autor: Wind
Ahoj. Tak dneska už to budu pomaloučku, polehoučku rozjíždět. Začnu přidáním některých důležitých postav. Musím přiznat, že psát Billa s takovou osobností je trochu složité. Pořád mám tendenci sklouznout hned k milému, roztomilému stvoření, které by mouše neublížilo a ejhle… tenhle Bill je trochu jiný. Ovšem nezoufejte, když se budete hodně modlit, možná to skončí dobře 😉 😀
Vaše Wind
Tom otevřel dveře od kumbálu a rozhlédl se po chodbě. Zrovna nikdo nešel, což bylo jediné štěstí. Přehodil přes merfolka svoji bundu. Stejně mu sahala až ke kolenům. Nasadil mu na hlavu kapuci a vydal se s ním svižně k východu.
„Chyť mě kolem pasu.“ Zašeptal směrem k černovlasému stvoření.
„Co? Ani omylem.“
„Jak chceš, ale jinak tě odsud nedostanu.“
Merfolk tedy udělal, co po něm ten člověk chtěl. Objal ho kolem pasu a přitulil se k němu. Tom mu položil ruku kolem ramen. Vrátný na ně už z povzdálí podezíravě koukal a Tom poznal, že se je chystá zastavit, až půjdou kolem. Musel něco vymyslet, jinak skončí s rozervaným hrdlem, nebo v base za napomáhání k útěku tomu nebezpečnému tvorovi. Nějak se nemohl rozhodnout, co je horší.
Když byli kousíček od vrátnice a muž za okýnkem už se nadechoval, že je zastaví, natočil si k sobě chlapcovu tvář a vpil se mu do rtů. Netřeba říkat, že z toho černovlásek byl dost v šoku, ale strach z odhalení ho donutil být v klidu. Nebo to alespoň předstírat. Tomova lest vyšla. Vrátný je nechal jít s poznámkou. „Ty dnešní mladý už nemají studu.“ Ale dál nic nerozebíral.
Tom si z duše oddychl. Tohle bylo těsný.
„Vezmi mě k moři.“ Poručil černovlásek, zatímco si utíral ústa. Tom nic nenamítal. Upřímně se těšil na chvíli, kdy se toho nebezpečného tvora zbaví. Měl strach. Vydali se tedy k moři. Ovšem když došli k přístavu, uviděli pátrací jednotky, potápěče a vůbec spoustu lidí pátrajících po černovláskovi. Ten, aniž by si to uvědomil, se ze strachu blíž natiskl k Tomovi.
„Asi… bude lepší, když půjdeš ke mně. Zítra nebo pozítří už by to mohlo být klidnější.“
„Hmm.“
***
O chvíli později už byli oba u Toma doma. Merfolk se zvědavě rozhlížel po člověčím obydlí.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ Napadlo Toma. Merfolk se na něj podíval nedůvěřivýma očima.
„Proč to chceš vědět?“
„Jen tak… prostě mě to zajímá. Když na tebe budu potřebovat zavolat, ať alespoň vím jak.“
Černovlásek na něj ještě chvíli nedůvěřivě zíral, ale pak povolil.
„Will. William.“
„Já jsem-„
„Tom. Já vím.“
„Jak to můžeš vědět? Ještě jsem se ti nepředstavil.“
„Včera tvoje jméno křičel ten brunet.“
„Aha. To… dává smysl. Už jsem si myslel, že… třeba čteš myšlenky nebo tak něco.“
„Ne… myšlenky nečtu, ale…“ Will se na Toma upřeně zadíval, a pak lehce trhnul hlavou do strany. Než se Tom nadál, srazila ho nějaká síla k zemi. Will byl v mžiku u něj, drápy vytažené.
„Měl bych tě rovnou zabít. Ale neudělám to. Ještě se budeš hodit.“
Pustil Toma a opět zatáhl drápy.
„Proč to vlastně děláš?“ Odvážil se Tom zeptat. Will se zahleděl z okna na město.
„Lidi… všichni by měli umřít. Jsou to stvůry bez kapky citu a svědomí. Není jich škoda.“
Z Willova hlasu skoro odkapával jed. Byl tak nenávistný, mrazivý. Tom už se raději na nic neptal. Nechtěl riskovat svůj lidský život, protože Willovi zjevně nebylo zatěžko mu ho vzít. Začínal se celkem bát noci. Utěšoval se však tím, že sám Will řekl, že se ještě hodí.
Zvedl se ze země, odešel ke skříni a vytáhl pro černovláska nějaké tričko a tepláky.
„Na… obleč si to.“ Hodil oblečení Willovi. Ten se ušklíbl.
„Copak? Bojíš se chodit ke mně blíž?“
„Upřímně? Jo, bojim.“ Will se jen zákeřně ušklíbl.
„Neboj se. Oni si pro mě přijdou. Nenechají mě tady.“ Tom se raději neptal na význam. Uklidil se do kuchyně, zapnul si televizi a nechal Willa sedět na parapetu v ložnici.
Will se zadíval do dálky.
„Přijdou. Neopustí mě.“ Zašeptal si sám pro sebe. Najednou… zněl jako opuštěný a naprosto bezbranný tvor.
*mezitím na pobřeží*
Dva muži v letních kraťasech a rozevláté havajské košili stáli nad úzkým pruhem pláže a sledovali horečnou aktivitu pátracích čet.
„Vidíš? Já ti říkal, že se nemusíš bát. Postaral se o sebe.“ Řekl první z nich.
„No jo… ale co když se mu něco stalo? Možná utekl, ale do moře se nevrátil. Co když…“
„Neplaš. Umí se o sebe postarat. Zrovna on se neztratí. Věř mi a uklidni se. Chováš se spíš jako jeho matka než starší bratr… no. Je na čase někoho zmáčknout, nemyslíš? Ať alespoň víme, co se stalo.“
Oba bratři se vydali za doktorem stojícím nedaleko u dodávky.
„Promiňte… mohl byste nám pomoci?
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
No tak maskovanie pred vrátnikom… to bolo od Toma odvážne 🙂 a teraz musí Williama skrývať u seba doma.. no som zvedavá, čo všetko sa stane 🙂
Už se usilovně modlím, takže očekávám někdy za hodně dílů šťastný konec :-p 😀
Toma fakt obdivuju..já bych byla strachy bez sebe..Bill je pěkná potvůrka a ještě k tomu nebezpečná. I když je fakt, že se mi Bill v téhle roli fakt moc líbí :)) Je to takové jiné a za to jsem moc ráda 🙂
Vlastně se divím, že mu Bill/Will něco neudělal za tu pusu 😀 Sice to bylo pro jeho dobro, aby přes vrátnici v pohodě prošli, ale i tak jsem čekala, že Toma seřve, když nic jiného 😀
Moc se už těším na další díl!!!!!
Tak ja sa budem veľmi silno modliť aby sa to skončilo pekne 🙂 Bill je dosť krutý, som zvedavá čo sa mu stalo, prečo tak veľmi nenávidí ľudí.
On už nemá ten chvost? Dokážu sa na suchu meniť? Možno to bolo spomenuté, ale nepamätám si to.
Ďakujem za túto kapitolu. Teším sa na ďalšiu.
Povídka pokračuje hodně zajímavě, když Tom políbil Willa, úplně mě zamrazilo. 😀 Zatím to vypadá, že merfolkové nenávidí lidi, tak jsem zvědavá, jak se stane, že se ti dva spolu sblíží. 🙂 Myslím, že se určitě máme na co těšit a že to bude stát za to. 🙂 Těším se na další díl. 🙂
Omlouvám se za pozdní komentář, nešel mi net, nejspíš už to nikdo číst nebude, ale já si to prostě nemůžu odpustit 😀
[Smazaný komentář] Nevím, moc-li dílů bude, zatím se ta povídka nejeví, že bude kdo ví jak dlouhá 😀 ale konec ještě nemám 🙂
[Smazaný komentář] Teď si nejsem úplně jistá, jestli to tam bylo, ale Billovi se na souši mění ploutev na nohy 🙂