Work Out 11.

„KOBLIHY! POTŘEBUJU JE. HNED!“ zařval do telefonu.

„Co to má bejt, Bille? Zaznamenal jsi, že je pět-třicet ráno?! A zasraná sobota?“ zavrčela Nat v odpověď.

Bill se nafouknul. Nechápal, jak může být jeho kamarádka tak necitelná, zvlášť v tenhle den. Jediná věc, která ho držela od zpěvu „All By Myself“ a nacpání se zmrzlinou, byla myšlenka na konverzaci s Tomem z předchozího večera.

Černovlásek byl rád, že ho Tom teď nemůže vidět. V den periody vypadal hrozně. Ale aspoň měl na tváři velký úsměv. Tom přiznal, že ho Bill přitahuje! Chlapec se převaloval v centru a čím dál víc se zavrtával do přikrývek. Nakonec se zabalil jako teplé a měkké burrito.

Začal panikařit a zažíval silné deja vu, jež ho děsilo ze všeho nejvíc. Nemohl si na nic vzpomenout, všechno, co věděl, bylo, že nemůže dýchat a potřebuje se odtamtud dostat. Máchal rukama, škrábal, tlačil a tahal, dokud se konečně nevyhrabal ven.

Postavil se a prozkoumal škody. Kousl se do rtu. Zbloudilá slza si razila cestu po jeho tváři. Tak těžce na centru pracoval a teď jsou z něho jenom trosky. Nenapadalo ho, kam jinam by mohl chodit přemýšlet o Tomovi a v souvislosti s tím i masturbovat, když bylo teď centrum pryč. Něco se muselo stát.

Pravdou bylo, že Bill byl známý sledováním spousty těch udělej-si-sám pořadů a v nich viděl, že hodně pracovníků nosilo právě kombinézy. A spousta holek tesařek nosila těsná tílka. Takže pro Billa bylo přirozené ty dvě věci zkombinovat. Model doplnil stavebnickou helmou, která byla pověšená ve skříni na háčku. Upřímně neměl tušení, odkud se tam vzala, ale seděla ke zbytku oblečení moc hezky.

Tom se v sobotu ráno vzbudil jenom s malou kocovinou, ale jeho mysl byla pořád dost zatížená konverzací s Billem. Pamatoval si ji perfektně a byl si jistý, že to s tím přiznáním podělal. A byl fakt vyděšený z toho, jaké to bude, až svého svěřence v pondělí uvidí. Ale byl vděčný, že má dva dny, aby přišel na to, jak se chovat.

„Tome! Vstávej, hned!“ zaslechl Tom matčin nepřístojně radostný hlas zezdola. Podíval se na čas. Bylo osm hodin. Jasně, že by mohl v sobotu takhle brzo vstávat. To bylo to, co se stane s vaším tělem, když si zvykne každé ráno v sedm být v tělocvičně.

„Jsem vzhůru, jsem vzhůru,“ zavolal Tom zpátky hlasem ztěžklým spánkem. Sešel po schodech dolů k bohaté snídani, jež byla typická pro víkendové ráno. Tomova máma byla jedna z těch perfektních manželek a matek jako ze sitcomu. Všechno bylo vždycky dokonalé a podle pravidel. Dredáč se tady kvůli tomu často necítil jako doma, ale věděl, že to jeho máma myslí dobře.

Když snědl úžasně udělané borůvkové vafle, máma na něj začala chrlit seznam toho, co je třeba dnes udělat. To bylo taky typické a Tom se stal velmi dobrým v tom vypnout příjem, než začala úkolovat přímo jeho.

„Tvůj otec říkal, že se o to postará, ale je mimo město. Potřebuju, abys zašel do Home Depot a koupil plechovky s barvami, které jsem sepsala tady,“ řekla máma a podala svému synovi kousek papíru.

Tom přejel očima po papíře. „Fajn, půjdu do Home Depot. Ale mami, co, do háje, budeme malovat na ´Polechtej mě růžovou´??“

Tom se chtěl bránit, ale věděl, že by mamka nakonec stejně vyhrála. A po pravdě řečeno, on byl maminčin chlapeček a chtěl ji udělat šťastnou.

Bill zjistil, že Home Depot otevírá v devět, takže tam přijel na kole v osm. Nalepil se na skleněné dveře a zůstal tak, dokud ho mladá znepokojená zaměstnankyně nepustila dovnitř v osm čtyřicet pět. Zeptala se ho, jestli něco potřebuje.

„Ne moc, jenom všechno,“ opáčil Bill a dramaticky nakrčil čelo. „Musím udělat kompletní přestavbu a musím ji udělat dnes.“

Bill začal brát různé věci z regálů, prozkoumal je, pak usoudil, že to není to pravé, a položil je radši na zem, než aby je vrátil na polici. Mladá prodavačka se táhla za ním, uklízela jeho nepořádek a nevěděla, co v téhle situaci říct nebo dělat.

Tom dorazil do Home Depot a byl připravený tímhle projít co nejrychleji, aby se mohl brzy vrátit domů a hrát videohry. Stěží si na to poslední dobou našel čas, což byl taky pravděpodobně důvod toho, proč ho Bill před pár dny tak snadno porazil.

Tom nevěděl, jestli by mu měl říct ahoj, nebo se schovat. Nebyl připravený mu čelit poté, co spolu předešlou noc mluvili, ale nemohl potlačit chvění v břiše, které cítil, když Billa uviděl. Dokonce, i když černovlásek vypadal zatraceně směšně. Zaslechl jeho konverzaci s nevesele vyhlížející prodavačkou.

„Prostě potřebuju, abyste byla na stejné stránce jako já, Emily. Máme deset hodin na to, abychom to dokončili, a já mám pocit, že do toho nedáváte všechno! No tak, musíme se podívat po ozdobách, teď!“ řekl Bill přísně a táhnul vozík k dalšímu regálu.

Tom zaznamenal, že Emily, nebo jak že se jmenuje, je dost napjatá. Bill zastavil svoje kroky, očividně si toho taky všiml. „Musíš se dát dohromady, holka. No tak! Setřes to ze sebe. Pokud já můžu ovládnout stres, když mám křeče, tak ty to zvládneš při svém normálním dni taky!“ S těmito slovy zmizel i s vozíkem a Emily slyšitelně polkla a spěchala za ním.

Tom byl dost zmatený, ale rozhodl se prostě jít pro barvu. Stejně byl Bill až moc zaměstnaný jinými věcmi, ačkoliv Tom neměl ani páru, co s tím vším hodlá dělat.

Bill se cítil velmi nabitý, protože v nějaké chvíli během nákupního výletu se „oprava“ změnila v „renovaci“. Konečně získal poslední kousek, který potřeboval – nůžky. Tím pádem mohl v centru vystřihovat z papíru cool tvary a pak je rozvěsit kolem.

Zrovna stál s potem na čele ve frontě u pokladny, když zahlédl známého dredatého kluka. Bill zrudnul a zavrtal se do helmy. Nebyl si ještě jistý, jak se ohledně Toma chovat, a fakt, že ho Tom požádal, aby nemluvil o svém penisu, ho nutil k tomu všechno o něm zakřičet na celý obchod. Ale kousl se do rtu, aby se ovládl, i když ho to stálo hodně úsilí. Musel se opravdu hodně namáhat, přitom byl den, kdy by měl ležet v posteli s čokoládou a filmem s Hugh Grantem.

Bohužel pro něj si Tom vybral stejnou pokladnu. Postavil se do řady za něj. „Uh… Hej, Bille?“ zakoktal se.

„Oh, um, moje máma se chce pustit do nějakého malování v domě. A když říkám nějakého, myslím tím vymalování všech místností,“ protočil panenky. Fronta se pomalu posouvala kupředu.

„Bille… Myslel jsem, že jsme se dohodli na neflirtování a tak podobně,“ zavrčel Tom.

„Oukej, Bille. Když to říkáš,“ smál se Tom.

„Tohle je zasraně nejdelší fronta ze všech a já musím udělat tolik věcí,“ zakoulel černovlásek frustrovaně očima.

Mladší z chlapců se zamračil. „Jen počkej, Tome Kaulitzi, já jsem ten, kdo se bude smát naposled! Nebo ne, ty budeš. Protože tě zlechtám. Ale co!“ Bill se celý rozsvítil a dodal: „A mimochodem, opravdu ti nemůžu prozradit, na čem pracuju. Je to tajemství. Ale nezabiju tě, slibuju. O tom jsem žertoval. Ale o lechtání ne,“ přimhouřil oči.

„Tak jak ses sem dostal?“

autor: mohanrocks

original