autor: BrokenMirror
Pokušení
O dva dny později byla stanice pořád skoro celá v temnotě, elektrické společnosti se totiž stále nepodařilo zjistit, jak vyřešit problém. Telefonní linky jely na záložní energii a na kontrolách a podobně používali baterky a svíčky.
Tomovi tma nevadila. Bylo tak všechno mezi ním a Billem mnohem intimnější. Bylo to tak větší tajemství, více soukromé.
Právě teď to nutkání převalit se bylo tak velké, že Tom musel prakticky zabořit prsty Billovi do boků, aby to neudělal. Byl si jistý, že tam bude mít modřiny, ale Billovi se to zřejmě líbilo, protože vždycky spokojeně zamručel, když mu Tom prsty do kůže zabořil.
Tom nikdy nebyl ten, co jen ležel na zádech a nechal toho druhého dělat všechnu práci, ale Bill
odmítal dělat to nějak jinak, buď tohle nebo nic. Bill ho stále ještě nenechal mu to řádně oplácet, dokonce i když Toma asi dvakrát vykouřil od doby, co to udělat poprvé před dvěma dny.
To co dělali teď, bylo ale jiné, protože teď Tom ležel na zádech a svíral Billovy nahé boky, ten se zadkem otíral o Tomovu erekci. A když si Bill rozepnul své vlastní kalhoty, Tomovi srdce málem vyskočilo z hrudi. Chystal se Bill nechat Toma dotknout se ho? Bože, doufal, že ano. Svědily ho ruce, jak moc se chtěl dotknout, cítit horko jeho erekce, vidět výraz v jeho tváři, až se udělá.
Bill se vysvlékl z kalhot, spodní prádlo je následovalo, a když se znovu usadil na Tomovi, byl od pasu dolů naprosto nahý. Tomovi se sbíhaly sliny, když viděl tetování na jeho boku, a natáhl se, aby se ho dotkl, ale Bill ho praštil přes ruku. „Ne,“ zašeptal a naklonil se, aby Toma políbil na hrudník.
„Nech mě se tě dotknout,“ vydechl Tom, hladil Billa po zádech. Bill byl stejně tvrdý jako Tom, šílel z toho, že se ho nemůže dotknout.
Bill nic neřekl, namísto toho mu nasál dva prsty do pusy a zajel rukou dozadu, bože Tom se málem udělal na místě. Bill se na něj ušklíbl, když prsty zajel do sebe, rychle a zručně; chtěl se roztáhnout, ne si přivodit slast. Tom by se nabídl, že by to pro něj udělal, kdyby si nebyl jistý tím, že mu Bill řekne ne. Tom se nechtěl hádat, mohl se jen dívat, jak se Billův loket pohyboval tam a zpátky, jak se mračí soustředěním.
„Dobře, to stačí,“ zamručel Bill po chvíli a vyndal prsty. Rychle si olízl druhou dlaň a přejel s ní po Tomově erekci, jeho sliny se míchaly s preejakulátem.
„Hej, počkej, nemůžeš přece jen-“ Tom začal, ale byl přerušen hlasitým stenem, když na něj Bill dosedl na plnou délku, dokud mu neseděl na pase. Tom ostře vydechl a zamlžilo se mu před očima. „Nemůžeme jen… Bille, potřebujeme alespoň gel,“ vykoktal ze sebe, už přirážel. „Nechci ti ublížit.“
Ježíši, co to dělali? Začalo to jako letmé polibky, a teď byl Tom uvnitř něj. Jo, rozhodně překročil linii. Přeběhl míle přes ni.
„Neubližuješ mi.“ Vydechl Bill a začal se hýbat, zvedal se nahoru a dolů. Ale jak se mu Tom díval do obličeje, věděl, že lže. Potil se a usykával i při tom nejmenším pohybu.
„Bille…“
Bill se na něj varovně podíval. „Řekl jsem, že mi neubližuješ. Tak ošukáš mě nebo ne?“ stiskl se tvrdě kolem Toma a ten nemohl nic než zasténat.
„Jsi takový masochista,“ usykl a Bill se zadýchaně zasmál, dal si vlasy z obličeje. „Jsi, že?“
„Občas.“
‚Občas‘ muselo znamenat
‚během sexu‘, pomyslel si Tom. Jen šílenec by tohle dělal bez gelu, ale když se Tom podíval mezi Billovy nohy, viděl, že je stále tvrdý, možná jen o malinko méně než předtím. Ta bolest se mu musela nějak líbit. Tom mu mohl věřit, když říkal, že mu zas až tak moc neubližuje.
Billovy boky zrychlovaly, ztěžka a rychle oddechoval, jeho dlouhý krk se napínal a Tom ho musel znovu trochu přidržovat. Oh, bože. Zavřel pevně oči, slast mu probíjela celým tělem. Bylo to lepší, než jak si to představoval, o tolik lepší. Přirazil a setkal se s Billem uprostřed, unisono zasténali.
Bill nebyl moc hlasitý, ale jednou za čas tiše zasténal nebo přivřel oči. Tom byl ohromen, nebylo pro to žádné jiné slovo, pomalu Billovi vyhrnoval triko a hladil ho po hebké kůži.
Odvážil se přejet mu po hvězdě a fascinovaně se díval na to, jak se Bill pod jeho dotekem pohybuje. Buď byl citlivý, nebo lechtivý.
„Co to znamená?“ zeptal se už podruhé.
Bill vydechl, odfoukl si vlasy z obličeje.
„Už jsem ti řekl, nic,“ řekl, hlas zadýchaný. „Tohle je ah-vlastně jen hvězda.“
„Hmm,“ zamručel Tom a přejel ještě několikrát po hvězdě palcem. „Můžu se tě už dotknout?“ zeptal se, jeho hlas byl sotva něco víc než šepot a tentokrát Bill přikývl. Tom neplýtval jedinou vteřinou a okamžitě semknul prsty kolem Billovy horké erekce, pořádně ho promnul.
Bill zavřel oči a zasténal, předklonil se a opřel se dlaněmi o Tomův hrudník. Tom pevně držel Billův penis a pracoval na něm, Bill na chvíli zůstal jako zmražený, sotva dýchal a nehýbal se. Pak oči znovu otevřel, hned jak si zvykl na tu slast, jejich pohled nebyl nic jiného než hladový, predátorský, jako zvíře připravené zardousit svou kořist. Olízl si rty a zaútočil na Tomovu čelist, nechával na ní tvrdé polibky a kousnutí, občas se zastavil, aby sál jeho slanou kůži. Tom věděl, že by si měl dělat starosti ohledně značek, ale v tu chvíli se nedokázal přimět k tomu, aby se tím nějak trápil.
Tomova volná ruka svírala Billův pas a pomáhala mu pohybovat se, zvedala ho nahoru a dolů. Bill se kolem něj neustále svíral, byl tak neuvěřitelně úzký, že začínal pochybovat o tom, jestli se to Billovi vůbec líbí, ale tím víc se soustředil na Billův penis a promnul mu žalud, usmál se, spokojený sám se sebou, když Billovy rty opustil ostrý výdech a sten.
Rytmus se začínal zrychlovat, byl tvrdší, Tom zabořil hlavu do polštáře s hlasitým stenem.
„Ššš.“ Polkl Bill sten vlastní. „Občas mám dojem, že zapomínáš na naše sousedy.“
„Kurva,“ zamumlal Tom. Měl pravdu, měl naprostou pravdu. Tom málokdy věnoval pozornost vězňům v celách kolem. Na vteřinu málem zpanikařil, co když něco slyšeli, co když věděli, co když-
„Nepřemýšlej,“ zašeptal Bill. „Nic neřeknou.“
„Počkej.“ Tom chytil Billa za ramena, narovnal ho, aby mu dokázal vidět do obličeje. „Myslíš, že to vědí?“
Bill si dal vlasy z ramen, odfrkl si, štvalo ho, že si chtěl Tom povídat. Stáhnul se kolem něj, ušklíbl se, když Tom na chvíli protočil oči. „Museli by být všichni hluší nebo slepí, pokud to ještě nevědí,“ řekl upřímně. „Ale je jim to jedno. Jsem to já, přeci jen, neopováží se cokoliv říct. Mimo to,“ pokračoval, přejížděl dlaněmi po Tomově opáleném břiše, „pro ně je to zábava.“
„Doufám, že máš pravdu,“ zamumlal Tom, trochu ho to vyděsilo. „Protože jestli někdo z nich něco řekne, mám padáka.“
Bill zavrčel a předklonil se, znovu zaútočil na Billovy rty, efektivně ho tím umlčel.
Blížili se k cílové lajně, rychle a tvrdě se na sobě pohybovali, na Toma doléhalo vědomí, že ho Bill líbá jen proto, aby mu nedovolil vydávat zvuky. Přirážel boky do Billa a dostal z něj něco, co znělo jako táhlý skoro sten. Heuréka. Udělal to znovu a Bill usykl, trochu přepadl dopředu, ruce se mu třásly, jak se snažil udržet se.
„Mohli bychom…“ Tom ani nemohl dokončit, co chtěl, protože ho Bill přerušil.
„Ne.“ Jeho hlas byl ostrý a Tom mohl jen přikývnout, lapal po dechu, byl až moc blízko na to, aby se hádal. Snažil se to zadržet, snažil se, aby se Bill udělal jako první. To bylo slušné, nebo ne? Ale v tuhle chvíli to bylo dost těžké.
Oba ztěžka dýchali a Bill na Tomovi málem nadskakoval, podařilo se mu se plně narovnat. Tom hladil Billa po stehnech, znovu ho chytil kolem erekce a Bill málem spadl dozadu z těch všech pocitů, kdyby ho Tom nepřidržoval, chytil ho mezi lopatkami, aby měl co největší podporu. Tom se také posadil, propojil jejich hrudníky, znovu se mu vpil do rtů.
Bill se prohnul v zádech a zuby zatahal za Tomův spodní ret, než ho pustil a opřel se mu čelem o rameno, dál se pohyboval a ztěžka dýchal, pevně svíral Tomova ramena.
Tom ho chtěl zrovna varovat, že už bude, když se mu Bill v náručí napjal a zabořil mu obličej do krku s hlubokým a neskutečně sexy vzdechem. Pevně se kolem Toma stáhl a uvolnil, a tím jen dopomohl nabrat na intenzitě Tomovu vlastnímu orgasmu.
Pevně se navzájem drželi, když se vrátili z výšin zpátky na zem, lapali po dechu, na jejich kůži se leskl pot, v hlavě se jim honily myšlenky na to, co právě udělali. A pak, světla začala blikat a najednou byl pokoj o dost jasnější.
„No, podívejme,“ zamručel Bill. „Proud je zpátky.“
Tom se rty přitiskl na Billovo oděné rameno. Bylo mu zvláštně. A skoro trochu melancholicky, protože byl proud zpátky. „Nebyl to špatný nápad, hm?“ zeptal se tiše, jeho rty se otíraly o látku Billova trika.
„Já nevím,“ řekl Bill a začal se odtahovat. „Ale myslím, že bys už měl jít.“
Tom přikývl a Bill mu slezl z klína, tiše usykl a Tom se na něj ustaraně podíval, ale neptal se, jestli je v pořádku, protože věděl, že by mu Bill stejně neřekl pravdu.
Tom začal sbírat svoje oblečení, zatímco si Bill natahoval kalhoty, měl to o dost lehčí než Tom, který potřeboval dostat všechny knoflíky do správné dírky a ujistit se, že má zapnuté kalhoty a potřeboval si dát košili do kalhot a – „Kurva!“ podíval se na hodiny a zjistil, že za dvě minuty mu končí směna a že ostatní si budou dělat starosti, kde poslední hodinu byl. Nemohl tam dolů přeci přijít jen tak, aby všichni věděli, že měl zrovna sex svého života.
Tom zápasil s knoflíky na košili a Bill se zvedl na nohy, temnýma očima se díval, jak Tom pobíhá kolem, jak sbírá oblečení a obléká se. Bill obdivoval Tomovo nahé tělo, jeho pevné svaly a lehký nádech opálení z léta. Bill sám byl tak bledý, že nejspíš vypadal jako smrt.
Tom tiše nadával a Bill se rty opřel o kolena, když se musel usmát nad tím, jak se Tom snažil nandat si ponožku, zatímco balancoval na jedné noze.
***
Bill si přitáhl kolena k tělu a díval se na své rodiče, kteří seděli před televizí, světla blikala na matčině bledém obličeji a na Jörgově o trochu tmavším. Bill přemýšlel, jestli má vůbec cenu říct to, co chtěl, ale nakonec se do toho rozhodl jít. Zhluboka se nadechl, než řekl:
„Dnes jsem měl narozeniny.“
Simone se na něj vykuleně podívala.
„Oh, zlatíčko, opravdu…?“ rychle se podívala na mobil, aby zkontrolovala datum. Zvedla pohled, oči vykulené a trochu prázdné. „Tolik se omlouvám, Bille, já-„
„No, tak mu dej nějaký prachy,“ řekl Jörg, jeho hlas byl monotónní a pohled měl stále připoutaný k televizi.
„S-Samozřejmě.“ Jeho matka se zvedla ze svého místa a rychle běžela pro kabelku, vyndala z peněženky několik bankovek. „Tady máš, kup si něco hezkého,“ řekla a podala je Billovi, chtěla ho obejmout, ale on se odtáhl.
„Díky,“ řekl, vzal si peníze a odmítal se podívat do jejích zklamaných očí.
„Všechno nejlepší, synu.“ Odvrátil Jörg konečně oči od televize a usmál se na Billa; Hrál, jako by nezapomněl na synovy narozeniny i minulý rok, a také rok předtím.
Bill se usmál upjatě zpátky, zamumlal díky pod nos.
„Opravdu se moc omlouvám,“ řekla jeho matka znovu, Bill věděl, že to myslí vážně. Ona, na rozdíl do Jörga, nikdy předtím nezapomněla. „Byla jsem jen… mimo, já-„
Bill přikývl. Věděl. „To nic,“ ujistil ji. „Já vím.“
Její rty se semknuly, oči posmutněly, ale rychle to zakryla tím, že se usmála a pohladila ho po tváři. „Copak jsi dneska dělal?“ zeptala se ho a vrátila se na své místo.
„Jako vždycky,“ zamumlal Bill, dal si peníze do kapsy. Nechtěl tu sedět, chtěl odejít, ale nevěděl, jestli by měl.
„Byl jsi venku s Karinou?“ zeptal se Jörg, usmál se na něj a Bill semknul pěsti, přikývl.
Jörg vypadal spokojeně. „Je opravdu milá mladá dáma.“
„Jo.“
„Staráš se o ni dobře?“
„Jo,“ přecedil skrz zuby, probodával Jörga pohledem, i když se na něj nedíval.
„Dobře, vždycky se musíš o své kamarádky dobře starat.“
Bill se zvedl s takovou silou, že o několik centimetrů odsunul stolek, který byl před ním. Chvěl se, ale nekřičel tak, jak chtěl. Namísto toho odpochodoval z místnosti, ztěžka dýchal. Potřeboval něco rozbít, ale v jeho domě to nic být nemohlo, nechtěl udělat svou matku smutnou. Smutnější, opravil se v mysli.
„Billy,“ zavolala za ním, její hlas se trochu třásl. „Pokus se mít hezký večer, ne každý den máš šestnácté narozeniny.“
***
„Tady jsi!“
Tom si podivně odkašlala a už asi posté se podíval na svou uniformu, díval se, jestli má každý knoflík zapnutý, jestli má košili pořádně zastrčenou. Doufal, že nevypadá, jakože měl zrovna sex.
„Jo, byl jsem jen…“ znovu si odkašlal a přešel ke skříňce. „Jen jsem kontroloval vězně. Víš, po tom, jak vypadl proud… musel jsem zkontrolovat, jestli jsou v pořádku. Jestli nepotřebují nové baterky do svítilen a tak.“
Georg si odfrkl, Gustav zavrtěl hlavou a Tom slyšel, jak Sofia řekla něco, jakože je sladký, když si přes hlavu natahovala uniformu.
Otevřel svou skříňku a vyndal si oblečení. Podíval se do zrcadla na dvířkách a vykulil oči. Na krku měl několik kousnutí a některé dole na čelisti. Chvíli na sebe koukal, než si svlékl košili a oblékl si vlastní triko, které bylo o dost větší, vzal si rychle šálu a zavázal si ji kolem krku.
„Pracovals poslední dva dny, co?“ chtěl vědět Georg, když si zapínal košili, pozoroval, jak se Tom pere se šálou. „Jak to šlo? Jsem rád, že už to nahodili, bylo to strašný dělat papíry při svíčce, a to jsem tady byl jen dneska.“
Tom pokrčil rameny. „Bylo to v pohodě,“ řekl, byl si jistý, že se červená, protože měl obličej podivně horký. „Byla… tma. A Andreas mě tu nechal o samotě, když to bylo první den, šel ven hlídkovat.“
„A cos dělal?“
Tom ztuhnul, ale snažil se to nedat najevo. Co dělal? Oh, jen šel nahoru do cely vězně 815 a obdržel fantastickou kuřbu, prostě normálka. Tom si odkašlal a hrál si s páskem, klouzaly mu prsty.
Proč to znělo, jako by Georg věděl?
„Nic,“ řekl nakonec. „Hrál karty.“
„Bez elektriky?“ zasmál se Gustav. „Myslím, že nám tu někdo usnul,“ řekl dvěma ostatním. Sofia se zasmála, souhlasila, ale Georg vypadal zamyšleně.
Tom se znovu začervenal. „S kartami,“ dodal. Musel se odsud dostat dřív, než ho někdo prokoukne… ano, pokud se to už jednomu z nich nepodařilo. Nervózně se podíval na Georga.
Gustav a Sofie ho už nechali být. „Jdi domů a vyspi se, Tome,“ řekla Sofie, když kolem něj prošla, uniformu na sobě a připravená pracovat. „Muselo to tu být ve tmě dost vyčerpávající, odpočiň si.“
Mumlajíc si pod nos, Tom se rychle oblékl, byl si až moc vědom toho, jak na něj Georg od své skříňky zírá.
„Viděls v noci 815?“
Kurva, kurva, kurva, do prdele, sakra. „Ne.“ Kurva. Byl mrtvý.
Ticho.
„Ano, viděl.“
„Ne, neviděl. A jmenuje se Bill.“ Tom rychle zavřel skříňku a odešel ke dveřím, aby se odsud mohl dostat, ale Georg ho zastavil, když mu položil ruku na rameno.
„Nechci ti dávat lekce; jen jsem našel něco, co bys měl vidět.“
Tom skepticky zúžil oči. „A co?“
Georg se rozhlídl po místnosti, aby se ujistil, že tam opravdu nikdo není a vytáhl něco ze své bundy, podal to Tomovi.
„Co to kurva je?“ zeptal se Tom, nedíval se na papíry ve své ruce, ale na Georga, který jen kývl k tomu, co držel, a když Tom sklopil pohled, zadrhl se mu dech v krku.
„Kde…? Jak jsi…? Jak…?“
„Našel jsem to,“ řekl a odkašlal si. „Myslel jsem, že by sis to měl přečíst, než to vrátím.“
Tom se díval na složku, oči vykulené. Kdyby mu to podal před několika měsíci, utekl by si to okamžitě přečíst.
Teď, když se na to díval, dělalo se mu špatně, takže zavrtěl hlavou a vrátil to Georgovi zpátky. „Ne, nechci to. Vrať to tam, kdes to našel, co seš, zloděj? Tohle si přece nemůžeš jen tak číst!“ říct tohle chtělo hodně sebe disciplíny, protože velká část něho to chtěla přečíst, a to opravdu dost. Ta samá část také žárlila, že to Georg udělal.
Georg vypadal zmateně. „Ty to nechceš vědět?“
„Ano… ne… kurva, já nevím!“ rozhodil Tom rukama, zíral na papíry, které teď už znovu držel Georg.
Tak blízko. Tak neuvěřitelně blízko, mohl by to jen otevřít a všechno by věděl, všechno, co tak zoufale toužil vědět už celé měsíce.
„Měl bys to vědět,“ řekl Georg znovu a vrazil mu to do rukou. „Opravdu ano.“
Tomovi se třásly ruce, když v nich držel policejní složku. Byla silná a těžká; měl nutkání ji otevřít a všechno to přečíst. Jeho prsty se dotkly první stránky, sotva ji zvedly.
Pozná Bill, že všechno ví?
Co Bill udělá?
Může ho takhle zradit?
Zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Ne,“ řekl a dal ji zpátky Georgovi, vrtěl hlavou. „Vrať to zpátky. A neříkej mi, kdes to našel.“
Georg byl v šoku. „Ty opravdu ne… ty seš v tom fakt po uši, co?“ zněl, jako by mu to zrovna došlo, a Tom zabručel, chtěl utéci.
„Ne,“ zamumlal a vyhýbal se jeho pohledu. „Já jen… no…“
„No?“
„Není to moje vina,“ zamumlal Tom tiše, oči na podlaze. Byl mrtvý. Chycen při činu.
„Políbils ho?“
„Tak do toho ti opravdu nic není,“ mumlal Tom dál, bylo to divné. „Musím jít.“ Rychle se otočil, tváře mu hořely, odešel k východu, uvnitř tak vyšiloval, že se mu chtělo křičet.
Takže teď to věděl Georg a vězni na čtvrtém patře. Vyšilování nebyl správný výraz pro to, co Tom právě teď cítil. Zastavil se těsně předtím, než došel ke dveřím. „Hele, ty… že ne…?“
„Nic neřeknu,“ vydechl Georg. „Ale alespoň bys měl vědět, že měl-„
Tom třískl dveřmi, než stihl slyšet zbytek. Georg řekl, že to nikomu nepoví, a to stačilo. Prakticky utekl ze stanice ke svému autu, bál se, že za ním někdo poběží a bude na něj křičet pravdu.
Proč nikdo neodkázal přijmout fakt, že to nechce vědět?
Ignorace byla slast, tím si byl jistý.
***
Bill si přitáhl peřinu až k bradě a díval se do stropu. Uběhly tři minuty od chvíle, co Tom odešel, co prakticky utekl z jeho cely a zamknul jen proto, že mu to Bill připomněl.
Spodní část těla a záda ho příjemně bolely, tichá bolest, která byla jiná, než bolest, kterou měl poslední dobou v ruce. Ne, tahle bolest byla dobrá, ta, kterou vítal a měl ji rád. Nebyla tu krev ani modřiny; jen tupá bolest, malá vzpomínka na Toma.
Nechtěl analyzovat, co cítil, ale nemohl popřít, že tohle bylo jiné než všechny incidenty, které měl předtím.
Tentokrát nechtěl, aby odešel.
Bill zavřel oči, byl trochu frustrovaný, ale ne tolik, jak by měl být.
Neplánoval to zkoušet, ale po dvou minutách Bill upadl do bezesného spánku, po kterém bude víc odpočatý než po všech hodinách, které kdy v životě spal.
Ani za milion let by si to nepřiznal, ale poprvé od doby, co si vůbec pamatoval… byl Bill v pořádku.
***
„Ne, mami, nepřestěhuju se do Berlína,“ sykl Tom do telefonu a hodil sebou na gauč.
Bylo po poledni a ona mu volala a vzbudila ho, a když si chtěla jeho máma povídat, nikdo tomu neunikl, takže se musel dost nedobrovolně vyhrabat z postele.
Povzdychl si a přejel si rukou po dredech. Celá jeho máma, celou konverzaci mu dávala najevo, jak jí chybí a že ho chce zpátky, že ho chce někde blíž k domovu.
„Víš, přemýšlel jsem, že změním účes,“ řekl rychle, když slyšel, jak jeho máma okamžitě zatajila dech a zmlkla o stěhování.
„Cože?“ řekla a Tom protočil oči nad tím, jak se jí hlas rozradostnil. „Opravdu? Oh, Tome, to jsem ráda, tak moc jsem tě chtěla ostříhat. Mohla bych-„
„Ne,“ řekl se smíchem. „Nemůžeš to udělat. A nechci jít na krátko. Jen… chci něco jiného.“
Jeho matka udělala nespokojený zvuk.
„Nedělej, jako bys nebyla ráda, že budu mít pryč dredy,“ řekl Tom. „Nikdy se ti nelíbily.“
„Nikdy jsem neřekla, že se mi nelíbí… jen jsem si myslela, že bude těžké sehnat si práci, když vypadáš jako dospívající rebel.“
„Nebylo.“
„Ne v takovém malém městě,“ řekla a Tom si povzdychl. Oba věděli, že důvod, proč vzal tuhle práci, byl ten, kdo byl jeho otec, což byl také důvod, proč Tom odmaturoval dřív, a začal pracovat dřív. Někdy si Tom nemohl pomoci a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby jeho otec neměl takovou reputaci.
„Berlín by pro tebe byl o tolik lepší, zlatíčko,“ pokračovala.
„Bylo by toho tady o tolik víc co dělat a měl bys víc peněz a-„
„Mami, někoho jsem potkal,“ vyhrkl Tom dřív, než se dokázal zastavit. Rychle pokračoval, aby zakryl své vlastní překvapení. „Tady, někoho jsem tady potkal. Ve městě.“
Zdálo se, že tohle jeho matku utišilo, jelikož na pár vteřin nic neříkala. „Takže proto tolik nechceš odjet,“ řekla nakonec, její tón hlasu už nebyl tak naštvaný. „To chápu.“
Tom zabručel. Samozřejmě, že musel svojí mámě lhát, i když věděl, že je ten nejhorší lhář na světě. Ale vlastně, on ani moc nelhal.
„Jo,“ řekl a promnul si oči. „Ale je to komplikované.“ To je pochopitelné.
„Není vdaná, že ne?“ zeptala se skepticky.
„Za jakého člověka mě to máš?“ téměř odsekl. „Ne, je to jen… komplikované.“ Neskutečně komplikované.
„Když jsme spolu mluvili naposledy, řekl jsi mi, že máš až moc práce na to, aby sis hledal přítelkyni.“
„Já… no… je to pravda. To je jeden z důvodů, proč to nejde.“ Dobrá věc byla, že jeho máma nikdy nebyla v odhalování jeho lží dobrá, jinak by už měl problém.
„Ale líbí se ti?“
Tom přikývl, pak si uvědomil, že ho nevidí. „Jo.“ Neměl potřebu jí říkat, že to není ona ale on. Vždyť ho stejně nikdy neuvidí, takže nebyl důvod, aby to věděla.
„A ty se jí líbíš?“
„To je to…“ vydechl. „Nevím. Ale i kdybych se m-jí-“ opravil se, než si toho všimla, „líbil, tak by to nic neměnilo. Stejně nemůžeme být…“ došla mu slova, zavřel oči a snažil se ignorovat bolest v břiše, ale bylo to nemožné. Uvědomění si faktu, že nikdy nebude moct být s Billem, bylo… bolestivé.
Mluvili ještě několik minut, než jeho matka řekla, že musí jít, protože začala její oblíbená televizní show, a Tom od chvíle, co zavěsila, nedělal nic jiného, než že přemýšlel. Něco si během toho hovoru uvědomil. Uvědomil si, že nikdy s Billem nebude moci být, a to bolelo. Opravdu to bolelo.
To bylo smutné.
Vyvinout si k Billovi nějaké pocity rozhodně nebylo na jeho seznamu věcí, co udělat, ale Tom byl vždycky dobrý v zaplétání se s těmi špatnými lidmi. Jeho poslední přítelkyně se s ním rozešla kvůli bohatému doktorovi a jeho přítelkyně předtím se ho snažila obelstít, aby jí udělal dítě, a to ho k smrti vyděsilo. Nikdy předtím nebyl s mužem, ale nikdy tu možnost nepopíral, byl otevřený člověk, ale až doteď se mu žádní muži nelíbili tak, jak se mu líbil Bill.
Nejlepší by nejspíš bylo, kdyby se od Billa držel dál, aby se to nevyvinulo v nic jiného, nic víc, ale Tom věděl, že už nejspíš zašel až moc daleko a bál se, že už není cesty zpět. Přemýšlel, jestli to tak cítí i Bill.
Rozhodně porušil slib, který dal Anně ohledně toho, že se nebude s Billem moc sbližovat, pomyslel si s odfrknutím. Až moc blízko bylo dívat se s vězněm na televizi, až moc blízko bylo myslet na něj, když byl doma, až moc blízko bylo zahnat jeho noční můry, až moc blízko byly polibky,
definitivně až moc blízko bylo mít s ním sex.
Až moc blízko bylo chtít to všechno zopakovat.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Ou.. tak to bol parádny krok dopredu v ich vzťahu 😀 a páči sa mi, že Tom odmietol čítať tú Billovu zložku.
žádný krok vzad!! Konečně! já tohle miluju! úpně jsem to zhltala plnými doušky 🙂 sakra já tuhle povídku miluju…Georgu to jsi mu to nemol říct ryhcleji? Co Bill měl??? achjo další věc, kterou se nedozvíme..Tome dobře děláš, že si o něm nic nezjišťuješ. Ztratil by jsi jeho důveru.
Cítím se kvůli Tomovi jako vítěz 🙂 Bill krásně roztává<3 moc díky za tuhle povídku, je skvělá a překlad též.
Ja som len zvedavá kedy sa Tomov vzťah s Billom prevalí. Strašne moc dúfam, že mu to príliš neublíži a ani Billovi. Toto bola nádherná kapitola. Páči sa mi, že Tom odmietol prečítať tú zložku, ale ja by som strááášne rada vedela čo je v nej:)
Děkuji moc za překlad:)
I když díl si přečtu později, nemám teď nějak chuť číst:D Ale přečtu a jsem fakt vděčná, že někdo překládá povídky z AJ;)
ach taková nádhera ♥
Tom má z toho co se děje pořádně zamotanou hlavu.Dil byl moc pěknej.
pokračování někdy bude??:))
čekám na to už jako babka na důchod:DD
[8]: v neděli se snad už dočkáš, babko 🙂