autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Konečně jsme došli v parku k dětskému hřišti, kde se od nás Nicki hned odtrhla a nadšeně se k němu rozběhla. Úlevně jsem oddechl, že mě konečně přestala tahat za ruku, a narovnal jsem se. Za chvíli umřu. Ta malá mě zabije.
„Ta ti nedá pokoj,“ pousmál se na mě Bill. „Musím ji usměrnit, jinak mi tě zničí,“ pohladil mě po ramenu. Začínám pomalu bohužel souhlasit.
„Jak si mě přivlastňuje, hele,“ šťouchnu ho schválně loktem, jako bych to říkal někomu jinému. To se začervenal a kousl se do rtu.
„Noo, já… ehm,“ zasmál se pak. Jen se usměju a vejdeme na hřiště.
„Budeme si taky hrát nebo si sedneme?“ poukážu rukou k volné lavičce nedaleko houpaček. Přímo mě k ní nohy táhly. Není divu, jsem jako přejetý tankem.
„Sedneme si a tam si budeme hrát,“ rozesmál se tiše a rozešel se se mnou k lavičce. To jsem zvědavý, pane Trümpere. Nechal mě, abych se první usadil a poté se usadil vedle mě.
„S čím si tady tak chceš hrát, prosím tě? Máš s sebou snad karty?“ mrknu na něj pobaveně. I když mě i napadá jedna další věc, s kterou bychom si mohli hrát. A máme ji oba dva, hihí.
„Ty jsi pro mě ta nejhezčí panenka, kterou si chci laskat a hrát si s ní,“ pousměje se a sklopí trošku zrak. „Ne, promiň. Asi to přeháním, viď? Jsem jen za dnešek rád, protože jsi tady a se mnou. Nicki je šťastná. Jediné, co mě trápí, je, že tě všechno tolik bolí a jednoduše to, co se ti ráno stalo. Bude to znít asi dětinsky, ale byl jsem hysterický. Hrozně jsem se o tebe bál, nic jsem nevěděl, nemohl jsem nic dělat. Připadal jsem si, jako bych měl svázané ruce a byl jsem někde zavřený,“ povzdechne. Jo, to přeháníš. Trošičku fakt jo. „Neumíš si představit, jak jsem byl rád, když ses objevil ve dveřích,“ vzhlédne ke mně, přičemž mě chytne za ruku. Až tak kritické mi to nepřišlo.
„Představit si to neumím, ale přišlo mi, že v ten okamžik přeletíš kancelář jako Superman a skočíš mi kolem krku jako Lois,“ rozesměju se, abych tak alespoň odlehčil situaci.
„Kdyby to bývalo šlo, udělal bych to,“ zasměje se tiše a přejede mi prsty po hřbetu ruky.
„Tak to musíme sehnat nějakej ten kryptonit,“ řeknu se smíchem a odsunu se. Chci blíž k němu, jenže s tím krkem a celkově tím svým polámaným tělem mi to moc nejde. Jak se zdá, budu si mu muset lehnout do klína jako mimčo. Stejně je hezky a svítí slunce, aspoň se můžu trochu slunit.
„Né,“ usměje se a zadívá se na mě, jak jsem se odsunul. Vyhrnu si mikinu, abych si ji mohl sundat, jenomže si uvědomím, že to přes ten pitomý límec nepřetáhnu. Proto jsem si ho rozepnul, trochu si promnul uvolněně krk a až poté jsem si svléknul mikinu.
„Mám pocit, jako by mě to chtělo pořád škrtit, i když to mám volně,“ postěžuju si s povzdechem a pohladím se po tepně.
„Je to hodně nepříjemné. Já to měl jednou taky. Vím, o čem mluvíš,“ přikývne posmutněle. „Chceš nějak ten krk jemně namasírovat? Můžu pro tebe něco udělat?“ nabídne se ochotně. Něco mě napadá.
„No…“ složím si mikinu do tvaru připomínající polštářek, načež si ji položím na Billova stehna, „když mi posloužíš jako postýlka,“ řeknu se smíchem. Posunu se po lavičce ještě dál, přelezu si souběžně s lavičkou a potom si mu položím hlavu do klína. Sluneční paprsky se mi opřou do obličeje, tak ihned nakrčím nos a zastíním si dlaní oči, abych Billovi viděl do obličeje. Nad tím se sladce usmál a pohladil mě po břiše.
„Chtělo by to brýle, co?“ šeptne a uvolní se, aby se mi lépe leželo. Nehýbal se, jen mě něžně hladil. „Jak se ti líbí tvá nová postel?“ zasměje se tichounce.
„Dokonalá,“ zavrtím se trochu, načež se usměju. Položím si límec na břicho, aby mi nepřekážel, a místo toho si na krk položím Billovu ruku. Pohladím ho prsty po zápěstí. Alespoň chvilku klid. Můžu si užívat jenom jeho a nechat se opět hýčkat. Nebudu ze sebe dělat chudáčka, nic tak hrozného se mi nestalo, ale líbí se mi to. Rozněžněle se na mě díval a jemně mi po krku přejížděl. Prsty mě hladil po tepně, jako by se snažil tu bolest utišit.
„Jen lež, pokud se ti leží takhle dobře,“ pošeptá a pousměje se. „Je mi takhle hezky.“
„Mně taky,“ šeptnu. Víc se k němu přivinu a zavřu oči. Náhle jsem jeho prsty cítil nejen na krku, ale také na rtech, po kterých mi zlehka přejížděl. Mapoval je a hladil jako ten největší poklad. Ach jo, u tohohle bych chtěl usínat i doma. Ale bohužel… takový luxus mi není dopřán. On spí doma se svojí protivnou vochechulí. Trochu jsem rty pootevřel, ale nakonec jsem ho něžně líbnul na špičku prstu, aniž bych otevřel oči. Proč mám zase tu nezkrotnou touhu, aby mě tím jemným prstem hladil po celém těle?
„Mm, děkuju,“ pousmál se a přejel mi po pootevřených rtech znovu. Usmál jsem se a jen tiše vydechoval, abych nikterak nenarušil tento nádherný okamžik. Od toho tu samozřejmě byli jiní.
„Tomí, půjdeš se se mnou houpat?“ uslyším už zdálky dětský jekot a dupání, jak malá běží.
„Řekni, že je to jen sen,“ zakňučím. Bože, zas mě bude tahat jako morče.
„Ne, je to jen Nicki,“ šeptne s povzdechem a poodtáhne se. „Řekni jí klidně, že ne a odpočívej. Potřebuješ to,“ pohladí mě po tváři.
„Tomí, Tomí!“ začala mě hned tahat za copánky a hrát si s nimi. „Pojď se se mnou houpat.“
„Zlatíčko, mně všechno bolí, víš,“ řeknu jí schválně smutně.
„Ne, to nevadí. Já tě budu houpat,“ zavrtí hned nekompromisně hlavinkou. No není ten brouček po tatínkovi?
„To by sis dala, kočko,“ zasměju se.
„Vidíš? Už tě to nebolí, tak pojď,“ začne mě hned šimrat prstíčky na krku. Normálně mi to nevadí, ale od toho límce mám ten krk tak ztuhlej, že se snad počůrám.
„Hííí, nééé,“ začnu se na Billovi se smíchem vrtět.
„Ouh, hele vy dva,“ zasmál se a přichytil mě za rameno. To nebylo samo sebou. „Já vás pohoupu a potom se budeš houpat sama, ano?“ usměje se na ni a pohladí ji po vláskách.
„Tak jó,“ zazubí se nadšeně. Díky moc, ty tyrane. S povzdechem jsem se vyhrabal do sedu. Uh, au. Pak jsem se zvedl a pohladil Nicki po hlavičce.
„Tak pojď, mrně,“ brouknu unaveně. Hned se mě chytí za ruku a začne mě táhnout k volným houpačkám.
„Jak to půjde, tak si tě vezmu zpátky,“ pošeptá mi Bill a jde s námi k houpačkám. Jestli mě do tý doby neutahá k smrti. Jakmile jsme došli k houpačkám, Nicki hned do jedné vlezla a vesele se chytila řetězů. Já jsem se usadil jen tak na okraj, abych nezapadnul dovnitř. Ještě by se mi tam šprajcla prdel a co pak. Museli by volat hasiče, aby mě vysvobodili, a navíc bych platil novou houpačku. Po dnešku toho už bylo dost.
„Tatí, houpej!“ rozkázala si hned Nicki, přičemž se neposedně zavrtěla a ohlédla se na něj. Zajímalo by mě, jestli tohle zdědila po tatínkovi nebo mamince, chmmm. Bill k ní hned došel a začal ji houpat. Nehoupal ji moc, spíš jen tak opatrně.
„Tak my s Tomem zase půjdeme a budeme se dívat, jak se houpeš, hm?“ usmál se na ni po chvíli. Najednou už to tak vzornej tatík není.
„Né, Tomí tu bude se mnou,“ zamítne hned Nicki, nad čímž se pobaveně kousnu do rtu. Ta ho umí dobře odpálkovat. To má rozhodně po matince.
„Nicki, Tom se necítí dobře a potřebuje si odpočinout. Houpej se a nezlob mě, už toho bylo dnes dost,“ vysvětlil jí a ještě ji rozhoupal. No jo, nejradši bych řekl, že tu s ní chvíli budu, ale není dobrý, abych mu takhle podkopával autoritu.
„Tak půjdeme na písek! Tam můžeš odpočívat, Tomi,“ udělá na mě hned svá smutná očíčka. Ach jo, dá se tomu odolat?
„Dobře, tak já tam s tebou chvilku budu, hm?“ usměju se a pomalu se zvednu.
„Jó!“ začne se hned škrábat z houpačky, div se nezabije. Proto ji Bill raději sundal a tiše si povzdechl.
„Jsi až moc velký dobrák, víš o tom?“ pošeptá mi a pohladí mě po zádech.
„Jen si k ní sednu, o nic nejde,“ ujistím ho.
„Tak Tomí, pójď,“ začne mě tahat za kalhoty za sebou. Bože, pomozte mi někdo. Já už umřu.
„Však už jdu,“ brouknu.
„To se mi líbí!“ vyhrkne a zvedne ke mně hlavu. „Však už jdu,“ napodobí můj hluboký hlas, načež se začne smát. „To odteď budu říkat.“ Bezva, to maminka bude nadšená. Bill se nad tím jen pousmál a následoval nás.
„Neboj se, já to na tobě vidím,“ řekl mi potom. „Už jí něco řeknu. Nemůže tě otravovat.“
„Stačí, že si k ní sedneme. Budeme u ní, ona si bude připadat, že si s ním hrajeme a bude klid,“ povím mu klidně. Nicki hned vběhla do písku a začala tam dupat. Beze slov jsem se usadil na dřevěný okraj, který jsem ještě předtím trochu očistil rukou.
„Ťapi, ťapi, ťapičky,“ začala si tam zpívat a skákat. Nad tím jsem se musel usmát a podat jí ruku. Byla naprosto úžasná a kouzelná. Princezna. Hned se mě nadšeně chytila a začala tancovat kolem mé ruky.
„Páni, tobě to jde. Až budu zdravej, tak si spolu musíme zatancovat,“ pronesu s úsměvem.
„Jó, budeme tancovat celou noc jako Popelka s princem,“ vypískne hned nadšeně, načež se mi pokusí pověsit kolem krku. Myslel jsem, že Popelka utekla před půlnocí, ale nevadí… Je to dítě, má v tom trochu zmatek.
„Pozor,“ připomenu jí. Hned si uvědomila, že mě ten krk bolel a tak mi ručičky položila na ramena. Uculila se a dala mi dlouhou pusinku. „Seš moje princezna, viď?“ pohladím ji po zádíčkách a oplatím jí s úsměvem drobnou pusinku na nosánek.
„Jó, a ty seš můj princ Tomi,“ vycení na mě zoubky v úsměvu.
„Jenom tvůj, ty malá prdelko,“ obejmu ji něžně. Přitiskla se ke mně a spokojeně mi funěla do ramene. Bill se na nás díval. Byl tiše, opravdu nás jen mlčky sledoval a lehce se usmíval. Zdál se být i zamyšlený.
„Nefuň mi tak do toho trika,“ pokývám nepatrně s ramenem, ačkoli se směju.
„To je vůůůně,“ zvolala nadneseně, ale pak se ke mně přivinula. Zpravodaj malej.
„Tatí, proč taky nevoníš tak krásně jako Tomi?“ podívala se na něj přes mé rameno. Protože tvůj tatínek voní ještě líp, zlatíčko.
„Nevím. Je to hlavně tím, že já jsem tvůj táta a tohle je princ Tomi,“ zasmál se. „Princové holt pěkně voní. Asi se Toma budu muset zeptat, jaký používá parfém,“ usměje se. Pf, bys chtěl vědět.
„Já ale nechci, abys voněl tak krásně jako Tomi,“ zamračila se na něj. Já se z ní snad zbláznim.
„Oh, už jsem zticha. A vlastně máš pravdu, já taky chci, aby tak krásně voněl jen Tom,“ usměje se nevinně. No teda…
„Vy jste jeden jako druhej,“ zavrtím pobaveně hlavou, avšak zaskočí mě nepříjemné rýpnutí v krční páteři.
„Nejsmeee,“ zakňourá hned Nicki. „Já jsem dobřejší, Tomi. Já.“ Tahala mě k sobě, jako by mi snad chtěla ukázat, že na ni nikdo nemá. Musel jsem se tomu jen smát. Bylo to až neuvěřitelné. Klasická ženská.
„Mám pocit, že jsem tady odkrouhal,“ povzdechl Bill a naoko smutně sklopil zrak. „Princ a princezna, hmm… to jsem dopadl.“
„Ty máš princeznu doma, tatí. Seš král a mamka královna. A já se oženim za Tomiho,“ chlubila se. Ten má doma tak sedmihlavou saň, miláčku, a brát si tě opravdu nebudu, natož aby ses za mě „ženila“, ty slečno. Tobě až bude na vdávání, já budu nosit pleny.
„Jo, to… jo,“ vydechl s lehkým úsměvem, aby Nicki nijak neznejistil.
„A budeme mít hoooru dětí a ty nám je budeš, tatínku, hlídat, až budeme rajdovat na zámku po svatbě,“ hihňala se. To si ze mě dělá už prdel.
„No Nicki, kdes tohle slyšela, prosím tebe?“ začnu se smát.
„Maminka s někým volala a říkala něco takovýho,“ smála se se mnou, „…aspoň myslím.“
„Bůhví, co říkala, ty malá koketo,“ plácnu ji jemně přes prdelku a pustím ji. Ona mi však vlepí ještě pusu a odskáče o kousek dál k nějaké holčičce, s kterou si začne hrát. Zdá se, že když se pomazlila, tak už dá pokoj.
„Už se těším na vnoučata,“ podívá se na mě Bill a potom sklopí trošku oči. Ještě ty začínej.
„Ale no tak,“ zvednu se se smíchem. „Ona až bude zralá na děti, tak já si budu nadělávat do plen, obzvlášť s tím svým neustálým šukáním,“ rozejdu se pro límec. Na to mi nic neodpověděl. Jen tam zůstal se sklopenou hlavou sedět. To tam zůstane? Vždyť je tu plno ženských, které by si všimly, kdyby se něco dělo. Navíc to není daleko. Sedí tam jako nešťastný hříbek čekající na houbaře. Co to s ním zas je? Sebral jsem z lavičky otravný límec a zapnul jsem si ho kolem krku. Potom jsem sebral svoji mikinu, trochu ji oprášil a rozešel se k nim pomalu zpátky.
Bill ke mně vzhlédl a trošku se usmál. V naprosté opatrnosti jsem si k němu přisedl. Když jsem se ohlédl po malé a ujistil se, že si v klidu hraje s tou druhou holčičkou, zaplul jsem pohledem zpět k Billovým čokoládám. Zahleděl se mi do očí jako já jemu a usmál se. Propletl si se mnou prsty, načež je jemně stiskl.
„Zmohla tě, viď?“ Kdyby jenom to.
„Připadám si jako králík, kterého furt tahá za kůži domem po koberci,“ zasměju se.
„Uh, musím ji trošku usměrnit. Takhle se chová jen při tobě. To víš, jsi její princ,“ zasměje se trošku. „Až budeš chtít jet domů, řekni si, ano?“
„Až si vyhraje. Aspoň budete mít večer s Barbarou klid,“ pokrčím klidně rameny, aniž bych si uvědomil, jak blbě to vyznělo. Snad si nemyslí, že mluvím o sexu s ní. I když… možná spolu spí běžně, i když se k sobě takhle chovají. Ahm… Nad tímhle jsem vůbec… neuvažoval.
„To vážně nepotřebuju,“ řekne a ruku maličko stáhne. Sakra, pochopil to tak. Semknu rty k sobě a podívám se jinam. „Nebudeme ji řešit, dobře?“ sjel mi po paži.
„Pořád je to tvoje žena…“ připomenu jemu a hlavně sám sobě, načež rukou trošku ucuknu. Je mi s ním a malou tak dobře, že úplně na tu jeho rachejtli zapomínám.
„To máš bohužel pravdu,“ povzdechne a zadívá se do země. „Ovšem, musel bych ji tak ještě brát.“ Co mu na to mám říct? Já snad můžu za to, že si vzal ženskou, která se teď nechová jako jeho manželka? Nic jsem na to neřekl, snad jsem ani nechtěl.
„Nechci, abychom si kazili náladu, Tome,“ šeptl. Tvoje žena mi bude kazit náladu vždycky. Je to tvoje manželka, ač to tak necítíš, ale pro mě to pořád znamená jedno a to samé. Ze mě je jen milenec… jen nějaká hračka na uspokojení.
„Jestli by to nevadilo, tak bych už jel. Jsem po dnešku unavený,“ brouknu v tichosti.
„Dobře,“ přikývnul a zvedl se. Došel pomalu k Nicki. Chvilku jí něco říkal, ale poté už s ní ruku v ruce přišel.
„Teď s námi pojedeš domů, Tomí?“ zeptá se mě hned malá nadšeně.
„Ne, zlatíčko,“ pohladím ji po vlasech. „Jenom mě s tatínkem odvezete domů a já budu odpočívat. Jsem unavený, víš.“
„Já taky. Můžu odpočívat s tebou?“ natáhne ke mně hned druhou volnou ručičku. Ach jo, proč mi tahle beruška tak strašně přirostla k srdci? Udělal bych pro ni cokoli, ale co jí na tohle mám říct.
„To by nešlo, prdelko. Ty pojedeš s tatínkem domů,“ povzdechnu, přičemž se všichni tři rozejdeme na cestu k autu. Oni spolu bydlí, já bydlím jinde. Oni spolu sdílí všechno včetně krve a genů, já jen pár zážitků nebo starostí a radostí. Oni jsou rodina, já jsem… nic. Bill byl tiše. Nezasahoval do našeho rozhovoru. Odemkl dálkovým ovládáním auto.
„Pojď, zlato,“ pousmál se na Nicki, když otevřel zadní dveře. Hned se k němu vrhla a se smíchem se nechala dát do sedačky. Hraju si na jejího prince, snad i… na Billova milence, ale nejsem nic. Na co si to vůbec hraju? Jsem ubohej, vždyť nic nejsem, i když bych bejt chtěl. Kdyby měl Bill s Barbarou tak špatný vztah, jak tvrdí, už by spolu nebyli. Kdyby se s ní chtěl rozvést, už by se rozvedli. Ale oni… to neudělali a očividně se ani nechystají. Jsem naivní a patetickej, že by mě snad mohlo jen na pár vteřin napadnout, že možná já bych mohl být důvod, kvůli kterému by ji konečně opustil.
Jasně, ale to je jen v pohádkách. Tohle je realita a já bych se měl vrátit tam, kam patřím. Do postele, kde mě každý den vošuká někdo jiný. Bill usadil Nicki, připoutal ji a pohladil ji po vláskách. Vlepil jí dlouhou pusu na čelo a poté zavřel dveře. Pohlédl na mě a také se ke mně hned rozešel. Jako bych byl mimino…
„Já… se usadím sám,“ pošeptám, přičemž skloním pohled. Raději jsem otevřel a nasedl. Když jsem zavřel, připoutal jsem se a v tichosti čekal. Viděl jsem, jak smutně přivřel oči. V tichosti si nasedl, podíval se na mě a poté už nastartoval.
„Navedeš mě, prosím?“
„Najdu ti to na GPS,“ nakloním se k palubní desce a chvíli vyhledávám, až mu to tam zadám.
„Proč už se nesmějete?“ zeptá se náhle Nicki. Ne všechno je k smíchu, beruško. Tohle je naopak dost k pláči.
„Díky,“ broukne Bill jen mým směrem. „To nic, broučku. Jen se soustředím na jízdu, víš a také mě mrzí, že už Tom musí domů, když mu není dobře.“
„Ale vždyť Tomi může přespat u nás,“ vyhrkne nadšeně Nicki. Ještě to by mi chybělo.
„Ne, to vážně nemůžu, Nicki,“ povzdechnu.
„To bych musel maminku poslat na Mars,“ sykne Bill, aby to malá neslyšela. Tos mohl už dávno, aniž bych u tebe spal. Už mi na jazyk lezla sarkastická poznámka, ale naštěstí jsem ji včas spolkl. Byl tiše, jen si prsty trošku poklepával do řadicí páky. Nicki byla vzadu tiše, ale po chvíli začala Billovi kopat do sedačky, jak pohupovala nohama. Jen přidej, holka… Odkdy jsem tak nepřející? Zvláštní.
Dlouhou dobu byl tiše, ale když kopání zesílilo, ozval se: „Nicki, nedělej to. Okopeš ty sedadla.“
„Když vy jste nudný,“ zakňourá nespokojeně a ještě jednou mu do něj poměrně silně kopne. Pokračuj, zlatíčko.
„Nicol, přestaň,“ řekne jí oproti jindy dost rázně. Ou.
„Tak se smějte! Tomi, zasměj se,“ začne místo toho kopat ze strany do mého sedadla.
„Hahaha,“ uchechtnu se jen. Stačí?
„Pořádně!“ začne se Nicki rozčilovat. Ale no tak… Bill se jen zhluboka nadechl.
„Nicol, přestaň,“ zvýšil na ni hlas.
„Juj, ty se taky umíš naštvat,“ rýpnu si, přičemž se zahledím z okna.
„Umím, ale nerad to dělám,“ řekne potichu. Kdybys někdy zařval takhle na ženu, tak by se z ní možná nestala taková semetrika, hm? Kousnul jsem se do rtu, abych to neřekl nahlas, a dál jsem se díval z okna.
„Tomi, a půjdeš se mnou zase někdy do parku?“ začala Nicki vyzvídat. Ne, na ni nebudu nepříjemnej. Ona si to nezaslouží.
„Jasně, mrně. Klidně tě vezmu i do cukrárny,“ usměju se.
„Jůůů, a přijdeš na moje narozeniny?“ vypískne radostně. Narozeniny?
„Narozeniny?“ podivím se.
„Jo, mám je za týden,“ pochlubí se mi.
„No jo, už bude slečně 5 let,“ šeptne Bill a semkne rty k sobě. „Nechtěl bys… vážně přijít?“ Zbláznil se? Sice bych rád dal malé nějaký pěkný dárek, ale do té jeskyně, kde bydlí ta saň, nevlezu ani za boha.
„Nemyslím si, že to je dobrej nápad,“ řeknu mu jen a natočím se dozadu k Nicki. „Ale s tebou půjdu kamkoli jen budeš chtít a dám ti nějakej dáreček, co ty na to, princezno?“ usměju se.
„Tak jó!“ odsouhlasí hned nadšeně, přičemž pokývá hlavičkou. S něhou ji pohladím po nožce a opět se s bolestí obrátím dopředu.
„Promiň,“ pípne Bill potom. „Promiň, chovám se jako idiot,“ šeptne potichu a semkne rty k sobě.
„O nic nejde,“ brouknu a znovu pohlédnu na ubíhající cestu z okna. Už o nic…
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Jako idiot se chová spíš Tom…
Z tohoto dílu mám po pravdě rozpolcené pocity..na jednu stranu Toma úplně chápu. Taky by mi vadilo, kdyby byl Bill pořád s tou svojí Barbarou. Jasně, říká jak je to mezi nimi špatné a tak..ale nedělá nic proto, aby se to buď zlepšilo, a nebo pokud s ní nechce být, tak se má rozvést. Je pravda, že to vypadá tak, jakoby Bill Toma tahal jenom za nos! Asi by mi to taky všechno přišlo líto a je dost možné, že bych i já, stejně jako Tom, byla na Billa hnusná.
jsem fakt zvědavá, jaké bude pokračování..protože nevím nevím, jak to dopadne, jestli se Bill ještě dlouho nerozvede.
Tom mě taky štve ale má pravdu Bill je ženatý.
Absolútne súhlasím s Mischulkou. Na jednej strane sa Tom vážne správa ako blbec, ale na druhej strane.. Síce je pravda, že sa poznajú len krátko a Billovi sa ako by až teraz poriadne otvorili oči ohľadom Barbary, ale keď už chce mať niečo s Tomom, tak by to mal riešiť.
A inak tá poznámka Nicki o tom, čo vraj počula od mamy.. hmm.. zaujímavé.. napadajú ma ohľadom toho rôzne možnosti, tak uvidíme, či sa nejaká splní.
Billa dosť dobre nechápem. Vadí mi, že Toma blázni ale o Barbare nepadne ani slovko, žiadny náznak riešenia situácie. Akoby chcel Toma vážne len na spríjemnenie ale nič vážne:( Malá bola poriadne otravná, ale to deti občas bývajú:)