Mladší z bratrů líně ležel na pohovce v obývacím pokoji. Jeho pohled směřoval na plazmovou televizi, avšak postavy míhající se v ní nevnímal, protože přemýšlel.
Proč se Tom tak náhle změnil? Kam se poděl jeho starší bratr? Sice je starší jen o deset minut, ale…
Z přemýšlení ho vytrhl zvuk šramocení klíče v zámku. Tom je doma! Zajásal.
Ani jeden nepromluvil. Tom jen lehce kývl bradou na pozdrav, když se na něj podíval Bill svýma nádhernýma očima.
Za chvíli Tom zmizel ve svém pokoji, zamkl se, tak jako obvykle – obvyklé to začalo být před měsícem, kdy začalo Tomovo divné chování – a šel spát.
Proč je pořád celý den venku? Kolikrát se vrátí domů až za dva dny, a když se ho Bill zeptá, kde byl, neodpoví. Proč mu to jen neřekne? Je to přeci jeho bratr. Dokonce dvojče!
Bydlí spolu, tak jako si to naplánovali, když byli ještě malí kluci. Slíbili si, že spolu budou navždy, že se nikdy neopustí, že spolu dokonce i zemřou, ale Bill cítil, že se mu Tom ztrácí. Pomalu a jistě. Jako by se mezi nimi stavěla bariéra, která je jednou rozdělí navždy. A kdyby se to stalo, Bill by zešílel! Je na Tomovi moc závislý a je si toho vědom. Ale má k tomu své důvody.
Jediný Tom se ho zastával, když se mu lidé smáli za to, že se líčí. To u Toma byl vždy v objetí, když plakal. Tom ho vždy chránil a nikdy mu neublížil…
„Tome?“ špitl za dveřmi. ,,Tome?“ zopakoval už hlasitěji. Odpovědi se mu však nedostalo. Asi spí, pomyslel si, ale hned na to se Tomovy dveře otevřely.
„Potřebuješ něco, Bille?“ zeptal se ospale Tom, který stál mezi dveřmi polonahý.
Bill se zděsil, když uviděl, jak moc jeho bratr zhubl. Až teď si toho všiml. Když na sobě Tom měl to jeho obrovské oblečení, poznat to nešlo, ale teď…
„Haló? Tom volá Billa.“ pronesl a zamával mu rukou před očima. Bill rychle zamrkal. Lehce se začervenal, určitě na něj civěl dlouho.
„No, ehm – chtěl jsem se jen zeptat, co se to s tebou poslední dobou děje?“ zeptal se a upřeně se mu zadíval do očí, které jsou kopií těch jeho.
„Se mnou?“ ukázal na sebe. „Se mnou se nic neděje, Bille. Mělo by snad?“ usmál se na svého bratra. Snažil se hrát, že se s ním nic neděje, ale opak byl pravdou.
„Tak proč jsi pořád pryč?“ zeptal se trošku vyčítavě. „Tome, vím, že už nejsme malí, ale já se o tebe jen bojím. Nikdy ses takhle nechoval,“ povzdychl si.
„Mám holku,“ plácl to první, co ho napadlo, když uviděl smutek v Billových očích. Nechtěl, aby byl smutný. Moc pro něj znamená…
autor: Chika
Chybí mi klasický dvojčecí povídky, takže tuhle si moc ráda přečtu 🙂
Úplně souhlasím s Allkou 🙂
A zajímá mě, co s Tomem je! Celkem se o něj taky začínám bát! :/
No tak ja sa len pridávam a tiež som zvedavá, čo sa s Tomom deje. Uvidíme, čo z toho vznikne 🙂
Po hodině jsem sem opět zavítala, abych se podívala, jestli má tenhle článek už nějaké komentáře. Až díky nim jsem si všimla, že je povídka vícedílná, protože když jsem díl dočetla, dost jsem z toho nepochopila. Myslela jsem, že buď tam polovina textu chybí, nebo jsem ji vůbec nepochopila. Takže teď už se vše vysvětlilo… 😀
Len dúfam, že sa nebudú navzájom trápiť príliš:) ale tiež sa pridávam k ostatným, dvojčacích poviedok nie je nikdy dosť:)
Mám několik různých teorií, co se může s Tomem dít. Nicméně myslím, že holku mít nebude, to vyplývá z textu. A to, že znatelně zhubnul mi dělá starosti, ale jsem si jistá, že to máš pro nás dobře vymyšlené. Jsem ráda, že je tu zase něco takového. Ráda si povídku přečtu 🙂
Zajímalo by mě co je Tomovi jdu číst další díl.