Teach me 21.

autor: Muckátko :o*

Večeře probíhala poklidně. Bill s Tomem si všímali svých talířů a ani nedutali. Melissa přežvykovala každé sousto a zaujatě kluky sledovala. Bill vypadal, že mu chutná. Za to Tom hypnotizoval povrch stolu a každé sousto žvýkal tak dlouho, až měla Melissa starost, jestli do jídla nedala něčeho moc, že to jejímu synovi nechutná. Pak pohledem přeskočila na Billa, který se olizoval málem až za ušima.

„Jste nějací tiší,“ hodila do placu svůj poznatek. Tom i Bill zvedli tváře od večeře, podívali se na Melissu, pak krátce na sebe a pak zpět k talíři.

„Je to jen moc dobré, že nemáme čas mluvit,“ usmál se Bill, když viděl, že Tom Melissynu poznámku nechá bez odezvy, což by bylo ještě podezřelejší.

„Tak to jsem moc ráda,“ zatetelila se Melissa blahem a pokračovala v jídle.

Po večeři se Bill automaticky zvedl, a ačkoli na to nebyl zvyklý, nabídl Melisse pomoc s nádobím. Zadržela jej jak Melissa, tak i samotný Tom. Vyslal jej do pokoje, ať si dá v klidu sprchu a nádobí nechá jemu. Bill uposlechl. Vzal si čisté prádlo a zavřel se v koupelně. Snažil se vymyslet, co bude říkat, až budou s Tomem mluvit, ale nic jej nenapadlo. Bude to muset nechat na improvizaci. Dokončil veškerou hygienu a vrátil se do Tomova pokoje. Musel být rychlý, protože slyšel hlasy dole v kuchyni, tudíž usoudil, že nádobí ještě není hotovo.

Rozhlédl se po pokoji. Přejížděl pohledem po každé věci, která mu přišla do cesty. Nikdy Tomův pokoj nijak zvlášť nezkoumal. Vždycky měl moc práce se škádlením jeho majitele. Pohledem zastavil na nočním stolku, kde stála fotka. Podíval se na přivřené dveře a vzal rámeček do rukou. Usmál se, když se podíval do tváře uličnickému Tomovi, kterému dle Billova odhadu nemohlo být na fotce víc než 10 let. Melissa vypadala pořád stejně. Muže na fotce Bill nepoznával, protože se s ním nikdy nesetkal.

Byl natolik zabraný do zkoumání podobných rysů tváře muže a Toma, že si ani nevšiml, že je Tom již v pokoji a mlčky jej pozoruje.

„Co děláš?“ zeptal se Tom. Nebyl naštvaný, že si Bill fotku prohlíží, jen se mu nechtělo nic moc vysvětlovat.

„To je tvůj táta?“ otočil fotku k Tomovi a ukázal na muže. Tom pouze přikývl. „Odešel od vás?“ pípl Bill opatrně.

„Umřel, když mi bylo 10. Autonehoda,“ pronesl Tom a vzal fotku z Billových dlaní, aby ji vrátil na místo. Ne že by nechtěl, aby se jí dotýkal. Nechtěl, aby se dál vyptával.

„Promiň.“

„To nic nemohl jsi to vědět,“ vydechl Tom a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Přelezl za Billova záda na druhou polovinu postele a lehl si. Bill odvrátil pohled od fotky a otočil se k Tomovi. Přikryl se a lehl si. Naklonil se a vtiskl Tomovi drobný polibek na rty. Hned se však odtáhl.

„Za co to bylo?“ zajímal se Tom. Bill pokrčil ramenem.

„Nevím. Asi abys nebyl smutný,“ pozvedl koutky do malého úsměvu. Tom si mírně dojatě povzdychl a přitáhl si Billovo tělo k sobě. Schoval jej do své náruče, jako by byl Billův velký bráška. Bill se Tomovi stulil na hrudníku a vnímal teplo, které k němu Tomovo tělo vysílalo.

„Možná bych tě přece jen chtěl za brášku,“ přiznal mu Tom a usmál se.

„Já tebe taky. Ale jen někdy,“ breptl Bill do Tomova hrudníku.

„Jen někdy?“

„Třeba teď jo, ale jindy ne. Jindy jsem rád, že jsi cizí, protože jinak by to bylo moc špatné,“ řekl a čekal, zda Tom pochopí.

Po chvíli se na něj podíval.

„Ty jeden skrčku,“ zasmál se Tom tiše a zatahal Billa za nos.

„Au!“ ohnal se Bill po jeho ruce. „Budu jak Pinoccio,“ zašvidral na špičku nosu, jestli se mu nos nezvětšil.

„To se tobě nikdy stát nemůže. Ty říkáš pravdu, až to občas pěkné není,“ odfrkl si Tom.

„Jo ale jen tobě. Matce lžu v jednom kuse. Kdyby mi za každou lež ten nos opravdu narostl, měl bych mezi očima už pořádnou kládu.“ Tom se rozesmál nad Billovým výběrem slov.

Oba byli nějakou dobu zticha. Tom se díval na protější stěnu pokoje a občas pohnul dlaní na Billově rameni v náznaku pohlazení. Bill spočíval hlavou na Tomově hrudníku a prstem zkoumal záhyby, které se vytvořily na Tomově triku během jejich vrcení. Kdyby takto zůstali ještě nějakou dobu, brzy by dýchali ve stejném rytmu a teplo těla toho druhého by je uspalo, ale rozhovor, který Tom Billovi slíbil, nad nimi visel jako velký dešťový mrak.

„Chtěl jsi o něčem mluvit,“ připomněl Bill Tomovi ochraptěle, když si jeho hlasivky přivykly na klid.

„Jo to chtěl,“ připustil Tom.

„Tak spusť.“

„Nemůžu. Nemůžu, když na mě takhle ležíš. Děláš mi to tak tisíckrát těžší,“ zakňoural Tom.

„Proč? Nic nedělám,“ zamračil se Bill mírně.

„Nemusíš nic dělat. Stačí tvoje blízkost. Mám prostě teď najednou pocit, že všechno, co jsme spolu dělali, bylo správně a že k sobě něco cítíme, i když to tak není.“

„Já nikdy nikoho asi nemiloval, Tome. Však víš. Motýlci v podbřišku, bolest u žaludku, zrychlený dech, když na tu osobu jen myslíš, přihlouplý úsměv, červenání se. Nic z toho,“ pípl Bill lítostivě.

„Ani já nikoho opravdu nemiloval.“ Bill zvedl hlavu a nechápavě se na Toma zahleděl.

„Dobře. Svoje partnery a partnerky jsem měl rád. Říkal jsem jim, že je mám rád a opravdu jsem to tak myslel, ale pořád mám dojem, že láska vypadá jinak. Možná přesně tak, jak jsi před chvílí popsal.“

„A tohle mezi námi?“

„Tohle mezi námi je něco, co nechápu a nedokážu zařadit.“

„Možná kdybychom se lépe poznali, bylo by to zase o něčem jiném. Naučil jsi mě toho hodně, ale vlastně nevím nic o tobě. Nauč mě něco o sobě,“ zaprosil Bill.

Tom si povzdychl a otočil se k Billovi zády, nedbajíc na to, že tak ze sebe Billa nevybíravě shodí.

„Vždyť už o mně spoustu věcí víš. Ten zbytek není zajímavý,“ zamumlal Tom a modlil se, aby to Bill nechal být. Ucítil však, jak Billova ruka sevřela jeho rameno a otočila jej zpět na záda.

„Neotáčej se ke mně zády,“ zavrtěl Bill hlavou a přidržel Tomovo tělo na matraci.

„Co chceš slyšet? Kde bydlím, víš. Mamku znáš, sourozence, jak vidíš, nemám a že už nemám tátu, ses před chvíli dověděl. Co dělám ve volném čase, jsem ti taky řekl. Víš všechno.“

„Jo tohle vím. Co kdybys mi řekl to, co nevím.“

„Nevím, co nevíš,“ mlžil Tom, ačkoli věděl, že toho Bill neví spousty. Bill se vydrápal nahoru za Tomem, násilně mu od sebe odtáhl nohy a natiskl se mu mezi ně, aby mu byl co nejblíže.

„No tak. Věř mi.“

„Znáš Michaela Raimanna?“ zeptal se Tom téměř neslyšně.

„Znám. Je to matčin přítel,“ přikývl Bill.

„Je to můj strýc. Bratr mé matky,“ vysvětlil. Bill vykulil oči.

„Michael je bratr tvé mámy?“ ujišťoval se Bill, že dobře slyšel.

„Jo.“

„Takže jsi…“
„Ne, Bille,“ zarazil jej Tom mírně podrážděně, „nejsem bohatý.“

„Ale Michael je…“

„Michael je ten největší hajzl na světě a z celého srdce si přeju, abych s ním neměl nic společného.“

„Ale jakto?“

„Když máma odmítla sňatek s mužem, kterého jí rodiče vybrali, a zasnoubila se s mým tátou, na dobro ji vyškrtli ze svého života. Oba její rodiče už zemřeli a jediná její rodina je Michael, který se k nám chová jako k odpadu,“ zamrkal Tom a cítil, jak stisk Billových rukou zesílil. „Po tátově smrti máma dvakrát ztratila práci a ta, co má teď, je tak mizerná, že by z peněz neuživila ani sebe, natož tak ještě mě. Po maturitě jsem si okamžitě našel práci a od té doby dělám všechno, za co se dají získat peníze. Proto učím ve škole na kytaru, občas hlídám děti po škole v družině, když onemocní jedna z učitelek a pár dalších věcí. Všechny peníze dávám mámě, aby z toho mohla zaplatit všechny účty a koupit jídlo. Proto jsem nejdřív nebyl tak moc nadšený, když jsi chtěl zůstat na celý víkend. Nechtěl jsem, abys přišel na to, jak špatně na tom s mámou jsme. Kdybys nepřivezl všechno to jídlo, poznal bys, co znamená skromné stravování. Styděl jsem se za to, ale nechtěl jsem ti říct ne.“

„Tomi, to mě tak mrzí,“ zakňučel Bill soucitně a vtiskl si Toma do náruče, ačkoli to byl on, kdo ležel na Tomovi.

„Och! Udusíš mě,“ zasípal Tom a věnoval Billovi mdlý unavený úsměv.

„Mám tě rád pořád stejně,“ pronesl Bill a pohladil Toma po tváři.

Díval se mu do očí a pomalu sledoval, jak opar tajemství mizí z Tomových očí a jeho duše je zase o něco čitelnější. Bill těkal očima po Tomově obličeji a nepřestával se uklidňujícně usmívat. Překvapilo jej, když Tom zvedl dlaň, přiložil ji na Billův týl a stáhl si jej dolů pro polibek. Něžně stiskl Billovy růžové polštářky a otřel se nosem o ten Billův. Bill mu políbení vrátil o něco intenzivněji.

„Unavený?“ zeptal se Tom, když mu Bill zívl do krku.

„Trochu, ale chci si povídat.“

„Povídat si můžeme i zítra,“ upozornil jej Tom a přitáhl pokrývku více k Billovu tělu.

„Já vím, ale zítra bude zítra a všechno bude jinak. Kouzlo okamžiku bude pryč. Všechny věci totiž vypadají večer úplně jinak než druhý den ráno. Mám pocit, že večer jsou lidé otevřenější a sdílnější, pokud teda v sobě samozřejmě nemají flašku vodky. To jsou pak sdílní i za bílého dne,“ zasmál se Bill.

„Ty jsi fakt číslo,“ zasmál se Tom a opřel se o Billův obličej.

„Jsem rád, že jsem tě poznal, Tome,“ pronesl Bill ve chvilce rozněžnělosti. Myslel to upřímně.

„Nápodobně,“ broukl Tom. Tiše si prohlížel Billův obličej. Musel uznat, že byl na chlapce opravdu půvabný. Všechny ty jemné rysy, rovný souměrný nos, na chlapce nepřirozeně dlouhé černé řasy, dlouhý labutí krk, jemné ruce. Pravda. Nějaký ten sval se na jeho těle našel a strniště na jeho tváři mu připomínalo, že před sebou opravdu dívku nemá, přesto mohl s klidem prohlásit, že Bill je opravdu krásný mladý muž.

„Nad čím dumáš?“ usmál se Bill pobaveně. Tom se nadechl.

„Vaši jsou možná kreténi, ale jedno se jim vážně povedlo.“

„A co?“ Billovi nedocházelo, co měl Tom na mysli.

„Ty.“ Bill se začervenal. Skoro by zapomněl, jak je to dlouhá doba. Znovu si vybavil ten pocit, když se jeho tváře a nos zbarví do červena a přes obličej se mu přelije teplo. Nesměle se na Toma podíval a hned na to cukl pohledem zpět.

Tom se nad Billovou reakcí v duchu pousmál a i s Billem se na matraci posadil. Dával pozor, aby zůstali zamotáni do přikrývky. Počkal, dokud Bill neposkládá své dlouhé nohy do nějaké přijatelnější polohy a hned na to si jej přitiskl k sobě. Billova lýtka jej hřála na bedrech, jak je Bill omotal kolem jeho pasu. Billovy dlaně se usídlily na Tomových ramenou, zatímco ty Tomovy svíraly Billův štíhlý pas a občas přejely po horkých zádech. Díky poloze, kdy byl Tom pod svojí i Billovou váhou tlačen hluboko do matrace a Bill mu seděl na klíně, měl teď Bill navrch a shlížel na Tomův obličej z mírné výšky.

„Pojď blíž,“ zašeptal Tom. Bylo na Billovi, jestli udělá ten malý krok, nebo odmítne. Bill rozšířil své oči tak, jak to uměl jen on a nahnul se k Tomovi. Tomova dlaň okamžitě vyputovala až k Billovu krku. Pohyb dokončil Tom. Přitiskl se k Billovým ústům a chvíli si vychutnával to jemné spojení.

Poprvé za celou dobu nepřemýšlel, jestli je to špatné, jestli je někdo může nachytat, nebo jak to celé dopadne. Poprvé se soustředil na to, co se v jeho pokoji dělo. Cítil teplo, které se rozlévalo jeho tělem. Cítil Billův horký dech, hřejivé dlaně, které k němu vysílaly teplo a především pocit zvláštního bezpečí a klidu. Mírně pohnul rty a začal tak velmi jemný pomalý polibek. Takový, který s Billem ještě nesdíleli. Tom hladil Billův krk a záda a sám cítil, jak Billovy prsty mnou látku trička na jeho ramenech. Brzy naposled polaskali ústa toho druhého a odtáhli se jen tak, aby se přece jen svými rty občas navzájem otřeli.

„Směl bych takový polibek dostat na každou dobrou noc?“ usmál se Bill.

„Smíš ho dostat i na dobré ráno,“ přislíbil mu Tom a nepřemýšlel nad tím, jestli na sebe právě neupletl bič. Bill se spokojeně zaculil. Tom chytil Billa za bradu a ještě jednou jej líbl na spodní ret.

„Jsi krásný,“ složil Billovi kompliment a užíval si jeho rozpaky. „Jdeme spát,“ řekl, aby Billa vysvobodil, a pohladil jej po nahém stehně. Počkal, dokud z něj Bill nesleze a nevrátí se na svoji polovinu.

V momentě, kdy se oba nacházeli každý na jiném konci postele, se ozvalo klepání a následně se v pokoji polovinou těla objevila i Melissa.

„Děje se něco?“ zeptal se Tom a ustal ve veškeré činnosti.

„Ne ne. Jen jsem se přišla zeptat, jestli něco nepotřebujete,“ usmál se Melissa vřele.

„Ne, mami, všechno v pořádku.“

„Dobře tak dobrou noc a ať se ti hezky spí, Bille,“ popřála Billovi a usmála se.

„Děkuji, paní Kaulitzová. Dobrou noc,“ vrátil jí Bill úsměv.

„Dobrou mami,“ mávl jí Tom a počkal, dokud nezavře dveře. Ozvaly se kroky, zhasnutí světla na chodbě a klapnutí dveří od Melissiny ložnice. Bill vklouzl pod přikrývku a nahnul se, aby zhasl lampičku na nočním stolku.

„Ah!“ vypískl, když se Tomovy ruce omotaly zezadu kolem jeho pasu, a prudce si Billovo tělo přitáhl do náruče. Natiskl se na Billova záda, přitiskl jeho ruce k jeho hrudníku a takto schouleného do klubíčka jej pevně objal. Tak jak se Billova záda setkala s Tomovým hrudníkem, tak se Billův zadeček natiskl na Tomův klín a nohy se do sebe důvěrně zaklesly. Bill se usmál, když si Tom přidržel jeho tělo na svém dlaní, která se usídlila přímo na místě, kde pod kůží bilo Billovo srdce.

„Sladké sny, Bille,“ popřál mu Tom a políbil jej na zadní stranu krku.

„Dobrou, Tomi,“ zavrněl Bill a po spokojeném zavrtění na Tomově hrudníku, začal upadat do spánku.

Oba věděli, že dnešní večer se oba naučili něco víc. Zbývá jen počkat, než se oba naučí vnímat veškeré své pocity a uvědomí si, že se dávno naučili milovat toho druhého.

autor: Muckátko :o*