Zeiten ändern sich 4.

„Pojď ke mně,“ poručím mu. Vzpurně pohodí hlavou. „Hele… neriskuj,“ zavrčím varovně. Vidím, jak zatnul čelist, ale stojí na místě. „Mám si pro tebe dojít? Protože jestli ano, uvidíš, co s tebou udělám, až se mi dostaneš do ruky,“ postavím se. Bill očividně znervózní.

„Dneska začneme s první lekcí,“ obeznámím ho. Silně se na mě zamračí. „Přestaň, nebo přeskočím k páté a věř, že to se ti teď opravdu líbit nebude.“ Jeho zděšený pohled mi jasně napoví, že se mu to nelíbí. „Teď pojď pěkně ke mně,“ čekám, až ke mně udělá těch posledních pár kroků. Jde ke mně opravdu pomalu, ale jde.

„Tak jsi hodný kocourek,“ pochválím ho a postavím před něj. „První lekce… dotyky…“ vydechnu a celého si ho prohlídnu. Dívá se mi do očí. „Naučím tě snášet prsty všude na těle… v těle… všude, Bille,“ jsem jím úplně omámený. Pohodí hlavou a couvne. „Šššš… klid… teď je na to ještě čas,“ udělám k němu několik kroků.

„Budu na tebe pomalu sahat, aby sis zvyknul,“ zvednu ruku. Cukne sebou. „Nebudu tě bít,“ zabroukám tiše. Trochu se uvolní. Přešlápne z nohy na nohu. Položím mu dlaň na tvář a přejedu mu po zatnuté čelisti. Trochu se snaží uhnout. „Šššš…“ zašeptám. Pohladím ho znovu. Tentokrát drží. Pozvednu koutek úst. Bude to v pohodě, zkrotím ho. V tomhle si věřím. Palcem mu přejedu po spodním rtu. Zavrčí a chce mě kousnout.

„Nedělej problémy a bude to všechno v pohodě,“ vydechnu a pohladím ho palcem i po horním rtu. „Otevři je,“ vydám tichý rozkaz. Pozvedne bradu a snaží se uhnout. „Bille,“ zatlačím trochu silněji. Vidím, s jakou nechuti poslechne. Palcem mnu spodní polštářek. Je tak plný, měkký, vlhký. Prudce vydechnu. Přestanu dráždit rty a celou plochou dlaně přejedu po tváři přes ucho až dozadu na týl, kde propletu jeho hebké havraní vlasy mezi prsty. Okamžitě se začne cukat a ohánět dlaní. V momentě mu vlasy stisknu a škubnu.

„Koukej se uklidnit, nebo uvidíš,“ zasyčím. Celý ztuhne a dívá se mi do očí. Jeho štíhlé prsty se mi obmotají kolem zápěstí a drží. Prudce dýchá, kulí na mě oči. „Zvykni si, tohle ti bude dělat hodně lidí. Čím dřív se zklidníš, tím jednoduší a bezbolestnější to pro tebe bude,“ dám mu jednoduchou radu. Hlasitě polkne. Jeho dech je zrychlený. V očích strach, co bude následovat. Trochu zatáhnu směrem k posteli. Znovu se mi snaží vyškubnout.

„Jen si lehneme,“ donutím ho sednout si na matraci. Už od včerejška vím, že na něj platí vlasy. Je na ně citlivý. Stojím před ním a koukám na něj seshora. Zatáhnutím ho donutím zaklonit hlavu. Všimnu si, jak v obraně zvedá ruku. Uklidňujícně zamlaskám.

„Nevyváděj, nic se neděje, Andy na tebe šel špatně, šel na tebe s bolestí a přes strach. Já ne, já tě naučím, aby se ti to líbilo.“

„Bille, jen tě hladím,“ položím celou dlaň, skoro nedýchá.

„Teď mě dobře poslouchej, Andreas mi zaplatil dost peněz, abych tě zkrotil a ovládal tě, udělal z tebe poslušnou kurvu, a to mám taky v plánu! Takže jestli to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém a věř, že mi to problém opravdu nedělá!“ Jen na mě ustrašeně kouká. „Rozuměli jsme si?!“ zavrčím. Trochu kývne.

„Fajn,“ povolím stisk kolem zápěstí a sjedu mu po rukách až k podpaží a přes něj až na hrudník. Trhavě se nadechne, ale drží. „Budeš se mít dobře, když nebudeš dělat kraviny,“ vydechnu a pustím i druhou ruku, zopakuju celý pohyb jako s tou pravou. Bill nechá paže natažené a kouká na mě.

„Vypadáš jako vzácný poklad…“ jemně ho hladím. Cítím, jak se po mými doteky napíná, má husí kůži. „Všechno bude bezbolestné, když budeš v klidu,“ potřebuju, aby nevyváděl, opravdu na něj nechci používat násilí. Byla by to škoda. On je mladý, štíhlý, pružný! To můžou být šílené polohy. Ach… klid, Anisi, klid!!

„Šššš…“ zabroukám tiše. Teď se nesmí… začít vzpírat. Překvapí mě tím, že jen prudce vydechne. „To je ono… klid… nic se ti neděje,“ mluvím nízkým tónem hlasu. Trochu se nadzvednu, abych se odlehčil. Bill zavře oči. Očividně ho tenhle boj vyčerpává.

„Budu tě hladit,“ informuju ho o věci, která by mu vlastně dávno měla být jasná. Nijak na to nereaguje, jen prostě leží. Lehnu si vedle něj a dlaní jej stále hladím po hrudi. Zhruba po pěti minutách sjedu níže, ale ucítím pod prsty jeho ztuhnutí.

„Klid… ššš…“ šeptám a sjedu dlaní na stehno. Vzepne se a málem mi vyrazí zuby. „Hej, hej!“ položím ho zpátky. „Jen se tě dotýkám… nic víc,“ rukou mu přejíždím po cukající noze. Mračí se na mě a je ztuhlý. Mám chuť protočit oči… ale… udržím se. Prsty sjedu na vnitřní stranu stehen. Má je tak hlaďoučké. Jedu výše, ale Bill zoufale zakňučí.

„Tak hele, klid!“ zavrčím. „Budu se tě dotýkat! Budu na tebe sahat, kde se mi zachce! Rozumíš?!“ koukám mu do vzpurných očí. Vydechne nosem a křečovitě stiskne víčka. Ušklíbnu se a pohladím ho po tříslech. Jen se trhavě nadechne.

autor: Mykerina