk.
„A… a pak bych musel sundat tvoji mikinu,“ pípl Bill a stáhl si široký rukáv přes klouby prstů, aby mu vyčnívaly jen první dva články. „A-ale mám to hlavně kvůli čerstvému vzduchu. Líp se mi pak spí,“ vyhrkl Bill rychle, než stihl Tom cokoli poznamenat.
„No dobře, ale na noc si ho zavři. Kdybys celou noc dýchal ten studený vzduch, bolelo by tě ráno v krku,“ řekl Tom, zakládajíc svoje slova na vlastní zkušenosti.
„Hmmm,“ zabručel Bill.
„Co se děje?“
„Jen že… máš o mě větší starost než moje vlastní matka,“ povzdychl si Bill.
„Ale no tak, Bille! Takhle to nesmíš brát a koukej přestat smutnit, nebo přijedu a uvidíš ten…“
„Přijeď!“ přerušil jej Bill jak nadšení a energie proplula jeho žilami skrz celé tělo. Tom se kousl do jazyka, že takhle Billa zbytečně pokoušel.
„Bille, víš, že to nejde, já to řekl jen tak…“ zamručel Tom lítostivě.
„A kdybych přijel já?“
„Na to je moc pozdě, Bille, vydrž do pátku, hm?“
„Tomi, víš, mohl bych být mrcha a zavolat Alessandře. Je to dcera jednoho z taťkových přátel a je do mě zamilovaná. Možná by mi mohla dělat alibi a já bych mohl zůstat u tebe na víkend?“ zeptal se opatrně.
„Uch, Bille!“ vzdychl Tom a zatahal se za vlasy.
„Oh,“ špitl chápavě. „Už mě u sebe nechceš. Chápu,“ pokýval Bill hlavou. Neměl to Tomovi za zlé. Už jednou mu říkal, že jej mají lidé po čase plné zuby. Zřejmě do toho stadia dospěl už i Tom, ale je stále natolik taktní, že to Billovi ještě nemá to srdce říct přímo.
„Tak to není, Bille, já jen…“ Tom hlasitě vydechl. Billova přítomnost by mu nevadila. Jen si nedovedl představit, jak by Billa celý víkend s Melissou živili. On je zvyklý na úplně jiná jídla, než na ta chudá, která vařila Melissa pro sebe a pro Toma.
„Jen co?“ broukl Bill a přerušil tak Tomovo přemýšlení.
„Když mi slíbíš, že na to tvoje matka nepřijde, tak dobře. Můžeš si sbalit věci a zůstat na víkend,“ vyřkl Tom nakonec a modlil se, aby všechno proběhlo hladce.
„Tomi, opravdu?“ ujišťoval se Bill.
„Opravdu, Bille. Po páteční hodině kytary na tebe počkám na konci ulice a pojedeš se mnou k nám, dobře?“
„Ne, to nemusíš. Potřebuju si ještě něco odpoledne zařídit. Přiveze mě Henry,“ vyhrkl Bill rychle.
„Dobře, tak já na tebe počkám doma. Půjdeme už spát. Vykecáváme už pěkně dlouho,“ uchechtl se Tom.
„Dobře. Dobrou noc,“ popřál Bill Tomovi.
„Dobrou, Bille.“
„A Tomi?“ zadržel jej Bill ještě.
„Ano?“
„Děkuji.“ Tom se usmál.
„Uvidíme se v pátek,“ ujistil Billa a zavěsil.
Bill se podíval na tapetu svého mobilu, která po chvíli nečinnosti zhasla. Odložil mobil na noční stolek a vklouzl nohama pod peřinu. Přikryl se až po pas a schoulil se do měkoučké mikiny, která voněla stejně jako Tom. Sevřelo se mu najednou srdce i žaludek, když si uvědomil, že stráví víkend u Toma doma. Nedokázal přesně identifikovat své pocity, ani nevěděl, co přesně znamenají, ale cítil se dobře, a tak se rozhodl, že se těm pocitům rozhodně bránit nebude.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Síce je fakt smutný ten fakt, že Tom sa o Billa stará viac ako vlastní rodičia, ale zase na druhej strane aspoň vidno, ako Tomovi na Billovi záleží (aj keď si to nechce niekedy priznať 😀 ). Vďaka za časť a teším sa na ďalšiu a hlavne na ten ich víkend.
Opět nádherný díl! ♥
A zase mi Tvoje povídka perfektně zvedla náladu 🙂
Vlastně jsem ráda, že ani nevím, jak se Billovi rodiče zachovali, když se Bill uráčil přijít domů 😀 Myslím, že přivítání doma nebylo ani trošku příjemné a jsem ráda, že jsem mohla být ušetřena toho, jak by po Billovi někde řval.
Strašně se mi líbilo, jak Bill skočil Tomovi na záda 😀 🙂 To bylo takové strašně roztomilé 🙂 Bill je jednoduše úžasný a já si myslím, že Tom už do něj musí být po uši zamilovaný, protože jinak to ani nejde 😀 Já jsem do tohoto Billa zamilovaná pomalu už teď' 😀 Navíc se mi líbí ta Tomova starostlivost 🙂 A kdyby mu na Billovi nezáleželo, tak se o něj tak nestará 🙂 Hrozně moc se těším na moment, kdy Tom přijde na to, že je zamilovaný 😀
Každopádně vidím, že Bill už zamilovaný je! ♥ A to mě fakt strašně moc těší 🙂 Jen doufám, že si to i brzy uvědomí :)) Jenomže to budou mít chudáci dost těžké, protože Simone by měla problém se smířit s Billovou orientací a ne tak ještě s tím, že by Bill chodil s Tomem. Hrozně mě mrzí, že to budou mít tak složité 🙁
Jo, a strašně nemůžu z toho, jak chce Bill pořád vyhrávat 😀 A to za každou cenu 😀 A jak se vzteká, když se mu to nevede 🙂 Úplně si ho tak dovedu představit ;))
Doufám, že klukům společný víkend vyjde, že z toho Bill nebude mít žádné problémy a že si to hlavně kluci užijí! Už se na to moc těším :)))
Moc děkuji za díl ♥♥♥
Věřím tomu, že se Bill nenechá jen tak živit a že se Tomově rodině náležitě odmění 🙂
Jé, už se moc těším na klučičí víkend (doufám, že jim nic nepřijde do cesty) 🙂
Líbí se mi, jak se Tom o svého svěřence stará, a vím, že kdyby ho neměl rád, tak by tohle všechno nepodnikal. Teď jen budeme muset čekat, než si všechno přizná :)) U Billa už je to na dobré cestě 🙂
Nemůžu se dočkat dalšího dílu <3 Ale to je u téhle povídky už klasika 😀
Také se těším na společný výkend:) děkuji za díl:)
Nemyslím si, že Billovi bude záležať na tom čím ho nakŕmia. Pripadá mi ako malé zvieratko ktoré sa stratilo mamičke. Tom ho ale našiel a postará sa o neho:) Je to nádhera:)
Pokračuje to moc krásně, tahle povídka se řadí mezi mé nejmilejší. 🙂 Trnu ale strachy, co se stane, až se Simone a Gordon o všem dozví..